PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„V úterý ve 13:29 si nenechte ujít Beethovenovu Symfonii č. 9 d moll s Českou filharmonií a Pražským filharmonickým sborem pod taktovkou Lovra von Matačiće, je to unikátní rozhlasový snímek ze závěrečného koncertu Pražského jara.“

„Další koncert festivalu Hudební fórum Hradec Králové je na programu ve čtvrtek ve 20:00, zazní díla dvou autorů se 100. výročím narození: Hans Werner Henze a Luciano Berio.“

„Operní večer bude exkluzivní a aktuální: Massenetova opera Werther, slavné romantické dílo v podání orchestru Les Siécles z divadla Champs-Elysées v Paříži z dubna letošního roku.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 27. října do 02. listopadu?

„Skočná z opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta by se v takovém tempu, jaké nasadil dirigent Leoš Svárovský, utancovat nedala, byl to spíš závod s technickými možnostmi hráčů.“

„Houslista Daniel Matejča ještě student, přesto je již ostříleným sólistickým matadorem a laureátem mnoha zahraničních soutěží. Už zjevem napovídal, že koncert bude čertovský zážitek.“

„Melodie housle zpívaly ve výškách a hladily v hloubkách, v technických virtuózních částech mladý virtuóz opět udivoval lehkostí, s jakou technické nástrahy svého nástroje zvládal.“

Slavnostní koncert k výročí vzniku Československé republiky nesmí žádným rokem chybět. Je to příležitost, jak dát dárek věrným posluchačům, stejně jako orchestru. Ve čtvrtek 23. října takovým dárkem byl koncert Moravské filharmonie v sále olomoucké Reduty, který řídil dirigent Leoš Svárovský. Dramaturgie připravila skutečné prskavky, kratší a o to efektnější skladby Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Eugena Suchoně, Vítězslava Nováka, Bohuslava Martinů, Iljy Zelenky a Leoše Janáčka. Sólový part houslí zahrál Daniel Matejča, mladý umělec s jiskřivým muzikantským přednesem.

„Ve Smetanově Koncertní etudě C dur zaujala Kahánkova romantická virtuozita, vyžadující od interpreta precizní úhozovou techniku.“

„Z Janáčkovy skladby V mlhách uvedl klavírista Andante a nadchl svým autentickým ponořením do zadumaných a vzepjatých pasáží.“

„V rukou klarinetisty Jana Bostla s výtečným doprovodem Iva Kahánka rozkvetla Martinů Sonatina mnohabarevným souzvukem v emocemi naplněném podání.“

Umělecká inaugurace nového ředitele Pražské konzervatoře Iva Kahánka proběhla v úterý 21. října v koncertním sále Pražské konzervatoře na koncertu Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách v rámci 13. ročníku festivalu Kultura v srdci Prahy. Ředitele a pianistu představila nejen jako vysoce renomovaného umělce, ale také znalého průvodce historií Pražské konzervatoře.

„Scintilace vyjadřuje třpyt či ještě přiléhavěji mžikání a autorka toto těkání, nestálost či rozostřenou pozornost vtělila do své kompozice.“

„Princip aleatoriky ve mně osobně budí nedůvěru – prvek náhody mi do určité míry jde proti konkrétní zvukové představě skladatele.“

„Mikrotón je ve své podstatě detail, který je nutno obnažit, aby mluvil; lidskému sluchu je potřeba jít vstříc, aby výsledek nepůsobil jako pouze falešné hraní.“

Pódium žižkovského Atria 21. října patřilo experimentálnímu souboru Ensemble terrible, tvořenému studenty pražské HAMU, který slavil deset let existence. Koncert s názvem Mikrokosmos přilákal snad výlučně publikum mladší generace a tématem večera byla v souladu s jeho názvem mikrotonální hudba. Nové skladby představili Marie Nečasová, Adam Štefunko, Klára Pudláková, Matej Sloboda a John Franek. Stručná produkce na rozcestí interpretace, improvizace a performance zanechala příznivý dojem.

„Johann Strauss mladší začínal jako devatenáctiletý s vlastním orchestrem jako mladičký konkurent zavedeného otcova tělesa.“

„Pověst operety jako pokleslé a trochu zastaralé lidové zábavy není úplně spravedlivá.“

„Největší úspěchy vždy sklízel jeho ikonický valčík Na krásném modrém Dunaji z roku 1867, neoficiální rakouská národní hymna.“

Světový den opery se připomíná 25. října, v den, na který připadají dvoje hudební narozeniny – v roce 1838 se v Paříži narodil Georges Bizet a v roce 1825 v Sankt Ulrich, dnes součásti Vídně, Johann Strauss syn. Zatímco první z nich je autorem Carmen, jednoho ze tří nejhranějších operních děl, druhý se stal králem nejen valčíku, ale i operety. V zábavním žánru, jedinečně rozkročeném mezi komickou operou a činoherní komedií, patří jeho Netopýr, spolu s Nocí v Benátkách a Cikánským baronem, k těm nejoblíbenějším.

