neděle, 01 květen 2022 17:50

Mahler v souvislostech (2)
V Jihlavě na počátku své cesty

Autor:

„Nezaměnitelnému zvuku žesťových vojenských signálů nebo promenádních koncertů na náměstí a vojenským pochodům nemohl uniknout.“

„Někde tady se rodí další proslulý výrok o trojí vyděděnosti: Čech mezi Rakušany, Rakušan mezi Němci a Žid mezi všemi…“

„Studijní výsledky Gustava Mahlera na jihlavském gymnáziu, tak, jak jsou důkladně zachovány jako všechny ostatní dokumenty v jihlavském archivu, nejsou nijak skvělé.“

 

1000

Pohled na Jihlavu od jihu, litografie, asi 1850

 

V pondělí 22. října 1860 se přistěhovala z Kaliště u Humpolce do Jihlavy rodina Mahlerových. Jejich synkovi Gustavovi byly čtyři měsíce… Jak vypadalo město Iglau v šedesátých a sedmdesátých letech devatenáctého století, během patnácti let, kdy tam vyrůstal a chodil do školy? O tom, o prvních a zásadních hudebních podnětech předcházejících studiu na Vídeňské konzervatoři, o rodinných kořenech, otcově živnosti, o sociální situaci a vzpomínkách na dětství pojednává druhý díl seriálu Gustav Mahler v souvislostech. Vychází na začátku měsíce, ve kterém uplyne 111 let od úmrtí skladatele a dirigenta, jemuž osud vyměřil necelých jedenapadesát let života.

Píše se rok 1875 a v Jihlavě, v té době ovšem ještě Iglau, už delší dobu kromě dalších vojenských útvarů pobývá se svou plukovní hudbou c. k. 49. pěší regiment. Jeho kapelníkem a zároveň velmi schopným komponistou a aranžérem je Franz Massak, což je jen do němčiny převedená podoba jména František Masák. Pod vedením tohoto muzikanta, který se narodil v Nechvalicích blízko Sedlčan, plukovní hudba velmi často koncertuje na náměstí i při dalších příležitostech a tvoří důležitou, možná nejdůležitější součást jihlavského hudebního života. V tomto roce je Gustavu Mahlerovi přesně patnáct let a připravuje se na odchod z Jihlavy do Vídně na konzervatoř.

Jak vypadala Jihlava po roce 1860, v době příchodu Bernarda Mahlera a jeho čtyřměsíčního Gustava? Od čtyřicátých let třináctého století byla spojena s hornickým řemeslem, těžbou stříbra a hornickými kolonisty pocházejícími z německy mluvících oblastí. I když sláva a bohatství z těžby stříbra byly v devatenáctém století dávno pryč a město se ke své dávné slávě už nikdy nenavrátilo, německý charakter Jihlavě zůstal. Ještě v době, kdy se do Jihlavy rodina Bernarda Mahlera přistěhovala, žilo ve městě jen asi deset až patnáct procent česky mluvících obyvatel a svoji mocensko-hospodářskou převahu si německy mluvící živel de facto uchoval až do roku 1918. Město, které v šedesátých letech devatenáctého století nemůže najít svoji dynamiku v moderní industriální sféře, dostává zásadní impuls až v roce 1870, kdy sem 21. prosince přijíždí první vlak z Vídně a v dubnu 1871 je pak zahájena pravidelná doprava. Cesta z Jihlavy do Vídně tehdy trvala asi pět a půl hodiny. Čtrnáct let před tím, než se do Jihlavy rodina Bernarda Mahlera nastěhovala, mělo město kolem 19.000 obyvatel, ale populační růst se zastavil, takže v roce 1890 jich bylo jen 23.000.

 

nejstar-dochovan-fotografie-Gustava-Mahlera-z-Jihlavy-roku-1865---IMG20220425170350

nejstarší dochovaná fotografie Gustava Mahlera z Jihlavy roku 1865

 

Koncerty vojenské hudby sleduje Gustav Mahler od svého raného dětství. Nezaměnitelnému zvuku žesťových vojenských signálů nebo promenádních koncertů na náměstí a vojenským pochodům nemohl uniknout. I díky poloze otcova domu – přímo pod náměstím v dnešní Znojemské ulici. Nejlepší důkaz poskytuje sama Mahlerova tvorba, signální a pochodové intonace se objevují v jeho dílech velmi často. I řada písní na texty ze sbírky Des Knaben Wunderhorn přináší tuto tematiku. Stačí si připomenout třeba píseň Revelge z Mahlerova stejnojmenného cyklu z roku 1899. Vojenský prvek je zdůrazněn nejen v textu Ich muß marschieren bis in Tod, ale samozřejmě i v hudbě samotné, kde dominuje pochodový rytmus a typické rytmicko-melodické figury.

