„Vyzdvihl téma spojování a zdůrazňování tónů tak, aby se nenarušil přirozený tok melodické linky.“

„V nižší dynamice, aby se hráč nátiskově a dechově zbytečně neunavoval před nástupem nejtěžších pasáží.“

„Zabývali se problematikou udržení plného tónu v krkolomných melodických pasážích.“

V porotě soutěže Pražské jaro zasedal letos Jeffrey Rathbun. V úterý měl mezinárodně uznávaný hobojista na AMU masterclass. Na workhopu mohli vystoupit studenti akademií i konzervatoří, kteří se dopředu přihlásili, zaslali životopisy a ohlásili skladbu, kterou chtějí předvést. Účinkující vybrala Jana Brožková, lektorka hoboje na AMU.

Jeffrey Rathbum studoval na University of North Texas a svá studia ukončil na Cleveland Institute of Music. Roku 1988 získal první cenu v Lucarelliho mezinárodní soutěži konané v newyorské Carnegie Hall. Vystupoval jako sólohobojista s mnoha předními americkými tělesy, jako jsou například Boston Symphony Orchestra, Los Angeles Philharmonic, San Francisco Symphony Orchestra a Chicago Symphony Orchestra. Jako pedagog vede mistrovské kurzy napříč Spojenými státy, působí také jako profesor na Baldwin Wallace Conservatory a na Cleveland Institute of Music. Vedle hoboje se rovněž věnuje komponování komorní a orchestrální hudby.

Na workshopu na Hudební a taneční fakultě AMU se před Rathbunem předvedly tři české studentky hoboje. Konkrétně se jednalo o Františku Matouškovou, která studuje na Gymnáziu a hudební škole hlavního města Prahy v sextě, tedy v druhém ročníku střední školy a která si vybrala Tři romance Roberta Schumanna. Dále vystoupila Kateřina Trumpešová, která studuje na Hochschule für Musik Nürnberg v druhém ročníku bakalářského programu a je též absolventkou Gymnázia a hudební školy hlavního města Prahy. Vybrala si Pět kusů pro hoboj Antala Doratiho. Jako poslední se na workshopu předvedla Karolína Nečesaná, která studuje na Gymnáziu a hudební škole hlavního města Prahy GMHS v oktávě, tedy ve čtvrtém ročníku střední školy a která si zvolila také Schumannovy Tři romance.

Stejně jako v případě sobotního flétnového workshopu s Andrásem Adorjánem, i hobojová masterclass probíhala formou klasické hudební výuky, kdy studentky musely danou skladbu nejprve zahrát a následně s Rathbunem podrobně celou skladbou, takt po taktu, probrat.

V případě Schumanových romancí Rathbun vyzdvihl téma spojování a zdůrazňování tónů v melodii tak, aby se nenarušil přirozený tok melodické linky. Doporučil obě pomalé romance (první a třetí) pojmout jako skladby o celkově nižší dynamice, a to z toho důvodu, aby se hráč nátiskově a dechově zbytečně neunavoval před nástupem nejtěžších pasáží, kde je potřeba udýchat dlouhé melodie a přitom neztratit plný tón.

V případě moderní skladby Antala Doratiho Jeffreyho Rathbuna zaskočilo, že neměl brýle na čtení. Pochválil však výkon Kateřiny Trumpešové a podrobně se celou skladbou společně prokousali. Zabývali se problematikou akcentů a udržení plného tónu v krkolomných melodických pasážích.

Foto: Petra Hajská