„Zejména způsob tvoření tónu, společné frázování a cítění barvy, naladěnost na ´komorněhudební´ společné muzicírování je u nich jedinečné. A schopnost pravého a hudebně fundovaného rubata.“

„Mě právě s nimi nejvíce baví riskovat. Málokterý orchestr světa je schopen tak fantastické reakce ´ze vzduchu´.“

„Tomuto orchestru vyhovují sály, které takříkajíc odpovídají jejich domovu a tradici – vídeňskému Musikvereinu.“

Festival Dvořákova Praha zařadil do programu na středu 13. září koncert Vídeňských filharmoniků. V české metropoli těleso vystoupí poprvé s dirigentem, který je tam doma. Stal se jím Jakub Hrůša, který je s orchestrem v těchto dnech na evropském turné a má s nimi nejen pěkné umělecké zážitky, ale i další společné plány. V Rudolfinu zazní Brahmsův 2. klavírní koncert se sólistou Igorem Levitem a Dvořákova Osmá symfonie zvaná Anglická. Jakub Hrůša v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vyzdvihuje kvality Vídeňských filharmoniků, popisuje spolupráci s nimi a zamýšlí se nad tím, co si mohou vzájemně předat při interpretaci Brahmsovy a Dvořákovy hudby.

Jaké to je, přijet s nimi „domů“ do Prahy?

Je to pro mě velká a krásná osobní výzva. Repertoár, který hrajeme, je překrásný a svým způsobem pro Vídeňské filharmoniky výstavní. Celé turné probíhá mimořádně podnětně a příjemně; nesmírně si rozumíme. Jsem šťastný, že se společně můžeme ukázat u mě doma. Všichni se na to těšíme. Pokud vím, taková konstelace s nimi a českým dirigentem se dosud nekonala. Rozechvívá mě to.

A jaké to je, koncertovat s nimi u nich doma ve Vídni?

Ve Vídni jsme se myslím už etablovali jako svého druhu „dream team“. Publikum na naše společné tvoření reaguje velice nadšeně. Vídeňští filharmonikové jsou místním „rodinným zlatem“ a je to orchestr velmi vybíravý. Když se veřejně ukáže, že nějaká konstelace s dirigentem opravdu dobře funguje, mám dojem, že je to mezi hudebními nadšenci až důvod k všeobecným oslavám a ideálně dlouhodobá perspektiva. Vídeň je místo, které se mi s filharmoniky (ale nejen s nimi!) v nejlepším slova smyslu stalo pravidelným dočasným domovem.

Mohou Vás obohatit tím, jak po svém cítí a jsou zvyklí hrát Brahmse?

Ano, velmi mě to obohacuje. Zejména způsob tvoření tónu, společné frázování a cítění barvy, naladěnost na „komorněhudební“ společné muzicírování je u nich jedinečné. A schopnost pravého a hudebně fundovaného rubata.

Můžete a máte šanci Vy obohatit je svým cítěním Dvořákovy hudby?

Věřím tomu. Dávají mi to najevo – především krásnou pozorností při zkouškách a hlavně při koncertech, ale teď už i upřímně volenými slovy.

Jsou opravdu jedním z… pěti, deseti… nejlepších orchestrů světa?

Jsem o tom přesvědčen. Nemám ale úplně rád „sportovní žebříčky“ v hodnocení uměleckých počinů a institucí…

Ano, těžko poměřovat, ale čím přesně jsou tím, čím jsou?

