„‚Maestro Christian Thielemann je úžasný především v německém repertoáru,‘ míní kontrabasista Michael Bladerer.“

„Augustin Hadelich, Gautier Capuçon i Vídeňští filharmonikové zahráli Brahmsovu skladbu stylově a zpěvně.“ 

 „Souzvuk až krystalický…“

Maestro Christian Thielemann, současný hudební ředitel berlínské Státní opery Unter den Linden, je schopen zcela výjimečně, až mistrovsky nastudovat díla německého repertoáru. V současnosti diriguje od začátku dubna až do 1. května ve Vídni. 9. dubna vedl Vídeňské filharmoniky v koncertu věnovaném skladbám Johannesa Brahmse, kdy ke zdaru díla přispěli sólisté Augustin Hadelich a Gautier Capuçon.

K Vídeňským filharmonikům se vrátil slavný německý dirigent Christian Thielemann na jaře, nejdříve k provedení čtyř koncertů s programem děl Johannesa Brahmse a posléze k Orchestru Vídeňské státní opery s plánem provedení řady představení oper Arabella Richarda Strausse a Lohengrin Richarda Wagnera. Ve Zlatém sále Společnosti přátel hudby ve Vídni 9. dubna zazněla Brahmsova romantická díla s exkluzivními sólisty. Ke Koncertu pro housle, violoncello a orchestr a moll, op. 102 byl přizván italsko-německo-americký houslista a držitel Grammy Augustin Hadelich, jenž byl v roce 2018 vyhlášen Instrumentalistou roku vlivným časopisem Musical America, a po jeho boku stanul čtyřnásobný držitel ceny Echo Klassik, francouzský violoncellista Gautier Capuçon. Program vyvrcholil skladatelovou velkolepou Symfonií č. 4 e moll, op. 98, kterou lze považovat z pohledu repertoáru tělesa za standardní.

Obchodní šéf Vídeňských filharmoniků a dlouholetý kontrabasista orchestru Michael Bladerer se během našeho setkání vyjádřil k dirigentovi s velkým uznáním: „Maestro Christian Thielemann je úžasný především v německém repertoáru… Líbí se mi, že náš orchestr vede ve svých záměrech velice jasně a na zkoušky chodí perfektně připraven. Přesně ví, čeho chce s námi dosáhnout. Každé dílo je schopen řídit zpaměti a detailně zcela přesně. Z partitury diriguje většinou jen koncerty se sólisty, protože nikdy nevíte, zda hostujícího virtuosa na chvíli nezradí paměť, což se ovšem děje jen výjimečně. Moc nás těší, že s Vídeňskými filharmoniky spolupracuje maestro Christian Thielemann už čtvrtstoletí; v loňském roce se stal také naším čestným členem. Mnoho děl provádí na mistrovské úrovni. Interpretace skladeb nás s ním obrovsky naplňují a vzhledem k tomu, že diriguje i opery, je mimořádně flexibilní.“ 

Předseda Vídeňských filharmoniků a jejich dlouholetý houslista Daniel Froschauer se o maestrovi vyjádřil rovněž s úctou: „S Christianem Thielemannem nás spojuje mnoho let hluboké umělecké partnerství především v symfonickém repertoáru. Patří k dirigentům, kteří nám jsou obzvláště blízcí.“ Na vyprodaném koncertě mohli mnozí posluchači Zlatého sálu Společnosti přátel hudby ve Vídni potvrdit dirigentovo mistrovství.

Koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, op. 102 (1887) zazněl z pohledu orchestrálního zvuku velmi měkce. Augustin Hadelich, Gautier Capuçon i Vídeňští filharmonikové zahráli Brahmsovu skladbu stylově a zpěvně. Dirigent dílo gradoval kreativně v pestré paletě svých gest a zároveň nesmírně pružně, zejména s ohledem na okázalejší přednes kompozice violoncellistou Gautierem Capuçonem, který v expresivitě výrazu dominoval nad houslistou Augustinem Hadelichem. Skladbu s větami Allegro, Andante a Vivace non troppo zahráli s orchestrem na vysoké umělecké úrovni. Augustin Hadelich vynikl i hluboce promyšleným přístupem k dílu. Jeho virtuozita byla nejen brilantní, ale i svěží a vřele malebná. Mladý umělec hraje na housle z roku 1744 od Giuseppa Guarneri del Gesù, známé jako „Leduc, ex Szeryng“, zapůjčené od Tarisio Trust. Gautier Capuçon oslnil nejen expresivitou, ale i širokou škálou temnějších barev a kreativitou v detailním a velice kontrastním uchopení interpretace díla. Více než dvacet let hraje na nástroj z roku 1701, který pochází z dílny benátského mistra Mattea Goffrillera, violoncello pojmenoval „l´Ambassadeur“. V souhře byli sólisté nesmírně vnímaví. Nejen vzájemně, ale i společně s orchestrem se inspirovali ke zpěvnosti.

Brahmsovu vrcholnou Symfonii č. 4 e moll, op. 98 (1884–1885) ocenil právem vyprodaný sál bouřlivým aplausem. Dirigent řídil kompozici s akcentem především na její vnitřní dramatičnost a hlubokou emocionalitu. S menšími i velkými významovými oblouky gradoval skladbu plasticky, v neustálé orchestrální vrstevnatosti a s velkolepým tahem napříč větami Allegro non troppo,Andante moderato, Allegro giocoso a Allegro energico e passionato. V paletě nástrojových barev nechal rozvíjet témata, motivy a ve finále velice výrazně, až tanečně také variace passacaglie. Těleso v měkkém souzvuku upoutalo zvukem až krystalickým. Koncertní mistryni Albenu Danailovu, smyčcovou skupinu prvních houslí a také dřevěné i žesťové sekce ocenilo publikum dlouhými ovacemi.

Foto: Niklas Schnaubelt