„Jakub Hrůša a Igor Levit jsou výsostní umělci, s velmi intenzivním přístupem k hudbě.“

„Každodenní hraní v orchestřišti Vídeňské státní opery formuje náš způsob hry. Učíme se věnovat zpěvu velkou pozornost, což následně ovlivňuje zvuk orchestru.“

„V současné době je pro nás obzvláště důležité vysílat do světa hudební poselství míru.“

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha bude v rámci svého dramaturgicky pestrého programu hostit po dvou letech Vídeňské filharmoniky, kteří zahrají 13. září ve Dvořákově síni Rudolfina. Program složený z Osmé symfonie Antonína Dvořáka a Druhého klavírního koncertu Johannesa Brahmse, ve kterém sólově vystoupí klavírista Igor Levit, bude dirigovat Jakub Hrůša. U příležitosti hostování světoznámého orchestru v Praze jsme připravili rozhovor s Danielem Froschauerem, předsedou Vídeňských filharmoniků, jenž je dlouholetým houslistou první sekce tělesa ve své rodné, rakouské metropoli.

Vídeňští filharmonikové budou po dvou letech hostovat opět na Mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha. S jakými pocity vzpomínáte na tehdejší koncerty pod taktovkou legendárního Herberta Blomstedta?

Praha a česká hudba je nám Rakušanům, Vídeňským filharmonikům, velmi blízká. V našem orchestru máme řadu excelentních českých hudebníků. A proto je pro nás vždy výjimečné, když můžeme vystoupit v Praze. Koncerty s maestrem Blomstedtem se vyznačovaly zvláštní intenzitou a současně jistou jemností. Pro nás bylo velkým potěšením hrát více děl z rakouského programu a našeho kmenového filharmonického repertoáru.

Ve Dvořákově síni Rudolfina 13. září nabídne váš orchestr festivalovému publiku romantická díla Johannesa Brahmse a Antonína Dvořáka s naším vynikajícím dirigentem Jakubem Hrůšou a hvězdným pianistou Igorem Levitem. Stejný program byl zařazen na Salcburský festival, poté na turné s koncerty v Lucernu, Bukurešti a po Praze i v Paříži. Jak na vás působí program s oběma umělci?

Hrát hudbu Antonína Dvořáka a Johannesa Brahmse v Praze s dirigentem, který vyrostl v české tradici, je velmi autentické a nesmírně cenné, za což jsme vděčni. Igor Levit patří k největším klavíristům současnosti, je zázračným partnerem v interpretaci Brahmsovy klavírní tvorby. Oba jsou výsostní umělci, s velmi intenzivním přístupem k hudbě. S Jakubem Hrůšou jsme naplánovali na příští roky pěkné projekty, naše umělecké partnerství je velmi plodné.

Vídeňští filharmonikové hrají na vysoké úrovni mnoho děl, přirozeně zejména i kompozice Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Jak si historicky ceníte české hudby?

Hudba nemusí nutně sledovat národní hranice… Vídeňští filharmonikové uvedli díla Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka již v počátcích své historie. Poprvé v roce 1887 hráli Vltavu z cyklu symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany.

Když 16. listopadu 1879 přijel A. Dvořák do Vídně, navštívil koncert Vídeňských filharmoniků, kterou dirigoval Hans Richter. Náš orchestr tehdy poprvé provedl Dvořákovo dílo. Na programu zazněla Slovanská rapsodie D dur, op. 45/1, kterou skladatel zkomponoval o rok dříve.

Antonína Dvořáka si velmi vážili jak Johannes Brahms, tak Hans Richter, kterému Dvořák věnoval v roce 1880 svou Symfonii č. 6 D dur, op. 60. Ačkoli provedení jeho Slovanské rapsodie D dur, op. 45/1 bylo v roce 1879 přijato ve Vídni dobře, Vídeňští filharmonikové neuvedli Šestou symfonii ve světové premiéře, k níž došlo v roce 1881 v Praze. Jedním z důvodů, že se premiéra symfonie neuskutečnila ve Vídni s naším orchestrem bylo, že Hans Richter tehdy onemocněl.

