„Weinbergovo dílo vyznělo meditativně.“

„V interpretaci byla znát hluboká snaha uchopit jádro kompozice.“

„S elegancí i analytičností přistoupil Franz Welser-Möst k Brucknerově symfonii.“

Salcburský festival nabídl na sklonku svého 106. ročníku koncerty Vídeňských filharmoniků s rakouským dirigentem Franzem Welser-Möstem. O zřídka slýchanou nabídku symfonické tvorby komornější Mieczysława Weinberga a monumentální Antona Brucknera byl 28. a 30. srpna projeven mimořádný zájem milovníky klasické hudby.

Dlouholetý hudební ředitel Clevelandského orchestru Franz Welser-Möst, jenž je držitelem Gramophone Award a Japanese Record Academy Award, spolupracuje s Vídeňskými filharmoniky od roku 1998 a vloni získal čestné členství v tělese. V Rakousku obdržel Čestný kříž za vědu a umění I. třídy a v USA mu byla udělena Zlatá medaile Mezinárodního výboru Kennedyho centra pro umění a Kilenyiho medaile Brucknerovy americké společnosti. Repertoár dirigenta je obsáhlý, často nahrává v Americe a Evropě symfonickou hudbu i opery pro nejprestižnější firmy, například Decca, Deutsche Grammophon a EMI. Ve srovnání s Mieczysławem Weinbergem jsou mu Brucknerovy symfonie interpretačně mnohem bližší. 

Vídeňští filharmonikové s dirigentem Franzem Welser-Möstem zvolili na úvod svého programu Symfonii č. 2 pro smyčcový orchestr, op. 30 Mieczysława Weinberga, kterou rozkryli v pozoruhodné paletě barev. Rakouský maestro řídil dílo o třech větách Allegro moderato – Adagio – Allegretto s jemnocitem pro komorní vnitřní tah, který byl přesto výrazově niterně velice expresivní. Melancholická rozporuplnost nálad měla v sobě lyriku, vřelost i ostřejší ataky.  Weinbergovo dílo vyznělo silně meditativně. 

Vrcholem koncertu se stala právem Symfonie č. 9 d moll, WAB 109 Antona Brucknera. Monumentální dílo, které skladatel nestihl dokončit, ale věnoval symbolicky Bohu, navrhl na sklonku svého života završit po třech dokončených větách svou dřívější skladbou, úspěšným Te Deum, WAB 45. I když načrtl ještě mnoho skic poslední čtvrté věty díla, během komponování zesnul. Franz Welser-Möst se rozhodl provést symfonii ve třech větách, jak se skladba často uvádí. V interpretaci byla znát hluboká snaha uchopit jádro kompozice.

Když jsem se s dirigentem před lety setkala ve Vídni k profilovému rozhovoru, rád zdůraznil, že je zásadní, aby dirigent pochopil a správně uchopil hudební časový oblouk. Tentokrát v Brucknerově poslední symfonii nalezl četné významové gradace, které postupně získávaly i svou hlubší symboliku. Kompozici, která klade vysoké nároky na poslech, rozkryl Franz Welser-Möst s Vídeňskými filharmoniky detailně a skvěle proporčně.

První větu (Feierlich, misterioso) řídil dirigent ve slavnostním duchu a také se snahou o nápadněji dramatické provedení, prosycené množstvím barev napříč sekcemi. Ve druhé větě (Scherzo. Bewegt, lebhaft; Trio. Schnell) ještě živěji, s bohatým gestickým slovníkem strukturoval flexibilitu orchestrální hry, které dominovala hravost a vitalita. Ve třetí větě (Adagio. Langsam, feierlich) dirigent gradoval velkolepost díla, nejen ve významových liniích, ale i v kontrastních plochách, v nichž nechal velice působivě rozehrát melodie i rozličné nálady. Z četných vynikajících hráčů v orchestru podali zářné výkony koncertní mistr Volkhard Steude, sóloklarinetista Daniel Ottensamer a sólohornista Ronald Janezic. Franz Welser-Möst k Brucknerově symfonii přistoupil s elegancí i analytičností, její provedení ocenila řada posluchačů ovacemi ve stoje.

Když v loňské sezóně debutoval v české metropoli u Pražských symfoniků významný německý houslový virtuos Linus Roth, dvojnásobný držitel prestižních cen Echo Klassik a Pizzicato Supersonic Award, hovořili jsme spolu i jeho založení Mezinárodní Weinbergovy společnosti. Když jsem se zeptala na zrod a cíle skladatelovy nadace, zamyslel se i nad uváděním Weinbergových děl: „Když jsem v roce 2010 začal hrát Weinbergova díla, zjistil jsem, že jeho kompozice kulturní pořadatelé téměř nezařazují do svých nabídek koncertů či divadelních představení. Povědomí o skladatelově tvorbě není mezi posluchači příliš silné, což si myslím, že je velká škoda. Když jsem ji stále více poznával a hrál, byl jsem jí až fascinován. Rozhodl jsem se, že všechny skladby, které Mieczysław Weinberg složil pro housle, nahraju. A zrodilo se obsáhlé, pozoruhodné album. Ke zrodu Mezinárodní Weinbergovy společnosti mě inspirovaly platformy slavných skladatelů. Jsem velice rád, že se po založení nadace v roce 2015 Weinbergova tvorba šíří stále více do různých zemí světa.“

S ohledem na Weinbergův soukromý život a uměleckou tvorbu se Linus Roth vyjádřil poutavě v zajímavé paralele propojení obou linií skladatelova zrání a vývoje: „Mieczysław Weinberg pocházel z Varšavy a jeho život poznamenaly tři hrůzné režimy: nacistický, stalinistický a po Stalinově smrti také komunistický. V jeho tvorbě je cítit trpká bolest, ostatně byl Židem a prožil si velké trauma ve vězení. V profesi skladatele měl ovšem velké nadání pro více hudebních žánrů. Komponoval nejen instrumentální koncerty, komorní a symfonickou hudbu, ale také hudbu baletní, cirkusovou, filmovou, operetní, operní, písňovou, rozhlasovou a scénickou. Jsem přesvědčen, že stylem hudebního vyjádření lze Mieczysława Weinberga považovat za velkého skladatele, který se může směle zařadit mezi své slavné kolegy Sergeje Prokofjeva a Dmitrije Šostakoviče.“  Mezinárodní Weinbergova společnost nabízí a zahrnuje různé aktivity spojené nejen s koncerty, ale i publikacemi či výstavami, k čemu Roth s důrazem dodal: „S Mezinárodní Weinbergovou společností si stále klademe velké cíle. Podporujeme řadu koncertů a produkcí.“

Houslista Linus Roth stál tentokrát v pozadí pořádání koncertu na Salcburském festivalu. 

Foto/zdroj: SF/Marco Borrelli

Facebook X E-mail WhatsApp