PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Hudba díky umělcům z Aidija plynula zcela přirozeně, jako kdyby se v ten moment stala součástí celého prostoru.“

„S obecnou platností lze ocenit interpretační přínos Miroslava Beinhauera do Čiurlionisových skladeb, který působil velmi přemýšlivě, hloubavě, spíše racionálně.“

„S trochou nadsázky si skladatel koleduje o pobídnutí k sepsání sci-fi opery, a to hned tím, když uvádí, že jedním z konceptů díla je i reflexe současné společnosti jako ‚utopické dystopie‘.“

O mimořádný umělecký zážitek se ve čtvrtek 23. října zasloužili v rámci festivalu Moravský podzim litevští a čeští umělci. Konkrétně renomovaný pěvecký sbor Aidija a následně instrumentalisté Anna Paulová a Miroslav Beinhauer, kteří společně oslavili 150. narozeniny významného litevského skladatele Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise. V inspiraci jeho hudební a výtvarnou tvorbou zkomponoval k této speciální příležitosti skladbu brněnský autor František Chaloupka, konkrétně šlo o operu-oratorium Hyperborea.

„Jediná evropská finalistka s krásným českým jménem Julie Svačinová sice má české kořeny, ale od dětství vyrůstala a žije ve Finsku, takže tuto zemi i reprezentovala.“

„‚Chemie‘ mezi orchestrem a sólistkou byla téměř hmatatelná.“

„Preciznost a virtuozita, s jakou se pohybovala po hmatníku, byla fascinující, stejně jako samozřejmost a jistota, kterou vyzařovala.“

Sedmý ročník Mezinárodní violové soutěže Oskara Nedbala, probíhající tradičně v posledním říjnovém víkendu v sále Pražské konzervatoře, uzavíralo nedělní slavnostní finále, ve kterém vystoupili čtyři nejlepší účastníci letošní soutěže. Mezinárodní porota v čele s předsedou poroty Garthem Knoxem, profesorem z Royal Academy of Music v Londýně, je vybrala během dvou předchozích kol z původního počtu neskutečných 115 soutěžících z celkem 35 zemí světa. Toto číslo svědčí o stále vzrůstající oblibě zdejší violové soutěže pro hráče do 30 let, jejíž zakladatelkou a ředitelkou je významná česká violistka Kristina Fialová. Finálový večer doprovázel, stejně jako v loňském roce, zkušený pardubický soubor Barocco sempre giovane.

„Přestože Vyšehrad a Vltava zazněly v Praze na Žofíně nedlouho po dopsání, Šárka byla uvedena až o dva roky později, 17. března 1877.“

„Ve prospěch nemocného Smetany, kterého nevybíravě kritizovali, vystoupil tehdy Jan Neruda: Cožpak překáží Petřín některému z těch oblázků, které leží dole na břehu Vltavy…?“  

„Báseň Z českých luhů a hájů vyznívá bukolicky i nádherně roztančeně, velkolepě i měkce, jako důvěrně známá hudba vyjadřující štěstí.“

Do Jabkenic k rodině dcery Žofie se ohluchlý Bedřich Smetana přestěhoval z Prahy definitivně až v roce 1876, ale i předchozí rok už je s myslivnou na Mladoboleslavsku spojen v jeho životě poměrně výrazně. Komponoval tam v létě klavírní cyklus Sny a symfonickou báseň nazvanou velmi příznačně Z českých luhů a hájů. Rok 1875, ohraničený dokončením Šárky a přijetím libreta k Hubičce, byl pro něj dobou postupného poznání, že jeho sluch je ztracen nevyléčitelně.

„Větší smysl mi dává hudba, která vzniká teď pro tento den.”

„Nešel jsem do nahrávání Hábova opusu s vizí jakéhokoli profitu.”

„Bylo pro mě fascinující vidět, že stále vzniká hudba, která odráží nálady dneška.”

Cesta Miroslava Beinhauera začala tradičním způsobem studia stěžejního klavírního repertoáru na Janáčkově akademii múzických umění. Během studií v Rakousku a Belgii se však probudila jeho vášeň k soudobé hudbě, které se věnuje dodnes. Je to zároveň jediný hráč na světě, který ovládá hru na šestinotónové harmonium Aloise Háby. Své umění předvede nejprve 30. října v Atriu Žižkov po boku rakouského hudebního skladatele Klause Langa a poté na závěrečném koncertu MusicOlomouc ve světové premiéře koncertu Františka Chaloupky. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz jsme si povídali o jeho vášni k soudobé hudbě, studiích a samozřejmě i o Hábově harmoniu.

„Vzpomínají se dnes první opery vůbec, jejichž je Monteverdi autorem.“

„Díky Vespro della Beata Virgine, tedy Mariánským nešporům, vznikla duchovní opera k oslavě Panny Marie.“

„Efektní byl již nástup sboru. Vstoupil z foyeru do temného hlediště a zpěváci v černých civilních šatech pomalu kráčeli po schodech. Člověku znalému nástrah jevištního provozu se tajil dech; jen doufal, že nikdo oslněný nešlápne vedle…“

Festival Moravský podzim ukončil v Janáčkově divadle v neděli 26. října závěrečný koncert, na kterém se představil francouzský soubor La Tempête. Přivezl neobyčejnou performanci, ve které představil duchovní dílo Vespro della Beata Vergine (Mariánské nešpory) Claudia Monteverdiho. Vokálně-instrumentální soubor La Tempête vedený dirigentem a zakladatelem Simonem-Pierrem Bestionem vystoupil v České republice poprvé a měl obrovský úspěch.

