PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Přimlouvám se, abychom s dalším uvedením Vzkříšení počkali na dokončení Vltavské filharmonie.“

„Doufejme, že k nám Lucy Crowe zavítá s hudbou Georga Friedricha Händela, jehož je vyhlášenou specialistkou.“

„Pražský filharmonický sbor byl secvičen naprosto špičkově, zvukomalebné ozvěny z empory Rudolfina byly ozdobami večera.“

Pro úspěších z předchozích let, kdy náš první orchestr u příležitost Dne boje za svobodu a demokracii uvedl na pódiu Rudolfina sira Simona Rattla a Magdalenu Koženou (2022), Petra Popelku, Josefa Špačka a Antoina Tamestita (2023) a Antonia Pappana s houslistkou Janine Jansen (2024), připravil pro letošek koncert nejambicióznější: Mahlerovu Symfonii č. 2 „Vzkříšení“ s finským dirigentem Sakarim Oramem a Pražským filharmonickým sborem.

„Praženicova interpretace Údolí zvonů vyprávěla o surreálných krajinách, kde ozvěna neutuchá.“

„Klavírista si tak před přestávkou vysloužil trojité klanění – počet, ze kterého už publikum po zbytek koncertu neslevilo.“

„Pavol Praženica se pomalu ale jistě oddával silným emocím, které ze skladby těžil, a na chvíli se jimi nechal i pohltit.“

Přední zástupce nastupující generace klavíristů Pavol Praženica se vydal 12. listopadu do Plzně, aby zde nabídl ambiciózní sólový recitál, a to v rámci koncertní řady Kruh přátel hudby. Publikum v Domě hudby pianista zanechal velice spokojené.

„Mendelssohnovy Koncertní variace s romantickou melodickou linkou rozehráli Vilém Vlček a Denis Linnik s líbezností a lehkostí.“

„Svěžest a radost Martinů života krátce po svatbě s Charlottou je znát z každého tónu, z každé sekvence jednotlivých etud Nocturnes.“

„V Martinů Sonátě pro violoncello a klavír č. 2 se mistrovství obou mladých umělců projevilo nejvýrazněji.“

Pro letošní 30. výročí svého založení připravil Institut Bohuslava Martinů četné akce doma i v zahraničí, výstavy, přednášky, koncerty i operní představení; připomíná na nich osobnost Bohuslava Martinů nejen jako světoznámého skladatele, ale také hudebníka a přítele českých i světových umělců. Na 11. Benefičním koncertu Institutu Bohuslava Martinů ve středu 12. listopadu v Profesním domě na Malostranském náměstí přiblížil ředitel Aleš Březina třicetiletou práci Institutu a představil mladé umělce, violoncellistu Viléma Vlčka a klavíristu Denise Linnika, kteří vystoupili bez nároku na honorář.

„Orchestr Janáčkovy opery pod vedením svého nového šéfdirigenta Roberta Kružíka interpretaci věnoval maximální soustředění.“

„Sbormistr Pavel Koňárek si rozuměl s dirigentem – reakce sboru byly dokonale sladěné s orchestrem i s charakterem skladby.“

„Situaci zachránila litevská sopranistka Aistė Piliba.“

Podzimní koncerty souboru Janáčkovy opery se již staly tradicí. Tentokrát v Janáčkově divadle ve středu 12. listopadu k sychravému podzimu dobře ladilo Requiem, op. 89 Antonína Dvořáka, kdy spolu s orchestrem a sborem Janáčkovy opery vystoupili sólisté opery – Jana Hrochová, Peter Berger, Jan Šťáva a s nimi litevská sopranistka Aisté Piliba, která zastoupila nemocnou Pavlu Vykopalovou. Liturgický text nepotřeboval žádné další dokreslení, jeho provedení bylo šéfdirigentem Robertem Kružíkem dokonale propracované. Byl to večer neokázalý, přesto se silným a přesvědčivým poselstvím.

„Na sklonku života sám předpověděl, že ‚jestli se na mě bude pro něco vzpomínat, pak to bude pravděpodobně kvůli Janáčkovi‘.“

„Jako na neuvěřitelný zážitek vzpomínal na jeden večer v roce 1947, kdy poprvé uslyšel z orchestřiště Národního divadla ‚ty nádherné hluboké mollové akordy‘, první takty opery Káťa Kabanová.“

„Němčina nebyla v Praze po válce moc populární, jak tušil, tak se učil česky.“

Britský dirigent Charles Mackerras byl milovníkem Mozarta a Händela, rád se věnoval Brahmsovi a Wagnerovi i anglickým autorům, ale jeho největší láskou byl nezpochybnitelně Leoš Janáček. Obklopený samozřejmě ještě dalšími tuzemskými skladateli od Dvořáka a Smetany po Martinů. Životní dráhu znalce a proroka české tvorby, ohraničenou daty 17. 11. 1925 a 14. 7. 2010, připomínáme zastávkami v Londýně, v Praze, Brně a Berouně při jeho nedožitých stých narozeninách.

