„Ševčík vytvořil něco, co bylo v jeho době naprosto inovativní.“

„Nejkrásnější je ta šíře možností – Ševčíkova metoda je určena úplným začátečníkům, ale i špičkovým profesionálům.“

„Jde nám o to, aby dětské publikum pocítilo tu vlnu pozitivní energie.“

V západočeských Horažďovicích se mezi 5. a 15. srpnem uskuteční další ročník mezinárodních kurzů a přidruženého festivalu Ševčík Academy. Neúnavný umělecký vedoucí akce, violoncellista Tomáš Jamník v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz povídal nejen o projektu samotném, ale také o odkazu Otakara Ševčíka. Přiblížil také plány do budoucna i další své aktivity.

Tomáši, zanedlouho začne Ševčík Academy, jeden z tvých důležitých projektů. Pokolikáté tyto letní kurzy spojené s festivalem vlastně pořádáte?

Nyní nás čeká šestý ročník. Ševčíkův institut jsme založili už roku 2018, abychom měli nějaký prostor na přípravu prvního ročníku, který jsme zorganizovali roku následujícího. Tenkrát to byla taková svého druhu hurá akce, ale díky entuziasmu lidí okolo se podařilo Ševčík Academy nejen udržet, ale i výrazně rozvinout. Když se tak dívám zpětně, tak jsme za těch šest let zaznamenali opravdu velký progres.

Vzpomeneš si, kde pramení původní myšlenka, která později vedla ke vzniku Ševčík Academy?

Netajím se tím, že pro své nejlepší nápady se inspiruji během cestování. Jako student jsem se pohyboval hlavně v Německu, kde jsem nasával atmosféru a poznával různé druhy vzdělávacích i festivalových platforem. K myšlence Ševčík Academy vedly vlastně dvě silné motivace. První z nich bylo mé studium na Kronberg Academy, kde jsem poprvé zažil, co opravdu znamená účastnit se festivalu spojeného s akademií. Druhou mou motivací a asi i tou hlavní bylo, že když jsem hrál jako violoncellista v Berlínské filharmonii a pozoroval veškeré dění, tak jsem se jako Čech cítil ve svého druhu izolaci. Tehdy jsem začal přemýšlet, co můžeme jako Češi ještě přinést globální hudební komunitě, která v posledních dvou dekádách vzniká. V té souvislosti mě napadl právě Otakar Ševčík, protože se mě na něj řada kolegů a spolužáků ptala, přičemž jsem pro ně tenkrát neměl žádné relevantnější odpovědi. To mě vedlo k tomu, abych se do hloubky dozvěděl, co za fenomén vlastně Otakar Ševčík a jeho dílo je. 

V našich „luzích a hájích“ většina hráčů smyčcových nástrojů nějakým způsobem Ševčíkovým systémem prošla, mě by ale zajímalo, jak v současnosti vidíš právě ten jeho globální přesah. Je to stále živé?

Velkou část loňského roku jsem díky stipendiu Fulbrightovy nadace strávil v USA. Mým hlavním výzkumným zájmem bylo zmapovat, kde v USA Ševčík pobýval a jaké je tam rozšíření jeho metody. A ve zkratce: Všichni hrají Ševčíka! Od začínajících studentů až po ta největších jména hudební scény. Sílu Ševčíkova odkazu vidím v tom, že díky své svědomitosti a systematičnosti dokázal vytvořit funkční a komplexní metodu pro všechny smyčcové nástroje. Jako velmi důležitý faktor vnímám hlavně tu nespornou univerzálnost, díky které je jeho systém přitažlivý pro muzikanty až do dnešních dnů. Ševčík vytvořil něco, co bylo v jeho době naprosto inovativní. Svým způsobem bychom dokonce jeho metodu mohli považovat za prazáklad moderní hry na smyčcové nástroje. Kladl jsem si v té souvislosti otázku, zda je takové rozšíření náhoda. Zjistil jsem ovšem, že náhoda to není – Ševčík do své práce vložil něco tak geniálního, že i dnes po více než sto letech stále pomáhá hráčům kvalitativně se posouvat. A není to pouze o USA, Ševčík byl totiž velmi zcestovalý. Pomáhal vybudovat Konzervatoř v Kyjevě, působil na Akademii ve Vídni nebo na Londýnské Guildhall Academy. Všude tam se jeho metoda ujala a následně díky jeho žákům šířila… Dokonce jsem se před několika týdny seznámil s tím, jak se Ševčíkův systém rozšířil v zemích bývalé Jugoslávie. Na kurzech v Polsku jsem totiž potkal vynikajícího německého violoncellistu Julia Bergera, který mi vyprávěl, že se k Ševčíkovi dostal díky svému pedagogovi, italskému virtuosovi Antoniu Janigrovi. Ten mnoho let pedagogicky působil na Akademii v Záhřebu a právě tam na metodu narazil. V Záhřebu totiž tamní akademii spoluzakládal berounský rodák a Ševčíkův žák, houslista Václav Huml, který metodu vyučoval a propagoval.