Je naprosto známým a nepochybným faktem, že dětství a mládí do patnácti let strávil Gustav Mahler se svými rodiči v Jihlavě. Do tohoto města se rodina Bernarda a Marie Mahlerových nastěhovala z Kaliště u Humpolce na podzim roku 1860 – přesně 22. října 1860. Jaké byly důvody tohoto stěhování?

Na prvním místě snaha Bernarda Mahlera rozšířit rodinný obchod do většího města a společensky i finančně se dostat daleko výše, než umožňovala malá obec. Tomu všemu předcházela a zároveň nahrávala celková liberalizace poměrů ve vztahu k Židům v tehdejším Rakousku. Koncem předchozího roku 1859 byl vydán nový živnostenský řád, který umožňoval svobodné podnikání na celém území monarchie, 18. února 1860 bylo povoleno Židům získávat v Jihlavě majetek. Celkovou liberalizaci dokumentoval i takzvaný Říjnový diplom z 20. října 1860, který byl jakousi tečkou za absolutismem a počátkem jistého opatrného rozdělení moci mezi říšskou radou a císařem v Rakousku.

Gustav Mahler se do Jihlavy dostává dva dny po vydání Říjnového diplomu jako nemluvně. Narodil se 7. července roku 1860 v obci Kaliště u Humpolce, obřezán byl podle tradičního židovského rituálu v synagoze v Ledči nad Sázavou o týden později. Dnes se do Kaliště u Humpolce dostanete velmi pohodlně po dálnici D1 – stačí odbočit na stém kilometru, tedy přibližně uprostřed mezi Prahou a Brnem, směrem na Humpolec a potom je to z tohoto města už jen sedm kilometrů zajímavé cesty s vyhlídkou na majestátní hrad Lipnice po pravé straně okresní silnice.

 

Mahlerv-rodn-dm-v-Kaliti-u-Humpolce---IMG20220425170508

Mahlerův rodný dům v Kališti u Humpolce 

 

V době, kdy se zde Gustav Mahler narodil, bylo Kaliště na rozdíl od silně německé Jihlavy obcí s ryze českým osídlením. Této skutečnosti si všiml a akcentoval ji i jeden z prvních autorů větší muzikologické práce o Gustavu Mahlerovi z roku 1912, tedy rok po jeho smrti – Zdeněk Nejedlý.

Kaliště bylo tedy odedávna ryze českou obcí. Obyvatelé této obce používají pro svoji obec singuláru i plurálu, údajně podle mnoha rybníků a kališť, která zde od nepaměti existovala. I dnes jsou tu ještě dva větší rybníky na rozsáhle návsi. Ostatně v obecní kronice se dochovala i pověst, která hovoří o rytíři, který se na tomto místě kdysi zabořil do místních bažin, a nebýt pomoci jednoho z místních uhlířů, asi by zde utonul. A na památku prý pojmenoval toto místo „kaliště“.

Mahlerovi předci sídlili na našem území, respektive v oblasti kolem řeky Sázavy, tedy v Posázaví, velmi dlouho – jedna z prvních zmínek se vztahuje k regionu Vlašimska a přímí předci Mahlerova otce Bernarda sídlili v Lipnici – tedy už na rozhraní Čech a Moravy na Českomoravské vysočině. Otec Gustava Mahlera, Bernard Mahler, se narodil v roce 1827 v Lipnici. Děd Gustava Mahlera, Šimon Mahler, žil v letech 1793 – Chmelná, okres Benešov až 1865 – Lipnice u Havlíčkova Brodu, babička Gustava Mahlera z otcovy strany, Marie Bondyová (1801–1883), pocházela a celý život prožila v Lipnici. Rodina Šimona Mahlera se už v roce 1827 přestěhovala do obce Kaliště u Humpolce a žila v domku č. p. 52 s pronajatou vinopalnou, v roce 1838 se tato vinopalna stala majetkem Mahlerova děda Šimona. Otec Gustava Mahlera Bernard pokračoval v živnosti svého otce a rozvážel po celém kraji lihoviny. Při cestách do Ledče se seznámil i s dcerou bohatého obchodníka a výrobce mýdla Marií Hermannovou (1837–1889), kterou si vzal v roce 1857 za ženu. Z velkého věna, které tehdy činilo 3 500 zlatých, si mohl Bernard Mahler, otec Gustava, zakoupit v Kalištích domek č. p. 9 s hostincem a obchodem a definitivně se osamostatnit. Tam se narodil i Gustav Mahler. Dnes je tam nově zrekonstruovaný rodný dům Gustava Mahlera s expozicí, příjemným penzionem a skvělou kuchyní.