„Zvolený program působil velmi přitažlivě.“

„Domnívám se, že nejbližší všem posluchačům byla hudba nám velmi drahého a s láskou přijímaného Bohuslava Martinů.“

„Interpreti odvedli vynikající, charakterizačně výraznou interpretační práci.“

Ve čtvrtek 13. listopadu se uskutečnil interpretačně atraktivní večer v koncertním sále Konzervatoře Brno, který posluchačům nabídl program pro klavírní dua. Volba repertoáru vycházela z již mnohaleté tradice obdobných interpretačních seskupení mezinárodního charakteru, probíhajících v severomoravském Jeseníku z podnětu zakladatelů této akce, a to profesora brněnské JAMU, pianisty a vynikajícího pedagoga Vlastimila Lejska (již zesnulého) a profesorky brněnské konzervatoře, pianistky a spisovatelky Věry Lejskové, jež se koncertní akce osobně zúčastnila a stále se účastní kulturního života v Brně.

„Amen – slovo, které v sobě nese pravdu, jistotu, stabilitu, věrnost, souhlas i dovršení – se stalo osou celého koncertu a klíčem k interpretaci.“

„Silentium Ensemble nechal plně vyniknout kantáty Buxtehudeho i sonáty Capricorna díky jasné práci s textem a na pevném hudebním základu.“

„Koncert ukázal, že ztišení může mít větší sílu než monumentální zvuk.“

Koncert Silentium Ensemble v brněnském kostele sv. Janů ukázal, jak silně může vokální hudba zapůsobit v prostředí barokního chrámu, pokud se interpretace opře o citlivost, přesnost a stylovou ukázněnost. Večer 13. listopadu, provázený vstupy moderátora v dobovém kostýmu, nabídl dramaturgii postavenou na dialogu kantát Dietricha Buxtehudeho a originální vsuvce s podobě výběru děl Samuela Capricorna. Souhra architektury, akustiky a pečlivě vystavěné interpretace vytvořila vzácný celek, který držel tah od prvního do posledního taktu. Byl to koncert, kdy čas ztratil význam.

„Mancini začíná poměrně zeširoka, zabývá se dějinami hudby, jejím významem pro kultivaci člověka, ba dokonce i pro léčbu nemocí.“

„Už v Manciniho době byli dle jeho slov ‚začátečníci podvedeni neznalými učiteli‘.“

„Je patrné, že textu se chopila nejen překladatelka, ale i zpěvačka, která se snažila co nejvíce dobrat podstaty věci na základě vlastní zkušenosti.“

Milovníci opery mají patrně v knihovně některé knihy o zpěvu, určené nejen profesionálům, ale i širší hudbymilovné, respektive operymilovné veřejnosti. Jmenujme Historii bel canta od Rodolfa Cellettiho nebo Vzdělaného pěvce od Franzisky Martienssenové-Lohmannové. Komplet dvou knih, který připravila dvojice Vanda Martáková a Jan Marták, nicméně zprostředkovává pohled přímo do Itálie 18. století, a to prostřednictvím tehdejší kapacity, uznávaného pedagoga Giambattisty Manciniho, autora traktátu Praktické úvahy o zdobeném zpěvu.

„Umělecké kvality Arkadije Volodose jsou natolik výjimečné, že je mnoha hudebními kritiky považován za následovníka legendárního Vladimira Horowitze.“

„Pro Schumannův cyklus Tance Davidovců je Volodos naprosto ideálním interpretem.“

„V Lisztově třinácté Uherské rapsodii umělec prokázal, že nemá žádné technické limity.“

Na závěrečném koncertu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného ve čtvrtek 15. listopadu vystoupil ve Dvořákově síni Rudolfina Arkadij Volodos, jeden z nejproslulejších soudobých světových pianistů. Program svého recitálu sestavil z děl tří nejvýznamnějších představitelů hudebního romantismu: Franze Schuberta, Roberta Schumanna a Franze Liszta. Za zmínku určitě stojí skutečnost, že hrál na Steinwaye se speciálně upravenou klaviaturou.