Nyní trochu odbočím. Vím, že kromě organizační a vědecké činnosti jsi ohledně Ševčíkova odkazu aktivní také jako editor. U nakladatelství Bärenreiter vyšly dosud tři sešity Ševčíkovy Školy smyčcové techniky, op. 2 ve variantě pro violoncello. Chystají se i na tomto poli nějaké novinky?

Editorská činnost se vším velmi úzce souvisí. V rámci Ševčíkova institutu postupně mapujeme celkovou šíři Ševčíkovy metody a současně přitom předběžně vybíráme ty opusy, které jsou vydavatelsky zajímavé. Poslední dva roky jsem pracoval na vydání Školy smyčcové techniky a v příštím roce má vyjít Opus 3, který je v podstatě doplnění Opusu 2. Nejkrásnější na tom je to prvotní objevování pramenů, práce s autografy a postupné skládání mozaiky celku předcházející vydání samotnému. Docela zajímavá je při přípravě vydání také určitá modernizace názvosloví. Už jako studentovi mi tak trochu nesedělo, že starší vydání Ševčíka obsahují starou češtinu, či dokonce starou němčinu, takže očištění terminologie směrem k dnešnímu jazyku považuji za velmi přínosné.

Pojďme zpátky k Ševčík Academy. Kurzy ve spojení s festivalem a přidruženými akcemi jsou pojaty opravdu velmi komplexním způsobem. Oficiálně se dá dohledat, že akce bude probíhat mezi 5. a 15. srpnem, ale doslechl jsem se, že to nebude vše…

Ono to celé bude vlastně ještě o tři dny delší. My tím oficiálním termínem definujeme hlavně samotný festival, tedy všechny koncerty. Letos však čeká účastníky Ševčík Academy také krásný bonus, protože po skončení všichni pocestujeme do Berlína, kde nás čekají další dva úžasné koncerty v tamním Konzerthausu v rámci festivalu Young Euro Classic. I s tímto výletem tak společně strávíme čtrnáct dnů.

Jak to vypadá letos na Ševčík Academy ohledně kapacity přijatých studentů?

Přiznávám, že jsme co do počtu studentů limitování velikostí Horažďovic, rodným městem Otakara Ševčíka, takže s kapacitou trošičku bojujeme. Myslím to ale v tom pozitivním slova smyslu. Musíme velmi pečlivě vybírat, koho pozveme a koho nikoliv. Základním kritériem je u mladých hudebníků kvalita a schopnost přípravy. Nové uchazeče žádáme o nahrávky, které pak důkladně posloucháme. Studenty, kteří se účastní opakovaně a získali již v rámci Ševčík Academy nějaké ocenění či umělecký kredit na koncertech, pak přijímáme v podstatě automaticky. Všechno je ale na transparentní bázi, takže ti, kteří prokazatelně disponují růstovým potenciálem, jsou ve velké většině přizváni. Ubytovací a koncertní kapacity Horažďovic využíváme na úplné maximum a dá se říci, že město na čtrnáct dnů v podstatě celé opanujeme. Na ty dva týdny se z něj stává pomyslné „hlavní město“ smyčcových nástrojů. 

Výuka probíhá pouze individuálně, nebo zkoušíte i alternativní způsoby předávání zkušeností?

Nejkrásnější je ta šíře možností – sama Ševčíkova metoda je široká a určena hráčům od úplných začátečníků ve věku čtyř pěti let až po špičkové profesionály. V Horažďovicích se nám prolínají řekněme tři generace studentů, a tak je díky kontinuitě možné, aby kromě individuální výuky získávali účastníci nové podněty a zkušenosti také od sebe navzájem. Záměrně pořádáme setkání, kdy hrají všichni dohromady, a často na těchto setkáních hrajeme třeba některé Ševčíkovy variace upravené pro smyčcový orchestr. Vycházíme z toho, že řadu cenných zkušeností a schopností mohou studenti prakticky a rychle odkoukat od spolužáků. Aplikujeme také svého druhu rodinné prostředí, kdy se starší studenti starají o ty nejmladší. Snažíme se tedy nastavit přirozený systém, který se může nejen opakovat, ale i rozvíjet a v dlouhodobém horizontu stále něco přinášet.

