„Zaujal dynamický rozsah orchestru, jeho kompaktní zvuk.“

„Celkové lyrické pojetí díla vyznělo díky klavíristově jisté technice hry a přesvědčivému výrazu pozoruhodně.“ 

„Orchestr přesvědčil svou neuvěřitelně širokou škálou barev.“

Plzeňská filharmonie jako pořadatel festivalu Smetanovské dny si již tradičně zve na zahajovací koncert festivalu hostující symfonický orchestr. Letos byli přizváni vynikající Norimberští symfonikové. Orchestr vzdálený od Plzně jen 200 kilometrů přesvědčil o svých kvalitách a překvapil svým odlišným charakteristickým zvukem. U klavíru a zároveň za dirigentským pultem exceloval Němec Alexander Blettenberg.

Letošní ročník mezioborového a multižánrového festivalu Smetanovské dny nese kromě tématu Bedřicha Smetany a souvisejících odkazů také téma Léta putování – Lidé na cestě v dlouhém 19. století. Pro pozvané interprety to znamená širokou možnost uplatnit svůj tradiční repertoár. Oficiálně festival zahájili jeho ředitelka Lenka Kavalová, primátor města Plzně Roman Zarzycký a členka Rady města Plzně pro oblast kultury a památkové péče Eliška Bartáková.

Program zahajovacího koncertu byl sestaven z děl Ludwiga van Beethovena a Edwarda Elgara. Úvodem zazněla předehra k Beethovenově zhudebnění hry Egmont Johanna Wolfganga Goetheho. Spolu s předehrou Leonora, předehrou Coriolan nebo Fidelio je toto dílo často samostatně koncertně uváděno. Skladba předurčující vítězství byla provedena od prvních taktů soustředěně a s typicky německým důrazem na vyznění první doby. Zaujal dynamický rozsah orchestru, jeho kompaktní zvuk, kdy žádný nástroj ani při sólovém výstupu příliš nevyčnívá a svěží tempo Allegra po úvodním Sostenutu. Osobně mne velmi zaujal měkký zvuk žesťů. Zvuk skupiny vrchních smyčců by se mohl někomu zdát nepříliš lesklý, ale velmi dobře se pojil se zvukem ostatních skupin orchestru. Dirigent Alexander Blettenberg vedl orchestr přesvědčivými gesty až k závěrečnému bravurnímu vyznění Allegra con bria.

Po té usedl dirigent za koncertní nástroj Steinway a přednesl autorův 3. klavírní koncert op. 37. V pauzách mezi sólovými vstupy klavírista dirigoval, jak to ostatně v Mozartově době bylo běžné. Beethovenovy koncerty je již na hranici této praxe, ale Blettenberg si v rámci poměrně již dost častého použití romantizujících klišé udržel schopnost udržet jednotné tempo. Dílo vyznělo jako celek i se svými zvukovými nuancemi nízkých a nejnižších stupňů dynamik velmi kompaktně. Letos nepříliš smetanovský program zahajovacího koncertu se snažil oživit sólista a dirigent alespoň volbou autorovy kadence k 1. větě, kterou napsal Bedřich Smetana pro svou vlastní potřebu koncertního pianisty a pedagoga a kterou dle jeho rukopisu upravil k vydání v r. 1951 u vydavatelství Orbis Praha František Maxián starší. Sólista se pohyboval ve svém projevu s častou pomocí levého pedálu velmi jistě v odstínech pian a pianissim, v podstatě jediné slavnostní forte zaznělo v samém závěru díla. Uvedení tématu 2. věty, kde hraje sám bez průvodu orchestru, se mu povedlo rozvolnit rytmicky již natolik, že občas ztrácelo pulz. Jeho pedalizace zvláště ve stupnicových pasážích by se dala nazvat až velkorysou, nicméně celkové lyrické pojetí díla přes tyto zvláštnosti vyznělo díky klavíristově jisté technice hry a přesvědčivému výrazu pozoruhodně. Také přídavek byl od Smetany, pravděpodobně vlastní úprava (Blettenberg je také skladatelem) polky Vzpomínka na Plzeň.

Ve druhé polovině večera zaznělo často uváděné dílo anglického skladatele Edwarda Elgara Variace Enigma op. 36. Každá ze čtrnácti částí díla představuje krátký hudební obraz někoho z rodinných známých. Orchestr přesvědčil svou neuvěřitelně širokou škálou barev. Charakter jednotlivých částí vystihl Blettenberg přímo ukázkově. Zaujaly i detaily, jako třeba bezproblémové znělé sólo violy v části č. 6 a až noblesně pojatá sóla violoncella v úvodu a závěru části 12. Dirigent skvěle dynamicky vystavěl 9. část. Orchestr pod jeho vedením neměl problém s živými tempy, třeba v části 7. Mírně vyrušilo jen intonačně nadsazené sólo prvního klarinetu v úvodu části 13.

Celý koncert vyvrcholil ovacemi ve stoje celého přítomného publika, mezi nímž bylo nemálo posluchačů z Německa. Dirigent si proto připravil jako poděkování a rozloučení s publikem 4. pochod z cyklu pochodů op. 39 stejného autora.

Pozvání a vystoupení Norimberských symfoniků na plzeňský festival bylo jednoznačně přínosné, přestože s orchestrem měl vystoupit původně avizovaný vynikající anglický klavírista Howard Shelley.

*******

Foto: Jan Růžička