PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Dramatický talent a kompoziční jistota mladého Smetany dokážou strhnout.“

„Švédské symfonické básně by se mohly hrát častěji.“

„Osudová má znít trochu slavnostně, ale tady se pořád běželo dopředu…“

Jeden z dramaturgicky nejzajímavějších koncertů letošní Dvořákovy Prahy se odehrál v pondělí 9. září. Bamberské symfoniky znovu řídil Jakub Hrůša a nabídl „švédské“ symfonické básně Bedřicha Smetany a Beethovenovu Osudovou symfonii. Mladý Smetana měl velkolepý účinek, dobře známého Beethovena naopak oslabilo zvolené rychlé tempo.

„Julia Fischer Hrála krásně plným, oblým a sametovým tónem, a možná i díky svým slovenským kořenům vystihla zvláštní zádumčivost díla.“

„Orchestrálně to bylo v nejlepším slova smyslu vznosné, syrové, přesto dostatečně kantilénové, přednesené v jednom mocném tahu.“

„Hrůša diriguje velmi zřetelně a intenzivně, nikdy však povrchně exaltovaně, je vidět, že ví, co chce, a zjevně to hudebníkům dokáže předat.“

První dny letošní Dvořákovy Prahy jsou ve znamení rezidence Jakuba Hrůši. Ten v jejím rámci diriguje jak Bamberské symfoniky, tak Českou filharmonii. Koncert 7. září v Rudolfinu patřil českému tělesu a představili se rovněž houslistka Julia Fischer, Pražský filharmonický sbor a čtveřice pěvců-sólistů.

„V nedávném rozhovoru Hrůša naznačil, že provedení obou Dvořákových děl nebude rutinní. Slib splnil na sto procent.“

„Nebojí se jít místy až do krajností, ať už v kontrastech temp či dynamiky, nebo v nově promyšlených a prožitých nápadech, ale nikdy nepřesáhne hranice rozumné uvážlivosti a vkusu.“

„Vše bylo zajímavé a vzrušující, nic neběželo samospádem a ´zadarmo´, nic nebylo laciné nebo naopak zběžné.“

Bamberští symfonikové s Jakubem Hrůšou a Julianem Steckelem se první zářijový pátek postarali v Rudolfinu o zahájení festivalu Dvořákova Praha, které bylo důstojné, ale nejen to. Bylo nové, svěží, umělecky živé a mimořádně vzrušující. Přesto, že zněly dvě bezkonkurenčně nejhranější skladby Antonína Dvořáka, Violoncellový koncert a Novosvětská symfonie.

„Zažít, že Janáčka poslouchá nadšeně na šest tisíc lidí pohromadě, je naprosto jedinečné.“ 

„V budoucnu se asi jednou dostanu i k Věci Makropulos, ale myslím, že to je ještě cesta na více let.“

„Když jsem začala zpívat české role, nikdy nepadlo rozhodnutí, že budu chtít být specialistkou na český repertoár.“

Američanka Corinne Winters se v poslední době výrazně profiluje v českém repertoáru. Zpívá Rusalku, ale hlavně Jenůfu a Káťu Kabanovou. V sobotu s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem, s dalšími sólisty a s dirigentem Jakubem Hrůšou na festivalu Dvořákova Praha vystoupí v Janáčkově Glagolské mši. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na letošní srpnové koncerty na festivalu BBC Proms i na Káťu na Salcburském festivalu před dvěma roky, uvažuje o hudbě Leoše Janáčka i o češtině, kterou se intenzivně učí, a vypočítává výhody, které jí přináší její nevelká postava.

