PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Půvab spojený s energickou, technicky bezvadnou a promyšlenou interpretací je věru nebezpečná kombinace!“

„To důležité ale přišlo se Sonátou Richarda Strausse. Byl to takřka fyzický zážitek principu napětí a uvolnění.“

„Projevily se nejen výborné technické schopnosti hráčů, ale zřejmé bylo i to, jak dobrou školou komorní hry všichni tři prošli.“

Další z absolventských koncertů studentů Pražské konzervatoře se konal v úterý 14. května v krásném prostředí historického sálu Deylovy konzervatoře. Tentokrát se představila houslistka Klára Lešková ze třídy prof. Jiřího Fišera. A zvolila program, ve kterém předvedla, jakou je zralou interpretkou.

„Jednou z novinek bylo využití cembala s violoncellem v druhém kole.“

„Vítanou novinkou bylo zařazení povinné komorní skladby do programu finálového kola.“

„Výsledné rozhodnutí poroty mohlo být pro mnohé překvapivé.“

Letošní flétnová soutěž Pražského jara našla své laureáty. Jsou jimi Chaeyeon You z Koreje, která získala první cenu, na druhém místě Češka Anna Talácková a flétnista Yu Yuan z Číny, na třetím pak Niamh McKenna reprezentující Irsko a Německo. Porota se tak rozhodla po zásluze ocenit všechny finalisty náročného tříkolového klání, které jsme mohli v Praze sledovat od rána 9. května až do pozdních hodin 14. května, kdy se uzavřelo jeho finále v pražském Rudolfinu.

„Moct si zahrát ve slavnostní a velkolepé Dvořákově síni Rudolfina byl pro mě velký zážitek.“

„Nemohla jsem tomu uvěřit, bylo to pro mě úplně nepochopitelné.“

„Atmosféru Prahy jsem si užívala. Město je pohodové a mělo pozitivní vliv na mě a moje náročnější situace na soutěži, kterým se člověk nevyhne.“

Vítězkou a laureátkou 71. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro se v oboru flétna stala Chaeyeon You. Teprve sedmnáctiletá studentka flétny na Korea National University of Arts se takto dostala na absolutní špičku této prestižní soutěže, která je v její vlastní zemi velmi slavná, skoro jako kdyby se konala tam. V závěru zpravodajství ze soutěže Pražské jaro 2019 přinášíme s Chaeyeon rozhovor, uskutečněný krátce před slavnostním předáváním cen v Brožíkově síni Staroměstské radnice v Praze…

„Chtěl jsem přesvědčit svého bývalého profesora, že jsem se někam posunul.“

„Dřív jsem hrával se zavřenýma očima, ale s tím jsem už přestal.“

„Za dva měsíce mi bude třicet a většina soutěží je do třiceti.“

Vítězem oboru hoboj Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro se stal Čech, zkušený a sympatický hudebník Martin Daněk. Atmosféra finále soutěže se celý den nesla ve velmi přátelském duchu, přestože nebylo vůbec zřejmé, jaké výsledky vyhlášení přinese. Martin Daněk na soutěž přiletěl ze Švýcarska, kde v současnosti žije a koncertuje. Od vítězství v soutěži Pražské jaro si ale mimo jiné slibuje, že se bude do České republiky odteď vracet častěji, v roli interpreta. O svoje první dojmy z vítězství se podělil v následujícím rozhovoru.

„Martin Daněk zvítězil zaslouženě.“

„Jednu věc AMU poskytnout nedokáže – konkurenci.“

„Veverka dostal se svou koncepcí divokou kartu; a byl originální a úspěšný.“

Po 33 letech se dalším českým držitelem 1. ceny v mezinárodní hobojové soutěži Pražského jara stal devětadvacetiletý Martin Daněk. Zvítězil zaslouženě. Celou soutěží prošel suverénním způsobem, jeho hra zaujala vyzrálým přednesem i krásnou barvou tónu. V jeho prospěch rozhodl určitě i fakt, že hrál na rozdíl od ostatních soutěžících spolehlivě a bez chyb.