Rovnou se v té souvislosti zeptám na ty nejmenší účastníky a školičku Otakárek. Pro jak staré děti je určena?

Otakárek je flexibilní platforma pro děti od předškolního věku do zhruba osmi, devíti let. Důležité je, že v rámci Otakárku je hraní na nástroj doplněno řadou kreativních prvků, třeba různými pohybovými či výtvarnými aktivitami nebo i hrami. Jde nám o to, abychom nejmladším účastníkům Ševčík Academy dali veskrze pozitivní a silné motivační impulzy.

A co práce se staršími studenty?

Tam motivační cíl platí rovněž! U letních kurzů asi není úplně možné snažit se změnit techniku od základu, to je práce pedagogů v průběhu školního roku. My se starším studentům snažíme ukazovat různá řešení a pohledy z jiného úhlu, což jim v budoucnu může otevřít různorodé možnosti v jejich formování vlastního přístupu ke hře na nástroj. Kvůli názorové variabilitě neustále rozšiřujeme řady pedagogů. Letos půjde o mezinárodní tým z České republiky, Německa, Rakouska a USA, takže těch pohledů a názorů na hudbu a interpretační umění, které budou mít možnost studenti pojmout, je opravdu široká paleta. 

Rád bych se nyní zeptal na přidružený festival. Byl součástí kurzů už od začátku?

Ano, byl. Hned od prvního ročníku jsme chtěli také hrát. Ono to k tomu také vybízelo, protože lidé, se kterými jsme akci zakládali, jsou skvělí muzikanti, takže bylo možné nastudovat řadu úžasných komořin. Za malý zázrak považuji také to, že hned záhy se k nám přidal také dirigent Jakub Hrůša, který spontánně inicioval i orchestrální hru. K orchestrálním aktivitám dodám, že tyhle snahy vrcholí právě letos, kdy, jak jsem již říkal, náš Ševčík Academy Orchestra vystoupí na prestižní přehlídce studentských orchestrů Young Euro Classic v Berlíně.

Na koncertě v Berlíně tedy bude dirigovat Jakub?

Spolupráce s Jakubem poslední dva roky funguje tak, že si do Horažďovic zve mladé asistenty, se kterými program studuje a následně jim dává příležitost k vlastnímu vedení orchestru. Vloni to byla Alena Hron a letos přibyl ještě Jan Sedláček. Právě Alena s Honzou si při našem výjezdu odbudou svůj debut v Konzerthaus Berlin.

Prozradíš ještě něco víc o vystoupení na Young Euro Classic?

V Berlíně máme vystoupení dvě. 17. srpna večer je hlavní koncert, kdy představíme náš orchestr složený ze studentů ve věku sedmnáct plus; ten povede Alena Hron. Půjde vlastně o klasické vystoupení mládežnického orchestru a reprezentativní program je sestaven z prací českých skladatelů. Nebudou chybět skladby Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Vítězslavy Kaprálové a Jiřího Temla. O den později pak máme odpolední vystoupení orchestru všech ostatních účastníků Ševčík Academy, který je naopak do sedmnácti let; ten povede zase Jan Sedláček. Zde je program odlehčenější a je určen hlavně dětem. Zazní tam skladby Otakara Ševčíka, Wolfganga Amadea Mozarta, Jean-Marie Leclaira a Jiřího Kabáta. Kromě toho uvedeme také set několika melodií věnovaných sportovní tematice. Tu jsme nazvali Hippedihop! Od hudby ke sportu…Jde nám o to, aby dětské publikum pocítilo tu vlnu pozitivní energie, kterou jsme schopni vytvořit.

A co tvé provedení koncertu Jiřího Temla?

Půjde vlastně o premiéru nové verze Violoncellového koncertu, který Jiří Teml původně napsal již v 70. letech dvacátého století. Skladbu dedikoval rodině Škampů, přičemž tehdejší premiéru provedl Martin Škampa, dirigovala ji Vlasta Škampová a Pražský studentský orchestr při nastudování mentoroval Mirko Škampa. Není proto překvapením, že skladba začíná motivem vytvořeným ze jména Škampa převedeným do not. Současnou verzi Jiří Teml výrazně přepracoval, přičemž prakticky celá třetí věta je nová. Musím říct, že pro mě je to velká srdcovka jednak proto, že velmi dlouho znám původní verzi skladby, zadruhé také proto, že skladba interpretovi umožňuje nejen ukázat techniku, ale také dává velkou interpretační volnost ve zpěvných a aleatorních plochách. Velmi se na provedení těším!

Je do budoucna v plánu vystoupení Ševčík Academy Orchestra také na nějakých českých festivalech?

