PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Plzeňská filharmonie si může za rok 2024 připsat mnohá plus.“

„David Niederle zaujal v Piazzolových skladbách vřelým tónem, intonační jistotou a smyslem pro stylovost.“

„Kompozice Barvy belgického skladatele Berta Appermonta se sólistou Fedelem Di Mucci posluchače evidentně zaujala.“

Uplynulý rok zakončila Plzeňská filharmonie odpoledním silvestrovským koncertem ve Velkém sále plzeňské Besedy a jako vždy tento nádherný secesní sál zaplnila do posledního místa. Místo zvaní sólistů vsadila na spolehlivý hráčský potenciál vedoucích nástrojových skupin – violoncellisty Davida Neiderleho a trombonisty Fedeleho Di Mucci, kteří se tentokrát pravidelným abonentům a návštěvníkům koncertů mohli představit v sólových partiích. Takto filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho navázala na tradici, nejednou uplatňovanou již v předchozím tělese Plzeňského rozhlasového orchestru.

„Berliozova programní hudba vyžaduje plné mistrovství. A toho se jí dostalo.“

„Je typem interpreta, který je osamoceně ponořen ve svém světě a díky kombinaci psychických i manuálních dispozic je schopen zaujmout jako výjimečný a jedinečný.“

„Chvílemi až jakoby ležérní způsob řízení tělesa v kontrastu s dokonale přesnými reakcemi sekcí prozrazoval, že se převážná část práce musela odehrát už při zkouškách.“

Záskoky mohou být příležitostí pro překvapivé debuty, nebo pro nečekaná hodnotná a zralá setkání. Charles Dutoit patří do druhé kategorie. Nebýt zdravotní indispozice šéfdirigenta Semjona Byčkova, neměli bychom šanci legendárního, za pár dní už osmaosmdesátiletého dirigenta v Praze v těchto měsících zažít. S Českou filharmonií otevřel neplánovaně sezónu právě on, spolu s mladým pianistou Daniilem Trifonovem. Dvořákem a Berliozem. A bylo co poslouchat.

„Příběh o tajuplném kapitánovi pojala režisérka Florentine Klepper z perspektivy Senty, kterou ztělesňují Senty hned dvě.“

„Role Ascania se skvěle zhostila Štěpánka Pučálková. Pouze označení ‚kalhotová‘ je v tomto případě nepřesná, protože je oblečená jako robot.“

„Barbora Horáková Joly připravila nápaditou a vtipnou inscenaci.“

Rtuť teploměru se v centru Florencie na Labi, jak se Drážďanům přezdívá, vyšplhala na pětatřicet stupňů Celsia. V okolí Semperovy opery je navíc hodně dusno kvůli horkým hlavám účastníků jednoho z posledních předvolebních mítinků. V podvečer se sice vzduch už netetelí, vzrušením a radostí se ale nejspíš chvěje nejeden návštěvník mířící přes Divadelní náměstí do jednoho z nejkrásnějších divadel v Německu. Semperova opera totiž společně s orchestrem a sborem Staatskapelle zahajuje novou sezónu 2024/2025, navíc s novým uměleckým vedením a ještě před prvními koncerty pod taktovkou Daniela Gattiho uvedla dvě atraktivní operní představení.

„Měkké a rozezpívané pojetí s přesně vystavěnou gradací Mahlerově sentimentální větě Blumine opravdu slušelo.“ 

„Poetické příběhy Berliozových písní Markéta Cukrová vylíčila, jako by byly napsány přímo pro ni.“

„Provedení Zemlinského symfonie ukázalo, proč má cenu chodit na koncerty za skladbami, které z přímé posluchačské zkušenosti neznáme.“

Janáčkova filharmonie v pátek 17. května zahrála v Opavě. První abonentní koncert se konal v nejstarším opavském kostele sv. Václava. Sólistkou večera byla mezzosopranistka Markéta Cukrová, filharmoniky vedl španělský dirigent Jaume Santonja. Na programu byla díla Gustava Mahlera, Hectora Berlioze a Alexandra Zemlinského.

„Krátký úsek hudby, obvykle trvající něco málo přes pět minut, vystavěl Villaume brilantní taktovkou.“

„Pichlovu klasicky uměřenou kompozici hrál orchestr s podivuhodnou elegancí.“

„Dirigent Emmanuel Villaume, zde vášnivý Merlin francouzské hudby, nedal publiku ani vydechnout.“

V neděli 14. ledna dirigoval Emmanuel Villaume večerní koncert PKF – Prague Philharmonia v pražském Rudolfinu. Originálně vystavěná dramaturgie motivicky sjednotila program. A jeho téma se pak nečekaně prolnulo s realitou, kterou poznamenala neslýchaná předvánoční tragédie na univerzitní půdě. Ludwig van Beethoven, Václav Pichl, Hector Berlioz a Luigi Cherubini, jejichž díla byla na programu, komponovali svou hudbu na téma antické či alžbětinské tragédie. Posledně jmenovaný Cherubini psal requiem za jednoho člověka. A téma programu, vydaného na počátku sezóny, se náhle stalo nečekaně aktuální.

