„Stejně jako absolventi konzervatoří i hudba Pavla Trojana odchází do života. Musí si však svými výrazovými prostředky otevřít dveře, běžné publikum tam leckoho nepustí.“

„Věřím, že existuje vrstva posluchačů soudobé vážné hudby, která citlivě vnímá jemné odstíny v melodické, harmonické či kinetické klavírní dikci, jež Pavla Trojana zařazují mezi skladatele se stylovou exkluzivitou.“

„Harfa zní Pavlu Trojanovi nosně. To není jen poklona zvukové režii, ale i skladatelskému činu a brilanci mladé harfistky Vandě Šabakové.“

Péčí Radioservisu a za kooperace s vydavatelstvím Pavel Trojan – Edition Rondo Prague vyšel v letošním roce autorský kompaktní disk Pavla Trojana Magical Strings (Magické struny). Využívá nahrávky z druhé poloviny roku 2023, které pořídili klavíristé Aneta Majerová a Luděk Šabaka, harfistka Vanda Šabaková, kontrabasista Jiří Valenta a Stamicovo kvarteto, a zachycuje autorovu tvorbu z let 1995–2024 pro klavír, harfu, kontrabas a smyčcové kvarteto v různých kombinacích; všechny skladby již zažily svou veřejnou premiéru. Disk nabízí posluchačsky vděčnou hudbu, která může zasáhnout i publikum, které nevyhledává soudobé hudební umění.

Život českého hudebního skladatele Pavla Trojana byl po dlouhou dobu úzce spjat s Pražskou konzervatoří. Jeho zásluhy o tuto školu jsou viditelné, stačí navštívit sál budovy školy v ulici Na Rejdišti, popřípadě další detašovaná pracoviště, jež obohatil svými realizovanými stavebními projekty. Byl ředitelem ústavu, kde se vyučuje „živá“ hudba. Není to žádná laboratoř zkoušející experimenty. Absolventi konzervatoří odcházejí do hudební praxe, tedy do běžného, často méně hudebně rozvinutého prostředí, kde musí osvětově působit.

V duchu směřování pracoviště, které Pavel Trojan vedl, se ubírají též jeho skladby. Cílem bylo, je a bude, aby se jeho soudobá tvorba stala součástí běžného hudebního života. Na popisovaném disku Magical Strings se nacházejí skladby prorostlé vlivem praxe. Je patrné, že si autor zvolil vskutku nelehkou uměleckou cestu. Není snobská, protože se alibisticky neschovává za úsloví „jsem autorem pro festivaly soudobé hudby“ ani za Schönbergův výrok, že „posluchači jsou v sále jen pro změnu akustiky“. Jde mu hlavně, a především o posluchače. I když se to pod Hradem často zesměšňuje, vidím v zájmu o posluchače hlavní úkol hudebních tvůrců. Stejně jako absolventi konzervatoří i hudba Pavla Trojana odchází do života. Musí si však svými výrazovými prostředky otevřít dveře, běžné publikum tam leckoho nepustí. Skladatel tohoto typu získává přímý kontakt s publikem, potkává se více s lidmi nehudebních profesí. Obětuje pohodlí takového prostředí, v němž může bezuzdně experimentovat. O tenkém ledě mezi plytkostí a uměleckou opravdovostí v kompozici, kde se skladatel ve své práci pohybuje, netřeba dlouze spekulovat. S uvedenými postuláty je třeba nahlížet na kompoziční kreace, které se setkaly na kompaktním disku. V těchto šlépějích také Pavel Trojan následoval odkaz svého nejvýznamnějšího učitele Jiřího Pauera.

Podle Trojanových slov je název Magické struny poukazem na ostrunění všech využitých nástrojů a současně na magické kouzlo hudebního umění. Název má však mít též marketingový význam. Velká část časového prostoru nosiče je určena klavíru. V předloženém výběru je zařazen nejstarší klavírní cyklus Kontrasty, op. 15 z roku 1995, dále jsou zde Miniatury, op. 19, jednovětá Fontána a Variace na moravskou píseň. Výběr z klavírního díla autora pak doplňují příležitostné skladbičky Pro Adrienne a Pro Johanku, jakési „lístky do památníku“. Podíl tohoto nástroje však zaznamenáváme i v následujících komorních sdruženích s harfou, kontrabasem a smyčcovým kvartetem.

Máme-li shrnout blok klavírních skladeb, zachycujeme především poetický rozměr drobných kousků, ať již spadají do cyklu Kontrasty či Miniatury. Je to hudba, kde zaznamenáváme nejen patrné vzory mezi neoklasickou skladatelskou vlnou první poloviny 20. století, ale také umné Trojanovy inovace odvracející jeho skladby od naznačených vzorů. Věřím, že existuje vrstva posluchačů soudobé vážné hudby, která citlivě vnímá jemné odstíny v melodické, harmonické či kinetické klavírní dikci, jež Pavla Trojana zařazují mezi skladatele se stylovou exkluzivitou. Dokonce bych do této skupiny zahrnul milovníky legendárních alb Romantický klavír Jiřího Maláska, otce dnešního skladatele a pianisty Petra Maláska, nebránící se okořeněné modifikaci hudby svého idolu. Tím se počet sympatizantů Trojanových skladeb ještě rapidně zvýší. Akceptováním faktu, že předložená klavírní hudba je vhodná též pro „maláskovce“, tuto hudbu však poněkud vyvléká z hudby vážné a umisťuje ji někam do vyššího populáru. Nemusíme však přehodnocovat všechny klavírní střípky. Patinu soudobého vážného hudebního umění mají například zvonové inspirace (Pražské zvony z Kontrastů či Zvony z Miniatur) či skladby pocházející ze stavu „v zamyšlení“ (Spleen z Kontrastů či Lyrický kus z Miniatur). Koketérii s vyšším populárem netřeba brát pejorativně. V podání Pavla Trojana je v něm umělecká laťka tak vysoko, že jen málokterý skladatel ji dosáhne. Klavírní blok završují Variace na moravskou píseň. Tématem je známá táhlá lidová píseň z Valašska Rožnovské hodiny. Skladatel v jednotlivých variacích nachází nebývalé množství harmonických i stylizačních obměn. Žádná však není vůči „pěkně bijícím hodinám“ násilná ani dehonestující. Klavírní faktura obohacuje kompozici svojí pestrostí a brilancí. Myslím, že v této skladbě je Trojanovo kompoziční technika představena na reprezentativní úrovni. 