Když Antonín Dvořák 2. prosince 1883 navštívil filharmonický koncert, ukázalo se, že to byl velmi zvláštní den. Vídeňští filharmonikové zahráli ve světové premiéře Symfonii č. 3 D dur, op. 73 Johannesa Brahmse a poprvé provedli se sólistou Františkem Ondříčkem Koncert pro housle a orchestr, op. 53 Antonína Dvořáka, jehož světová premiéra se uskutečnila ve stejném roce v říjnu v Praze. Ve Vídni byli přítomni oba skladatelé. Dne 3. května 1887 dirigoval Dvořák Vídeňskou filharmonii, s níž uvedl Houslový koncert opět se sólistou Ondříčkem. 25. března 1896 provedl první vídeňské uvedení své kantáty Svatební košile, op. 69. Také později přijel několikrát do Vídně, aby si poslechl koncerty našeho orchestru.

Když Johannes Brahms naposledy ve svém životě navštívil 7. března 1897 Musikverein, slyšel první vídeňské nastudování Dvořákova Koncertu pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, které dirigoval Hans Richter a sólovým interpretem díla byl Hugo Becker. Brahmse, který byl již vážně nemocný, přivítali hudebníci a publikum nadšeným aplausem. Skladatel zesnul 9. dubna 1897.

4. prosince 1898 provedli Vídeňští filharmonikové ve světové premiéře Dvořákovu symfonickou báseň Píseň bohatýrská, op. 111, kterou řídil Gustav Mahler. Prvním zahraničním provedením Dvořákova díla naším orchestrem bylo Scherzo cappricioso, op. 66, které dirigoval Felix von Weingartner v Praze 1921, ve skladatelově české vlasti, která se po první světové válce osamostatnila jako Československo. Tvorbu Leoše Janáčka poprvé uvedla Vídeňská filharmonie až v roce 1933 po smrti skladatele.

Zářný mladý francouzský dirigent Maxime Pascal nastudoval s Vídeňskými filharmoniky Řecké pašije Bohuslava Martinů na Salcburském festivalu, premiéra se konala 13. srpna 2023 ve Velkém festivalovém domě, kde operu inscenoval australský režisér Simone Stone. Líbilo se vám nastudování díla?

Známe Maxime Pascala ještě z doby, kdy získal Cenu mladého dirigenta v Mezinárodní soutěži Herberta von Karajana na Salcburském festivalu (2014). Simon Stone navrhl nadčasové obrazy, čímž dostal do popředí aktualitu díla. Práce na operní produkci se vyznačovala krásou zvuku a téměř opojnou smyslností. Nastudování hudby bylo velmi obohacující.

V rámci jednání řádné valné hromady Vídeňských filharmoniků 12. června 2023 jste byl opět zvolen do své funkce předsedy se svým vedoucím týmem, obchodním šéfem i kontrabasistou Michaelem Bladererem, vicepředsedou a houslistou druhé sekce Alexanderem Steinbergerem na další tři roky. Volba vašeho vedení vám dovoluje pokračovat v úspěšném kurzu…

V pokračování Orchestrální akademie jsme si dali za cíl seznámit více její mladé, mimořádně talentované hudebníky s vídeňskou zvukovou tradicí a herním stylem Vídeňských filharmoniků. Máme velkou radost z podpory mladých lidí, povznesu-li se nad všechny hudební záležitosti, rádi se všemi prožíváme jejich vítězství v konkurzech také u jiných renomovaných orchestrů, čímž se nám vrací zpět mnoho energie.

V této sezoně jsme pozvali řadu mladších dirigentů k abonentním koncertům a rádi bychom vytvořili možnosti bližšího uměleckého přístupu. Časem se ukáže, s kým bychom chtěli v budoucnu více spolupracovat. V současné době je pro nás obzvláště důležité vysílat do světa hudební poselství míru.

Vídeňští filharmonikové se sídlem v Musikvereinu jsou současně Orchestrem Vídeňské státní opery, propojení je jedinečné. Vysoká kvalita tělesa rozvíjená v koncertních síních má pozitivní vliv na uměleckou úroveň operních představení.

