„Jedním z mých hlavních úkolů bude využít jedinečné šance na provedení nutných transformačních změn, kterou otevírá nově přijatý Zákon o veřejných kulturních institucích.“

„Bez Jiřího Heřmana bych o změně angažmá mohl jen těžko přemýšlet… Jsem rád, že se mnou spolu s dramaturgyní Patricií Částkovou do Prahy půjde. Tým uměleckého vedení doplní i Mário Radačovský jako příští šéf baletu.“

„Dlouho jsem zvažoval, zda vůbec měnit dres, protože v Brně se nám objektivně velmi daří a je mi tam lidsky dobře. Národní divadlo Brno budu po očku sledovat a držet mu palce.“

Od léta 2028 bude po Janu Burianovi ředitelem pražského Národního divadla Martin Glaser, do té doby ředitel Národního divadla Brno. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje argumenty pro „změnu dresu“, zmiňuje některá jména a vize i svou „opravdu velkou pokoru“ před budoucí misí. A vyjadřuje se i k odkazu Leoše Janáčka, který k Brnu neodmyslitelně patří a v roce 2028 se bude připomínat sto let od jeho úmrtí.

Očekáváte zásadní rozdíly mezi budoucím řízením a finančními, tedy i uměleckými možnostmi velké příspěvkové organizace v hlavním městě, zřizované ministerstvem kultury, a dosavadním řízením organizace statutárního města, byť druhého největšího v Česku?

Díky brněnským kolegům jsem se vůbec mohl naučit být divadelním ředitelem. Měl jsem štěstí na výjimečnou chvíli, kdy se divadlu nedařilo moc dobře a šanci mohl dostat i někdo, kdo s řízením takového kolosu měl minimum zkušeností. Díky tomu mám v naší zemi relativně vzácnou paletu zkušeností – vím jako režisér, jak se dělá činohra, opera i balet, jako ředitel vím, jak funguje třísouborové divadlo a řídí se mezinárodní festivaly. Nějak jsem se naučil vyjednávat s politiky a získal cenné kontakty v mezinárodním prostředí. Přesto si uvědomuji, že to všechno nemusí na mou budoucí pražskou misi zdaleka stačit a přistupuju k této výzvě opravdu s velkou pokorou. A taky jsem velmi dlouho zvažoval, zda vůbec měnit dres, protože v Brně se nám objektivně velmi daří a je mi tam lidsky dobře.

K rozhodnutí přispěl v první řadě fakt přímého oslovení výběrovou komisí, abych se konkursu účastnil. Pro mne je důležité, aby mí brněnští kolegové neměli pocit, že od nich utíkám. Zároveň si opakovaně uvědomuju limity možností divadla, které má potenciál hrát první evropskou ligu díky talentovaným lidem a úžasným divadelním budovám, ale je průběžně omezováno finančními limity městské příspěvkové organizace. Mnohokrát jsme si říkali, že ten skleněný strop nad námi neprorazíme a možnosti, které nad ním vidíme, nám zůstanou nedostupné. Ale vždy jsme ten strop prorazili a rostli dál. Jenže každý další je silnější a naše hlavy jsou otlučenější a otlučenější. A když ani prokazatelné úspěchy nevyvolají prostou otázku „Můžeme vám nějak pomoct, abyste byli ještě lepší?“, tak je těžší a těžší si držet motivaci zkoušet do toho stropu bušit a vrhat kvanta pozitivní energie, abychom strhli celý tým s sebou. My to samozřejmě nevzdáváme, ale přiznám se, že argumentem pro změnu dresu byl i velký potenciál, který naše první scéna má. Například zdejší spolupráce se zahraničními tvůrci dnes už bereme jako zcela samozřejmou věc. V Brně si ji můžeme dovolit jen díky festivalovým dotacím. Ale nechci naříkat, protože limitované finanční zdroje jsme vždy nahradili kreativitou a trpělivou prací a neslo a nese to skvělé plody. Jen věřím, že i brněnské divadlo bude časem potřebovat nové impulsy z jiné perspektivy.

Národní divadlo je nepoměrně robustnější instituce, s mnohem komplikovanější strukturou řízení. A s mimořádným společenským očekáváním a z toho plynoucí odpovědností. Jedním z mých hlavních úkolů tak bude využít jedinečné šance na provedení nutných transformačních změn, kterou otevírá nově přijatý Zákon o veřejných kulturních institucích. Rámcové ideje, kam by mělo Národní divadlo směřovat, nastiňuji ve své koncepci – a tím, že získávám důvěru vést Národní divadlo, mám zároveň mandát tyto změny realizovat a navázat tak na reformní kroky stávajícího vedení.

Liší se brněnské a pražské publikum tak, že obě divadla mají a budou mít ve vzájemném srovnání zcela jiné priority a úkoly?

Nemyslím, že by se úkoly a priority lišily kvůli typu publika. To pražské je přirozeně mnohem širší a kosmopolitnější. Odlišnosti plynou z postavení Národního divadla v kulturním ekosystému naší země a z očekávání s tím spojenými. A bude se lišit soubor od souboru. Činohra je vystavena mimořádné konkurenci husté pražské divadelní sítě a zároveň je pro diváky z celé země tou symbolickou první činohrou. Balet je součástí propojeného mezinárodního trhu, pokud to tak mohu říct. Přirovnal bych to k vrcholovému sportu. Mobilitu tanečníků do značné míry určuje finanční síla instituce. Ale protože ledacos se dá dohnat kreativitou, budeme usilovat o posun pražského baletu mezi nejlepší a nejsledovanější evropské baletní soubory. Operní soubor je jedním z největších evropských operních producentů vůbec. Takže musí mít přirozeně ambice hrát v rodině evropských divadelních domů významnou roli. Chceme navázat na to, co odpracovalo stávající vedení.

Počítáte s Jiřím Heřmanem jako šéfem opery ND a Státní opery, případně s dalšími “přestupy“ současných nejbližších spolupracovníků z Brna do Prahy?

Ano, bez něj bych o změně angažmá mohl jen těžko přemýšlet. Stojí spolu s dramaturgyní Patricií Částkovou za nebývalým rozkvětem brněnské opery. Jsem rád, že se mnou do Prahy půjdou oba. Tým uměleckého vedení doplní i Mário Radačovský jako příští šéf baletu.

Je rok 2028 ještě takříkajíc daleko?

Na první pohled daleko, na druhý blízko. Pragmaticky řečeno: je to optimální minimum. Z provozního hlediska by byl start lepší se začátkem finančního roku, tedy dokonce až k lednu 2029. Z uměleckého úhlu pohledu je lepší start se začátkem sezóny. Každopádně budeme mít čas se na nástup pečlivě připravit, seznámit se detailně s chodem Národního divadla tak, aby se od první chvíle realizoval program nového vedení a z hlediska provozu se neozvalo žádné zneklidňující zaskřípání. A zároveň budu mít čas dokončit svůj třetí brněnský mandát. To je pro mne klíčové, protože mi na Národním divadle Brno nesmírně záleží. Pokud vše půjde podle plánu, odejdu odtamtud bez tří měsíců po patnácti letech.

Rok 2028 je rokem stého výročí úmrtí Leoše Janáčka a dalšího ročníku bienále Janáček Brno. Jak toto téma v Brně předáte?

Kvalita festivalu souvisí s přípravou v dostatečném předstihu. Na ročníku 2028 už tedy samozřejmě pracujeme a program představíme na podzim roku 2027. To je zároveň rok, kdy by brněnští měli v ideálním případě znát jméno mého nástupce, aby se mohl chystat na sezónu 2028/2029 a na festivalový ročník 2030.

Budete v tomto kontextu před převzetím funkce mít možnost – a budete chtít – nějak ovlivňovat podobu Janáčkova roku 2028 v Národním divadle v Praze?

Jsem si jistý, že s pražskými kolegy se na všem podstatném dohodneme a předání proběhne v přátelské a kolegiální atmosféře. Sezóna 2027/2028 by měla být v obou divadlech přirozeným vyvrcholením a uzavřením působení stávajících šéfů. Jsem si jistý, že i v pražských plánech se připomínka úmrtí Leoše Janáčka zcela přirozeně promítne. Jeho opery se uvádějí po celém světě, protože jsou to výjimečná díla evropské kultury. Janáček nepotřebuje „dopomoc“ kvůli výročí. Vím, že to bude znít jako klišé, ale jeho génius žije!

A budete pak i z Prahy sledovat se zájmem své nástupce v Národním divadle Brno, nebo se pro Vás brněnské období stane uzavřenou kapitolou a nebudete se ohlížet zpět?

Mám před sebou ještě intenzivní tři a půl roku, takže je brzo hodnotit. Ale těch dosavadních jedenáct brněnských let bylo ve výsledku jedenáct let naplněných radostí z divadla a setkávání se skvělými kolegy napříč celým divadlem. I když se celou dobu snažím na té práci nelpět, mám naše divadlo a lidi v něm upřímně rád. Takže Národní divadlo Brno budu po očku sledovat a držet mu palce, stejně jako celou dobu sleduju Jihočeské divadlo a mám radost, když se mým bývalým kolegům na jihu Čech daří… Stejně tak si budu přát, aby prosperovalo i Národní divadlo Brno. V příštích letech pro to udělám maximum.

———-

Ředitelem Národního divadla Brno, které vede od listopadu 2013, zůstává Martin Glaser do léta roku 2028. Je z toho titulu ovšem nejen ředitelem třísouborové organizace, ale současně také dvou mezinárodních festivalů pořádaných tímto divadlem: operního a hudebního s názvem Janáček Brno a druhého, převážně činoherního, nesoucího název Divadelní svět Brno.

V Brně nadále režíruje, a to činohry i opery. Glaser, v roce 2024 padesátiletý, vystudoval činoherní režii a dramaturgii na DAMU. Založil v té době generační Divadlo na prahu. Už během studia přijal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde působil od roku 1998 jako kmenový režisér a od roku 2006 jako umělecký šéf činoherního souboru.

Požívá důvěry umělecké obce, diváků i odborné veřejnosti. Nejen umělecké, ale i krizové a hospodářské řízení příspěvkové organizace zvládal i v obtížných dobách pandemie a energetické krize i v letech generální rekonstrukce Janáčkova divadla. Zejména prostřednictvím festivalu Janáček Brno a díky aktivnímu členství v mezinárodní organizaci Opera Europa, ale i prostřednictvím baletního souboru, postavil divadlo na mezinárodní úroveň.

Jak naznačuje v tomto rozhovoru, Národní divadlo Brno se ovšem dlouhodobě přetahuje s městskými politiky. Pociťuje nedostatek financí a řeší i další třecí plochy. Martin Glaser vnímá situaci tak, že magistrát nedoceňuje službu, kterou třísouborové divadlo, mající v každé sezoně na repertoáru na sedm desítek inscenací, městu, kraji a státu nabízí. Opakovaně už proto předpokládané finanční dopady městské kulturní politiky komentoval v minulosti slovy, že nebude možné hrát tak často, jak byli diváci zvyklí… Víc čtěte pod titulkem Brno, město opery? a v rubrice RozhovorPlus.

Foto / zdroj: NDB / Marek Olbrzymek, Janáček Brno