Klavírní sóla s jistotou a pregnancí provedl Jiří Šabaka, dlouholetý autorův přítel. Z každého jeho tónu je znát, že s Trojanovou hudbou žije a umí předat její poselství. Velmi obsažně na mě zapůsobily především pomalé variace z výše uvedeného zpracování moravské lidové písně.

V mnoha klavírních skladbách je patrný autorův obdiv k impresionismu. Silné impresionistické vlivy vstupují o to více do kompozic pro ikonický nástroj tohoto slohu – pro harfu. Jsou věnovány vynikající mladé harfistce Vandě Šabakové, dceři interpreta klavírních kompozic. Pro ni napsal Pavel Trojan členitou kompozici Blízká krajina a v její několikadílné stavbě střídá figuraci s akordickými rozkladovými efekty. Po částech meditačních následují části pohybově aktivnější. Půvab díla tvoří dostředivé a odstředivé harmonické posuvy vůči centrálnímu akordu. Harfa zní Pavlu Trojanovi nosně. To není jen poklona zvukové režii, ale i skladatelskému činu a brilanci mladé harfistky. Atraktivita hudby je pak ještě zmnožena v cyklu Kaligrafie pro klavír a harfu, kde otec s dcerou našli společnou interpretační řeč ve skladbě s nebývalým poetickým nábojem. Mezi obsahově nejvíce sdělné části zařazuji ty, jež nepoužívají pro harmonickou šablonu klasické funkce. Řadím sem např. větu první pohybující se na bázi frygického modu, větu třetí se silný vlivem zvětšené kvarty na intervalový výběr; čtvrtá věta operuje s ideou vrstvení módů a tónin nad sebou. Najde se zde však více zajímavých detailů. Ty vnímavého posluchače určitě nadchnou.

Závěr kompaktního disku Pavla Trojana Magické struny tvoří závažný Klavírní kvintet, op. 94. Jeho premiéra se konala 18. dubna 2023 v rámci pražského festivalu EuroArt Praha, zazněl také nedlouho poté na slavnostním koncertě uzavírajícím mezinárodní skladatelskou soutěž International Antonín Dvořák Composition Competition v sále Pražské konzervatoře. Dílo ústrojně zapadá do nastoleného stylového zaměření popisovaného média, kdy se záměrně napojuje na konkrétní zdroje, aby z nich vytěžilo efektivní díl výrazového kapitálu. Dosažený materiál pak skladatel dotvořil do nového obsahu. Popsaná metodika dnes ve svém rozšíření mezi skladateli sílí. Z jiného koutu světa na nás podobnou řečí promlouvá tvorba finského skladatele Olliho Mustonena.

Klavírní kvintet, op. 94 Pavla Trojana je čtyřvětý. V základním náladovém zabarvení je energický, neboť převažují rychlá tempa. Ta jsou rozmístěna na krajích cyklu a ve druhé větě. Orientaci v kompozici pomáhá její přehledná stavba a hierarchická materiálová organizace. Tónový svět obohacují charakteristické intervaly starých i novějších modů až do takových krajností, kdy je centrická hierarchie destabilizována. Takovou konstelaci nacházíme především v posledních dvou větách (Maestoso a Allegro assai). Některé takto popsané útvary pak ještě účinně dobarvuje hra u kobylky v houslích přinášející zajímavě zkreslený šustivý zvuk. Klavírní kvintet Pavla Trojana je zvláštní poklonou velké české klasice. Myslím si však, že nejnosnější tóny díla zaznívají v jeho volné větě Maestoso, která je na ni napojena nejméně. V Maestosu dosahuje hudba filozofující hloubky. Jde o instrumentační efekt, kdy smyčce ve vysokých polohách komentují basové fráze klavíru. Stamicovo kvarteto – Jindřich Pazdera, Josef Kekula (housle), Jan Pěruška (viola) a Petr Hejný (violoncello) – spolu s klavíristkou Anetou Majerovou dílo nahráli v zanícené interpretaci a zdá se tedy, že jeho dalšímu životu nestojí nic v cestě. 

Kompaktní disk Magické struny obohatí diskografii každého milovníka hudby, jenž se nespokojuje s hudební konvencí a hledá nové, avšak sdělné hudební činy. Přejme novému CD bohaté rozšíření mezi posluchači.

Foto/zdroj: archiv KlasikyPlus, z natáčení - archiv P. Trojana