Řekl bych spíše, že jsou z těch „nejpozoruhodnějších“. Jsou zcela nezaměnitelní, naprosto (!) neglobalizovaní a s živou (a dennodenně žitou) zvláštní a nenapodobitelnou tradicí. Také jejich repertoárový rozhled (s padesáti operními tituly ročně) je nebývalý. Na koncertním pódiu byli donedávna relativně dosti konzervativní, ale proměňuje se to – a myslím si, že jsem mezi těmi dirigenty, které mají rádi, právě jeden z těch, kdo jim postupně přináší nové repertoárové impulzy. Druhý program tohoto turné obsahuje hudbu Janáčka, Enescu a Rachmaninova. Vím samozřejmě dobře, že to není žádná moderní hudba. Chci tím jen říct, že ještě donedávna by takovéto kusy filharmonikové v abonmá a na turné nehráli. Podobně jsme společně úspěšně prováděli například Lutosławského. À propos ten Janáček: myslím, že mu společně přicházíme opravdu zgruntu na chuť!

Musíte být hodně autoritativní?

Nijak ostentativně autoritativní nejsem. Vídeňští jsou těleso, které dobře slyší na podněty, které si váží jejich kvalit a respektuje jejich silné hudební cítění. Jinými slovy: myslím si, že nejlepší výsledky tento orchestr přinese v prostředí vzájemné důvěry a respektu (musí samozřejmě fungovat i vůči dirigentovi). Zároveň mě ale muzikanti za těch několik operních i řádku koncertních (a zájezdových) projektů poznali dost dobře na to, aby věděli, že úsilí o kvalitu je pro mě alfa a omega, zejména ve zkouškách; že se však vždy snažím o efektivní a přátelskou práci, která je srozumitelná, lidsky uvěřitelná a (doufám!) inspirativní. Nejvíce mě těší situace, ve kterých se všichni na koncertech mohou opravdu uvolnit, protože vědí, že je vše dobře připraveno, ať už konkrétní tvrdou prací předtím, nebo společnou dokonalou znalostí materie; pak může provedení dostat křídla. Zrovna tak ale takovýto orchestr oceňuje rychlost a efektivnost zkoušek. Upřímně řečeno – mě ale právě s nimi nejvíce baví riskovat. Málokterý orchestr světa (jestli vůbec nějaký) je schopen tak fantastické reakce „ze vzduchu“. Je vzrušující, kolik toho hudebníci z mých impulzů „poberou“, aniž bychom kolem toho předem museli mluvit. Je to nyní už ale i tím, jak dobře se známe.

Máte s nimi zkušenost nyní ze zájezdu, hrají v každém sále stejně?

Nikoli. V každém sále trochu rozdílně – což ani jinak nejde. Myslím však, že nejvíce tomuto konkrétnímu orchestru vyhovují sály, které takříkajíc odpovídají jejich domovu a tradici – vídeňskému Musikvereinu. V tomto ohledu je Rudolfinum (i repertoárově) ideální. Zajímavé – vždy mám pocit, že v těch ultramoderních, nejnovějším technologickým trendům odpovídajících sálech jejich kvality nevyniknou stejně jako v sálech tradičních. Ale možná je to jen předsudek. Každopádně se domnívám, že Rudolfinum patří mezi ty sály, kde se Vídeňští filharmonikové cítí dobře.

Máte nějaké další společné plány a termíny?

Ano, diskutujeme trvale. Letošní sezona, respektive vlastně teď už minulá, byla s nimi hodně intenzivní: měl jsem dva abonentní programy, což je svým způsobem bezprecedentní, dva zájezdy, navštívili jsme a navštívíme Kolín nad Rýnem, Amsterdam, Hamburk, Paříž, Grafenegg, Lucern, Bukurešť a samozřejmě Prahu. Bavíme se o další operní práci ve Vídni, kterou bych i já rád uskutečnil, jen je to vzhledem k závazkům v Královské opeře v Londýně časově náročné. Mám již opětovné pozvání také do koncertů. Těším se opravdu z této spolupráce a z tohoto hudebního přátelství.

Čtěte také rozhovor s předsedou Vídeňských filharmoniků Danielem Froschauerem, a to pod titulkem S Jakubem Hrůšou je umělecké partnerství velmi plodné.

Foto: Wiener Philharmoniker / Benedikt Dinkhauser, SF / Marco Borelli