„Jako dynamický mladík dirigentské taktovky vstoupil raketově na česká hudební pódia, ale pak se dočkal doma takřka třicet let totálního zapomnění.“

„Poprvé v Americe vystoupil v roce 1982 a hned s proslulým Chicago Symphony Orchestra. Úspěch měl neuvěřitelný, do programu mj. zařadil První symfonii Bohuslava Martinů!“

„Imponoval mu hektický život, partitury studoval v letadle a nesčíslněkrát se spolu s manželkou stěhoval; v Kalifornii mu vyhořel dům, když byl na jakémsi turné.“

Není tomu ještě ani čtvrt roku, co se 25. října 2023 v Praze uzavřela životní dráha Zdeňka Mácala, někdejšího šéfdirigenta České filharmonie. A letos 8. ledna by tento sugestivní, charismatický umělec, který bohužel příliš krátce a přitom neobyčejně výrazně poznamenal český hudební život, oslavil 88. narozeniny. Vzhledem ke své pestré a extrémně bohaté umělecké dráze odešel zcela netypicky, bez oficiálních smutečních poct, provázen v tisku spíše jen drobnými vzpomínkovými články. Světská sláva, polní tráva, jak říká často používané přísloví; v Mácalově případě to platí dvojnásob.

„Nenajde se u nás nikdo jiný, kdo zkomponoval operu na libreto, které mu daroval sám velký Richard Wagner.“

„V pětatřiceti byl vybrán za ředitele Pražské konzervatoře, což pobaveně glosoval Hector Berlioz: ‚Jistě byli členové výboru posedlí chvilkovým šílenstvím.‘“

„Pražská premiéra Kittlovy nejznámější opery se roku 1848 odehrála jen tři dny před vypuknutím revoluce v Paříži.“

Zpola či zcela zapomenut může být umělec z různých důvodů. Například proto, že se z vlasti přemístí do jiných zemí, kde se sice uplatní, ale neproslaví natolik, aby se jeho pověst donesla zpátky domů. Vyskytují se ovšem i odlišné případy. Osobitý jedinec se doma ocitne ve vnitřní emigraci, protože se neumí ani nechce přizpůsobit panujícím poměrům. Anebo se z národnostních příčin ocitne na pomezí svou světů. A dříve či později se dopracuje poznání, že ani v jednom z nich nebyl přijat bezezbytku; že vlastně nepatří nikam.

„Talentovaný Ferdinand veřejně koncertoval už od šesti let a prvního samostatného vystoupení se dočkal jako devítiletý.“

„Sám Petr Iljič Čajkovskij o něm prohlásil, že je to ‚velikán houslí naší doby‘, a věnoval mu svůj Smyčcový kvartet č. 2 F dur.“

„Ferdinandovým odchodem ze života hudební rod Laubů nevyhynul; jeho syn Váša se totiž potatil.“

Patří muž, kterého nejeden z jeho významných hudebních současníků považoval za „velikána houslí“, do tohoto cyklu? Do seriálu, mapujícího naše někdejší spoluobčany německého či židovského původu, natolik zatoulané ve světě, že doma upadli do zapomnění? Ano i ne. Aneb, jak němčina umí jednoslovně vyjádřit, jein.

„Lehké úvodní tóny koncertní árie ‚Alma grande e nobil core‘ ladily s příchodem půvabné Doubravky Součkové, jejíž hlas se následně ve velmi vysokých, bravurně vyzpívaných tónech s až neuvěřitelnou silou vyklenul prostorem.“

„Amálie Dobšíková v pouhopouhých dvaceti letech předvedla precizní, profesionální výkon nabitý emocemi; je u ní vidět obrovská míra talentu, ale také tvrdé práce, píle a disciplíny.“

„V díle se propojila umělecká excelence s duchovním poselstvím.“

Festival Hortus Magicus v uplynulém víkendu pokračoval bohatým hudebním i volnočasovým programem. Návštěvníci měli možnost kromě pěti výjimečných koncertů zhlédnout výstavu v místní obrazárně, navštívit profesionálně komentovanou prohlídku zámku i arcibiskupské zahrady, floristické expozice a pro nejmenší byla připravena i dětská zóna s poutavými příběhy, loutkovým divadlem a dalšími aktivitami.

„Kušejovu inscenaci Figarovy svarby považuji za režijně značně nedotaženou a nedůslednou, což platí nejen pro vedení postav a zacházení s dějovou strukturou, ale i pro celkové tempo a způsob práce s vizuální stránkou produkce.“

„A jak obstála hudební a představitelská stránka nové ‚Figarky‘? Pokud mohu posoudit, tedy o mnoho lépe.“

„Osobně mám ale za to, že každý, kdo dokáže ocenit divadelní inscenaci s jasným názorem, vnitřní logikou, důmyslnou prací se zvolenou symbolikou i překvapivou pointou, našel pro Warlikowského přístup k Verdimu a Shakesperovi pochopení.“

Počasí chladné, setrvale uplakané a opravdu podzimní – o konání prestižní přehlídky jménem Salzburger Festspiele svědčily spíš všudypřítomné vlajky, bannery a poutače, než zástupy kulturychtivých návštěvníků v ulicích. Festival ale přesto v plném proudu, a zájem o něj potvrzoval i fakt, že všechny reprízy obou operních inscenací, kvůli kterým jsem přijel, byly beznadějně vyprodané.