čtvrtek, 28 březen 2019 18:56

Truls Mørk s Českou filharmonií – opulentní zvukové hody

Autor:

„Cellista, velký obdivovatel Rostropoviče, se vyznačuje velice intenzivním vibratem a širokým zvukem. Jeho idol by byl pravděpodobně spokojen.“

„Salonenův epický opus byl technickým oříškem pro sólistu, zvukového technika, dirigenta a všechny členy České filharmonie.“

„Čas na zkouškách pravděpodobně patřil zejména Salonenovi a není se čemu divit. Práce dirigenta, sólisty i orchestru na tomto díle přinesla své ovoce.“

 

190327CFBernonMorkBockovawebres14cPetraHajska

 

Mozart a Prokofjev a mezi nimi pouhé tři roky stará kompozice. To je abonentní program, který Česká filharmonie s mladým britským dirigentem Benem Gernonem prezentuje po středeční premiéře ještě dnes a v pátek. Esa-Pekka Salonen a jeho Violoncellový koncert hraný Trulsem Mørkem je před přestávkou velkým zážitkem: zvukově nesmírně bohatou skladbou využívající orchestr jako jeden velký ansámbl sólistů - skladbou mnoha impulsů, skladbou fascinující.

 

190327CFBernonMorkBockovawebres04cPetraHajska

 

Středeční večer v pražském Rudolfinu zahájila hudba Wolfganga Amadea Mozarta. Dvě árie pro soprán a orchestr, Schon lacht der holde Frühling, KV 580 a Ruhe sanft, mein holdes Leben z opery Zaide, K 336b/344 zapěla s doprovodem České filharmonie a dirigenta Bena Gernona mladá operní pěvkyně, hvězda na vzestupu, Zdislava Bočková. Před nedávným časem vyhrála interpretační soutěž „Zahraj si s Českou filharmonií!“. Výběr árií zaujal svou spřízněností v jednom aspektu – nedokončeností. První ze dvou árií Mozart zamýšlel jako doplněk pro německé provedení opery Lazebník Sevillský od Giovanni Paisiella. Ta se ovšem nakonec nikdy neprovedla a árie zůstala nedopsána. Druhá árie, byť sama o sobě dokončena, byla zamýšlena jako součást Mozartovy opery Zaide. Opery, která je nedokončena.

 

190327CFBernonMorkBockovawebres09cPetraHajska

 

Ale co už, je to Mozart. Když to zvládl Schubert s celou symfonií, proč bychom Mozartovi neodpustili nedokončenou árii. Kombinace obou dvou árií nakonec působila z dramaturgického hlediska velmi svěže a z hudebního neméně. Zatímco v první z nich předvedla Zdislava svůj technický talent, v druhé z nich (v českém překladu „Něžně odpočívej, můj milý“) svůj cit pro lyriku. V paměti mi nejvíce zůstal vytříbený cit pro vibrato. Hlas slečny Bočkové byl intonačně přesvědčivý i bez jeho nadužívání. Tato kvalita se projevila zvláště v druhé, líbezně melodické árii. Koloratury v první árii zvládla pěvkyně také velmi slušně, byť pro dosažení pověstné mozartovské lehkosti je třeba ještě dále růst a krok za krokem dospívat k osobitosti. Ve svých 27 letech má sólistka mnoho času a prostoru pro takový růst a má skvěle vykročeno. Obstarala i s orchestrem velice půvabný úvod koncertu. Jak poznamenal jeden filharmonik, když Zdislava ve svých červených, správně operně velkolepých šatech vstoupila do zákulisí Dvořákovy síně: „No, to je nádhera“.

