čtvrtek, 23 červen 2022 17:18

Vivaldi jako zelené letní divadlo

Autor:

„Celkový zážitek proto nemůže hledat srovnání s vymazlenými a zvukově zaoblenými produkcemi v koncertních sálech. A přece stojí za to.“

„Děj je nesčetnými peripetiemi komplikovaný, v tištěném programu je na jeho přiblížení potřeba 575 slov, dá se však vyjádřit i stručněji.“

„Představení je příležitostí, jak milým způsobem strávit neobvyklý hudební večer, vybočující prostředím ze všeho, co je obvyklé v běžné sezoně.“

 

0004

 

Rokokový zámek manželů Kučerových v Nových Hradech na Orlickoústecku je desátým rokem místem festivalové operní stagiony Smetanovy Litomyšle. Letos padla volba na Vivaldiho operu Farnace. Musica florea s Markem Štrynclem ve velikosti sotva dvou tuctů účinkujících ji chystá na červenec také pro Festival Český Krumlov, tam do barokního zámeckého divadla. Ve východních Čechách ji po středeční premiéře dává v těchto dnech ještě třikrát – pokud i nadále počasí dovolí, tak v „zeleném“ divadle v zámeckém parku.

Plenérová produkce má své přednosti. Teplý pozdní letní večer je kouzelný sám o sobě, maličký kruhový prostor mezi pečlivě sestříhanými keři nabízí intimitu pro komorní muzicírování. Má ovšem i svá úskalí. Scénografie je neměnná, hudba je slyšet do všech detailů tahů smyčce a nacházení ideální barvy a dikce zpívaných tónů, teplota a vlhkost ovlivňuje ladění nástrojů… Celkový zážitek proto nemůže hledat srovnání s vymazlenými a zvukově zaoblenými produkcemi v koncertních sálech. A přece stojí za to. Je neopakovatelný. Navíc k němu patří komplexní atmosféra celého večera – osobní přivítání hostů s doprovodnou živou hudbou, návštěva interiérů, pohoštění, malé pěvecké a taneční produkce na různých místech v parku před vlastní inscenací…

 

0007

 

Andrea Miltnerová, autorka režie a choreografie, připravila Vivaldiho operu Farnace jako prostý a jednouchý ohlas na barokní divadlo, v bohatých kostýmech a výrazném líčení a se stylizovanými gesty. Marek Štryncl s desítkou muzikantů garantoval zbývající větší část účinku. Dirigoval, respektive určoval tempa a přesně ukazoval sólistům nástupy, a zároveň – spolu s loutnistou a s cembalistkou – celkový zvuk podmalovával hrou na kytaru. Byl nejaktivnějším hybatelem.

Nastudování opery Farnace – v novodobé české premiéře před rokem, nyní obnoveně – souvisí s tuzemskou hudební historií. Antonio Vivaldi měl kontakty do Prahy, a to s hrabětem Morzinem a jeho kapelou (právě jemu dedikoval Čtvero ročních dob) a s Danziho italskou operní společností. Je pravděpodobné, že se v Praze hrály i některé Vivaldiho opery, v případě Farnaceho je uváděno Šporckovo divadlo a rok 1730. Podoba, kterou uvádí Marek Štryncl, vychází z verze dávané pak o rok později v Pavii nedaleko Milana. Úplně poprvé dílo zaznělo při benátském karnevalu roku 1727, před 295 lety.

 

0003

 

Děj se sedmi jednajícími postavami je nesčetnými peripetiemi komplikovaný, v tištěném programu je na jeho přiblížení potřeba 575 slov, dá se však vyjádřit i stručněji: Pontský král Farnace byl poražen římskou armádou. Má navíc zlou tchyni. I když se proti němu spřáhla s Římany, nakonec se s přičiněním své sestry vrací na trůn. Všechny ostatní dějové momenty jsou jen dílčím zdržováním, stupňováním komplikací, oddalováním řešení – a především samozřejmě důvodem k áriím. Všeobecné usmíření, ke kterému v závěru dochází, nebylo bohužel v inscenaci náležitě zdůvodněno, přišlo na scéně i v titulcích příliš nečekaně a příkře a vzbudilo spíše úsměv. Ale o psychologii postav stejně není možné příliš hovořit, v tomto případě jde o schémata. Otázkou ovšem je, zda a jak moc se v opeře škrtalo, jinými slovy, co je daností libreta a co důsledkem vypouštění.

Titulní roli zpíval poněkud strnule působící mozartovský tenorista Zoltán Megyesi, jeho ženu mnohem víc hrající Jana Horáková Levicová z Národního divadla, emotivní tchyni Michaela Šrůmová a pozitivně intrikující sestru Sylva Čmugrová. Římany zpívali Kamila Mazalová, známá například ze souborů Collegium 1704 a Tiburtina, Marin Javorský a Eliška Minářová. O virtuózních či strhujících pěveckých výkonech se hovořit nedá, inscenace takové ambice a parametry jako celek nemá.

 

00014

 

Farnace je produkcí vytvořenou pro dané místo. V „zeleném divadle“ funguje dobře. Postavy se vynořují z kulis, tedy z keřů, zpívají své výstupy a zase mezi kulisami mizí, občas se mezi nimi objevují tři tanečnice, snad jakési sudičky. A němou roli tu má královský syn, chlapec, o jehož život po celou dobu jde… Divadlo se tu velké nehraje, ostatně ani hrát nedá. Hudební podobě dal Marek Štryncl svižnost, ale ryze instrumentální parametry maličkého obsazení odpovídají těm pěveckým. Dobová poučenost interpretace nevystupuje nijak zvýrazněně do popředí, nedá se to říci ani o dokonalosti hráčského ztvárnění partů. Více než dvouhodinové představení s jedno pauzou je příležitostí, jak milým způsobem strávit neobvyklý hudební večer, vybočující prostředím ze všeho, co je obvyklé v běžné sezoně. Bez nutné specializace, bez velkých nároků.

 

0005

 

*******

 

00001

 

00002

 

00003

 

00004

 

00006

 

00007

 

00008

 

00009

 

00010

 

0006

 

00015

 

00011

 

Foto: archiv festivalu Smetanova Litomyšl, Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.