„Vznikání komorních těles bylo inspirací pro Dvořáka, Janáčka, Nováka nebo Suka. Byla to doba, kdy vznikala stěžejní komorní díla v měřítku daleko přesahujícím naše hranice.“

„Tehdejší ředitel konzervatoře Antonín Bennewitz (1833 – 1926) v roce 1888 povýšil komorní hru na plnohodnotný předmět.“

„Komorní umění současných studentů Pražské konzervatoře bude k vidění již zítra v Koncertním sále Na Rejdišti.“

Komorní hra je dnes běžnou součástí koncertních programů a řad. Profesionální tělesa se k ní ale uchýlila až po éře domácích koncertů, které jsou její kolébkou. Velkou líhní přitom byla Pražská konzervatoř. Připomeňme si legendy komorní hry a linky, které od nich vedou až do současnosti. Víte, které špičkové skladatele tehdejší komorní uskupení inspirovala? A jací jsou současní studenti komorní hry?

„Vyzdvihl téma spojování a zdůrazňování tónů tak, aby se nenarušil přirozený tok melodické linky.“

„V nižší dynamice, aby se hráč nátiskově a dechově zbytečně neunavoval před nástupem nejtěžších pasáží.“

„Zabývali se problematikou udržení plného tónu v krkolomných melodických pasážích.“

V porotě soutěže Pražské jaro zasedal letos Jeffrey Rathbun. V úterý měl mezinárodně uznávaný hobojista na AMU masterclass. Na workhopu mohli vystoupit studenti akademií i konzervatoří, kteří se dopředu přihlásili, zaslali životopisy a ohlásili skladbu, kterou chtějí předvést. Účinkující vybrala Jana Brožková, lektorka hoboje na AMU.

„Festival si vzal za úkol představit celou šíři Rybova talentu.“

„L´Armoria Terrena hraje prakticky ve stejném složení, v jakém hrával orchestr na starorožmitálském kůru.“

„Poetický text Aramejského Otčenáše umocnila Krčkova hudba.“

Asi by se těžko našel v České republice někdo, kdo neslyšel Českou mši vánoční od Jakuba Jana Ryby. Zaznívá pravidelně z kůrů venkovských kostelíků v provedení amatérských hudebníků i zpěváků, asi tak jako za Rybových dob, i v koncertních síních v provedeních symfonických orchestrů a profesionálních sborů i pěvců, což Ryba za svého života nikdy neslyšel. Ano, Jakub Jan Ryba je pro většinu z nás spojen s jedním jediným dílem. Přitom to byl skladatel obrovské šíře. Objevit jeho dílo pro hudbymilovnou veřejnost si dal za úkol festival, jehož druhý ročník právě probíhá.

„Komořina je hodně důležitá nejen pro hráče, ale je to slyšet i v orchestru. Je velkým přínosem, ať pokud jde o ladění, nebo o souhru.“

„My všichni jsme vyrůstali za socialismu a trochu nám ujel vlak v oblasti hudebního managementu.“

„Víme, že tzv. „vážná“ hudba je řadě lidí odcizená. A když dokážeme zaujmout děti, které pak chtějí jít ještě na koncert, je to krásná odměna.“

Původně se sešli v orchestru – tehdejší Pražské komorní filharmonii. Pět hráčů na dechové nástroje – Jan Brabec na klarinet, Jiří Ševčík na flétnu, Vladislav Borovka na hoboj, Václav Fürbach na fagot a Jan Musil na lesní roh – si řeklo, že vedle orchestrální hry by bylo příjemné svůj muzikantský život ještě rozšířit, a založili dechový kvintet. Ani po letech je společné hraní v komorním souboru bavit nepřestalo. Před aktuálním koncertem v břevnovském klášteře v úterý 14. května jsem hovořila s hobojistou Vladislavem Borovkou a flétnistou Jiřím Ševčíkem.