 

190327CFBernonMorkBockovawebres23cPetraHajska

 

Truls Mørk, rodák z Bergenu, je svou zastupující agenturou popsán jako „a great champion of contemporary music“. Vskutku, na světových pódiích přednesl díla od autorů jako Henri Dutilleux, Hafliði Hallgrímsson, Krzysztof Penderecki, Einojuhani Rautavaara nebo Esa-Pekka Salonen. A právě od tohoto světoznámého finského dirigenta a skladatele zazněl v Rudolfinu Koncert pro violoncello a orchestr (2016). Salonen je v současnosti šéfdirigentem londýnského Philharmonia Orchestra, zároveň pravidelně hostuje u Filharmonie Los Angeles a od roku 2020 bude zastávat funkci hudebního ředitele u San Francisco Symphony. Jako skladatel se vyprofiloval v milovníka velkých symfonických pláten, jak dokazuje Klavírní koncert (2007), psaný pro Yefima Bronfmana, Houslový koncert (2009) a další symfonické kusy jako Nyx (2011) nebo Pollux (2018). Jsou to všechno díla s enormními nároky na orchestrální hráče. Přístup k orchestru jako k jednomu velkému ansámblu sólistů.

 

190327GernonMorkBockovawebres33cPetraHajska

 

Výsledkem je opulentní, podivuhodný zvukový svět; zahltí nás obrovským počtem impulsů, které ale nemáme šanci vědomě vstřebat v momentě prvního poslechu. Na takový přístup ke kompozici můžeme mít různé názory, ovšem Salonen s jeho pomocí dokázal vytvořit impozantní kompozici, jejíž dramatický a různorodý průběh překlenul bezmála 40 minut hudby. Jako zlatá niť se koncertem linul extatický zpěv sólového violoncella. Mørk, dle vlastních slov velký obdivovatel Mstislava Rostropoviče, se vyznačuje velice intenzivním vibratem a širokým zvukem. Jeho idol by byl pravděpodobně spokojen. Tento, pro někoho možná až přepjatý interpretační přístup, se k Salonenově postimpresionistické hudbě, která má v sobě jakýsi sympatický, jemně sebeironický patos a romantického ducha, nesmírně hodil. Stejně tak i lyrické pasáže plné křehkých flažoletů, zvládl norský violoncellista zcela suverénně, a to i přesto, že mu v druhé větě skladatel poněkud ztížil situaci.

 

190327CFBernonMorkBockovawebres15cPetraHajska

 

Salonen se totiž rozhodl pro zakomponování tzv. loopování, techniky dobře známé z mnoha žánrů, ovšem na koncertních pódiích stále ojedinělé. To, co v reálném čase Mørk zahrál, bylo ihned nahráno a zpětně pouštěno a modelováno. Violoncellista tak vytvářel duet a záhy i spletitější polyfonii sám se sebou. Osvěžující pasáž tu a tam zdobilo arpeggio v harfě, sametové zvuky lesních rohů, vibrafonové klávesy hrané smyčcem a podobně. V jedné chvíli sólista hrál tzv. racčí postup, v soudobé hudbě často používaný efekt na smyčcové nástroje, jehož výsledkem je zvuk připomínající kdákání racka. Do toho opět vstoupil bohatý, ale přesto jemný zvuk orchestru - část, která snad vzdává  hold skladatelovu mentorovi, finskému klasikovi 20. století Einojuhani Rautavaarovi a jeho známé, jímavé a dodnes svěží kompozici Cantus Arcticus, s přízviskem koncert pro ptactvo a orchestr, v němž se pojí zvuk nahraných zvukových projevů různých opeřenců ze severních částí Finska se zvukem orchestru.

 

190327GernonMorkBockovawebres31cPetraHajska

 

Salonenův zvukově epický opus byl technickým oříškem pro sólistu, zvukového technika, dirigenta a všechny členy České filharmonie. V hudbě tohoto typu je velmi ošemetné hodnotit, jak moc se po této stránce výsledek vydařil. Jistě zaznělo mnoho „špatných“ not v kaskádách zvukomalebných běhů, jistě se některé flažolety neozvaly, fráze ne zcela vycizelovaly, nicméně celkový hudební dojem byl fascinující. V komplikované polyfonii dechových nástrojů v první větě, svým duchem připomínající barvitou partituru Ravelova baletu Daphnis et Chloé, předvedli jednotliví filharmonici svoji profesionalitu a muzikalitu. Věřím, že některé detaily se ještě podaří upevnit na čtvrteční a páteční repríze.

