„Jak překonávat historické bariéry mezi Čechy a Němci, ukazuje Lípa Musica na obou stranách hranice už více než dvacet let.“

„Čajkovskij dovádí skladbu na samý vrchol emocí: její exaltovaná podoba od drobných lyrických momentů po dramatické vrcholy, plná melancholie a vzpomínek, byla ideálním kusem pro tento večer.“

„Mendelssohn vyzněl v podání stipendistů oproti Čajkovskému elegantněji, zvukově barevněji a kompaktněji.“

Tradiční setkání stipendistů Akademie komorní hudby na festivalu Lípa Musica pokračovalo i v letošním roce. Tentokrát se mladé hudebnice a hudebníci pod vedením violoncellisty Tomáše Jamníka představili v evangelicko-luteránském kostele ve Waltersdorfu nedaleko českých hranic. Na koncertu s podtitulem Mladí romantici zazněl Dvořák, Čajkovskij a Mendelssohn-Bartholdy a opravdu to byla láska na první dobu.

Oblast severních Sudet promlouvá až neskutečně silně. Není to jen řeč malebné krajiny, ale především společné historie, přelévající se do mnoha sfér: kultury, měst, obyvatel, budov i do oněch remízků, které lemují místní cesty. Jak překonávat historické bariéry mezi Čechy a Němci, ukazuje Lípa Musica na obou stranách hranice už více než dvacet let. Na různých místech nechává mluvit hudbu, která nahradí tisíce slov. Stejně jako tomu bylo ve Waltersdorfu ve čtvrtek 3. října, symbolicky v Den německého sjednocení. Přestože historická paměť společného soužití je dodnes poznamenaná tragédiemi dvacátého století, zdá se, že to je ten správný recept.

Z Lípy Musicy se stalo opravdové místo setkávání. A taky místo objevování více či méně skrytých míst a jejich osudu. Genius loci se pak vzájemně podporuje s těmi nejlepšími umělci a umělkyněmi, českými i zahraničními. I z večera ve Waltersdorfu se rázem stalo něco více než jen koncert klasické hudby. Bylo to shledání místních i hostů, slavící hudbu a mladé talenty stejně jako možnost se po roce znovu vidět. Na programu byl romantismus, mluvící svým hudebním jazykem bezprostředně. Slyšeli jsme výběr z Cypřišů Antonína Dvořáka, Smyčcový sextet d moll, op. 70 „Souvenir de Florence“ Petra Iljiče Čajkovského a Oktet pro smyčce Es dur, op. 20 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. A proč romantismus? Protože, jak poznamenal Tomáš Jamník k publiku německy i česky, mladí lidé se přece dokážou zamilovat tak lehce a bezstarostně…

A opravdu! Slyšeli jsme poctivé muzicírování, plné citů a životního optimismu. Před takřka zaplněným kostelem se představili stipendisté Terézia Hledíková, Marek Pavlica, Markéta Anna Peldová a Natálie Toperczerová na housle, violisté Bohumil Bondarenko a Fridolin Schöbi z Berlína a violoncellista David Pěruška, kterého doplnil Vilém Petras, absolvent Akademie komorní hudby a dnes již úspěšný profesionál, mimo jiné člen vynikajícího klavírního Tria Incendio, které se zrodilo právě z řad Akademie. Všem dohromady sekundoval renomovaný violoncellista, umělecký vedoucí Tomáš Jamník, který se velkou měrou věnuje vzdělávání mladých hudebnic a hudebníků. Se stipendisty si zahrál ve Dvořákovi a Mendelssohnovi. Že se koncert stal už tradicí, prozrazoval nejen plný kostel, ale i krátké a osobité proslovy místního kantora a starosty, tlumočené do češtiny. Po nich už přišla na řadu hudba.

Dva výběry z Dvořákových Cypřišů v úpravě pro smyčce byly tak trochu hudební ochutnávkou. Následoval Čajkovského Souvenir de Florence – Skladba hýří životní energií, podpořenou autorovou cestou do Itálie. Čajkovskij, jak už to u něj bývá zvykem, dovádí skladbu na samý vrchol emocí: její exaltovaná podoba od drobných lyrických momentů po dramatické vrcholy, plná melancholie a vzpomínek, byla ideálním kusem pro tento večer. Hráčky a hráči se do skladby pustili s neskutečnou vervou a nadšením. Čajkovskij byl skutečně nabitý od samého počátku a stal se – alespoň pro mě – vrcholem koncertu. Hutný zvuk první věty se vystřídal s leskem druhé pomalé části. Věta třetí zase tančila na lidové rytmy a finále, podané sugestivně a naléhavě, uzavřelo skladbu v jednom švihu. Následoval Mendelssohnův Oktet pro smyčce Es dur. Ten vyzněl v podání stipendistů oproti Čajkovskému elegantněji, zvukově barevněji a kompaktněji. Mladý ansámbl vnímal brilanci skladby a dal více prostoru jednotlivým detailům i celkové souhře. Energické výkony odměnilo německo-české publikum dlouhým a vřelým potleskem.

Tomáš Jamník musel být na své svěřenkyně a svěřence dostatečně hrdý. I díky jeho snaze vznikají takové mimořádné večery, jako byl koncert Den sjednocení ve Waltersdorfském kostele. Večer uzavřela společná tichá modlitba Otčenáš, v jazyce každé posluchačky a posluchače. Koncert poukázal ještě na jednu věc: že mladá generace umí překračovat křivdy z minulosti možná snáze než ty předchozí. Za zvuku hudby se boj zdá vyhraný.

Foto: Lípa Musica / Martin Špelda