„Kdokoli z flétnistů, kteří se letos v Praze představili, má šanci v hudebním světě uspět bez ohledu na výsledek pražského klání.“

„Tvorba Jaroslava Pelikána, autora letošní skvělé novinky pro soutěž, bude do značné míry objevem i pro české publikum.“

„Nabízí se otázka, zda jsou v hraní jednotlivých účastníků patrné nějaké národnostní rozdíly.“

Debaty o smyslu hudebních soutěží se vedou léta, snad od počátku, co tato klání vznikla. Podle mnohých je diskutabilní, nakolik má smysl srovnávat něco tak individuálního a neuchopitelného, jako je hudební interpretace. Je přece žádoucí, aby každý hudebník přinášel svým vystoupením něco osobitého, něco, co nás může oslovit, zasáhnout. To ovšem nelze nijak porovnat…

„Skoro bychom mohli mluvit o nějaké spiritualitě tohoto města. Praha je velmi výjimečné soutěžní místo.“

„Akustika sálu je až příliš dobrá. Ten zvuk se nese tak dobře, že je občas trochu obtížné vysledovat rozdíly ve zvuku každého soutěžícího.“

„Tento most mezi vzděláváním, studiem a pracovním životem mi připadá geniální a přála bych si ho pro celé Německo.“

„Hůlka si vybírá kouzelníka,“ připomněl mu Ollivander. „To je skutečnost odjakživa známá nám všem, kteří jsme studovali hůlkovou magii.“ Citát z Harryho Pottera, který mě vždy fascinoval, by se dal jistě použít i pro vztah hudebníka a jeho nástroje: „Flétna si vybírá hudebníka, to je skutečnost odjakživa známá nám všem, kteří jsme studovali hru na flétnu.“ Podobně o vztahu flétny a flétnisty mluví Christina Fassbender, předsedkyně flétnové poroty na soutěži Pražské jaro…

„Pokud bych měl tedy první kolo přirovnat ke gurmánskému zážitku, řekl bych, že šlo o velmi chutný první chod…“

„Teprve ve finále přijdou ty nejtěžší chvíle pro porotu, v momentech, v kterých se budeme přibližovat ke konečnému rozhodnutí o vítězi.“

„Když jsem si na začátku soutěže ještě čistě ze zvědavosti procházel seznam soutěžících, napočítal jsem něco přes polovinu jmen, která jsem znal.“

Sólista Berlínských filharmoniků na anglický roh, člen souboru Ensemble Berlin Prag, vyučující na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně, otec šestí dětí a předseda poroty oboru hoboj na letošní soutěži Pražské jaro. Pokud by se přeložilo jeho německé jméno, byl by to Dominik Tkadlec. Ve své profesi ale používá místo tkalcovského stavu spíše svůj hudební nástroj, pomocí kterého neprodukuje textilie, ale hudbu. V originále se jmenuje Dominik Wollenweber. Setkávám se s ním v kavárně HAMU, kde si pochvaluje vydatný oběd se členy poroty a vedením soutěže, který má právě za sebou.

“Na hobojistech z asijských zemí bylo znát, že přes jejich nesporné hráčské kvality jim přeci jen francouzské baroko není výrazově vlastní.”

“Osobně dávám přednost „ženevskému“ modelu soutěže.”

“Rozměrná Slavického partitura byla zásadní skladbou 2. kola soutěže.”

Až v pozdních večerních hodinách skončilo v sobotu 11. května 2. kolo soutěže Pražského jara v oboru hoboj. Představili se v něm kandidáti z České republiky, Francie, Španělska, Jižní Koreje, Japonska a Čínské republiky Tchaj-wan (uvádím záměrně oficiální název, aby se v odvetném opatření nemusela Česká filharmonie předčasně vracet ze svého turné v Čínské lidové republice)…

„V případě barokní sólové sonáty byla hlavní věcí výstavba frází a práce s prvkem překvapení.“

„U moderní skladby kladl důraz na kontrolu dechu.“

„U Mozarta je důležité umět si zazpívat i rychlé virtuózní pasáže.“

V porotě mezinárodní soutěže Pražské jaro zasedá letos flétnová legenda András Adorján. V sobotu odpoledne měl světově uznávaný flétnista na AMU masterclass. Na workhopu mohli vystoupit studenti akademií i konzervatoří, kteří se dopředu přihlásili, zaslali životopisy a ohlásili skladbu, kterou chtějí předvést. Účinkující vybral Mario Mesány, lektor flétny na AMU.

