„Myslím, že jsem doprovázel snad už všechny obory soutěže Pražského jara.“

„Na zkoušení s každým, kterého doprovázím, máme asi dvacet minut, to je docela málo.“

„Náročná bude povinná skladba Jardy Pelikána, i když s autorem se znám a jeho hudbu mám taky rád.“

Flétnová soutěž Pražského jara začala. Pozornost je upřena hlavně k soutěžícím; jak se jim podaří zvládnout náročný repertoár, z jaké dálky až přijeli, odkud jsou ti nejlepší, jak obstojí naši v celosvětové konkurenci, kdo postoupí do dalších kol a kdo nakonec zvítězí… Na pódiu však s každým mladým flétnistou či flétnistkou přichází také jeho doprovod. Někteří soutěžící mají vlastní klavíristy, jiní se spoléhají na ty oficiální. V prvním kole flétnové soutěže se umělecké spolupráce ujali klavíristé Stanislav Gallin a Daniel Wiesner, ve druhém k nim pak přibudou ještě cembalista Lukáš Vendl a violoncellista Petr Hamouz, kteří soutěžící doprovodí v jedné z povinných Bachových sonát.

Daniela Wiesnera jsem zastihla v polední přestávce prvního soutěžního dne prvního kola, v němž mají flétnisté na programu Sonátu pro flétnu a klavír Erwina Schulhoffa a jednu ze sólových flétnových fantazií Georga Philippa Telemanna dle vlastního výběru.

Dane, jak se Ti dnes hraje?

Výborně se mi hraje. Letos je opravdu vysoká úroveň, všichni soutěžící jsou skvěle připravení.

Kolik soutěžících celkem doprovázíš?

Letos je jich sedmnáct. Dnes je to zatím celkem poklidné, větší část přijde na řadu zítra.

Je to poměrně vysoké číslo. Kolik času máte na zkoušení s každým z nich?

Asi dvacet minut, to je docela málo.

Kolikrát už ses jako spolupracující klavírista účastnil Pražského jara?

Sám už to nespočítám. To bych se musel podívat do archivu, je to už opravdu hodně let. Myslím, že jsem doprovázel snad všechny obory: flétnu, klarinet, housle, violoncello, ale i trubku nebo trombon.

V čem je flétnová soutěž specifická?

Třeba Schulhoffova sonáta, která je v prvním kole, je na souhru hodně náročná. Především její první věta. Třetí je pak těžká hlavně pro flétnisty. Zároveň to není až tak běžný repertoár, především pro soutěžící ze zahraničí. Ale opravdu jsem překvapen, jak dobře a pečlivě jsou všichni připravení a jak bezproblémově jsme se se všemi zvládli sehrát. Na druhou stranu je to hudba, kterou je potřeba hrát opravdu podle zápisu, nedá se tam nic moc vymýšlet, protože pak to prostě nesedí dohromady. Je to diametrálně odlišné například od loňské soutěže, kdy violoncellisté hráli Dvořákovo Rondo op. 94. To dává v interpretačním pojetí mnohem větší volnost a bylo na nás klavíristech, abychom se každému přizpůsobili.

Na jakou jinou skladbu se ještě těšíš?

Mám moc rád sonátu Bohuslava Martinů, ta nás čeká ve druhém kole.

Je naopak některá, které se obáváš?

Ne snad, že bych se bál, ale Sonátu „Undine“ Carla Reineckeho a Sonátu Super „Hoson Zes“ Jana Nováka hraju na soutěži poprvé. Náročná bude taky povinná skladba Jardy Pelikána, i když s autorem se znám a jeho hudbu mám taky rád.

Je hraní na soutěži odlišné od hraní na koncertě?

Určitě. Na koncert si lidé přijdou odpočinout, přijdou si poslechnout hezkou hudbu. Tady přece jen každý dává větší pozor, aby všechny noty byly na správném místě, aby to ladilo a bylo to perfektní.

První kolo flétnové soutěže Pražského jara 2019 pokračuje v Národním domě na Vinohradech dnes až do 21:45 a zítra od 9:00 do 21:45. Výsledky prvního kola a jména postupujících dvanácti semifinalistů budou oznámeny v pátek 10. 5. po půl jedenácté večer. Druhé kolo se koná v neděli 12. 5. od 9:00 tamtéž.

Foto: Petra Hajská, Pražské jaro, Petrof, agentura MKM