KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Ve Washingtonu slavnostně otevřeli REACH, novou část Kennedy Centra pro umění english

Slavné Kennedyho centrum ve Washingtonu má od víkendu novou část. Dostala název REACH. Záměrem projektu bylo rozšířit původní budovu o nový areál, který odstraní hranici mezi umělcem a návštěvníkem a zajistí tak přístup ke scénickému umění opravdu všem zájemcům. Autorem stavby je studio Steven Holl Architects, které stojí i za vítězným návrhem nové budovy Janáčkovy Filharmonie v Ostravě. 

REACH tvoří vizuálně výrazné, propojené pavilony, které ve svých útrobách ukrývají tři sály opatřené důmyslně rozmístěnými okny a pozorovacími chodbami, které veřejnosti umožní sledovat celý kreativní a umělecký proces na vlastní oči a naživo. Dva multifunkční prostory pro pořádání akcí, tři učebny a specializovaná vzdělávací laboratoř jsou pak místem konání nejrůznějších událostí od komorních představení, přes letní umělecké tábory až po filmové projekce. Venku návštěvníci mohou trávit příjemné chvíle v prostoru plném zeleně, navrženém speciálně pro klidné relaxační i komunitní programy. Budova REACH byla postavena pouze ze soukromých zdrojů a přispěli na ni i Karel Komárek a jeho manželka Štěpánka Komárková. Ti také už druhým rokem předsedají mezinárodnímu výboru pro kulturu Kennedyho centra (KC) a i díky tomu v poslední době ve Washingtonu na této scéně vystoupilo dvanáct mladých českých umělců – sopranistka Pavlína Horáková, klavíristé Karolina SyrovatkováJan Čmejla Tomáš Kačo, kytarista Lukáš Sommer, saxofonista a skladatel Karel Růžička, také mladá rapperka a zpěvačka Hellwana (vlastním jménem Monika Evans), akustické duo Jakub TřasákJiří Nedoma nebo písničkářky Martina FišerováVladivojna La Chia a její 4 Trio, ve kterém s ní hrají cellistka Terezie Kovalová, kytarista Petr Uvira Luboš Pavlík na bicí.

„Projekt REACH je fascinující. Je to stavba, která bourá hranice mezi umělci a publikem, svojí variabilní minimalistickou architekturou je nadčasová a dává prostor jak novým formám umění, tak těm klasickým. A možná i těm zcela novým, o kterých dnes ještě nemáme ani tušení,“ říká Karel Komárek a dodává: „Byl bych rád, aby jednou podobné centrum, inspirované právě touto stavbou a její filosofií, vzniklo v Praze.“ Centrum scénických umění Johna F. Kennedyho patří k nejvýznamnějším kulturním institucím v Americe, které ctí odkaz tohoto prezidenta. Přes tři miliony diváků každoročně shlédnou víc než dva tisíce představení. Po celém světě to pak je v rámci různých turné a rozhlasových a televizních vysílání z KC asi 40 milionů diváků a posluchačů. Vedle produkce, pořádání hudebních, tanečních, dramatických a komediálních představení a podpory umělců při tvorbě nových děl se Kennedyho centrum věnuje také vzdělávací činnosti a osvětovým projektům v oblasti umění. Spolu se svými uměleckými partnery, Národním symfonickým orchestremNárodní operou ve Washingtonu, se centrum může pochlubit zorganizováním více než tří set divadelních představení, desítek nových baletů, oper a hudebních vystoupení a celou řadou mezinárodních festivalů. 

Foto: Archiv Karel Komárek Family Foundation 

Josef Zedník

Zpěvák, publicista

Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál také na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal). Také pracoval několik let pro Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Má rád své nejbližší a pejska Endyho. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.



Příspěvky od Josef Zedník



Více z této rubriky