„Přípravou na soutěž se můžete skokově posunout.“

„Žijeme v době, kdy chtějí všichni porovnávat, chtějí vidět medaili, vítěze.“

„Možná ještě před třiceti lety se dalo mluvit o národních školách, ale to je dnes všechno pryč.“

Po uplynutí prvního kola oboru hoboj v 71. mezinárodní soutěži Pražské jaro už známe jména dvanácti soutěžících postoupivších do druhého kola. Členové poroty tak mohli před vypuknutím druhého kola využít volného pátku k odpočinku. Vilém Veverka, který v porotě představuje společně s Vladislavem Borovkou české křídlo, poskytl v té době rozhovor, ve kterém poodhalil taje, které skýtá členství v porotě na mezinárodní hudební soutěži. Rozhovor je veden v neformálním duchu – jeho autor se s Vilémem Veverkou osobně zná.

“Neřekla bych, že dnes existuje typická ´ruská škola´ na dechové nástroje.”

“Někteří lidé si myslí, že Rusové zvládnou zahrát cokoliv.”

„Nikdo nemůže čekat, že budete stejně velcí jako vaši předci.“

V pátek se konala druhá část prvního kola flétnové soutěže Pražského jara. Jako druhá v pořadí ten den hrála svůj program Ruska zvučného jména – Anna Kondrashina. Zahrála povinnou sonátu od Erwina Schullhofa, z Telemannových Fantasií pro sólovou flétnu si vybrala sedmou. Anna letos patří k několika nejstarším účastníkům soutěže. Je velmi energická a šarmantní a její hra pro mne byla strhujícím zážitkem…

„Některé výkony jsou jasné od prvních taktů. Ty skvělé i ty nepřijatelné. Ovšem nejvíc je bohužel těch ostatních.“

„Vítěz houslové soutěže může pomýšlet na sólovou kariéru, vítěz hobojové soutěže v uvozovkách ´jen´ na dobrý post komorního či orchestrálního hráče.“ 

„Pokud korejský muzikant vyhraje mezinárodní soutěž, je osvobozen z vojenské služby.“

Violoncellista Michal Kaňka byl na konzervatoři u založení Havlákovo kvarteta, později přejmenovaného na Kvarteto Martinů. Své místo však nakonec našel v Pražákově kvartetu, kde jeho aktivní členství přesáhlo už třicet let. Dva roky vystupuje také jako člen Wihanova kvarteta. Od roku 2011 je pedagogem AMU, potom začal učit rovněž na Pražské konzervatoři…

„Devětadevadesát procent každodenního chleba každého cembalisty je hraní bassa continua.“

„Zkraje studia jsem samozřejmě skřípala zubama, když jsem se učila generálbas, díky tomu pak ale soucítím s každým svým studentem, protože vím, jak je to těžké.“

„Při doprovázení sólisty je důležité být na společné muzikantské vlně a pro mě osobně je hodně důležitý i lidský rozměr.“

Role doprovazeče je při vystoupení zásadní. Často bývá podceňována nebo bývají doprovazeči stavěni do pozadí za sólistu. Zde je tomu ale jinak. Monika Knoblochová si na cembalo odehrála barokní repertoár prvního kola mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro hned několikrát, s různými soutěžícími oboru hoboj. Brzy ji pak opakovaně čeká Francois Couperin s kandidáty soutěže v druhém kole. O své účasti na mnohonásobné interpretaci Vivaldiho Sonáty c moll i o své profesní dráze vypovídá s velkým zaujetím.