Programovou nabídku jsme předložili festivalu Dvořákova Praha. Velmi fandím tomu, že festival dává příležitost různým projektům vzdělávacího charakteru. Už vloni jsem měl možnost jako umělecký vedoucí prezentovat Akademii komorní hudby, další platformu, kterou organizuji. Takže uvidíme, věřím, že se Ševčík Academy Orchestra na Dvořákově Praze objeví. 

Zmiňoval jsi mezinárodní pedagogický tým Ševčík Academy, ale jistě se o akci starají také lidé na manažerské a produkční rovině…

Určitě bych zmínil Barboru Jodas a její tým. Bára je pomyslným srdcem a mozkem celého dění okolo Ševčík Academy. Jsme prakticky v denním kontaktu a navzájem si pomáháme posouvat myšlenky a nápady k realizaci. Jsou v tom tisíce hodin práce s velkou přidanou hodnotou!

Když o Ševčík Academy a svých spolupracovnících takto nadšeně hovoříš, tak mě napadá, že by vaše úsilí mohlo vést až k založení malé soukromé konzervatoře komorního typu, jako je třeba Menuhin Academy nebo tebou zmíněný Kronberg…

Už letos spouštíme „první vlaštovku“ celoročního programu. Vybrali jsme houslistu Víléma Jirsu a cellistku Annu Nekvasilovou, kteří se k nám opakovaně vraceli a jsou takovým v dobrém slova smyslu „produktem“ Ševčík Academy. Když se věc osvědčí, tak bychom do budoucna rádi tímto způsobem podpořili více studentů. 

Ševčík Academy jsme probrali ze všech možných stran. Popsal bys ve stručnosti i své další aktivity?

Určitě bych zmínil Akademii komorní hudby, což je vlastně nejstarší projekt, který je v běhu už deset let. V principu jde o to, že se dávají dohromady hudebníci podobného věku a úrovně, kteří mají zájem o komorní hru. V minulosti jsme už dali dohromady hráče smyčcových a dechových nástrojů, letos přidáváme také cembalo. Je to vlastně taková komorní laboratoř.

A co Vážný zájem?

Vážný zájem je myšlenka, která se snaží přitáhnout k vážné hudbě nové publikum. Šíříme myšlenku domácích a salónních koncertů, které mohou vzniknout za malého úsilí, ale přesto dokážou v lidech vyvolat výrazně pozitivní emoce. Máme aplikaci, která umožňuje zájemcům zjistit, zda se v okolí vyskytuje nějaký umělec, který je schopný akci realizovat. Můžou tak rychle vzniknout atypické akce nejen doma, ale třeba i v netradičních prostorech, jako třeba v parku. Pokoušíme se propojovat lidi, pro které je vážná hudba důležitou součástí života.

Hovořili jsme hodně o tvých organizačních a pedagogických aktivitách, prozraď mi ale, co v příští sezóně chystá Tomáš Jamník umělec.

V tomto směru mám perfektní zázemí, které mi poskytuje agentura Makropulos, respektive její šéfka Martina Výrková. Společně se nám daří úspěšně sezóny naplnit. Co se týká sólových vystoupení, tak bych zmínil hlavně několikeré provedení Myslivečkova Violoncellového koncertu, které jsem také jako spolueditor připravil pro vydavatelství Bärenreiter. Po delší době se vracím také ke Dvořákově Koncertu h moll, který provedu v Polsku, a několik recitálových vystoupení bych měl mít znovu v USA. Zajímavý bude také koncert v Egyptě, kde vystoupím díky spolupráci s Českým centrem a orchestrem v Alexandrijské knihovně. Z „komořin“ bych zmínil spolupráci s Josefem Špačkem, se kterým míříme v září do Švýcarska, a třeba také koncert k otevření rodného domu Antonína Dvořáka, kde vystoupím spolu se studenty Akademie komorní hudby.

Na závěr se optám také na tvou univerzitní kariéru na JAMU. Jak se Ti v Brně líbí?

V Brně jsem hned zkraje potkal výborné lidi a jak v bakalářském, tak v magisterském programu mám zajímavé studenty. Na JAMU vidím velký potenciál pro studenty hlavně díky velmi výhodné poloze Brna mezi rakouským a polským prostorem. I díky otevřenosti děkanky Barbary Maria Willi věřím, že dokážeme v rámci středoevropského prostoru přitáhnout další talentované mladé hudebníky a dokážeme upevnit pozici JAMU tam, kde už v podstatě je – v první evropské hudební lize.

……………………….

Čtěte také článek Tomáše Jamníka Sedm myšlenek o Ševčíkově metodě.

Foto: Herbert Slavík, Marek Novotný, Marek Volf a Petra Hajská