„Všichni hudebníci hráli v dobových kostýmech s parukami na dobové nástroje a osvětlení zajištovaly dvojice svíček. Daleko podstatnější však byla akustika divadla, dobové kulisy… a na prvním místě přístup dirigenta Marka Štryncla.“

„Z dirigenta byla znát především dokonalá znalost partitury s pochopením pro specifika barokních vokálních forem, citem pro celkovou proporčnost, a především kontrastnost interpretovaného díla.“

„Představení a jednotlivé výkony zaujaly především jako kompaktní a působivý celek.“

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov nabízí kromě koncertů také operní představení. Ve dnech 21. a 22. července uvedl orchestr Musica Florea Vivaldiho operu Farnace, a to se snahou o maximální autentičnost – historicky poučenou interpretací počínaje a dobovými kostýmy v prostoru zámeckého barokního divadla konče. Představení řídil Marek Štryncl.

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov letos vstupuje do čtvrté dekády své existence. Jako jeho nová výkonná ředitelka se hned před úvodním koncertem jedenatřicátého ročníku představila 15. července Gabriela Rachidi spolu s čestným prezidentem a předchozí centrální osobností festivalu Jaromírem Boháčem. Koncepce Gabriely Rachidi – přinést do dalších let novou dynamiku, další podněty a vize, a přitom zachovat všechno, co vytváří užitečnou tradici festivalu – je rozhodně velmi slibná a promyšlená. Myslím, že se na další ročníky festivalu v historicky neuvěřitelně malebném a turisticky atraktivním prostředí Českého Krumlova můžeme těšit.

Úvodní koncert letošního ročníku festivalu přinesl dvě skladby Georga Friedricha Händela v plenéru na zahradním jezírku se všemi vizuálními a dalšími efekty, které k Vodní hudbě a k Hudbě k ohňostroji patří. Krumlovský festival tedy začal velmi úspěšně vrcholným barokem a do této historické epochy patřilo i představení Vivaldiho opery Farnace 21. a 22. července. Stručnou reflexi vyvolanou silným dojmem z představení a jeho atmosféry píšu z návštěvy pátečního večera. Nutno ještě dodat, že kvůli pandemii se původně plánované provedení této opery muselo přesunout z předchozího ročníku na letošní.

Opera Farnace, RV 711 Antonia Vivaldiho měla premiéru před 295 lety v divadle Teatro Sant´Angelo v Benátkách a jejího nastudování pro festival Český Krumlov, stejně jako pro předchozí provedení, se ujal dirigent a špičkový znalec barokní interpretace Marek Štryncl se svým souborem Musica Florea, s pečlivě vybranými sólisty a realizačním týmem. A skutečně – operní představení se odehrálo v maximální možné míře autenticky s ohledem na znalost dobové interpretační praxe, počínaje autentickým prostorem historicky cenného zámeckého barokního divadla. Všichni hudebníci hráli v dobových kostýmech s parukami na dobové nástroje nebo jejich repliky a osvětlení zajištovaly dvojice svíček před každým partem.

To by bylo možno považovat za poněkud vnější rekvizity, což si nemyslím, ale daleko podstatnější byla celková akustika divadla, dobové kulisy a jejich mechanická výměna oddělující jednotlivé scény… – a na prvním místě přístup dirigenta Marka Štryncla hrajícího při vedení celého ansámblu na portugalskou barokní kytaru. K tomu patří i intenzivně koncentrovaný a inspirovaný výkon orchestru Musica Florea.

Marek Štryncl vedl svůj ansámbl i pěvce jako skutečný Maestro di cappella, vervně, s nástrojem v ruce. Kytara udávala tempo a rytmus a vytvářela spolu s arciloutnou charakteristický dobový zvuk a pomáhala diferencovat continuo od zvuku smyčcových nástrojů. Zvuk cembala, loutny a kytary vytvářel rovněž prostor pro zajímavé efekty recitativních pasáží, které dostaly vedle invenčních harmonických postupů a figurací arciloutny i zajímavou barvu. Z dirigenta byla znát především dokonalá znalost partitury s pochopením pro specifika barokních vokálních forem, citem pro celkovou proporčnost, a především kontrastnost (!) interpretovaného díla.

Důležitou roli ovšem sehrály i akustické vlastnosti (autentického barokního!) sálu, celkový poměr instrumentální a vokální složky, což zaručovalo přesnou vyváženost pěveckých výkonů a instrumentální složky a srozumitelnost italského textu, což samozřejmě byla i dirigentova zásluha. A jeho cit pro vokální frázování a prostor pro uzavření a otevření melodických linií vokálních partů.

