PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Hammerschmidt nemá onu vzletnou inspiraci svých slavných kolegů, spíše se skrze poctivou a důkladnou práci povznáší a tu a tam i letmo dotýká hudebního parnasu.“

„To, co ukázali včera chlapci od sv. Kříže v Drážďanech (a co ukazují již dlouhé desítky let), by pro české dětské či chlapecké sbory bylo zcela nedostupné.“

„Němci se svými tradicemi prostě umějí pracovat a v tomto ohledu se od nich máme stále co učit.“

Zcela vyprodaný, obrovský kostel sv. Mikuláše v Žitavě v pátek 31. října aplaudoval drážďanskému Kreuzchoru, který svým slavnostním koncertem uctil odkaz místního barokního skladatele Andrease Hammerschmidta. Jubilejní desátý ročník pocty slovem uvedl saský premiér Michael Kretchmer a žitavský primátor Thomas Zenker. Orchestrální party obstaral Dresdner Barockorchester, v němž se partu violonu ujal Sven Rössel, duchovní otec celého projektu, který se zároveň stará o postupné vydání všech skladeb Andrease Hammerschidta. Program připravil, nastudoval a dirigoval „Kreuzkantor“ Martin Lehmann.

„Z hlediska dramaturgie se zde naplnila premisa ‚hudebního divadla‘, které nepotřebuje příběh, ale pracuje s energií situace.“

„Projekce nepůsobily jako ilustrace, ale jako paralelní vyprávění.“

„Celková struktura tak evokovala cyklus: zrození – napětí – rozpad – ticho. Co bylo, zase bude. Co zaznělo, se znovu vrátí – možná jinde, možná jinak.“

Co znamená být spolu – a přitom odděleně? Tuto otázku a mnoho dalších nechal vibrovat v prostorách Koncertního sálu Fakulty umění Ostravské univerzity multimediální projekt Leaving Room dne 30. října v rámci 51. ročníku Hudební současnosti. Autoři a zároveň interpreti Dimitris Andrikopoulos, Hana Hána, Ivo Medek, Sára Medková a Vít Zouhar vytvořili spolu s režisérem Roccem, zvukařem a osvětlovačem Jiřím Pejchou a videoartistou Lukášem Medkem hodinové hudebně-vizuální prostředí, v němž se realita proměňovala v digitální ozvěnu. Výsledkem byla meditace o přítomnosti, proměně a odcházení – i o tom, co z člověka zůstává, když se jeho obraz přenese do světel a dat.

„Covent Garden je v podstatě divadlo jako každé jiné, jen je tam všechno, abych tak řekl, dotažené do konce.“

„Janáček se mi zpívá dobře, ale musím přiznat, že úplně stejně miluju i Mozarta, Verdiho nebo Pucciniho.“

„Mít rodinu považuju za důležité z mnoha důvodů: pokud máš zázemí, funguje i tvůj profesní život.“

Přimět sólistu Opery Národního divadla, tenoristu Daniela Matouška k obsáhlejšímu rozhovoru nebylo úplně snadné. Jednak má momentálně opravdu napilno a jednak má napilno nikoliv v Praze, ale až za kanálem La Manche. Nicméně se to přece jen podařilo, a tak jsme si v jedné kavárně nedaleko Stavovského divadla docela příjemně popovídali. Tématem neformálního interview byly přípravy nové operní produkce premiérované 4. listopadu v Londýně, dále se řeč stočila k Danovým budoucím angažmá a došlo i na jeho vyznání Janáčkovi nebo shrnutí zkušeností, které zatím získal díky svému debutovému albu O sole mio.

„Středeční večer náleží umění klavíristy Ivana Moravce, od jehož narození uplyne 9. listopadu 95 let. Zazní jeho poslední nahrávka Chopinovy Sonáty b moll a také starší snímky Balad a Preludií…“

„Ve čtvrtek legendární soubor Huelgas Ensemble s Paulem Van Nevelem provede výběr písní na Petrarcovy texty od Orlanda di Lasso.“

„Operní podvečer v neděli dá prostor opeře Giustino Georga Friedricha Händela s vynikajícími sólisty, jako je Dorothea Röschmann nebo Mark Padmore.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 3. do 9. listopadu?