Druhá půle koncertu byla věnována slavným kouskům z baletu Romeo a Julie od jednoho z nejslavnějších komponistů 20. století Sergeje Prokofjeva. Filharmonici se rozhodli zahrát dva kusy z první suity a celou druhou suitu. Pokládám to za kvalitní dramaturgii, kdy v úvodu zazněla všem posluchačům dobře známá část  Montekové a Kapuleti a neméně slavná Julie děvčátko. Druhá suita je spíše lyrická, v nízkých dynamikách a instrumentačně hravá, zakončená bouřlivou Smrtí Tybalda.

 

190327GernonMorkBockovawebres41cPetraHajska

 

Do Prokofjevovy hudby se filharmonici pod taktovkou mladého britského dirigenta Bena Gernona pustili s vervou. Ve světoznámé houpavé melodii jsme mohli slyšet důkaz toho, proč tak milujeme zvuk smyčců České filharmonie. S přibýváním lyrických a pomalých částí, jsem se přistihl v jakémsi očekávání toho, až konečně přiběhne Tybald, Romeo a Mercurio a spustí se lítý boj, který tak geniálně vyústí ve zhudebněné zabodnutí dýky v primech a sekundech, následované mocnými údery na velký buben a smutečním pochodem. Už ho, chudáka, nesou na márách a nádherný večer ve filharmonii končí. Nemohu se však zbavit pocitu, že i přes nesporné kvality interpretace Prokofjevovy hudby, jsme mohli být svědky nadstandardního výkonu. Britský dirigent má jistě potenciál pro vytvoření přesvědčivější zvukové a hudební dramaturgie a dynamického oblouku celé suity.

 

190327GernonMorkBockovawebres27cPetraHajska

 

Čas na zkouškách pravděpodobně patřil zejména Salonenovi - a není se čemu divit. Neměl jsem ještě možnost nahlédnout do not, ale jsem si jistý, že se jedná o nesmírně obtížnou partituru z hlediska souhry, rytmiky, techniky hry, dynamického vývoje. Práce dirigenta, sólisty i orchestru na tomto díle přinesla své ovoce a pro mě se Salonenův Cellový koncert stal společně s říjnovou Sinfonií od Luciana Beria nejsilnějším hudebním zážitkem letošní sezóny. 

 

190327GernonMorkBockovawebres29cPetraHajska

Foto: Petra Hajská

 

Jiří Slabihoudek

Skladatel.

Studia na Pražské konzervatoři s doc. Eduardem Doušou zakončil v roce 2015 Koncertem pro pozoun, smyčce a bicí. Od roku 2014 je studentem Pražské HAMU ve třídě prof. Hanuše Bartoně, kde svůj bakalářský cyklus úspěšně zakončil Koncertem pro violoncello a komorní orchestr „Petrichor“. Absolvoval roční studium v Kodani v rámci programu Erasmus na Royal Danish Academy of Music. Na kontě má několik skladeb orchestrálních, komorních, sólových, vokálních. Kromě několikerých umístění v mezinárodní skladatelské soutěži Generace byl v roce 2019 OSA oceněn jako „nejúspěšnější mladý autor vážné hudby“ za rok 2018. Pod jeho jménem najdete na YouTube kanál zaměřený na méně známou hudbu českých skladatelů, zvlášť těch soudobých. Během studií na konzervatoři založil s velkolepými vyhlídkami studentský časopis, který vydržel jeden školní rok. I přes tento „úspěch“ se psaní o hudbě i o jiných tématech věnuje pravidelně, byť spíše do šuplíku. Mezi jeho další záliby patří filmy – zvlášť ty dánské, od Refna, Triera, Vinterberga – seriály, četba, a psaní o sobě samém ve třetí osobě.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.