KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Dvořákovo trio před závěrem českokrumlovského festivalu english

„Dvořákovo trio patří mezi nejvýraznější na domácí hudební scéně.“

„Dramaturgie vystavěla koncert na jednoduché ukázce vývoje klavírního tria jako žánru od hudby pro pobavení po významnou formu v období vrcholného romantismu.“

„Vrchol večera se nacházel v druhé skladbě, Triu c moll, op. 2 Josefa Suka.“

Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově spěje pomalu do svého závěru. Jedním z interpretů, kteří před závěrem festivalu představili svoje hráčské kvality, bylo Dvořákovo trio. V parném středečním večeru představilo v zámeckém Maškarním sále hudbu Wolfganga Amadea Mozarta, Josefa Suka a Antonína Dvořáka.

Dvořákovo trio patří mezi nejvýraznější na domácí hudební scéně. Soubor od roku 2004 sdružuje houslistu Jana Fišera, violoncellistu Tomáše Jamníka a pianistu Iva Kahánka; tři renomované hudebníky, kteří vkládají do společně interpretované hudby svůj vlastní kus hráčského umu. Přes vynikající souhru je Dvořákovo trio postaveno především na třech silných osobnostech, což je bezpochyby v interpretované hudbě slyšet a činí ji to nadmíru zajímavou, jak bylo možné postřehnout i v Českém Krumlově. Tato přednost Dvořákova tria podle mě vynikne především v hudbě pozdější, ať už se jedná o pozdní díla Antonína Dvořáka, hudbu Josefa Suka, tak především o dílo Leoše Janáčka či hudbu soudobou.

Dramaturgie českokrumlovského festivalu vystavěla koncert na jednoduché ukázce vývoje klavírního tria jako žánru od hudby pro pobavení po významnou formu v období vrcholného romantismu. Program koncertu tak nabídl tři vedle sebe stojící skladby, které velmi umožňují hráčům, a v případě Dvořákova tria zvlášť, rozvinout hráčskou suverenitu a interpretační nápaditost. Jako první zaznělo Mozartovo Trio C dur, K 548. Hlubších hudebních myšlenek prostá skladba byla určena snad spíše pro amatérské hudebníky než pro virtuózní kreace, jak naznačuje i použitá tónina C dur. I přesto lze skladbu vystavět jako zajímavý kus, například na jisté „šumařině“ jako hudbu pro pobavení, bez přílišné estetizace. Dvořákovo trio se vydalo spíše opačným směrem a snažilo se kompozici podat jako vyzrálou a procítěnou skladbu, plnou dynamických proměn. Podle mě výsledek moc nevyšel a vše vyznělo tak trochu na truc, bez hravosti a energie i zásadnějších vkladů jednotlivých hudebníků. Dokonce snad v částečné nejistotě a s nepatrnými zvukovými kazy.

Vrchol večera se nacházel v druhé skladbě, Triu c moll, op. 2 Josefa Suka. Kompozice, kterou autor vytvořil už během mladých let (původně také pro amatérské hudební večery) a pak následně několikrát upravil do finální podoby, podalo Dvořákovo trio opravdu energicky. Hráči střídali expresivitu s poetikou a tuto romantickou skladbu jako by najednou posunuli někam o pár desítek let dopředu. Zaujala značná plasticita interpretace a důraz na vklady jednotlivých nástrojů. Ať už jiskřivě znějící klavír Iva Kahánka, který držel tempo skladby pevně v rukách, nebo zpěvné housle Jana Fišera, které skvěle rozehrály ty nejromantičtější pasáže, či violoncello Tomáše Jamníka, které v allegru vyznívalo tak vřele. Hráči rafinovaně kouzlili s dynamikou do těch nejsubtilnějších detailů a každou jednotlivou větu odstínovali jako specifický svět.

Po přestávce, při které měli návštěvníci možnost obdivovat prostor Maškarního sálu, kde se tradičně komorní koncerty českokrumlovského festivalu konají, zaznělo Trio č. 3 f moll, op. 65 Antonína Dvořáka. Mistrná práce s hudebním materiálem a hudebními myšlenkami dělá z této kompozice mimořádný kus, oblíbený mezi hráčkami a hráči po celém světě. Dvořákovo trio, s ohledem svůj název, nesmí zůstat pozadu, a naopak se musí pokusit dosáhnou té nejlepší interpretační kvality a snad i něčeho navíc. Slyšel jsem opravdu sehranou trojici, kontrolovanou hru i zvukovou čistotu. Hráči intenzivně pracovali se specifickou náladou skladby, ať už na rovině vět, nebo jednotlivých pasáží. První věta mi připadala až neuvěřitelně expresivní a teskná. Druhá ve své střední části nabídla tolik naděje a tajemnosti zároveň v podání houslí, a především Kahánkova jiskrného klavíru. Třetí část podali hráči na můj vkus moc stroze a podle mého nedokázali využít melancholickou náladu a půvab, který tato věta nabízí. Finále pak bylo vroucné a dramaticky vyvrcholilo jako oslava Dvořákova díla v podání tria, které se honosí jeho jménem.

Foto: Libor Sváček

Jan Průša

Jan Průša

Hudební publicista

Jan Průša (*1990) pravidelně přispívá svými recenzemi a dalšími texty o klasické hudbě a opeře. Mimo KlasikuPlus spolupracuje také s Českou televizí nebo Deníkem N. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy v Praze a religionistiku v Brně. Na festivalu Smetanova Litomyšl a v týmu České filharmonie se zabývá fundraisingem. V roli hudebního publicisty se zaměřuje na období pozdního romantismu, expresionismu nebo autory Nové hudby. Jednou by rád interpretoval na klavír Cageovu slavnou kompozici 4’33.



Příspěvky od Jan Průša



Více z této rubriky