„Nebudeme moct hrát tak často, jak byli naši diváci zvyklí.“

„Argumenty divadla, že vzdělávání je investice do budoucnosti společnosti i samotné instituce, politici evidentně příliš neslyší.“

„Brno podpoří vznik a provoz edukačních center v Domě umění, ve Filharmonii a v Knihovně Jiřího Mahena. Na dotaz, proč ne i v Národním divadle Brno, primátorka uvedla, že se lidem i jí stýská po restauraci.“

Národní divadlo Brno se přetahuje s městskými politiky. Pociťuje nedostatek financí a vnímá, že protežováno je díky politickým konexím Městské divadlo Brno. Průběžně s nimi řeší i další třecí plochy. Loni to byl spor o Redutu, o kterou se mělo dělit s Divadlem Bolka Polívky, letos jde o odlišný pohled na využití prostor bývalé restaurace Bohéma v Janáčkově divadle. Může ředitel Martin Glaser vnímat situaci jinak, než že magistrát nedoceňuje službu, kterou operní, činoherní a baletní soubor městu, kraji a státu nabízí?

Rok české hudby 2024 přinesl pro tuzemské kulturní instituce peníze navíc, stát tuto hudební prioritu uznal a podpořil. Vznikly díky tomu projekty, o které by jinak byla česká kulturní scéna chudší. Rok 2025 se však finančně vrátí k normálu. Vzhledem k rostoucím nákladům, ke zdražování, inflaci a krizi, je zřejmé, že se stejnými dotacemi jako v roce 2023 nebude možné napřesrok tvořit ve stejném rozsahu, objemu a kvalitě. „Nebudeme moct hrát tak často, jak byli naši diváci zvyklí,“ komentoval už na jaře předpokládané finanční dopady městské kulturní politiky ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser.

V plánu tohoto třísouborového divadla, které má v každé sezoně na repertoáru na sedm desítek inscenací, figuruje pro nacházející sezónu osmnáct premiér. Operních je z toho menší čtvrtina – Janáčkova opera chystá čtyři nové inscenace. V rámci podzimního Festivalu Janáček Brno se uskuteční premiéra Výletů páně Broučkových v režii Roberta Carsena. Inscenace vzniká ve spolupráci s madridskou operou Teatro Real a berlínskou Státní operou Unter den Linden. 

Rok 2025 započne v únoru lyrickým dramatem Manon Lescaut skladatele Giacoma Pucciniho. Dirigentem má být Ondrej Olos, režisérem Štěpán Pácl; pro něj, kmenového režiséra činohry Národního divadla Brno, půjde o první průnik do světa opery…. V koprodukci s francouzským Théâtre de Caen a s bratislavským Slovenským národním divadlem se na březen připravuje Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta. Zazní v interpretaci na dobové nástroje v podání orchestru Collegium 1704 a dirigenta Václava Lukse, režisérem bude Jiří Heřman. V červnu 2025 má pak následovat Szymanowského opera Král Roger v režii Vladimíra Johna a pod taktovkou Roberta Kružíka. 

Postoj vedení města k financování umělecky kvalitní a náročné operní, činoherní a baletní nabídky vnímá ředitel, přes proklamace politiků, jako nedostatečně uznalý. Chce s kolegy dělat – a také dělá – špičkové divadlo a pevně stojí za tím, že výsledky, které publiku nabízejí, prostě budou něco stát. A že mají a musí mít kontext a nutné předpoklady. Správně a logicky dává magistrátu najevo, že není jen slepě loajální, ale že na prvním místě kope za umění, za umělce a za svěřenou instituci. Pohybuje se ovšem na tenkém ledě. Politici mají často priority jinde a jsou navíc mimo jiné také ješitní; nemuseli by pochopit, že tím nijak nepodkopává jejich zájmy a cíle, které mají jako zvolení správci města a jako zřizovatelé divadla, ale že jim je tak připomíná. 

Nejnovější třecí plochou mezi Brnem a jeho Národním divadlem je bývalá restaurace Bohéma. Má kořeny už v šedesátých letech minulého století, když se stavělo Janáčkovo divadlo. Počítalo se v něm tehdy s prostorem pro provoz restaurace, ve které se před představením i po něm mohou potkávat diváci. Po roce 1990 však její sláva uvadala, provozovatelům a nájemcům se moc nedařilo. Poslední skončil v roce 2016. 