„Předehra „Egmont“, Ludwiga van Beethovena na báseň Johanna Wolfganga Goetha zazářila sílou, která obrací tragické temnoty v jas“

„Nenápadný, chlapecky působící rodák z Jeruzaléma, sklidil upřímný aplaus při pouhém vstupu.“

„V Andante Adagio se vemlouvavě vracela tklivá a krásná melodie hoboje v podání Katherine Zatloukalové, anglické členky brněnské filharmonie, která měla neutuchající aplaus v závěru koncertu.“

V pátek 24. října potvrdili Czech Virtuosi své trvalé kvality na zámku ve Slavkově. Hostem byl mladý česko-palestinský houslový virtuos Milan Al-Ashhab, dirigentem Eric Lederhandler. Na programu měli Předehru „Egmont“ Ludwiga van Beethovena, slavný Koncert a moll pro housle a orchestr op. 53 Antonína Dvořáka a Symfonii C dur George Bizeta.

„Čím se Linek odlišuje od svých současníků, je zejména časté užívání češtiny ve skladbách.“

„Chtěl bych potvrdit nebo vyvrátit genealogickou souvislost mezi Linkem a Smetanou.“

„Asi bude dlouho trvat, než si budeme moci poslechnout Linkovu hudbu v podání Pražského filharmonického sboru, ale bylo by to krásné…“

Jiří Ignác Linek (1725–1791), od jehož narození letos uplynulo tři sta let, patří k pozapomenutým osobnostem z prostředí české kantorské hudby 18. století. Jeho význam je srovnatelný snad jen s osobností Jakuba Jana Ryby. O tom, proč má smysl se k Linkově hudbě vracet, je následující rozhovor s muzikologem Pavlem Ostrým. Skladateli věnoval disertační práci, za kterou získal Cenu prorektorky Masarykovy univerzity. Spolek Via ad Artem na 2. listopadu chystá koncert, který Linkovo výročí připomene v jeho domovském Bakově nad Jizerou.

„Triová sonáta C dur Joana Baptisty Pla poskytla v Andantinu jemnější polohy barokní příčné flétně – traversu Luise Martíneze v krásných melodických linkách.“

„V Sinfonii pro violoncello a basso continuo Giacoma Facca se blýskl HynGun Cho Choi svým kultivovaným tónem.“

„Housle Germána Echeverriho představily v Sonátě č. 1 Joaquína Nicoláse Ximenéze Brufala novější přístup skladatele k technickým i výrazovým postupům.“

Jedním z projektů kulturního centra Vzlet, které již několik let vzkvétá v upravených prostorách bývalého vršovického kina, je komorní řada Collegia 1704. Naše špičkové těleso je založené a vedené vynikajícím Václavem Luksem, absolventem proslulé Scholy Cantorum Basiliensis ve třídě prof. Böttichera a prof. Christensena v oborech historické klávesové nástroje a historická provozovací praxe. O historicky poučenou intepretaci se Collegium 1704 snaží od svého založení a spolupracuje dlouhodobě s předními evropskými umělci a operními domy na realizaci hudebních projektů především z období baroka.

„Celý večer jsem byla svědkem výborné dramaturgie, která byla vstřícná vůči posluchačům i hráčům, což se zrcadlilo v aktivních reakcích publika.“

„Dvojice moderátorů se v komentáři velmi přirozeně doplňovala, často došlo i na vtipnou historku.“

„Česká studentská filharmonie předvedla jeden ze svých nejlepších výkonů, protože po všech stránkách šlo o výborné provedení tohoto díla.“

Desátý říjen je považován za Den duševního zdraví. Z médií často slyšíme o alarmující situaci ohledně nárůstu duševních problémů zejména u mladší generace a také o různých způsobech, jak jim čelit. Národní ústav duševního zdraví představuje ve svém projektu Umění – cesta do duše možnost pečovat o svou duši za pomoci klasické hudby. Medicína tedy ukazuje, že poslech zejména tohoto typu hudební kultury dokáže až léčebným způsobem zapůsobit na lidskou duši a najít cestu k nové kráse – kráse umění.

„Svou poutavou interpretací vtáhli posluchače do všech hudebních vrstev kompozice…“

 „Předávání hlavního tématu působilo tak magicky, že nutilo publikum stále znovu se těšit na jeho další zaznění.“

„Odzbrojujícím pak bylo především nadšení mladých studentů, jejich přirozené sebevědomí a obdiv směřující k lektorům.“

Spolek Cellování pořádá již od roku 2015 workshopy a poslední dva roky též Letní violoncellové kurzy pro žáky základních uměleckých škol. K letošnímu desátému výročí připravil 23. října slavnostní narozeninový koncert, na němž vystoupili lektoři Vojtěch Urban, Daniel Petrásek a Tomáš Strašil spolu s vybranými účastníky kurzů Václavem Blahunkem, Tobiášem Balkovským a Barborou Louženskou. „Hlavním cílem Cellování je inspirovat a spojovat,“ říkají sami lektoři spolku. V rámci kurzů se pak pokoušejí zapojit mladé violoncellisty do dění a nechat je nasát tvořivou atmosféru. A výsledkem byl zcela úchvatný večer, který měli možnost prožít posluchači v sále žižkovského Atria.