„Letos se sešla opravdu úžasná porota. Jsem ráda, že mi tak výjimečná porota věnovala dvacet pět minut svého času.“

„V letošní soutěži jsme tady čtyři Češky z Ostravské univerzity.“

„Miluji baroko, čemuž odpovídá i mé studium barokní příčné flétny.“

Dnešním čtvrtečním ránem se v rámci mezinárodní soutěže Pražské jaro rozbíhá interpretace v dalším oboru – hra na flétnu. Setkáváme se opět v Majakovského sále v Národním domě na Vinohradech, kde je už vše pečlivě připraveno. Přicházejí první soutěžící i porota se svou předsedkyní Christinou Fassbender. Důležitý úkol mají dnes i korepetitoři, kteří doprovázejí jednotlivé soutěžící. Jsou mezi nimi Stanislav Gallin, Daniel Wiesner nebo Silvie Ježková. Organizační tým se stará o vše potřebné – připravený je rozpis soutěžících i katalog soutěže obsahující potřebné informace. Atmosféra v sále je tak opět příjemná. 

„Myslím, že jsem doprovázel snad už všechny obory soutěže Pražského jara.“

„Na zkoušení s každým, kterého doprovázím, máme asi dvacet minut, to je docela málo.“

„Náročná bude povinná skladba Jardy Pelikána, i když s autorem se znám a jeho hudbu mám taky rád.“

Flétnová soutěž Pražského jara začala. Pozornost je upřena hlavně k soutěžícím; jak se jim podaří zvládnout náročný repertoár, z jaké dálky až přijeli, odkud jsou ti nejlepší, jak obstojí naši v celosvětové konkurenci, kdo postoupí do dalších kol a kdo nakonec zvítězí… Na pódiu však s každým mladým flétnistou či flétnistkou přichází také jeho doprovod. Někteří soutěžící mají vlastní klavíristy, jiní se spoléhají na ty oficiální. V prvním kole flétnové soutěže se umělecké spolupráce ujali klavíristé Stanislav Gallin a Daniel Wiesner, ve druhém k nim pak přibudou ještě cembalista Lukáš Vendl a violoncellista Petr Hamouz, kteří soutěžící doprovodí v jedné z povinných Bachových sonát.

„Je příjemné, že mám vystoupení brzo za sebou a mohu poslouchat kolegy.“

„Nemyslím, že by mi nějak prospělo, kdybych se porotou blíže zabývala.“

„Soutěž Pražské jaro mě nalákala díky skladbě Klementa Slavického.“

Se soutěžním číslem 2 vystoupila v hobojovém oboru v prvním kole mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro první dámská soutěžící, Sophia Hegewald z Německa. V jejím repertoáru se objevily Tři romance od Roberta Schumanna a Sonáta c moll s doprovodem cembala. Mé zpravodajské ucho si získala mimo jiné svým vtipným citátem z reportáže rozhlasu MDR: „Hudební soutěže, to je něco jako dobré jídlo. V kuchyni je vždy mnoho dobrých kuchařů. Pokud ale porotě přinesou na talíř rybu, přestože jí nechutná, bude to s hodnocením obtížnější.“ S KlasikouPlus se podělila o své zkušenosti v roli hudební kuchařky i o první postřehy ze soutěže Pražské jaro.

„První z českých soutěžících se jmenuje Martin Daněk. Vylosoval si číslo čtyři.“

„Asi tak tři čtvrtiny soutěžících znám – od vidění, ze soutěží.“

„Byl jsem vděčný, že mi dnes strojek fungoval.“

Úderem deváté hodiny ranní v Sále Martinů už nic nebrání tomu, aby vypuklo první kolo 71. mezinárodní soutěže Pražské jaro v oboru hoboj. Připravené porotě, která musí během dvou dnů vyslechnout 46 soutěžních výkonů, dělá teď v sále společnost jen několik málo zájemců, kteří si přišli soutěžící poslechnout. Jejich počet ale bude během dne různě narůstat a klesat. Fungují zkrátka jako fluidní obecenstvo.