„Narozen do sudetské, německy hovořící rodiny, strávil v Aussig neboli v Ústí nad Labem úvodních patnáct let života.“

„Nečekal, až mu NDR zabrání v občasném hostování na Západě, a roku 1984 se nevrátil ze Spojených států.“

„V Torontu navázal na skvostnou trojici, která ho na dirigentském stupínku předcházela: Seiji Ozawa, Karel Ančerl a sir Colin Davis.“

V Americe dirigoval absolutní elitu od Newyorské filharmonie přes Bostonskou, Chicagskou či Losangeleskou. Mnohokrát pozdvihl taktovku v Carnegie Hall. Předtím byl mimo jiné šéfdirigentem a generálním uměleckým ředitelem Drážďanských filharmoniků. Dodnes je čestným dirigentem Národního symfonického orchestru na Taiwanu. Jak to, že je pro nás Günther Herbig, rodák z Ústí nad Labem, dobře utajeným současníkem? A čím to, že se po něm dnes, v jeho čtyřiadevadesáti, slehla zem? Přitom do světa klasické hudby obtiskl výraznou stopu, která si žádá alespoň rámcového zmapování.

„To, že zazní Mikeš z hor, není ani trochu náhodou, protože tato kantáta je pevně spjata s Kühnovým smíšeným sborem už od dob jeho vzniku.“

„O tom, že se rodina Kühnů přátelila s Bohuslavem Martinů, není nejmenších pochyb.“

„Hudba a pěvecké sbory jsou jednoznačně i v mém dlouhodobém výhledu, klidně doživotním.“

Dirigent, sbormistr, hudební režisér, skladatel, varhaník i pedagog Jakub Pikla je hudební osobností spjatou snad zejména s prostředím pěveckých sborů. Tři roky zastával funkci hlavního sbormistra Kühnova smíšeného sboru, po neshodách s jeho vedením však na svou pozici rezignoval s koncem minulé sezony. 10. listopadu Pikla přesto zanechá svůj otisk na koncertě Kühnova smíšeného sboru při zahájení festivalu Dny Bohuslava Martinů. Jak je to možné? Umělec vše osvětluje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Sympatie publika k Aleně Hron a k jejímu způsobu řízení orchestru navázaly přesně tam, kde loni v říjnu vyvrcholily.“

„Flétnistka Klára Mach Jasenčáková vtělila Bachově koncertu osobní pečeť ženské hravosti, jemnosti, ale i energie prostupující všemi oddíly skladby.“

„Pro pardubický orchestr muselo jít od prvních zkoušek Rautavaarovy kompozice o zajímavé vybočení z jeho běžného repertoárového zaměření, ale výsledek by zajisté obstál i před náročnými příznivci hudební moderny.“

Změna programu jest vyhrazena, bývalo dříve vytištěno na plakátech a vstupenkách. Čas od času se něco takového přihodí i v dnešní době a týká se to ponejvíce interpretů, kteří se nemohou dlouho předem ohlášeného programu zúčastnit. Komorní filharmonie Pardubice řízená Alenou Hron si s absencí klavíristy Karla Košárka na svých říjnových koncertech poradila velmi přijatelným způsobem, přičemž skvělou náhradu našla ve svých řadách.

„Finále Jenůfy v režii Martina Glasera je jedním z nejzdařilejších divadelních řešení závěrečné katarze této opery.“

„I kdyby se po hrstce několika výlučných představení za Ostrčilovou Legendou z Erinou definitivně zavřela opona, stálo to za to.“

„Příklonem k repetitivně minimalistické hudbě se Glass kdysi nějakým zázrakem dotkl podvědomí posluchačů tak silně, že se k jeho hypnoticky nekonečným konsonancím stahují tak nezadržitelně, jak hlodavci za píšťalou krysaře.“

Tři města, tři večery, tři autoři, tři operní díla, tři různé, různorodé zážitky… a mnoho podnětů pro přemýšlení. Určitě víc než tři. V Brně hrají s novými tvářemi a hlasy v obsazení Janáčkovu Jenůfu, v Praze pro šest představení nastudovali Ostrčilovu Legendu z Erinu a v Ostravě dávají čtrnáctkrát, i s veřejnými generálkami šestnáctkrát, Glassův Proces. Otázky zatím tři: Je Janáček ještě stále tak strašně moc nesrozumitelný? Je Ostrčilova hudba opravdu mrtvá? A čím to je, že je Glassův minimalismus tak posluchačsky lákavý?