PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ludmila Pavlová je výtečná, špičková houslistka. Dostatečně zkušená a zralá umělkyně, přesto neztrácející jakýsi dětský šarm.“

„Po přestávce v koncertním sále Pražské konzervatoře nastala téměř revoluční změna.“

„Piazzolla je pro některé umělce nekomfortně svázané úzy snad trochu rigidních standardů artificiální hudby vítaným odskokem k něčemu živelnějšímu.“

Kontinuálně už více než sedmdesát let fungující těleso zvané Pražský komorní orchestr pozvalo na Pražskou konzervatoř, kde zahrálo kompozice známých tvůrců Griega, Čajkovského a Piazzolly. S koncertní mistryní Ludmilou Pavlovou oscilující mezi rolí komorní hráčky, sólistky a dirigentky 30. září nabídlo atraktivní repertoár, který svůj jednoznačný vrchol spatřil v díle argentinského tvůrce. To skutečně stálo za to.

„Přestože se jednalo o koncert k poctě Bachovi, nezazněla ani jedna skladba interpretována dle barokních zvyklostí.“

„Tehdejší třímanuálový nástroj s 41 rejstříky byl tedy vlastně Bachovým současníkem!“

„Pavel Černý se pokusil zprostředkovat publiku fascinaci odkazem a hudbou Johanna Sebastiana Bacha tak, jak ji vnímali autoři 19. a 20 století.“

Jméno německého skladatele Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) zná snad každý. Říká se: „Bach je jako chléb a ten se nepřejí.“ V letošním roce slaví tento velikán 340 let od narození a současně 275 let od úmrtí. Proto se stal jedním z pilířů letošního ročníku Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci. Třetí koncert festivalu nesl podtitul Bachovi následovníci a obdivovatelé a zazněly na něm rozmanité skladby od baroka až po 20. století úzce spjaté s bachovskou tematikou, avšak viděny optikou období romantismu. Interpretem večera byl český varhaník Pavel Černý.

„V Dvořákově hudbě je tolik emocí a navíc jsou podané tak srozumitelně, že i puberťák jim porozumí…“

„Do budoucna si dávám předsevzetí ve stylu ne kam, ale spíš jak. Co dělám, chci dělat pečlivě a zodpovědně a s perspektivou toho, že moc nevíme, kam nás vítr zavane.“

„Zpívala jsem pár skladeb od Saint-Saënse a ten miloval sopranistky, u Dvořáka si říkám, že miloval lidi.“

Oprávněné očekávání budí dosavadní profesní úspěchy držitelky druhé ceny v dospělé ženské kategorii Opera z loňské Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. „Nechci na sebe klást zbytečný tlak,“ však říká sopranistka Eliška Marianna Minářová, která loni debutovala na prknech pražského Národního divadla. Pěvkyně, kterou čeká i jiná úloha ve Zlaté kapličce, se aktuálně intenzivně připravuje především na slavnostní zahájení sezony Plzeňské filharmonie, kdy v Měšťanské besedě 9. října ztvární sopránový part v Dvořákově Te Deum. Studentka pražské HAMU u této příležitosti poskytla rozhovor portálu KlasikaPlus.cz.

„Český filharmonický sbor Brno je těleso disponující vyrovnaným, kompaktním zvukem, ve kterém se jednotlivé hlasové sekce doplňují bez zbytečné dominance.“

„Francouzština v rukou rodilých mluvčích zněla přirozeně, lehce, bez cizích akcentů, takže publikum mohlo vnímat melodii jazyka v její původní kráse.“

„Svatováclavský hudební festival není jen koncertní přehlídka, ale značka kvality nesoucí konkrétní kulturní poslání.“

Když se v neděli 28. září rozezněly první tóny Massenetova oratoria Ève v ostravské katedrále Božského Spasitele, bylo zřejmé, že závěr 22. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu bude opět výjimečnou událostí. Festivalový koncert tentokrát nabídl českou premiéru málo uváděného díla, které stojí na pomezí mezi lyrikou a dramatem, mezi kontemplací a výpovědí, mezi světem Boha a světem člověka. Interpretovali Český filharmonický sbor Brno, brněnská filharmonie a sólisté vedení Philippem Bernoldem.

„Gustav Mahler se nechal slyšet, že ‚dneska už umí výborně instrumentovat kdejaký idiot‘, a odmítl Pucciniho Tosku uvést ve Dvorním divadle, dokud bude stát v jeho čele.“

„Šedesát sedm let stará a stále aktuální inscenace je v kontextu světového operního provozu naprostým unikátem.“

„Generální ředitel Bogdan Roščić předstoupil před zataženou oponu a sdělil publiku, že se z technických důvodů nepodařilo postavit scénu ke druhému dějství.“

Když se 25. září letošního roku ve Vídeňské státní opeře otevřela opona na začátku 664. (!) reprízy aktuální inscenace Pucciniho Tosky, nic nenasvědčovalo skutečnosti, že se na scéně odehraje ještě jiné drama než to, které pro něj vymysleli autoři libreta. Jenže znáte to: člověk míní, Pán Bůh… Než se dostaneme k odhalení onoho momentu, jež z představení v elitním obsazení pod taktovkou Piera Giorgia Morandiho učinil možná památnější večer, než jaký si kdo dokázal představit, podívejme se na historii provozování Pucciniho operního hororu z roku 1900 ve Vídni trochu komplexněji. Možná se bude jednat o drobné zdržení, ale garantuji vám, že docela napínavé.