V průměru hrajeme dvakrát více než jiní orchestrální hudebníci, což je ovšem zároveň nesmírně umělecky obohacující. Každodenní hraní v orchestřišti Vídeňské státní opery formuje náš způsob hry. Učíme se věnovat zpěvu velkou pozornost, což následně ovlivňuje zvuk orchestru. V těsné koncentraci je symbióza jedinečná.

Exkluzivním partnerem Vídeňských filharmoniků je již patnáct let švýcarská firma Rolex, která svým zapojením se do různých vašich projektů umožňuje jejich skvělou realizaci, například Letní noční koncert v zahradách zámku Schönbrunn a Novoroční koncert ve Zlatém sále Společnosti přátel hudby ve Vídni. Jak vnímáte její přínos?

Podpora partnera Rolex je neocenitelná, což jsme si uvědomili především v době koronavirové pandemie. Vedle koncertů, které jste zmínila, se firma významně stále angažuje v koncertech EBU, pořádaných na speciálních místech světa, například v Sarajevu, Sagradě Familii nebo ve Versailles.

V roce 2005 jsem navštívila ve Velkém sále Vídeňského koncertního domu krásný historický koncert, který propojil v jednom tělese orchestrální hráče z Berlínských a Vídeňských filharmoniků pod vedením sira Simona Rattlea. Plánujete další koncert v budoucnu?

V současnosti naše termínové kalendáře nedovolují společně pracovat ve velkém stylu, ale v menších obsazeních hráči z obou těles společně hrají na koncertech, což je velmi cenné. Principiálně jsme v jednáních pro všechno otevřeni.

Maestro Christian Thielemann bude v roce 2024 dirigovat po pěti letech opět Novoroční koncert ve Zlatém sále Společnosti přátel hudby ve Vídni. S vaším orchestrem úzce spolupracuje od roku 2000, pravidelně je zván k abonentním koncertům v Musikvereinu, na Salcburský festival a zahraniční turné. V příštím roce u příležitosti připomínky jubilea 100. narozenin Antona Brucknera bude vydán kompletní cyklus skladatelových symfonií, které jste s maestrem nahráli. Jak byste charakterizoval vztah tělesa k dirigentovi?

Christian Thielemann je jedním z našich nejbližších filharmonických abonentních dirigentů, s nímž pracovat je opravdové potěšení. Během řady let se vyvinula mezi maestrem a orchestrem hluboká umělecká důvěra a porozumění. Využili jsme společný čas i během pandemie k tomu, abychom nastudovali skladatelovy některé i zřídka hrané symfonie. Thielemann je jedním z nejuznávanějších Brucknerových interpretů současnosti. Jsme za tento projekt velmi vděční.

——–

Současný předseda Vídeňské filharmonie Daniel Froschauer pochází z Vídně, kde svou hudební dráhu zahájil ve sboru Wiener Sängerknaben. Vystudoval hru na housle na Juilliard School v New Yorku u Dorothy DeLay a Masaa Kawasakiho. Školení absolvoval u Pinchase Zukermana a ve Vídni u profesorů Alfreda Staara a Alfreda Altenburgera. V roce 1990 získal cenu „Young Artist Award“ od Musical America – New York a v roce 1997 se stal vítězem „Concours International Pierre Lantier“ – Paris. Od roku 1995 je členem Orchestru Vídeňské státní opery a o tři roky později se stal členem Vídeňské filharmonie. Hraje v první skupině houslí a od roku 2004 je také vedoucím sekce. Od roku 2005 je členem Hofmusikkapelle. Sólově vystoupil s četnými orchestry a je i členem komorních souborů Küchl Quartet, Wiener Ring Ensemble a Ensemble Wien. Daniel Froschauer se rád věnuje charitativním projektům a je zapojen do výzkumu, který se zabývá účinky klasické hudby na onkologické pacienty. Hraje na housle „Ex Benvenuti, ex Halphen“ Antonia Stradivariho z roku 1727, které má zapůjčeny od Nadace Angeliky Prokopp. Post předsedy tělesa zastává od roku 2017.

Pod titulkem Vídeňští filharmonikové jsou nezaměnitelní, naprosto neglobalizovaní čtěte rozhovor s Jakubem Hrůšou.

Foto: Julia Wesely, Wiener Philharmoniker / Benedikt Dinkhauser a Dieter Nagl, SF / Monika Rittershaus