„Na zahajovacím koncertě festivalu MusicOlomouc jsem 13. října představil vlastní skladbu Landscape: MeadowShiver.“

„Příkladem je tvorba pro děti, kde spolupráce probíhala tak, že Michaela vytvořila texty s příběhy pro děti a já k tomu udělal hudbu.“

„Máme vlastní projekty, které realizujeme jak v Bavorsku, tak tady v Česku. Je to především pro ansámbl Konvergence.“

Tomáš Pálka je hudební skladatel střední generace, který pochopil, že hudba není jen samoúčelným projevem, ale má blahodárný účinek na lidský organismus. Společně se svojí ženou Michaelou tvoří i umělecký pár, který se nebojí ani podnikat – a využívá k tomu právě účinky hudby. Pracují společně, nebo každý sám, podle potřeby. Ale výsledky považují vždy za týmovou práci.

V Olomouci jste na festivalu MusicOlomouc představil svoji skladbu, která zazněla jako premiéra. (Reflexe ZDE.) Je to náhoda? 

Náhoda to určitě není, s festivalem MusicOlomouc letos nespolupracujeme poprvé. Představil jsem zde na zahajovacím koncertě festivalu 13. října vlastní skladbu Landscape: MeadowShiver, přestože například v nedávné době jsme uvedli s Michaelou jednu z četných společných kompozic Landscape: SunReflections. Skladbu MeadowShiver si u mě festival objednal a jsem moc rád, jak skvěle ji soubor Mondrian Ensemble provedl a jak vřele byla přijata.

Říkáte, že pracujete s manželkou společně. Jak to probíhá? 

Je to různé, naše spolupráce nemá vždy stejný charakter. V roce 2013 jsme uvedli společnou skladbu In den Bergen psanou pro Orchestr Berg, v roce 2014 pak skladbu Stínování na Pražském jaru, kterou provedla Ivana Troupová se souborem Konvergence. Jiným příkladem je tvorba pro děti, kde spolupráce probíhala tak, že Michaela vytvořila texty s příběhy pro děti a já k tomu udělal hudbu. To bylo v letech 2016 až 2018. Od té doby vznikají různé projekty, ve kterých se vzájemně doplňujeme.

Proč to děláte? Není to rozmělňování invence a úsilí? 

To určitě ne, naopak nás to obohacuje. Máme potřebu tvořit a předávat to dál, je to potřeba sociální komunikace na určité úrovni. Je pro nás důležitá odezva, zpětná vazba v prostoru a čase. Proto jsme přemýšleli, jak to udělat, aby hudba měla i praktickou hodnotu, aby přinášela lidem užitek a radost. Postupně nás to přivedlo k muzikoterapii a k práci se zdravím.

Vy se věnujete i terapeutické praxi? To je možné? 

Ano, absolvovali jsme kurzy a přidali k nim vlastní zkušenost s působením hudby a vznikla z toho paralelní životní linie a pro nás nezávislost. Máme vlastní projekty a máme vlastní praxi v bavorských Alpách. S kompletní terapií, a dokonce i s finanční dostupností i pro českou klientelu. Je to příklad, jak může být hudba užitečná i mimo koncertní sál. 

Co tedy pro vás hudba dnes znamená? 

Je to především vyjádření emocí, s přesahem k universu, způsob nacházení odpovědí na komplexní otázky. Vycházíme samozřejmě z klasické hudby, ale také z té soudobé, z pochopitelné melodiky i harmonie. Důležitá je barva, prostor, ale i konečná percepce posluchačů, popřípadě klientů. Rádi spojujeme uměleckou stránku hudby s jejím léčivým potenciálem.

Jak jste se k tomu dostali? 

Já jsem vystudoval nejprve gymnázium a pak teprve skladbu na konzervatoři v Brně. Mým pedagogem byl Pavel Zemek Novák. Pak jsem pokračoval na HAMU u Marka Kopelenta a Milana Slavického. Nejsem akademik, spíše praktik a vkládám hudební představy do našich ideí. 

Michaela Pálka Plachká: Já jsem se také napřed hledala na gymnáziu, ale pak zvítězila hudba a vystudovala jsem konzervatoř v Ostravě, skladbu. Pak jsem pokračovala na HAMU u Juraje Filase a Michala Rataje. Absolvovala jsem stáž ve Vídni na Hochschule für Musik und darstellende Kunst.

A jak jste se vlastně poznali? Jak se dají dohromady dva skladatelé, když to je profese zcela individualistická? 

Tomáš Pálka: Jako vždy v životě zapracovala náhoda. Když byly v roce 2002 velké povodně, přihlásili jsme se, tehdy ještě nezávisle, na Mezinárodní kurzy skladby v Českém Krumlově. Jenže čtrnáct dní před zahájením kurzů vše vzala voda a vypadalo to, že nic nebude. Přesto se tehdy pořadatelům podařilo kurzy zrealizovat a kontaktovali nás všechny, ať přijedeme. Přijelo nás tehdy jen hrstka, ale my se tam potkali a zapracovala nejen chemie, ale i invence. Od té doby pracujeme často spolu a zatím se nám to daří a baví nás to.

A co je tedy výsledkem vaší spolupráce? Pro koho vaše díla jsou určená? 

Máme vlastní projekty, které realizujeme jak v Bavorsku, tak tady v Česku. Je to především pro ansámbl Konvergence, ale i pro další jako například Ensemble Mondrian, Synchronos Ensemble, brněnskou Expozici nové hudby, festival Silberbauerovo hudební Podyjí, pro Orchestr Berg, Klangnetz, Platypus, Calliopée a mnohé další. Děláme projekty s různými přesahy, některé s tancem nebo elektroakustikou, jiné s videoprojekcí nebo pantomimou a tak dále. Je pro nás zajímavé využití prostoru, hledáme spojovací prvky mezi kompozicemi, jejich vnitřní logiku přenášíme do celkové dramaturgie. Každý projekt má specifický vnitřní náboj a jednotnou linii, která nám dává smysl. Jsme otevření ke spolupráci s různými instrumentalisty i ansámbly, a to jak českými, tak zahraničními. Založili jsme v roce 2002 spolek Konvergence, který právě takovéto projekty vymýšlí a následně realizuje.
 

A může k vám někdo do Bavorska na terapie přijet? 

Proč ne? Najde si nás lehce na internetu a od českých hranic to je jen kousek. Jestliže kdokoli z Česka přijede, bude srdečně vítán. A to samozřejmě i na našich spolkových koncertech, které se však konají především v Praze.