O svém nejranějším dětství se Gustav Mahler později vyjadřoval velmi málo. Máme zachováno jen několik nepřímých svědectví – zejména od jeho ženy Almy Mahler a rovněž od jeho přítelkyně z devadesátých let Natalie Bauer Lechner. Mahler si samozřejmě ze svého nejranějšího dětství pamatovat příliš nemohl, jak už bylo uvedeno, rodina se odstěhovala velmi brzy – přesně 22. října 1860 do Jihlavy. Ale přes Kaliště se jezdilo k babičce do Ledče a v Kališti existoval zhruba do počátku osmdesátých let rodinný lihovar. Natalie Bauer Lechner (1858–1921), k jejímuž svědectví se ještě několikrát vrátím, cituje Mahlerovu vzpomínku na dětství, která se pak trvale traduje a cituje téměř v každé mahlerovské monografii. Možná i proto, že dalších zpráv, které se vztahují ke Kalištím u Humpolce, je velmi málo.

 

IMG20220425171044

 

Podle Mahlerovy blízké přítelkyně měl Gustav Mahler vyprávět 9. července 1896 ve Steinbachu am Attersee večer při procházce na Weyregger Strasse, když zde míjeli dva velmi nuzné venkovské domky, toto:

Vidíš, v takovém ubohém domečku jsem se narodil, v oknech jsme neměli ani tabulky skla. Před domem bývala louže. Malá ves Kaliště a kolem ní malé chatrče, to bylo vše, co bylo v okolí. Můj otec (jehož matka udržovala rodinu jako podomní obchodnice se střižním zbožím) měl tehdy za sebou všechny možné způsoby obživy a se svou neobvyklou energií se stále propracovával vzhůru. Nejprve byl vozkou, a když řídil svůj povoz s koňmi, vždy studoval a četl knihy. Dokonce se naučil i trochu francouzsky, takže mu lidé říkali „Kutschblockgelehrten“ – učenec z kozlíku. Později pracoval v různých továrnách a pak byl i domácím učitelem. Nakonec vyženil malé hospodářství v Kališti s mojí matkou – dcerou výrobce mýdla z Ledče nad Sázavou. Matka otce nemilovala, před svatbou ho sotva znala a byla by si bývala raději vzala jiného, k němuž cítila náklonnost. Ale její rodiče a můj otec uměli oblomit její vůli a prosadit si své. Hodili se k sobě tak málo jako oheň a voda. On byl (Starrsinn) tvrdošíjnost, ona (Sanftmut) mírnost sama. A bez tohoto spojení, které bylo nanejvýše nešťastné, bych tady asi nebyl. Je pro mne stále pozoruhodné na to myslet.

Jak už jsem uvedl, tento odstavec se často cituje – protiklad otce, který byl často charakterizovaný jako velmi tvrdý a hrubý muž, jako pravý despota, a laskavé matky se stal téměř nutným průvodcem všech mahlerovských životopisů a filmů. V souvislosti s Mahlerovým dětstvím se pak objevují drásavé a bolestně scény, v nichž otec ubližuje matce a Gustav pak vybíhá osamocen na ulici a vyslechne zde pouličního zpěváka zpívat píseň O du Lieber Augustin. To vše tvoří lákavý psychologický konstrukt pro vysvětlení určitých rysů tvorby Gustava Mahlera.

 

Mahler-v-deseti-letech---IMG20220425170403

G. Mahler v deseti letech

 

Z dochované, samozřejmě daleko pozdější korespondence není tento rozpor zcela jasný, často se zdá, že Gustav jak matku, tak svého otce – zejména, když byl v pozdějším věku nemocný – velmi miluje a o konfliktech se ani v náznaku nehovoří. Lze těžko zcela přesně charakterizovat, jaké skutečně bylo prostředí, v němž Mahler vyrůstal. Hodně se zde jako argument složitých rodinných poměrů objevuje i posudek Sigmunda Freuda po jedné návštěvě, kterou u tohoto psychoanalytika z Příbora na Moravě Mahler udělal – téměř na konci svého života. Bylo to přesně 26. nebo 27. srpna v Leidenu 1909. I tam se objevuje v diagnóze a posudku motiv silné lásky k matce a sklon k utrpení.