Hudba Antonia Vivaldiho na libreto Antonia Marii Lucchiniho samozřejmě dodržuje v zásadě všechny normy klasické barokní opery seria. Zajímavě, stručně a vtipně o tom píše ve své monografii John Eliot Gardiner (Hudba na nebeském hradě, portrét Johanna Sebastiana Bacha): „…párování recitativu a árie se stalo pilířem, na nějž se zavěsilo drama založené na hvězdách… Árie tak od té doby nabízely postavám, aby vystoupily z rozvíjejícího se dramatu a reflektovaly a lyricky vyjadřovaly specifickou náladu či ‚afekt‘, či aby vychutnaly rozvíjený moment. Stále více se stávaly příležitostí pro vokální exhibice půvabu, šarmu a virtuozity, nyní ovšem v ostře definovaných jednotkách (muzikologové je popisují jako uzavřenou formu), které svou povahou umožňovaly jemné emocionální nuance v menší míře…“

Antonio Vivaldi však „vítězí“ i ve formalizovaném tvaru recitativních pasáží a da capo árií svou nevyčerpatelnou invencí, strhující muzikalitou, melodickými i harmonickými nápady a duchem, který jako by vyzařoval atmosféru bohatých Benátek s jejich operními domy a tradicí. A tak dokáže vystavět hudebně atraktivní a nápaditý hudební tvar na poměrně pevném schématu – což ovšem vyžaduje i adekvátní interpretaci, která v případě navštíveného představení všechny komponenty Vivaldiho strhující muzikality podtrhla.

V jednotlivých rolích se představili Zoltán Megyesi (Farnace), Jana Horáková Levicová (Tamiri, jeho manželka), Michaela Šrůmová (Berenice), Sylva Čmugrová (Selinda), Eliška Minářová (Gilade), Kamila Mazalová (Pompeo), Martin Javorský (Aquilio) a v dětské roli syna Farnaceho a Tamiri Matouš Horák. V tanečních rolích vystoupily Romana Konrádová, Lenka Breeding a Klára Suldovská. Autorem barvitých a působivých kostýmů byl Christopher Vinz, scénografem představení byl Václav Krajc.

O zaujaté, poučené a hudebně strhující provedení Vivaldiho hudby se zasloužil zejména Marek Štryncl a pod jeho vedením orchestr Musica Florea a samozřejmě ti, kteří dělají operu (i tu barokní operu) operou: sólisté a tři barokní tanečnice. Výstupy tanečnic, které dodávaly představení potřebnou dynamiku nejen v samostatných částech, ale i v řadě dalších pasáží včetně árií a ansámblových scén, a celkově skvělá choreografie poučená na barokní gestice, to vše podtrhlo účin celého představení. Její autorkou a režisérkou byla Andrea Miltnerová. Jde o poměrně složitý a spletitý děj, volně pracující s historickými fakty a událostmi o prohře a osudech krále Farnaceho (pontský král Farnakes II /97–47 př. n. l./) a jeho rodiny, o boji Farnaceho s Římským impériem i s nenávistí tchyně, o chytrosti a ženském šarmu i o překonané nenávisti a závěrečném happy endu… Asistentem a inspicientem byl Eduardo García Salas.

Myslím si, že představení a jednotlivé výkony zaujaly především jako kompaktní a působivý celek, nemělo by smysl rozebírat jednoho sólistu za druhým, snad jen, že v titulní roli na sebe upozornil výrazným pěveckým i hereckým výkonem Zoltán Megyesi, že skvěle zahrála svoji roli Michaela Šrůmová, že ženským šarmem i zpěvem okouzlila Sylva Čmugrová… Ale opakuji, že i výkony všech dalších sólistů byly výborné. Představení nabídlo především vyrovnaný, skvěle nastudovaný a působivý hudební celek.

Provedení barokní opery Antonia Vivaldiho Farnace bylo tedy nejen sledem recitativů, árií, zajímavých baletních partií a ansámblových scén, ale byl to hudebně po všech stránkách nesmírně zdařilý počin a z hlediska dramaturgie festivalu i prostředí správná volba. Do další, čtvrté dekády existence může Festival Český Krumlov s tímto typem odvážných a originálních projektů, které mohou vytvářet jeho jedinečnost a specifičnost, vstoupit bez obav.

———

O červnovém provedení Vivaldiho opery Farnace v plenéru ve východočeských Nových Hradech v rámci festivalu Smetanova Litomyšl jsme psali ZDE.

Foto: MHF Český Krumlov / Libor Sváček