„Dvořákova soutěž oproti jiným přináší určitý skok i ve finančním ohodnocení, organizátoři se snaží přiblížit evropskému standardu odměn.“

„Nejvíce se bojím toho, že jednou nebudu umět odejít.“

„Zpěvákovi musí být rozumět a neměl by do díla vnášet nesmysly, které tam nepatří.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, jejíž devětapadesátý ročník v Karlových Varech právě dozpíval své poslední tóny, zná své vítěze. KlasikaPlus.cz je představuje v sérii rozhovorů. Dnešní díl patří laureátům kategorie Operní naděje, určené mladým pěvkyním a pěvcům narozeným mezi lety 2005 a 2009. V této kategorii zvítězila Gabriela Mazurová, studentka olomoucké Konzervatoře Evangelické akademie, která si zároveň odnesla Cenu Nadačního fondu Soni Červené. Mezi chlapci uspěl Richard Kolař, student Konzervatoře Pardubice, jenž k vítězství přidal i Cenu Magdalény Hajóssyové.

„Sváteční program v pondělí večer vrcholí přímým přenosem koncertu České filharmonie z Dvořákovy síně Rudolfina.“

„Ve středu večer ještě jednou dojde na dirigentské umění Leonarda Bernsteina, který zemřel na podzim před pětatřiceti lety.“

„Operní podvečer v neděli patří opeře Matilde di Shabran Gioacchina Rossiniho s peruánským tenoristou Juanem Diégem Flórezem.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 17. do 23. listopadu?

„Není úplně běžné být přítomen koncertu dokonalému od začátku do konce.“

„Pražský katedrální sbor podal skvělý výkon a sólisté podali Recordare tak výborně, jako by hudba vznikala a plynula z nebeských výšin…“

„Pražští komorní sólisté v čele s Radkem Baborákem opět prokázali svoje mistrovství a virtuozitu.“

V úterý 11. listopadu posluchači zcela zaplnili kostel sv. Anežky České na pražském Spořilově, aby si poslechli Requiem Wolfganga Amadea Mozarta. Pražští komorní sólisté spolu s Pražským katedrálním sborem, sólisty Barborou Pernou, Karlou Bytnarovou, Ramanem Hasymau, Jiřím Brücklerem, varhaníkem Alešem Bártou a skladatelem Jiřím Trtíkem zde připravili koncert ke Dni válečných veteránů Pocta hrdinům; koncert byl s úctou věnován obětem a hrdinům všech válek.

„Veřejné vystupování v otcově souboru jí zachutnalo natolik, že jako dvacetiletá založila ženské kvarteto a poté ženský orchestr.“
„Nedůvěru, s jakou byl přijímám, lze nejlépe vyčíst z novinových kritik, které provázely jejich stále častější turné.
„Autorku ‚živých melodií, které dovedou potěšit‘ připomene 1. ledna 2026 Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků.“

Proč si každoročně 28. října připomínáme vznik neexistujícího státu? Asi proto, že mnohým z nás je odkaz někdejšího Československa stále čímsi blízký. A platí to i pro klasickou hudbu, do které kromě známých pojmů od Hummela po Moyzese patří i zapomenutá skladatelka, ale především dirigentka prvního ženského orchestru na světě Josephine Amann-Weinlichová.

„Redutu zaplnili příznivci soudobé hudby a koncert zahájil ředitel festivalu Marek Keprt krátkým proslovem, v němž mimo jiné upozornil na jedinečnost programu, v němž zazní tři premiéry.“

„Naprostou novinkou večera byla kompozice od přítomného skladatele Františka Chaloupky.“

„Skladba začala velmi nenápadně klidným, skoro až neslyšným ševelením smyčcových nástrojů. Tak tichým, že by bylo slyšet spadnout špendlík.“

Již tradičně patří závěrečný koncert festivalu soudobé hudby MusicOlomouc Moravské filharmonii Olomouc. Nejinak tomu bylo během letošního sedmnáctého ročníku, který nesl podtitul Keyboards. Ve čtvrtek 13. listopadu se završil večerem plným premiér.

„Coplandovi se dařilo psát hudbu plnou patriotismu. Tak plnou, že se její styl udržel ve filmu vlastně dodnes.“

„Dílo záměrné bukolické jednoduchosti, se smírným vyústěním do nálady evokující náboženské shromáždění či modlitbu.“

„Publikem byla skladba ihned pochopena jako odraz národní identity, naděje a naplnění v těžké době druhé světové války.“

Za hudbu k baletu Apalačské jaro získal Aaron Copland roku 1945, rok po premiéře, Pulitzerovu cenu. Dílo složené pro tanečnici Marthu Grahamovou bylo svým optimistickým vlasteneckým námětem oslavou lásky, mateřství a venkovského života a hudebně – tanečními rytmy, široce rozvinutými harmoniemi a dlouhými melodickými oblouky – aktuální syntézou abstraktního modernismu a nezakryté lidovosti. Mimořádně empatickou nahrávku Leonarda Bernsteina a orchestru Los Angeles Philharmonic z první poloviny 80. let připomínáme ke 14. listopadu, dni, kdy se před 125 lety, tedy v roce 1900, skladatel narodil.