Je pravděpodobné, že mezi Mahlerovým otcem a matkou musel být značný rozdíl jejich povah – jak vyostřený lze těžko určit. To nebylo v době, kdy i sňatek tvořil součást snahy o společenský a finanční vzestup, nic neobvyklého. Mahlerův otec byl zvyklý tvrdě pracovat a zároveň měl i nesmírnou touhu prosadit se. A skutečně se díky svým vlastnostem a tvrdosti dokázal se vypracovat mezi jihlavskou městskou elitu.

Při příchodu do města se chtěl zabývat výrobou a prodejem kořalky, pronajímal různé výčepy a ze začátku se věnoval i prodeji potravin. Kromě výroby a prodeje lihovin dokonce zkoušel podnikat i v oboru sázek a loterií. Bernardu Mahlerovi se nakonec po dvanácti letech podařilo podnikáním zbohatnout natolik, že si mohl v roce 1872 koupit svůj vlastní dům a poměrně nákladně ho přestavět. Hned v následujícím roce 1873 se stal na základě vlastní žádosti a faktu, že už dvanáct let žil a poměrně dobře prosperoval v Jihlavě, měšťanem královského horního města Jihlavy a získal zde pro svoji rodinu, tedy i pro syna Gustava, domovské právo.

 

IMG20220425171556

Výřez z plánu Jihlavy (1876) s vyznačeným míst spojených s G. Mahlerem a jeho rodinou. 

 

Hudební zážitky malého Gustava Mahlera byly velmi různorodé. Na prvním místě vojenské kapely, ale i hudba z otcova výčepu, písně personálu – mnohokrát citovaná česká služka Marie Cihlářová, která zpívala řadu českých písní. Samozřejmě synagoga i prostředí kostela svatého Jakuba. Právě zde působil později jeden z důležitých hudebních učitelů Gustava Mahlera – Jan či Johannes Brož. Velký vliv měl i další Mahlerův učitel Heinrich Fischer (1827–1917). V každém případě velmi pestrý mix nejrůznějších podnětů a intonací.

Studijní výsledky Gustava Mahlera na jihlavském gymnáziu, tak, jak jsou důkladně zachovány jako všechny ostatní dokumenty v jihlavském archivu, nejsou nijak skvělé. Jeho otec se ho pokusil na čas dát do Prahy, ale ani tady se mu nedařilo. Existuje – díky pamětem Almy Mahlerové – opět často citovaná příhoda z rodiny profesora Grünfelda v Praze, kde Mahler po krátkou dobu svých pražských studií v roce 1871 bydlel a podle které měl být svědkem nevybíravého sexuálního kontaktu mezi synem domácího a služkou… Shodou okolností se jako doklad Mahlerova studia na Jihlavském gymnáziu zachovalo nejen vysvědčení z opakované maturitní zkoušky, ale i jednotlivé maturitní písemné práce. Opakovanou maturitní zkoušku složil Gustav Mahler jako privatista (tedy jako externí student) až 12. září 1877. I o této záležitosti podávají, stejně jako o všech dalších spojených se jménem Mahler, v Jihlavě svědectví dokumenty velmi pečlivě uchované a v roce 2012 vydané jako „Počátek cesty – Gustav Mahler a Jihlava v archivních pramenech“ (připravili Petr Dvořák a Renata Pisková).

 

IMG20220425171251

 

Od roku 1875 byl Gustav Mahler žákem Vídeňské konzervatoře, kam se proti vůli otce dostal zejména díky přímluvě Gustava Schwarze, správce statku Moravany. Otec souhlasil pod podmínkou, že Mahler dokončí – byť jako onen zmíněný privatista – Jihlavské gymnázium.

 

IMG20220425171348

 

Dokázat se prosadit v Jihlavě nebylo pro židovské obyvatele, to znamená i pro Mahlerova otce Bernarda, nijak snadné. Židů tam zhruba od třicátých let devatenáctého století přibývalo a často se stávali oběťmi provokací nebo přímo protižidovských bouří a výtržností. Přičemž to nebyly jen výpady německy mluvícího obyvatelstva, ale často se projevovala i tenze ze strany českého obyvatelstva. Židé se často identifikovali s německou kulturou, což jim v očích českého živlu dodávalo přídech cizáctví. A český element byl postupně a zejména od osmdesátých let devatenáctého století na vzestupu, ne náhodou došlo k nejvýraznějšímu antisemitskému vystoupení v česky velmi aktivní Polné, která je blízko Jihlavy. Mám samozřejmě na mysli takzvanou hilsneriádu, která propukla v roce 1899.

Celková situace Židů v Jihlavě, německo-české národnostní soupeření a tlak – to vše muselo v paměti Gustava Mahlera trvale zůstat. Někde tady se rodí další proslulý výrok o trojí vyděděnosti. Čech mezi Rakušany, Rakušan mezi Němci a Žid mezi všemi… Mahlerovo židovství se projevuje jako pocit jisté izolace, osamocení a do jisté míry i jako handicap. To muselo Mahlera ovlivnit – odtud motiv mučednictví, osamocenosti, mesianismu a další.

První aktivní kontakty Mahlera s hudbou se odehrály – samozřejmě v Jihlavě. Byl to akordeon a vojenská hudba. Opět příhoda, kterou zaznamenala Natalie Bauer Lechner. Podle jejího svědectví Mahler vzpomínal (údajně 1. srpna 1896, tedy onoho stejného léta, z kterého pocházejí i další vzpomínky), ve Steinbachu am Attersee.

 

Gustav-Mahler-z-roku-1878-jako-absolvent-Vdeske-konzervatoe---IMG20220425170423

​Gustav Mahler z roku 1878 jako absolvent Vídeňské konzervatoře 

 

Ve třech letech dostal Mahler malý akordeon a zahrál na něj všechno, co kolem sebe zaslechl. A velmi brzy na harmoniku hrál. Ve čtyřech letech, když kolem jejich domu pochodovala pravidelně ráno vojenská hudba, jeho největší záliba a láska po celé dětství, vyběhl z domu: „Měl jsem na sobě stěží jen košilku, doma mne nestačili ani obléci. A pochodoval jsem tak dlouho za vojenským útvarem, dokud mne o značnou chvíli později několik sousedek na trhu nezadrželo. Slíbily mi, že mne dovedou domů, ale jen pod podmínkou, že jim zahraji to, co předtím hráli vojáci. A tak jsem to všechno zahrál a seděl jsem přitom na pultu s ovocem k velkému pobavení trhovkyň, kuchařek a dalšího pouličního publika. Teprve potom jsem byl za velkého vzruchu a smíchu odveden k mým rodičům, kteří měli již velký strach, kam jsem se poděl.

Z pamětí Natalie Bauer Lechner se dozvídáme nejen řadu dalších příhod z dětství, ale i o prvních skladbách Gustava Mahlera. Zatímco akordeon dostal Mahler už ve svých třech letech, ke klavíru se dostal až o něco později – při návštěvě rodičů své matky v Ledči nad Sázavou, tam, kde po narození proběhla jeho obřízka. Mahler tam na půdě našel starý klavír a se zájmem ho začal zkoušet.

Jedinou dochovanou skladbou z Mahlerova mládí – ne tedy dětství – je první věta z Klavírního kvartetu a moll. Mahler ho už nenapsal v Jihlavě, ale pravděpodobně ve Vídni na konzervatoři. Ještě předtím však vzpomíná na další dnes nedochované kompozice.

 

Pvodn-budova-divadla-v-Jihlav-IMG20220425170536

Původní budova divadla v Jihlavě

 

Údajně zcela první skladbu napsal Gustav Mahler (a opět podle svědectví Natalie Bauer Lechner) v šesti letech – byla to polka s úvodním smutečním pochodem. Byla to prý „zakázka“ jeho maminky za dvě koruny, ale součástí této zakázky byl i slib, že neudělá na papíru žádnou kaňku. Polku Mahler sice napsal, ale podmínku nedodržel a na papíře se objevila velká kaňka, takže musel přepisovat. Podobnou zakázku za několik korun dostal i od svého otce a napsal píseň Die Türken haben schöne Töchter.

Později podle těchto údajů zkomponoval Mahler ještě Sonátu pro housle a klavír, Nocturno pro violoncello, hodně kompozic pro sólový klavír, a dokonce začal psát operu Rübezahl. A existovaly i další náčrty nedochovaných oper – Arnošt, vévoda švábský a Argonauté. Mezi roky 1875 a 1883 tak mělo vzniknout asi jedenáct skladeb, z nichž se zachoval jen klavírní kvartet a moll a možná i část hudby z nedochované opery Rübezahl užitá ve skladbě Das klagende Lied.

Když v roce 1877 zakončil Mahler jihlavské gymnázium, byl v té době už žákem Vídeňské konzervatoře, kam byl přijat 10. září 1875. Tehdy se tento prestižní ústav jmenoval Konzervatoř společnosti Gesellschaft der Musikfreunde. Gustav Mahler se zde stává žákem Julia Epsteina. Dalšími učiteli byli Robert Fuchs (harmonie), Franz Krenn (kontrapunkt, kompozice) a Adolf Prosnitz (hudební dějiny). Mezi zářím 1875 a červencem 1878 absolvoval za ředitelování Josepha Hellmesbergera tři roky v hlavním oboru klavír, ne tedy dirigování, které ještě nebylo v té době hlavním oborem.

 

Mahler-v-roce-1881---IMG202204251704321

Mahler v roce 1881

 

Gustav Mahler si na konzervatoři vedl velmi úspěšně. V roce 1876 získal první cenu v klavírní soutěži za přednes Schubertovy Sonáty a moll a první cenu za Klavírní kvintet, který se bohužel nedochoval. V roce 1877 dochází k velmi významnému setkání, které Mahlera výrazně ovlivnilo – začal chodit na hodiny harmonie u Antona Brucknera (1824–1896). Jeho symfonické dílo tvoří důležitý předpoklad pro pochopení symfonického díla Gustava Mahlera. V roce 1878 Mahler svá studia na konzervatoři úspěšně zakončuje – získává první cenu za Scherzo z klavírního kvintetu.

Velmi brzy pak vzniká první skladba Gustava Mahlera, která už tvoří standardní součást repertoáru, z mladistvého studenta Mahlera se najednou jak by „vyloupl“ první hotový Mahler – Das klagende Lied z roku 1880. Skladatel Gustav Mahler je zde. A zároveň se v tomto roce zrodil i Gustav Mahler jako dirigent. Nebo tehdy ještě kapelník. V letních měsících roku 1880 nastupuje jako operetní dirigent v Bad Hall.

Všechny předchozí momenty se do jeho životní a tvůrčí dráhy určitým způsobem trvale a významně promítnou. Ať už jsou to zážitky z dětství a mládí v Jihlavě, vojenské motivy, Vídeň jako nejdůležitější kulturní centrum Rakouska-Uherska a střední Evropy i dráha dirigenta. Zároveň však v roce 1880 po dokončení konzervatoře něco v životě Gustava Mahlera definitivně končí. Uzavírá se kapitola s nápisem „studentská léta“ a nastupuje kapitola další.

 

IMG20220425171446

 

Foto: Das Mahler Album, The Kaplan Foundtaion, New York, 1995; Počátek cesty - Gustav Mahler a Jihlava v archivních pramenech, k vydání připravili Petr Dvořák  Renata Pisková / Moravský zemský archiv - Státní okresní archiv Jihlava, Wikipedia

Jiří Štilec

Muzikolog, producent, pedagog.

Vystudoval muzikologii a historii na FF UK v Praze, kde krátce pedagogicky působil. Pracoval v Čs. rozhlase v hudební redakci, v Supraphonu a v roce 1998 založil  komplexní producentské centrum ArcoDiva. Podílel se výrazně na obnově rodného domu Gustava Mahlera, od roku 2002 vede festival Hudba tisíců – Mahler Jihlava, je vedoucím katedry produkce na HAMU v Praze. Založil Společnost Gustava Mahlera. Věnuje se produkci nahrávek klasické hudby jako producent i jako hudební režisér pro společnost ArcoDiva i pro zahraniční společnosti, zejména Naxos. Zabývá se přípravou a nahráváním projektu „Czech Masters in Vienna“ pro Naxos – Koželuch, Vranický, Vaňhal, Kramář, Bárta a další. Publikuje a přednáší zejména o hudebním průmyslu, mediální sféře a hudebním managementu. V poslední době se zabývá intenzívně i tvorbou konce osmnáctého století z českých a evropských archivů, připravuje k nahrávkám partitury českých autorů působících ve Vídni.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.