„Soutěže mohou pomoci, mohou toho ale také mnohem více zničit.“

„Často se špatně chápou Dvořákova tempová označení.“

„Je důležité, abychom se jako interpreti nestavěli příliš do popředí. Já jsem třeba hodně temperamentní. Jako malý jsem byl extrémně divoký a později jako teenager jsem měl tendence se tím temperamentem nechat unést.“

Julian Steckel letos spolu s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou zahájí Dvořákovu Prahu. Violoncellový koncert Antonína Dvořáka, který je již tradičně součástí zahajovacího koncertu, má na svém repertoáru už více než čtvrtstoletí a vyhrál s ním také například slavnou mnichovskou soutěž ARD. Jak přistupuje k jeho interpretaci, co všechno s ním už zažil, jak přemýšlí o hudbě a jak vypadala jeho dosavadní hudební dráha, to jsou jen některá z témat, která Julian Steckel odkryl v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Předehra v Brně se Brňanům mohla zdát podivná, ale po důkladnějším zamyšlení je nutné krok označit za logický.“

„Dvořákova symfonická báseň Holoubek má pro Brno speciální podtón. V Besedním domě se konala světová premiéra dirigoval ji právě Leoš Janáček.“

„Čtveřice mužských sborů je z roku 1885 a autor je dedikoval ‚Slovutnému pánu, panu Antonínu Dvořákovi na důkaz neobmezené úcty‘.“

Dvořákova Praha je festival, jehož sedmnáctý ročník bude zahájen 6. září v Rudolfinu. Předehrou se mu stal koncert 31. srpna v Besedním domě v Brně. Dvořákova Praha tak zahájila již podvanácté výpravou Po stopách Antonína Dvořáka do míst, která byla pro jeho tvorbu nějakým způsobem významná. V Brně šlo především o přátelství s Leošem Janáčkem, které dalo náplň odpolednímu setkání s hudbou. Filharmonii Brno a Český filharmonický sbor Brno spolu se sólisty Jaroslavem Březinou, Romanem Hozou a Pavlínou Švestkovou dirigoval Robert Kružík.

„Paul Lewis je typem klavíristy spíše introvertním, v gestech i mimice rezervovanějším, nicméně ve zvukovém i technickém provedení naprosto brilantním.“

„Od první chvíle dokázal dirigent Petr Popelka držet neskutečné napětí v dramaticky tísnivé atmosféře.“

„Úlevně pozitivní a radostná hudba po nádherném, avšak depresivním Novákovi účinkovala jak pravý balzám na duši. Český filharmonický sbor Brno renomovaného sbormistra Petra Fialy jednoznačně potvrdil svou pověst jednoho z nejlepších světových sborových těles.“

Závěrečný koncert Dvořákovy Prahy se letos nesl v duchu dvojího kulatého jubilea. Johannes Brahms „slaví“ v tomto roce 190 let od svého narození, Český (Československý) rozhlas zase sto let své existence. Samozřejmě tedy poslední festivalový večer nemohl patřit nikomu jinému než právě Symfonickému orchestru Českého rozhlasu v čele s jeho šéfdirigentem Petrem Popelkou. Koncert, který se konal 25. září od dvaceti hodin ve zcela zaplněné Dvořákově síni Rudolfina, přenášel živě Český rozhlas Vltava, vysílán bude následně i v zahraničních rozhlasových stanicích partnerské sítě Eurorádia. Večerem provázela moderátorka Jana Trojanová a publikum si mohlo vychutnat mimořádný hudební zážitek.

„Pred vášňou, ktorú majú v ‚popise‘ celkom adekvátne uprednostnili eleganciu a subtílnosť.“

„Tak organické prepojenie jednotlivých článkov nie je možné zažiť príliš často.“

„Dohromady tvoril ansámbel nesmierne farebný, dynamický celok, extrémne sugestívny a autentický svojimi osobitými vzťahmi.“

Vášeň spojená s precíznosťou – práve tieto slová si prečítate ako prvé, keď sa pred vás dostane text o ansámbli Belcea Quartet. Súbor sa 21. septembra predstavil v rámci komornej rady Dvořákovej Prahy, v druhej polovici večera aj s klaviristom Bertrandom Chamayou – a vášeň a precíznosť neboli zďaleka jedinými atribútmi, ktorými si pražské publikum získali.

