„Klarinet, zhotovený mezi roky 1883 až 1900, vybral Šebesta v produkci firmy Berthold und Söhne ze Speyeru.“

„Obrácení pozornosti k Brahmsovi znamenalo nevyhnutelnou konfrontaci se silnou interpretační tradicí.“

„Nejenže se dozvíme o pozadí vzniku děl, ale také můžeme se sólistou sdílet jeho poznámky k interpretaci, jeho úvahy o technice hry a stylu a filozofické hloubce pozdní Brahmsovy hudby.“

Johannes Brahms napsal dvě klarinetové sonáty. Bratislavský interpret a badatel Róbert Šebesta, uznávaný specialista, je společně s klavíristou Ladislavem Fanzowitzem natočil s využitím dobových nástrojů. Přinejmenším ve slovenském a českém kontextu jde o raritní počin. O rukavici hozenou nejen posluchačům, ale i ostatním klarinetistům.

Nahrávek obou Brahmsových klarinetových sonát je mnoho. Argument, proč přidat další, byl však jasný – dobové nástroje: klarinet Berthold und Söhne v rukou sólisty a jedinečný klavír Bechstein pod rukama jeho uměleckého partnera.

Jde o poslední komorní skladby, které Johannes Brahms napsal. Premiéru měly v lednu 1895, na jaře o dva roky později jako čtyřiašedesátiletý zemřel. Inspirací mu bylo umění klarinetisty Richarda Mühlfelda, v jehož fascinujícím podání vyslechl roku 1891 na festivalu v Meiningen první z klarinetových koncertů Carla Marii von Webera a Klarinetový kvintet Wolfganga Amadea Mozarta. Navázali přátelství, jehož plodem se staly čtyři pozoruhodné skladby. Brahmsovo Trio a moll pro klarinet, violoncello a klavír, op. 114, Kvintet h moll pro klarinet a smyčce, op. 115 a sonáty pro klarinet a klavír č. 1 a 2, op. 120, obohatily dosavadní skromný klarinetový repertoár mistrovským a zásadním způsobem. Obě sonáty z roku 1894, usazené v bohatém a proměnlivém emocionálním rozpoložení mezi lyrickým a dramatickým pólem, existují navíc v autorské úpravě pro violu a klavír.

Róbert Šebesta je známý – vedle organizační práce kolem každoročního Bratislava Mozart Festivalu – hrou na basetový roh a na historické klarinety. K základním dílům z romantické doby dřív nebo později musel dospět, i když byla jeho pozornost do určité doby zaměřena spíše na tvorbu 18. století. Obrácení zájmu k Brahmsovi znamenalo nevyhnutelnou konfrontaci se silnou interpretační tradicí. Obě sonáty patří ke kmenovým dílům repertoáru snad každého klarinetisty. A když se připočtou violisté, je jasné, že o ideální podobě této hudby existují poměrně zažité představy. A vstupní podmínky pro Róberta Šebestu a Ladislava Fanzowitze formovala navíc i skutečnost, že klavíru je svěřena poměrně velká úloha a pianistovi tím pádem připadá značná odpovědnost za celkový zvukový a umělecký dojem; dobový nástroj zní ovšem transparentněji a také subtilněji než moderní klavíry, a tak se vzájemné poměry vůdčího a doprovázejícího nástroje, už tak Brahmsem trochu promíchané, proti vžitým zkušenostem proměňují.

Natáčelo se studiově na podzim 2023 v dolnorakouském Prellenkirchenu, pár kilometrů od bratislavské Petržalky. Recenzenti už si všimli, že i díky ambaláži a podrobnému textu z klarinetistova pera v bukletu je nová nahrávka nejen raritou, ale také artiklem s parametry výjimečnosti. A skutečně: Nejenže se dozvíme o pozadí vzniku děl, jejichž zrod Brahms v dopisech podrobně probíral s Clarou Schumannovou, svou celoživotní spřízněnou duší, ale také můžeme se sólistou sdílet jeho poznámky k interpretaci, jeho úvahy o technice hry a stylu, o výrazových důsledcích dur-mollové ambivalence i o silné výpovědi a filozofické hloubce vyzrálé, pozdní Brahmsovy hudby.

K tomu se přidávají i základní informace o použitých nástrojích. Klarinet, zhotovený někdy mezi roky 1883 až 1900, vybral Šebesta v produkci firmy Berthold und Söhne ze Speyeru; má německý klapkový systém a ladění 440. Pro výběr klavíru se s Fanzowitzem řídili tím, že Brahms nejraději hrával na starší německé a vídeňské nástroje; ze sbírky Philippa Schneidera (Klavierland Hainburg) získali klavír firmy Bechstein vyrobený v Berlíně v roce 1868.

Na užší zvuk dobového klarinetu se dá zvyknout docela dobře a při poslechu nahrávky si nelze nevšimnout pěkných detailů v artikulaci a frázování i vkusné agogiky a vzhledem k lehce omezujícím danostem staršího instrumentu i tónové kultury a intonace; k tomu ovšem patří i výrazová umírněnost. V nabídce nahrávek jde o hodnotnou, cennou a potřebnou alternativu ke střednímu proudu.

———–

Johannes Brahms: Sonatas for clarinet & piano on original instruments
Róbert Šebesta – klarinet, Ladislav Fanzowitz – klavír
Zvuková režie a technická podpora Rostislav Pavlík
Pavlík Records, 2024, katalogové číslo 8586002485257

Róbert Šebesta, někdejší absolvent konzervatoře a VŠMU v Bratislavě, studoval hru na historické klarinety v Paříži pod vedením Erica Hoepricha a Gillesa Thomého. Účinkuje po světě, realizoval přes dvě desítky různých nahrávek se specializovanými soubory, mezi nimiž byly Les Talens Lyrique, Capella Cracoviensis a Wroclawska Orchestra Barokowa i Czech Ensemble Baroque, Solamente Naturali a Musica Florea. Je zakladatelem tria historických basetových rohů Lotz Trio a souboru Maria Theresia Harmonie, pedagogem VŠMU a bývalým kurátorem sbírky hudebních nástrojů Hudobného múzea Slovenského národního muzea.

Foto Archiv R. Šebesty, FB L. Fanzowitze, Wikipedia - volné dílo