„Když tam mají být komedianti, proč ne celý cirkus? A když je ve vsi cirkus, musí být i nějaké stánky. Proč by podnikavá Mařenka nemohla v jednom tom stánku prodávat?“

„Tomáš Hanus si dal záležet zejména na předehře, kterou podal s dynamickými i agogickými efekty a vytvořil pevný kantabilní celek, který orchestr podal jako symfonickou báseň.“

„Obecenstvo se rozdělilo na dvě poloviny, jedna tleskala a druhá bučela.“

Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany měla premiéru ve Vídeňské státní opeře. A dokonce se dočkala zcela nového německého textu. K hudebnímu nastudování byl přizván český dirigent Tomáš Hanus a hlavní role zpívali slovenští pěvci Slávka Zámečníková, Pavol Breslik a Peter Kellner. Režie se ujal německý režisér Dirk Schmeding, autorem scény byl Robert Schweer a kostýmy vytvořil Alfred Mayerhofer. Hráli a zpívali Orchester, Chor a Bühnenorchester der Wiener Staatsoper a sbormistrem byl Thomas Lang. Premiéra nové inscenace se konala ve Vídni 28. září.

„Daniel Matejča, v podstatě hvězda, která toho v poslední době má hodně a hodně, přesvědčil o své schopnosti vést.“

„Bylo znát, jak v průběhu večera ansámbl ukotvený ve svém respektuhodném vedoucím utěšeně spěje k čím dál uvolněnějšímu pojetí.“

„Josef Suk by měl jistě velkou radost, jací schopní nástupníci mu dorůstají.“

Mladí kvartetisté a výrazné osobnosti nastupující generace hráčů smyčcem spojení pod názvem Sukovo kvarteto zavítali do prostor Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze. Koncízní, živě přenášený koncertní večer z děl Alexandera Borodina a Josefa Suka způsobil předposlední zářijový den velkou spokojenost na straně publika přišedšího do prostor Studia 1.

„Sympatickým rysem Ratajovy tvorby je stručnost a jednota výrazových prostředků.“

„Namísto jasných evolučních postupů ve formální výstavbě s oblibou pracuje metodou strukturální setrvačnosti.“

„Solidní výkon bylo možné již předem očekávat od členů souboru FAMA Quartet. V interpretaci soudobé hudby jsou velmi zběhlí.“

Zahajovací koncert abonentní řady Cyklu soudobé hudby „S“, pořádaného ve 32. koncertní sezóně 2025/26 Prague Philharmonia se, jako již tradičně, konal ve Studiu Švandova divadla v Praze na Smíchově. Zněly skladby Jakuba Rataje v interpretaci členů orchestru a jejich hostů včetně kvarteta FAMA.

„Pro Kissina, Isserlise a Bella to bylo vzpruhou pro úplné vnoření se do Šostakovičových komplikovaně polyfonních vláken, drtivých průlomů v dynamice a trpkých posunů v harmonické vrstvě díla.“

„Nastavený interpretační postoj dosáhl svého vrcholu v tematicky hybném scherzu.“

„Začátek první věty byl zpřítomněn klavírním akordickým oparem, do něhož violoncellista Steven Isserlis později vrýsoval kostru melodického tématu.“

Český spolek pro komorní hudbu druhý koncert své 131. sezony pojal ve velkém stylu, a to jak personálně, tak dramaturgicky. Během úterního večera 29. září přivítalo publikum pražského Rudolfina za bouřlivého potlesku trojici legendárních hráčů patřících k tomu nejlepšímu, co světová muzikantská obec může nabídnout. Joshua Bell, Steven Isserlis a Jevgenij Kissin předvedli na programově sceleném repertoáru čítajícím díla Šloma Rozovského, Dmitrije Šostakoviče a Petra Iljiče Čajkovského špičkové a na technické efekty bohaté výkony, které okouzlily nejen vynikající souhrou, o niž se každý z muzikantů zasloužil stejnou měrou, ale také nevídanými ponory do forem jednotlivých skladeb.

„Žádný poslech sebelepší nahrávky nenahradí koncertní zážitek. Je to pro sbor obrovský impuls do dalšího snažení.“

„Na pódiu vidíte andílky, vejdete do zákulisí a tam hejno ďáblíků.“

„Jako mužské plémě neradi dáváte najevo, že jsme vám byli užiteční. Až po dlouhé době a jen někdo dokáže nahlas vyslovit, že je za tu zkušenost rád.“

Téměř synonymem chlapeckého sborového zpívání je v České republice jméno Zdena Součková. Stovky hudbymilovných kluků, například včetně známého herce a zpěváka Vojtěcha Dyka, jí prošly pod rukama až k dnešnímu dni, kdy jsou na stole půlkulatiny Pueri Gaudentes. Součkovou založený sbor „radostných chlapců“ své narozeniny oslaví koncertně 4. října v Dvořákově síni Rudolfina a právě tato příležitost je motivací historicky prvního rozhovoru sbormistryně a pedagožky Zdeny Součkové pro portál KlasikaPlus.cz.