PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Nejosobnější byly cesty za Johannesem Brahmsem. Ve známém skladateli, o osm let starším, našel Dvořák nejen příznivce, ale také rádce, vzor a brzy i přítele.“

„Když byla ve Dvorní opeře roku 1885 uvedena jeho opera Šelma sedlák, doprovázely ji protičeské demonstrace.“

„Ve velkém sále Musikvereinu Dvořák nejenže několikrát sledoval provedení vlastních i cizích děl, ale v letech 1887 a 1896 tam nakonec svá díla – Houslový koncert a Svatební košile – osobně dirigoval.“

Dvojí putování přes oceán do Ameriky, devět cest do Anglie, zejména do Londýna, Leedsu, Birminghamu, Worcesteru a Cambridge, jízdy do Hamburku a Berlína, řada výjezdů do Drážďan, Lipska, Frankfurtu, Kolína nad Rýnem, Bruselu nebo Budapešti a umělecké turné do Moskvy a Petrohradu… Cest do ciziny bylo v životě Antonína Dvořáka docela dost. Ale nejčastějším cílem za hranicemi českých zemí byla pro něj Vídeň.

„Do Konviktu chodil nejen na koncerty, ale také do hostince, který provozovali rodiče jeho přítele, skladatele Karla Bendla. Přivedl tam i Brahmse.“

„Místo violisty v divadelním orchestru opustil v roce 1871. Spoluúčinkoval tam mimo jiné při premiérách Smetanových oper Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta a Dalibor.“

„Byt v Žitné ulici si skladatel držel, i když byl v Americe.“

Antonín Dvořák se narodil a dětství trávil v Nelahozevsi u Vltavy. Nějakou dobu jako dospívající prožil ve Zlonicích, jeden školní rok v České Kamenici a mnohem později tři školní roky v Americe. Od roku 1877 pravidelně jezdil na Vysokou u Příbrami, od roku 1884 do vlastní vilky, kde každoročně trávil letní měsíce a měl tam druhý domov. Nejvíc je však přece jen spojen s hlavním městem. V Praze bydlel od šestnácti let a v Praze také 1. května 1904 v nedožitých třiašedesáti zemřel.

„Svatebními košilemi uvedenými v Birminghamu rok poté, co v Londýně dirigoval kantátu Stabat mater, pokračovaly zahraniční úspěchy Antonína Dvořáka.“

„Erbenovy básně Dvořáka zaujaly svérázným koloritem, důrazem na mravní principy i svým rytmem a spádem.“

„Svatební košile by neexistovaly, nebýt kantáty Stabat mater. Jak z hlediska příležitosti, tak z hlediska tvůrčích zkušeností.“

Kantáta Svatební košile je prvním dílem, které Antonín Dvořák komponoval na objednávku z Anglie. Zazněla tam poprvé v létě 1885 na festivalu v Birminghamu. Premiéru měla nicméně o pár měsíců dříve v Plzni. Osmadvacátého března ji tam v čele Orchestru 35. pěšího pluku a místního Hlaholu dirigoval sám autor. Zaužívaný anglický titul vokálně-instrumentální skladby mimochodem v překladu zní o dost jinak než v případě literární předlohy, Erbenovy balady: Nikoli The Wedding Shirts, jak by se dalo čekat, ale The Spectre’s Bride – Duchova nevěsta či Nevěsta přízraku.

„Byl zdatný chodec a nadšený pěší turista. S přáteli se účastnil řady výletů.“

„Miloval ptactvo i jeho zpěv. Sám choval holuby a chtěl mít ve svém holubníku zástupce od každého druhu.“

„Jeho zájem o vše, co souviselo se železnicí, někdy hraničil s posedlostí.“

Procházky, pěší výlety s přáteli, ptačí zpěv, zahradničení, chov holubů, lokomotivy… To jsou hlavní záliby skladatele Antonína Dvořáka, které v den jeho narozenin shrnuje další díl dvořákovského seriálu. Odpočinek se v zálibách mísil s inspirací. A tak nepřekvapí, že je v jeho dílech zachycena řada přírodních dojmů nebo že si do rukopisné partitury napsal, že hlavní téma symfonie ho napadlo při vjezdu slavnostního vlaku na nádraží v Pešti…

„Nikdy nepřijížděl jako lázeňský host. Vždy měl ve městě nějaké setkání, většinou s berlínským nakladatelem Fritzem Simrockem.“ 

„Čtyři věty naplnil blahodárnou životní vřelostí, psalo se po premiéře v červenci 1894.“

„Karlovarský symfonický orchestr vstoupí po prázdninách do 190. sezóny. Novosvětskou symfonii má na programu 14. září.“

Půl tuctu osobních návštěv skladatele a první provedení Novosvětské symfonie na evropském kontinentu před sto třiceti lety, to je základ dvořákovských tradic v Karlových Varech. Jako nejstarší tuzemské těleso je udržuje Karlovarský symfonický orchestr a s ním coby pořadatel renomované soutěže také Mezinárodní pěvecké centrum Antonína Dvořáka. Nepřekvapuje, že právě toto lázeňské město bylo navíc i místem odhalení prvního pomníku Antonína Dvořáka na světě.