„První věta pátého kvartetu nabízí nádherné houslové sólo Veroniky Jarůškové s obdivuhodně znělými i zcela ztišenými tóny ve stříbřitém pianissimu.“

„V podání Pavel Haas Quartet zazní vytříbeně stylově Smyčcový kvartet č. 7 Bohuslava Martinů, který stále patří k nejhranějším.“

„Smyčcový kvartet č. 2 komponoval Bohuslav Martinů při seznamování s Paříží v roce 1925; inspirace jazzem a folklórem je zřetelná od prvních tónů.“

Pavel Haas Quartet dnes patří ke skutečné špičce světové komorní hudby, jeho více než dvacetiletou kariéru od počátku budují vynikající domácí i zahraniční vystoupení, provázená prestižními oceněními. Exkluzivní smlouva se Supraphonem přinesla kvartetu desítku vynikajících alb, z nichž každé přivítala odborná kritika i zájem veřejnosti. Nové album Martinů: String Quartets 2, 3, 5, 7 vyšlo nyní na podzim a ani tentokrát ohlasy nešetří chválou i obdivem k vysoké kvalitě nahrávky.

„Zvuk orchestru zněl vyváženě a občas z něj čišela něha zvláštního druhu, kterou běžně na orchestrálních koncertech neslýchám.“

„I přes preciznost Gutserievovy hry mi v interpretaci celkově chyběla větší emocionální a výrazová angažovanost, specificky v lyrických částech.“

„Ještě předtím, než obdržel květinu, zahrál sólista Etudu c moll od Fryderyka Chopina op. 10: č. 12 ‚Revoluční‘ jako přídavek.“

V předvečer Dne vzniku samostatného československého státu se v Rudolfinu uskutečnil koncert Pražského komorního orchestru pod taktovkou francouzského dirigenta Emmanuela Plassona. Orchestr, který se vzhledem ke svému obsazení specializuje na díla z období klasicismu, baroka, raného romantismu, 20. století, interpretuje také skladby současných skladatelů a má na svém kontě mimo jiné mnoho zahraničních vystoupení a spoluprací s renomovanými umělci. Tentokrát s tělesem vystoupil mladý klavírista Adam Gutseriev, v jehož podání zazněl Klavírní koncert a moll od Edvarda Griega. Gutserievův výkon rámovaly skladby Ludwiga van Beethovena a Jana Václava Huga Voříška.

„Důraz na sdělení je tu tak všudypřítomný, že není možné, aby publikum nebylo osloveno.“

„Edukace má možná větší budoucnost, nežli si zatím uvědomujeme: působivé je sledovat, jak při ní v publiku roste fandovství.“

„Zastoupení koncertů, které přímo posilují sounáležitost, je určující pro celkovou kvalitu našeho kulturního prostředí.“

V nabídce každého festivalu samozřejmě nejvíc poutají vystoupení hvězd. Vyzdvihnutí si ale zaslouží jiný typ koncertů, méně nápadný. Na Lípě Musice takové typy sledujeme dva: jeden patří k nejstarší tradici festivalu, totiž oduševňovat končiny, které byly spíš stranou zájmu. Druhý je novější a jde v něm o propojení různých generací při péči o mladé muzikanty. Zároveň se tak trochu edukuje i publikum.

„Nebylo překvapením, že baryton světového formátu Romana Janála, který na operní scéně a koncertních pódiích kraluje již drahně let, poskytl excelentní zážitek.“

„Kaplanová, zpěvačka šansonů a milostných plně významových operních árií a konec konců i lidových písní, zpívá s odzbrojující prostorou.“

„Doprovázející pianista Vojtěch Červenka, přesvědčivý v sólových skladbách, podporoval s naprostou jistotou a ohleduplností pěvecké partnery.“

Další z koncertů 43. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun se konal v úterý 28. října, v den státního svátku České republiky připomínajícího vznik samostatného Československa v roce 1918. Hlediště KD Plzeňka patřilo koncertnímu provedení divadelní koláže s písněmi a recitací ze života a tvorby Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové s názvem Bohuslav a Vita. Zpívali sopranistka Viktorie Kaplanová a barytonista Roman Janál za klavírního doprovodu Vojtěcha Červenky, režie Adam Rut. Silný příběh o vztahu uznávaného skladatele a mimořádně nadané mladičké dirigentky, rovněž skladatelky, spolehlivě zaujal publikum.

