„Violoncellista Daniel Müller-Schott dle mého názoru plně souzněl s autorovou představou“.

„Jakoby teskná hudba dobře seděla přizvanému dirigentu Janu Schultszovi, který je spíše racionálním než emotivním typem hudebníka“.

„Dirigent byl nadšen spoluprací s výborně hrajícím orchestrem“.

Violoncellista Daniel Müller-Schott a orchestr Plzeňská filharmonie pod vedením svého hlavního hostujícího dirigenta Jana Schultsze slavnostně zahájili půlkulatý 45. ročník festivalu Smetanovské dny. Koncert v Měšťanské besedě u této příležitosti navštívila celá řada významných hostů.

Dle úvodních slov ředitelky festivalu Lenky Kavalové pozvání na letošní ročník multižánrového mezioborového festivalu v Plzni přijala řada významných interpretů. Vzpomenula sólistu zahajovacího koncertu violoncellistu Daniela Müllera-Schotta, fagotistu Štěpána Turnovského, jehož otec byl na počátku šedesátých let šéfdirigent Plzeňského rozhlasového orchestru, dnešní filharmonie. Dále vzpomenula interprety, kteří zároveň oslavují své životní jubileum, 80 let slaví kytarista Štěpán Rak a klavírista Boris Krajný, 90 let skladatel Jiří Teml a 100 let soubor České noneto. Své zdravice festivalu přednesl na úvod koncertu ministr kultury Martin Baxa, který připomněl, že k festivalu nerozlučně patřící sympozia byly v době minulé oázou svobody, a dále zástupci Plzeňského kraje a Města Plzně jako organizací, které převzaly nad konáním festivalu záštitu. Přizván byl také biskup plzeňský Tomáš Holub, který vysvětlil řecký původ slova filharmonie, jako milovat harmonii, čímž přidal slovu ještě hlubší význam.

Je skvělé, že úvod festivalu patřil domácímu, pořadatelskému tělesu, Plzeňské filharmonii. Koncert, který byl zároveň součástí abonentního cyklu koncertů Diamant byl vyprodán. Dramaturgie koncertu spočívala v představení výběru z tvorby dvou skladatelů, Edwarda Elgara a Hectora Berlioze. Světoznámý, oblíbený Elgarův Violoncellový koncert byl svěřen do rukou vynikajícího violoncellisty Daniela Müllera-Schotta. Umělec, který nedávno koncertoval jako sólista Koncertu pro violoncello Friedricha Guldy ve spolupráci s Kyjevským symfonickým orchestrem v prestižní Tonhalle Düsseldorf a hned po koncertě odlétal na své další angažmá sólisty v Prvním violoncellovém koncertě Camilla Saint-Saënse do Lotyšska, plzeňské publikum svou interpretací Elgara učaroval. Dílo nechal vyznít v jeho vnitřním klidu a hloubce, nehledal žádný efekt, dokonce nevyužíval v partituře předepsaná forte fortissima a dle mého názoru plně souzněl s autorovou představou. Dílo interpretoval zpaměti, zvláště v první a třetí větě koncertu dokonale frázoval i ty nejkratší oddělené motivy. Příkladná byla jeho spolupráce s dirigentem ve druhé větě (koncert je netradičně čtyřvětý, přičemž první a třetí část je klidná), kdy všechny šestnáctiny vyzněly díky sólistově umírněnosti a dirigentově pohotovosti v naprosté souhře s orchestrem. Rovněž závěrečná věta s častými změnami tempa vyzněla naprosto přesvědčivě. 

Sólista po bouřlivých ovacích krátkým slovním projevem v angličtině vyjádřil potěšení nad souzněním s posluchači v Elgarově hudbě, přiznal svoji první návštěvu Plzně a nechal svůj vzácný nástroj benátského mistra Mattea Goffrillera z r. 1727 ještě zaznít ve skladbě pro sólové violoncello švýcarského skladatele. 

Druhá polovina večera byla naplněna výběrem z díla Romeo a Julie, dramatické symfonie pro orchestr, dva sbory a tři sólové hlasy Hectora Berlioze. Z pochopitelných důvodů byly vybrány jen tři části pro samotný orchestr, kompletní druhý díl díla. Jako první zazněla část Roméo seul – Tristenes, která představuje Romea osamoceného a truchlícího. Berlioz si přál mít v orchestru netradiční obsazení, třeba čtyři fagoty, dvě harfy, pikolu… Část začíná intonačně ošemetnými unisony v citaci témat, v části Larghetto espressivo pokračuje nádherným hobojovým sólem (skvěle hrající Anna Škreptáčová) a postupná gradace nechá zaznít v jejím vrcholu nádherně čistý zvuk žesťů. Ve druhé polovině části mně osobně hudba připadá jakoby estrádní, ale v naprosto suverénní interpretaci orchestru Plzeňské filharmonie vyznělo vše, jak mělo. V druhé části, Scène d´amour – Nuit sereine, milostné scéně jasné noci, zaujme v úvodu obsažená tklivá melodie ve violoncellech a violách, která posléze pokračuje v první flétně a anglickém rohu. Zaujalo místo, kde téma zaznělo ve dvou klarinetech (skvěle souznějící Zlata Vohryzková a Jaroslav Bulka). Jakoby teskná hudba dobře seděla přizvanému dirigentu Janu Schultszovi, který je spíše racionálním než emotivním typem hudebníka. Dobře vyzněla i třetí část Scherzo. La reine Mab ou la Fée des songes (královna Mab, nebo víla snů). V této části excelovaly čtyři lesní rohy před příchodem Tempa prima a pak v závěrečné části Prestissimo. Dirigent byl nadšen spoluprací s výborně hrajícím orchestrem.

Foto: Jan Kantor / Plzeňská filharmonie