„První setkání Josefa J. Kovaříka s Antonínem Dvořákem proběhlo pravděpodobně na přelomu roku 1888 a 1889 ve významném knihkupectví Františka A. Urbánka.“

„Na dnešek abych nezapomněl zdálo se mně o Vás – co by jste tomu řekla hráli jsme spolu Lannerovy Valčíky u Schmidtů – ve Spillville!“

„Ve dne hraji – hraji sice nyní dost – snad i více nežli jsem v Praze hrával – chvilku čtu – večer sedám doma hledím z okna zpomínám po tmě na časy – na ty dobré časy – tak dávno minulé.“

Antonín Dvořák se během svého života seznámil s mnoha osobnostmi, se kterými se navzájem obohatili a inspirovali. Kromě dirigentů, skladatelů nebo hudebních vydavatelů se jednalo také o hudebníky, kteří s Dvořákem spolupracovali. Mezi nimi se vyjímal česko-americký houslista Josef Jan Kovařík (1870–1951), který byl skladateli nablízku po čtyři roky během jeho amerického období.

„I dcera Terezie Liehmannové tvrdila, že skladateli při zhudebňování Terinky a učitele Bendy v Jakobínu byli vzorem její maminka a dědeček ze Zlonic.“

„Vztah s Annou prošel i tragickými okamžiky, když jim krátce po sobě zemřely první tři děti.“

„Josefínu Dvořák tajně miloval.“

První máj je „lásky čas“, ale také dnem úmrtí ústřední postavy Roku české hudby, totiž Antonína Dvořáka; dnes uplývá sto dvacet let od jeho skonu. Portál KlasikaPlus.cz přináší další díl seriálu Dvořák v souvislostech, tentokrát zaměřený na Dvořákovy romantické známosti.

„Komponoval je z vnitřního popudu, bez jakékoli objednávky.“

„Výraznou hodnotou tohoto neobvyklého písňového cyklu je text.“

„Naplnil je hlubokými a intenzivními emocemi, ale především odzbrojující pokorou.“

Americké období přineslo v tvorbě Antonína Dvořáka několik skvělých skladeb. Vedle Novosvětské symfonie a Violoncellového koncertu h moll a vedle několika komorních děl k nim patří i Biblické písně. Premiéra první pětice se uskutečnila až v Praze, při prvním koncertě České filharmonie v lednu 1896, zkomponovány však byly původně s klavírním doprovodem, a to před sto třicet lety – před Velikonocemi v březnu roku 1894.

„Devět symfonií Antonína Dvořáka pokrývá v jeho tvorbě období tří desetiletí, během nichž se z neznámého pražského hudebníka, violisty orchestru Prozatímního divadla, stal uznávaný tvůrce požívající respektu nejen doma, ale i v německy mluvících zemích, v Británii a ve Spojených státech.“

„U zrodu Symfonie e moll, ve světovém kontextu Dvořákova nejpopulárnějšího díla, stál v období maxima jeho tvůrčích sil souběh příznivých okolností.“

„Ohromení novým prostředím a novými kulturními podněty v kombinaci s již vykrystalizovaným osobitým kompozičním stylem, mistrně ovládaným, přetvořila skladatelova tvůrčí fantazie v případě Novosvětské v mimořádně vyvážené dílo výjimečných kvalit.“

Květen 1893 byl pro Antonína Dvořáka v New Yorku radostnou dobou. Pracoval na nové symfonii, a to s vědomím o jejím Amerikou ovlivněném charakteru, a po mnoha měsících odloučení byly na cestě za ním děti. Obě roviny, tvůrčí a osobní, se propojily ve středu 24. května. A tak lze na konci právě ten den dokončené partitury Novosvětské symfonie číst dvě poznámky. Jednak „v 9 hodin ráno“, jednak „Děti přijely do Southamptonu, 1.33 odp. přišel telegram…”.

„Na varhany za téměř dva tisíce dolarů se krajané složili za jediný víkend. Poté, co na ně hrával Dvořák, jsou dnes prý nevyčíslitelné hodnoty.“

„U soutoku jedné říčky a potoka, kam Dvořák chodil, je nevýrazný pomník připomínající jeho pobyt, ale socha Mistra přímo ve vesnici dodnes chybí.“

„Nemohl jsem se zbavit dojmu, že tomuto místu něco dlužíme. I proto jsem tam byl, abych to pochopil a přemýšlel o tom, jak to změnit…“

Sto dní, které v létě 1893 skladatel Antonín Dvořák strávil v iowské vesnici Spillville, navždy změnily její osud. Dvořák s manželkou tu měli po delší době v Americe konečně pohromadě celou rodinu se šesti dětmi. A hlavně svatý klid po prvním náročném roce stráveném v rušném a pro něj stresujícím New Yorku ve funkci ředitele Národní konzervatoře hudby. Iowa, kam počátkem června odjeli vlakem a pokračovali na povozu, mu připomínala domov. A ve Spillville se mluvilo ještě stále česky.

„V Žitné ulici Dvořák postupně bydlel nejméně ve čtyřech různých bytech.“

„Nepodařilo se zachránit památný dům, ve kterém při pobytu v New Yorku bydlel a kde mimo jiné napsal Novosvětskou symfonii. Stavbu zbourali.“

„Na Vysokou u Příbrami jezdil, moderně řečeno, na chalupu. Právě tam dokončil Rusalku…“

Antonín Dvořák zemřel první květnový den roku 1904. Doma, v Praze v Žitné ulici, kousek nad Karlovým náměstím, kde s rodinou bydlel od roku 1877. „To se mi nějak točí hlava, půjdu si lehnout,“ zněla prý jeho poslední slova, když se mu udělalo při nedělním obědě nevolno. Nábytek z bytu je dnes ve vile Rusalka ve Vysoké u Příbrami. V jídelně, kde jednoho dne po dopsání posledních taktů při příchodu shora z pracovny slavnostně oznamoval, že „Rusalka právě zemřela“, je tedy mezi židlemi zřejmě i ta, na které seděl toho prvního květnového dne roku 1904.