„‚Mikrofestival‘ stojí každým rokem na jiných lidech, studentech hudební produkce, pro které to byla i letos obrovská výzva.“

„V první polovině večera se představili posluchačům studenti ze Slovenska.“

„Poslední skladbou večera bylo vystoupení Benjamina Kotíka s jeho skladbou Mikronos pro rap, flétnu, housle a klavír.“

Moravský podzim sice skončil závěrečným koncertem již 26. října, ale jeho miminko, aktivita studentů JAMU, žije již třetím rokem. Nejprve šlo o pokus nadšenců, nyní máme v rukou už regulérní festival, letos konaný od 25. do 28. října v Divadle na Orlí. Vše je zásluhou studentů – od dramaturgie přes vlastní skladby až ke konečné produkci a interpretaci před publikem. Vše pod zkušenýma očima pedagogů, jejichž nadšení nebylo o nic menší.

„Z orchestru jako by vyzařovala radost z každého nového úkolu, v tvářích hráčů se snoubí interpretační zvídavost s potřebnou dávkou sebevědomí.“ 

„Marián Lejava si nepotrpí na extravagantní vystupování, působí skromně a skoro až nenápadně, v jeho výrazu a gestech však není možno přehlédnout zaujetí a pečlivost profesionála.“

„Iva Bittová se projevila jako statečná umělkyně, i když v některých pasážích, třeba v souzvuku s trubkou, docházelo k nemilosrdnému překrytí jejího zpěvu.“ 

Pod taktovkou slovenského dirigenta Mariána Lejavy se ve čtvrtek 30. října uskutečnil poslední koncert letošního Hudebního fóra Hradec Králové. V programu nazvaném Henze & Berio 100 se představila Filharmonie Brno, písňový cyklus přednesla Iva Bittová. Při finálním večeru 21. ročníku festivalu však vedle skladeb dvou slavných jubilantů zněla také hudba dalších tvůrců. Transkripce jedné z nich vrátila posluchače do 18. století.

„Melancholický úvod kontrabasov a tuby rozochvel sálu tak, že najprv bolo možné ich tóny pocítiť a až potom naozaj počuť.“

„Keď sa línia klavíra prekrývala so sláčikmi alebo dychmi, vždy sa vzájomne podporili a vytvorili jednotné zvukovo-malebné útvary.“

„Dirigovanie Petra Popelku bolo ako reč skúseného rétora, ktorého vety sú zbavené všetkých nadbytočných slov.“

Viedenskí symfonici oslávili spolu s Petrom Popelkom 125. výročie svojho pôsobenia. Dňa 29. októbra vo Veľkej sále Musikvereinu, na mieste svojho historicky prvého koncertu, pripravili výnimočný večer s dielami, ktoré sú úzko spojené s históriou tohto orchestra. Famózna klaviristka Anna Vinnitskaya si jednou rukou podmanila publikum a Hanna-Elisabeth Müller svojím sopránom predviedla, čo znamená precíznosť, dôslednosť a vnútorná disciplína premenená na umenie. Šéfdirigent Popelka s hráčmi orchestra naplnil každé dielo energiou, ktorej nepretržitá intenzita držala pozornosť publika celý večer.

„Největší zlozvyk, který u studentů vidím, je špatné držení těla.”

„Když jsem sám na pódiu, nejde jen o hraní samotných skladeb. Jde také o vytváření atmosféry večera.”

„Nejdůležitější věc, kterou by se měl student naučit, je umět pracovat sám.”

Koncertní kariéra kanadského klavíristy polského původu Jana Lisieckého začala už v jeho patnácti letech, kdy podepsal smlouvu s prestižním hudebním vydavatelstvím Deutsche Grammophon. Od té doby vystupuje na nejvýznamnějších pódiích v Evropě, Americe i Asii a spolupracuje s předními orchestry a dirigenty. V listopadu se vrací do České republiky, aby zde 8. listopadu představil recitál složený výhradně z preludií. Půjde zároveň o jeho dlouho očekávaný debut na Festivalu Rudolfa Firkušného. Nejen o dramaturgii recitálu, ale i inspiracích a zlozvycích klavíristů jsme vedli rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.