„K jeho najväčším prednostiam potom azda patrí to, že je schopný zreteľne uchopiť rozvrstvenie skladieb, jasne ich štrukturovať, počúvať motivicko-tematický materiál.“

„Guarrerovo pojatie samozrejme stavalo na tom, že technické výzvy týchto kompozícii zvládal celkom suverénne.“

„Každá z ‚kartiniek‘ dostala v Guarrerovej interpretácii priestor a pozornosť, zároveň ale stále fungovali aj ako celok.“

Vo rozmanitom recitály sa v rámci rady „Pro budoucnost“ festivalu Dvořákova Praha predstavil mladý taliansky klavirista Giuseppe Guarrera. V sále Betlémské kaple zahral 20. septembra diela Beethovena, Ligetiho, Liszta a Musorgského; ťažiskom sa pritom stali Obrázky z výstavy posledného z menovaných.

„Musíme zdůraznit, že zejména Schiffův jasnozřivý vhled do složitých kontrapunktických struktur jej vyšvihl mezi vrcholné klavírní interprety J. S. Bacha.“

„Místy zavalitě působící témbrový profil moderního orchestru se nemohl vyrovnat s náročnými stylovými požadavky barokního slohu.“

„V následující větě se naplno projevila do té chvíle pouze implicitní niternost Schiffova interpretačního umění: měkkost a ladnost tu klavírista vynesl do vzdušných výšin, v nichž se namísto zvukově-fyzikální materiality prosadila téměř éterická čistota mozartovské melodicko-harmonické formy.“

Páteční večer 22. září se nesl v mimořádně slavnostním duchu: Dvořákova síň pražského Rudolfina bouřlivým potleskem přivítala legendu klavírního olympu Andráse Schiffa. Britský klavírista před dychtivým publikem představil klasický a pro svůj hudební um typický repertoár. Slavné skladby J. S. Bacha a W. A. Mozarta Schiff provedl historicky poučeně bez rušivé příměsi romantických prvků a díky vybroušené technické brilanci potvrdil své výsadní místo v klavírní interpretaci barokní a klasicistní hudby. Příjemné oživení přinesla druhá polovina večera: Schiff vyměnil klavír za dirigentskou taktovku, postavil se do čela České filharmonie a s nadhledem profesionála provedl Symfonii č. 3 Es dur Ludwiga van Beethovena. Eroica v Schiffově podání působila jako řemeslně dobře zpracovaný celek, jemuž ovšem občas chyběla individuálnější a osobitější interpretační perspektiva.

„Podmínky Schulmeisterova koncertu pokládám za nedůstojné a ostudné především vůči umění samotnému.“

„I velmi dlouhé úseky mi přišly vlastně hotové, ideální, inspirované, snadno zapadající do měřítek dospělých hudebníků.“

„Přesto kdybych si měl představit Schulmeistera za patnáct let, zajímalo by mě, jak se hráčsky vypořádá s integrací těch méně šlechetných lidských vlastností.“

V úterý 19. září na festivalu Dvořákova Praha vystoupil slibný mladý klavírista Jan Schulmeister. V méně formálních prostorech Bořislavka Centra zahrál hodinový recitál z děl Wolfganga Amadea Mozarta, Leoše Janáčka a Sergeje Rachmaninova. Přestože na koncert dorazilo mnoho posluchačů, klavírista byl výborně připraven a hrál i obsažně, zážitek znesnadňovalo nepříjemné prostředí a další vnější vlivy.

