KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Sólo pro Pražský filharmonický sbor english

„Německé rekviem napsal Brahms jako povzbuzení pro žijící. Jako vážnou a závažnou hudbu promlouvající svátečním způsobem do každodennosti.“

„Lukáš Vasilek nastudoval se svým sborem jeho part v obrovské dynamické šíři, s mnoha detailními proměnami, s vypracováním skvěle vyznívajících polyfonních struktur, s pozorností k niternosti i ohromujícímu nasazení.“

„Sakari Oramo využil potenciál sboru k velkým plochám, ke strhujícím gradacím, k soustředěně působivým táhlým písním, ke slavnostnímu výrazu i k útěšnému zpěvu o smutku i o radosti naděje.“

Jedna jediná skladba vyplnila hlavní večerní program osmého dne festivalu Dvořákova Praha. Brahmsovo Německé rekviem. Oduševnělé, monumentální i niterné hudební přemítání o životě a smrti – necírkevní, neliturgické, křesťanské, hluboce humanistické, upřímně lidské. Zásadní zásluhu na jeho povznášejícím vyznění má Pražský filharmonický sbor, který měl ve čtvrtek v Rudolfinu, na varhanní empoře nad orchestrem, opravdu hodně práce.

Před Českou filharmonií stanul 14. září na Dvořákově Praze Sakari Oramo, finský umělec, který v roce 2012 vystřídal Jiřího Bělohlávka na postu šéfdirigenta Symfonického orchestru BBC. Tím je dosud a má jim být přinejmenším do roku 2026. Německé rekviem Johannesa Brahmse stojí a padá s výkonem sboru. Orchestr je v tomto případě sice v těsném závěsu, ale přece jen druhý. Však také dirigentova pozornost po celých pětasedmdesát minut směřovala primárně vzhůru, k varhanní empoře. Sbor má ve skladbě klíčovou úlohu, zpívá v podstatě nepřetržitě a má za úkol v průběhu díla vyjádřit širokou škálu sdělení a emocí.

Johannes Brahms napsal Německé rekviem jako třicátník. Vytvořil dokonalé, zralé dílo, a to nejen hudebně, ale také jeho originální dramaturgií. Se svým protestantským zázemím, i když nepraktikovaným, vybral a sestavil totiž text zcela svobodně a volně z Lutherova německého překladu Bible. Jeho romanticky básnivé, a přece uměřené přemítání o životě a smrti se tak naprosto jedinečně pohybuje zcela mimo závaznou konvenci katolické liturgie. Nenapsal mši za zemřelé, ale povzbuzení pro žijící. Koncepcí a náladou spirituální, vážnou a závažnou, ale do určité míry vlastně až světskou hudbu: ne ve smyslu zábavnosti, ale civilnosti. Hudbu promlouvající svátečním způsobem do každodennosti. Možná právě proto je jeho poselství vtělené do Německého rekviem tak silné, že i samu Bibli chápal víc jako sebranou lidskou moudrost, ne jako věroučný základ.

Lukáš Vasilek nastudoval se svým sborem jeho part v obrovské dynamické šíři, s mnoha detailními proměnami, s vypracováním skvěle vyznívajících polyfonních struktur, s pozorností k niternosti i ohromujícímu nasazení, které však u Brahmse ani v takových okamžicích není patosem, ale jen přesvědčivou naléhavostí. Sakari Oramo využil tento potenciál k velkým plochám, ke strhujícím gradacím, k soustředěně působivým táhlým písním, ke slavnostnímu výrazu i k útěšnému zpěvu o smutku i o radosti naděje. Filharmonici se v komplexně celistvé partituře uplatnili rovnocenně. Temnými údery i idyličtějšími barvami, dlouhodechými hobojovými sóly, měkkými smyčci…

Menší úlohu dal autor dvěma vokálním sólistům. Sopránové sólo podbarvené tiše zpívajícím sedícím sborem i věty svěřené barytonistovi zapadly do stylu skladby i do nálady provedení zcela uspokojivě, ale Anu KomsiChristian Senn by museli mít přece jen větší charisma a rovnější hlasy, aby výslednému dojmu přidali svými vstupy na nezapomenutelnosti.

Brahmsova hudba do letošního programu Dvořákovy Prahy patří ve větší míře právem, ať už by bylo důvodem jeho mezinárodně sdílené 190. výročí narození, nebo přátelství obou umělců. Vzácné provedení Německého rekviem, skladby slýchané v tuzemsku jen občas, bylo ozdobou festivalu. Zase z jiných důvodů než předchozí hostování tří slavných zahraničních orchestrů.

********

********

Foto: MHF Dvořákova Praha

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky