„Souzvuk tělesa byl měkký a hudebníci i v rychlých pasážích hráli kompaktně brilantně a s nadhledem.“

„Velkolepé liturgické romantické kompozici vtiskl Riccardo Muti řád i honosnost.“

„Mnozí posluchači z různých stran sálu provolávali vestoje ‚bravo‘.“

Dramaturgický plán 106. ročníku Salcburského festivalu věnoval tradičně jednu ze svých koncertních řad Vídeňským filharmonikům, k nimž pozval zářné dirigenty: Andrise Nelsonse, Riccarda Mutiho, Yannicka Nézet-Séguina či Franze Welser-Mösta. Výsostné právo provedení až sedmi koncertů se dvěma různými programy patří letos finskému maestrovi Esu-Pekku Salonenovi. Tři koncerty se stejným programem s italským dirigentem Riccardem Mutim byly zařazeny na světoznámou přehlídku do Velkého festivalového domu ve dnech 15. až 17. srpna, přičemž všechny byly vyprodány.

Když se konala před pěti lety v rodišti Wolfganga Amadea Mozarta mimořádná zemská výstava v instituci Nové rezidence nazvaná Velké světové divadlo – 100 let Salcburského festivalu, byl Riccardo Muti zařazen mezi nejvytíženější dirigenty festivalové historie. Poprvé na proslulé přehlídce vystoupil na pozvání Herberta von Karajana v roce 1971, kdy ve svých třiceti letech řídil Vídeňské filharmoniky. Od té doby se slavným orchestrem úzce spolupracuje, ostatně letos dirigoval jejich slavnostní novoroční koncert ve Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni již posedmé.

Emeritní hudební ředitel Chicagského symfonického orchestru, zakladatel a dlouholetý šéfdirigent italského orchestru Giovanile Luigi Cherubini v Ravenně zastával ve své kariéře i post hudebního ředitele Teatro alla Scala v Miláně a obdržel mnoho ocenění. Získal dvě ceny Grammy a třináctkrát byl na nejprestižnější hudební cenu nominován. Za umělecké zásluhy úspěšné spolupráce se světoznámým rakouským orchestrem obdržel Zlatou medaili Otta Nicolaie, zakladatele Vídeňských filharmoniků. Jeho úctyhodná diskografie zahrnuje četné nahrávky klasické hudby minulých epoch, operních děl i soudobé tvorby. Obsahuje rovněž kompaktní disky ověnčené řadou cen. Pozoruhodná je i kolekce kompozic nahraných speciálně pro Mutiho vlastní label RMMUSIC.

K letošnímu programu Salcburského festivalu si zvolil Riccardo Muti jedno symfonické a jedno liturgické dílo, ostatně první z koncertů se konal tradičně pod jeho taktovkou v den rakouského státního svátku Nanebevzetí Panny Marie. V historii proslulé přehlídky řídil na stejný sváteční den koncert tradičně maestro Herbert von Karajan.

Mutiho dramaturgická volba uvedení Symfonie č. 4 c mol,l D 417 „Tragické“ Franze Schuberta a Mše č. 3 f moll Antona Brucknera s Vídeňskými filharmoniky byla 17. srpna publikem přijata s bouřlivými ovacemi. A nejen interpretace děl, ostatně již příchod dirigenta na pódium Velkého festivalového domu. 

Schubertovu ranou kompozici s akcentací melancholických nálad, lyrického smutku, jasu i jisté radosti přednesl orchestr v celé kráse její vrstevnatosti. Pokud by se návštěvník koncertu rozhodl při poslechu skladby zaměřit jen na jednu sekci tělesa, dostalo by se mu po celou dobu interpretace díla čirého a kompaktního znění. 

Riccardo Muti již v první větě Adagio molto. Allegro vivace přistoupil k provedení symfonie z pera devatenáctiletého skladatele maximálně analyticky, přičemž Vídeňští filharmonikové rozehráli dílo v obrovské škále dynamických odstínů. Vrstevnatost znění získala brzy velkou hloubku. Souzvuk tělesa byl měkký a hudebníci i v rychlých pasážích hráli kompaktně brilantně a s nadhledem. 

Druhá věta Andante vnesla navíc do interpretace vzájemný niterný a radostný poslech sekcí uvnitř orchestru, kdy melodické linie byly prodchnuty hravou a zpěvnou reakcí s jejich plynulou návazností. Ve třetí větě Menuetto, Allegro vivace; Trio zazářila v přednesu skladby její stylovost, malebnost a také vnitřní přesnost, která byla v závěrečné čtvrté větě Allegro rozehrána do dramatické obraznosti projasněné mnoha světlými barvami. Celková svěžest provedení díla a také pozoruhodná specifičnost interpretace s táhlejšími tesknými melodiemi, měly svůj ztišený až pietní symbolický vrchol. Mnozí posluchači z různých stran sálu provolávali vestoje „bravo.“

Ve srovnání s loňským či předloňským festivalovým ročníkem, kdy zazněly v podání Vídeňských filharmoniků s Riccardem Mutim z tvorby Antona Brucknera Symfonie č. 7 E dur a Symfonie č. 8 c moll, rozhodl se i letos italský dirigent pro skladatelovu Mši č. 3 f moll, s přizváním Koncertního sdružení Sboru Vídeňské státní opery a zahraničních sólistů. Vokální těleso připravil sbormistr Ernst Raffelsberger, přičemž pozvání k festivalovým koncertům přijali čínská sopranistka Ying Fang, německá altistka Wiebke Lehmkuhl, slovenský tenorista Pavol Breslik a britský basista William Thomas. Velkolepé liturgické romantické kompozici vtiskl Riccardo Muti řád i honosnost.

Vnitřní i vnější gradace díla měly svou symbolickou i významovou logiku. Emocionální honosnost se specifickým duchovním rozměrem i typickým rozvržením částí Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei byla prodchnuta zpěvností vokální i orchestrální se spektrem pestré dynamické šíře. Skvělá orchestrální brilance i kompaktnosti znění, v níž nechyběly ani lyrické komorní pasáže plné malebnosti a vřelosti, nebyla příliš v kontrastu s provedením díla Koncertního sdružení Sboru Vídeňské státní opery. 

Sbormistr Ernst Raffelsberger nastudoval mši s vokálním tělesem perfektně. Jak po stránce interpretace textu, s vynikající výslovností i dramatičtější sdělností, tak po stránce hudební s mnoha odstíny barev a výborným vedením hlasů, kdy všechny skupiny sboru podaly vynikající výkon. Obě pěvkyně prokázaly cit pro Brucknerovu hudbu a mnohé posluchače oslnily i technicky. Tenorista i basista vnesli do provedení pěkné barvy, ovšem v nosnosti hlasu oba mírně postrádali plnou emocionální a uvolněně znějící otevřenost. Velký aplaus patřil dirigentovi, orchestru a sboru.

Foto: SF/Marco Borrelli

Facebook X E-mail WhatsApp