„Z Jirákovy početné a kvalitou významné tvorby toho v současném koncertním dění mnoho nezaznívá. O to záslužnější je vřelý vztah Sedláčkovců k jeho komornímu odkazu.“

„Jako klavírní kvintet – stylově ovšem radikálně vzdálený tradičním představám – je založena kompozice současného skladatele Jana Ryanta Dřízala Lesní scény.“

„Shodou okolností teprve tady, při provedení původního kvartetního díla, jsme mohli v celku i v detailech bezezbytku poznat, prožít a vstřebat interpretační svébytnost, vyspělost a neutuchající elán Sedláčkova kvarteta.“

O tom, že mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha jako skutečná událost roku na domácí hudební scéně soustavně přináší hodnoty nové a dosud nepoznané, jsme se znovu přesvědčili na druhém koncertě Komorní řady 12. září v Anežském klášteře, vyhrazeném Sedláčkovu kvartetu. V podmanivé interpretaci byl připomenut odkaz dnešnímu publiku blíže neznámého, avšak významného skladatele, interpreta a pedagoga Karla Boleslava Jiráka, světovou premiéru tu absolvovala skladba současného autora Jana Ryanta Dřízala a program byl korunován jen šťastnou okolností dochovaným kvartetem ani ne třicetiletého Antonína Dvořáka.

„Za prvé jsem nemohl uniknout, za druhé jsem ani nechtěl. Jelikož i v širším kruhu rodiny se hudbě věnují téměř všichni, přišlo mi nelogické dělat něco jiného.“

„Když mám o prázdninách čas, snažím se najít nejlevnější let kamkoliv, třeba jen přespím na letišti a druhý den letím zpátky. Je úplně jedno, kam to je, hlavně, že se proletím. Čím více přestupů na trase, tím líp.“

„Přijde mi, že hudebníci, kteří dávají důraz hlavně na techniku a na zvukovou stránku nedbají, se dnes prosazují čím dál méně.“

Violoncellistovi Adamu Klánskému je dvaadvacet let. Na pozvání Dvořákovy Prahy vystoupí se svým otcem Ivanem Klánským ve čtvrtek 21. září v Centru Bořislavka. Jak se mu daří propojovat široké hudební zájmy, které se pohybují mezi sólovou, komorní a orchestrální hrou, probíráme v následujícím rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz…

„Těžko rozhodnout, jestli Giltburg zahrál Rachmaninovovu neklidnou, emotivní a virtuózní skladbu neslýchaně, nebo ideálně. Obojí je pravda.“

„Umělec plný velké vnitřní síly, napojený na orchestr, vyzařující pozitivní fluidum a šťastně, skoro plaše, se po výkonu usmívající.“

„Výrazně pomalá část díla končí abstraktní plochou, dovolující o to kontrastnější zaznění krásně kompozičně připravené skladatelovy Fanfáry pro obyčejného člověka, integrované do začátku finální věty i do jejího motivického materiálu.“

Koncert České filharmonie, dirigenta Tomáše Netopila a klavíristy Borise Giltburga na Dvořákově Praze měl v úterý dvě zcela rozdílné, a přece podobné poloviny. Třetí symfonii Aarona Coplanda a Třetí klavírní koncert Sergeje Rachmaninova propojila synergie síly autorského impulsu a intenzity interpretační reakce na něj. Dvojí zvýraznění muzikality. Strhující vybičované žesťové chóry typicky americké symfonické hudby a předtím před přestávkou obdivuhodná vzrušující energie pianisty, díky níž se publikum po doznění romanticky i virtuózně podmanivého díla kompletně zvedlo ze sedadel, málem jako někde na stadionu.

„Velmi důkladně vypracované slovo programu předestřelo hlavní dramaturgický záměr: Představit průřezově české operní autory, a to včetně těch, jejichž dílo snad upadlo v částečné zapomnění navzdory počáteční popularitě. Chvályhodný záměr.“

„Vystoupení Kněžíkové bylo svrchovaně vkusné a bezproblémové. V první půli večera jistě zaujala více než její choť.“

„Dechberoucí je Plachetkova schopnost rozrezonovat každý kousíček tělesné schrány.“

Mecenášským koncertem pokračoval v pondělí 18. září festival Dvořákova Praha. Rodinný podnik manželů a předních českých pěvců Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky umožnil svou většinově doprovodnou rolí Orchestr Národního divadla v Praze pod vedením hudebního ředitele Opery Národního divadla Roberta Jindry.