Při generální rekonstrukci celé budovy před šesti lety vedení města Brna vidělo další provoz restaurace jako neefektivní. Martin Glaser proto přišel s ideou vytvořit tam nekomerční vzdělávací divadelní centrum, které by mohlo sloužit všem třem souborům a dlouhodobě přispívat ke kultivaci diváctva. 

Sídlo by tam našla také Baletní škola Ivo Váni Psoty, které hrozí zánik. Funguje totiž v prostorách určených pro práci profesionálního souboru – a ten chtě nechtě musí mít podle Glasera přednost před volnočasovými aktivitami dětí i dospělých, i když je o ně enormní zájem. Petici Spolku přátel Národního divadla Brno za zachování Baletní školy během týdne podepsalo přes 1300 lidí…

Národní divadlo Brno, které podle ředitele „samozřejmě počítá každou korunu“, investovalo do záměru, zejména do architektonické studie, už statisíce korun. Zřejmě zbytečně. Rada města se totiž na jaře rozhodla prostory opět nabídnout ke komerčnímu pronájmu gastroprovozu. Znamená to zastavení záměru vybudovat edukační centrum, přestože byl už dlouho připravován na základě Akčního plánu města z roku 2020. 

Oblíbené vzdělávací aktivity určené mladému i nejširšímu publiku budou tedy utlumeny, respektive budou se zatím realizovat dosavadním způsobem, který ovšem bez vhodných prostor neumožňuje jejich další rozvoj. Klíčové aktivity, které by bylo možné v edukačním centru následně okamžitě provozovat, jsou již přitom díky dotaci z Národního plánu obnovy přichystány.

Argumenty Národního divadla, že vzdělávání je investice do budoucnosti společnosti i samotné instituce, politici evidentně příliš neslyší. Na Brněnském kulturním fóru primátorka Markéta Vaňková letos veřejnosti sice sdělila, že město podpoří vznik a provoz edukačních center v Domě umění, ve Filharmonii a v Knihovně Jiřího Mahena. Avšak na dotaz, proč ne i v Národním divadle Brno, řekla, že se lidem i jí stýská po restauraci… Pokud by snad pokusem oživit v suterénu divadla restauraci město chtělo ušetřit, nestane se tak: prostor nebyl při rekonstrukci záměrně dokončen, a tak bude v každém případě potřeba do něj ještě výrazně investovat… 

Ještě o něco dříve měl Martin Glaser spor s vedením města kvůli Divadlu Bolka Polívky. Magistrát usiloval o to, aby se s touto soukromou scénou dělilo Národní divadlo Brno o sál Reduty. Ta však slouží pro uvádění současné činohry, dětských i rodinných oper a baletních produkcí mladých tvůrců a má svůj režim a rozvrh zcela naplněný. Divadlo ji navíc případně pronajímá jiným pořadatelům a má z toho potřebné příjmy. Ředitel se tedy proti navrhovanému sdílení výrazně vymezil. „Problémy soukromého divadla, byť spojeného s tak výraznou osobností, jako je pan Polívka, by neměly být řešeny na úkor významné veřejné kulturní instituce,“ uvedl tehdy. Vysloužil si za to od politiků kritiku, že není dostatečně „solidární a empatický.“

V Brně, v Janáčkově a Mahenově divadle a v Redutě, se dělá dobré divadlo, skvělé závažné hudební divadlo. Instituce po desetiletém vedení Martina Glasera vykazuje úspěchy jak v uměleckých výsledcích, tak ve finančních ukazatelích. Dosáhlo se už hodně vysoko – a na udržení takového stavu a na další růst nemohou stačit peníze držené stále ve stejné výši. „Město asi nechce, aby byla udržena kvalita a kvantita produkce, protože všude rostou náklady, ale na tento růst se nereaguje,“ nechal se už před časem slyšet ředitel.

Národní divadlo Brno daleko přesahuje rámec městského kulturního zařízení. Když jde o tak velké město, mohlo by klidně být divadlem skutečně národním, jako to pražské, financovaným z rozpočtu ministerstva kultury. Státu by ostudu nedělalo ani náhodou. To by však byla systémová změna tak velká a s tak velkými podmínkami a dosahy, že je asi v nedohlednu. Do té doby se zřejmě bude ředitel s městskými politiky přetahovat. A stále víc.

Foto: ilustrační - Petr Slavík, Bára Bachanová, Marek olbrzymek, Facebook NdB, Facebook festivalu Janáček Brno