„Hrála nejznámější položku klarinetového repertoáru v osobní premiéře na basetový klarinet.“

„Mozartova hudba měla v každém okamžiku nejen stylovou dobovou lehkost, ale i přesně odváženou nadčasovou a závažnou hloubku.“

„Ranou Smyčcovou serenádu Edwarda Elgara ve všech třech větách sjednotil Jan Fišer volnějšími tempy do jemného a elegického vyznění…“

Mladá klarinetistka Anna Paulová, orchestr PKF-Prague Philharmonia, William a Alexandra Lobkowiczovi a mecenáši a přátelé tělesa, ti všichni se sešli v úterý na Pražském hradě. Zněla Elgarova, Mozartova a Haydnova hudba. Orchestr tam otevřel další ročník své exkluzivní donátorské koncertní řady Lobkowicz abonmá. Vystoupil na pódiu po vynucené tříměsíční pauze a přinesl publiku nejen hudební, ale vyzařováním zprostředkovaně i mimohudební potěšení, zřetelné a silné.

Čtyři koncerty v Lobkowiczkém paláci na Hradě, konané vždy od jara do podzimu, sledují jako cíl podporu uměleckých aktivit PKF-Prague Philharmonia. Večery mají samozřejmě i společenský rozměr, který však nepřekrývá rozměry umělecké. Anna Paulová, laureátka soutěže Pražského jara z roku 2015 a dalších mezinárodních klání, nasadila laťku vysoko. Jde o nesporný a mimořádný talent. Dosud ještě posluchačka AMU, studující souběžně také u legendární Sabine Meyerové v Lübecku, dala Mozartovu Koncertu A dur plynulou jistotu, čistou krásu a hlavně velmi osobní a upřímný prožitek, odrážející se v charakteru a kvalitě tónu a ve výrazu. A hrála nejznámější položku klarinetového repertoáru v osobní premiéře na basetový klarinet, nástroj s větším rozsahem směrem k hloubkám, užívaný dnes jen výjimečně. Právě pro takový klarinet ale Mozart Koncert A dur, stejně jako Klarinetový kvintet A dur, původně napsal, takže tu zazněla verze skladby bez nutných, dnes obvyklých dílčích úprav.

Orchestr, tentokrát bez dirigenta, nenápadně vedený koncertním mistrem Janem Fišerem, se pojil se sólistkou v pěkném souznění. Mozartova hudba měla v každém okamžiku nejen stylovou dobovou lehkost, ale i přesně odváženou nadčasovou a závažnou hloubku. Klarinetový part oplýval rozkošnými místy, detaily v artikulaci a dynamice i v modelování a hlavně napojování frází. Koncert zněl nesmírně přirozeně, bez úsilí, se samozřejmostí, znalecky. Interpretka působí spíše introvertně. Dala tak Mozartově hudbě kouzlo, v němž se krásně schovala i virtuozita.

Obě orchestrální kompozice, které v programu hraném bez přestávky Mozartův Koncert A dur rámovaly, dokázal Jan Fišer od prvního pultu nastudovat a provést velmi trefně. Ranou Smyčcovou serenádu Edwarda Elgara ve všech třech větách sjednotil volnějšími tempy a neagresivním průběhem do jemného a elegického vyznění, které místy jakoby upomene na vesměs idylický hudební svět, kterého se ve své Serenádě Es dur tak zdařile dotkl Josef Suk, ale místy ukazuje charakterem invence už k budoucím vyprofilovaným Elgarovým zvukovým představám a idiomům, které tak sluší jeho variacím Enigma a Violoncellovému koncertu. Haydnova Symfonie č. 15, rané dílo z prvních let působení u Esterházyů, měla pak v daném nevelkém obsazení veškerý možný půvab, průhlednost a bezproblémovost, které patří k typologii vídeňského klasicismu. Nic nebylo přehnaně vyhrocené, v komorní akustice hlavního sálu Lobkowiczkého paláce vyzněly všechny drobné nuance a menuet byl rozkošný.

PKF nadále pokračuje v profilu, který jí je vlastní od počátku. Naprosto sehraný, nijak titěrný, ale přesto sympaticky komorní projev, kterého je v podobných podmínkách schopna, spoluvytváří její jedinečnost. A Lobkowiczové podobně vědomě navazují na své dávné tradice. Zejména kníže Josef František Maxmilián Lobkowicz miloval Mozartovu a Haydnovu hudbu a nadšeně podporoval kariéru Ludwiga van Beethovena. Odráží se to ostatně i v lobkowiczkých sbírkách, do nichž patří nejen dobové hudební nástroje, ale i některé vzácné autografy, včetně několika Beethovenových symfonií.

Součástí donátorských večerů jsou i komentované prohlídky. Tentokrát kurátorka Lobkowiczkých sbírek Lucie Vojtíšková sympaticky přehledně a s přesně volenými průhledy do tvorby, do módy i do vizuálních proměn lidí přiblížila portréty z přelomu 18. a 19. století, kdy se malířství přehouplo z klasicismu do romantismu a pak do realismu. Lobkowiczové jich vlastní přes pět set; jde o třetinu maleb ve sbírkách.

V úterý PKF-Prague Philhamonia navázala na násilně přerušený rozvrh pomalu už končící sezóny. Koncert byl náhradou za zrušený dubnový. Další v této řadě se konají na podzim. Svou 27. koncertní sezonu, nesenou sloganem „Prolomit ticho“, těleso oficiálně zahájí 14. října v Rudolfinu pod taktovkou Marcela Lehningera a s klavíristou Olli Mustonenem. Sezónu tvoří programy v pěti koncertních řadách. Vedle Lobkowicz abonmá nabídne orchestrální a komorní cyklus, soudobou hudbu i koncerty pro děti.

Foto: PKF – Petra Hajská 

Facebook X E-mail WhatsApp