„Celý večer jsem byla svědkem výborné dramaturgie, která byla vstřícná vůči posluchačům i hráčům, což se zrcadlilo v aktivních reakcích publika.“

„Dvojice moderátorů se v komentáři velmi přirozeně doplňovala, často došlo i na vtipnou historku.“

„Česká studentská filharmonie předvedla jeden ze svých nejlepších výkonů, protože po všech stránkách šlo o výborné provedení tohoto díla.“

Desátý říjen je považován za Den duševního zdraví. Z médií často slyšíme o alarmující situaci ohledně nárůstu duševních problémů zejména u mladší generace a také o různých způsobech, jak jim čelit. Národní ústav duševního zdraví představuje ve svém projektu Umění – cesta do duše možnost pečovat o svou duši za pomoci klasické hudby. Medicína tedy ukazuje, že poslech zejména tohoto typu hudební kultury dokáže až léčebným způsobem zapůsobit na lidskou duši a najít cestu k nové kráse – kráse umění. 

Jenže nalákat mladé publikum k poslechu Brahmse, Dvořáka nebo Stravinského v konkurenci jiných, zábavnějších žánrů není jednoduché. A nemusí jít přitom primárně ani o duševní hygienu, smysl návštěv koncertů klasické hudby spočívá i ve společenské funkci a rozvíjení kreativního myšlení a soustředění. Jak ale mladé generaci zprostředkovat umělecká díla klasické hudby tak, aby je nadchla, zabavila a přitom atraktivním způsobem vzdělala? 

Dnes už naštěstí v kulturních institucích působí lidé, kteří tyto otázky prakticky řeší, například v Oddělení vzdělávacích programů České filharmonie. To v pátek 24. října ve Dvořákově síni pražského Rudolfina nabídlo publiku jeden ze svých vzdělávacích programů z cyklu Kroky do nového světa. Tentokrát se vstoupilo do hudebního světa nástrojových skupin symfonického orchestru, čehož je výborným příkladem právě instrumentačně barevná hudba k baletu Pták ohnivák Igora Stravinského. Program nesl název Nejen Pták ohnivák aneb Na přání orchestru.

Zmíněné Oddělení vzdělávacích programů plní důležitou roli v edukaci veřejnosti už přes dvacet let. Od programů a workshopů pro nejmenší a studenty prvního stupně základních škol (Rudolfínek, Smetanissimo, Dan Brown: Divoká symfonie), přes žáky druhého stupně a středoškoláky (Hudba v base, Smetanissimo, iFilharmonie) až po seniory (Hudební rudolfínská setkání).

A právě cyklus Kroky do nového světa (dříve Čtyři kroky do nového světa), který v sezóně 2025/2026 slaví své dvacáté výročí, byl určen jak školákům v dopoledních časech (konkrétně 22. až 24. října v 10:00), tak široké veřejnosti ve formě večerního koncertu. Doposud tak byla zábavným způsobem komentována hudební díla jako Symfonie č. 4 „Italská“ Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v roce 2013, Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho v roce 2014, Janáčkova Sinfonietta v roce 2015 a Její pastorkyňa v roce 2019 nebo Stravinského Svěcení Jara z roku 2023.

Dramaturgie cyklu se zaměřuje na díla, která zásadním způsobem ovlivnila hudební dějiny, a je tvořená Petrem Kadlecem, vedoucím Oddělení vzdělávacích programů České filharmonie, společně s dirigentem a skladatelem Markem Ivanovićem. Koncerty Kroků do nového světa oba společně komentují, přičemž základní hudební pilíř těchto programů představuje Česká studentská filharmonie. Jedná se o jeden z dlouhodobých vzdělávacích projektů edukací České filharmonie, který vznikl už v roce 2006. Je tvořen šikovnými hráči převážně hudebních škol a Ivanović je jeho hlavním dirigentem. 

Po posledním společném projektu, na kterém v sezóně 2024/2025 zazněla hudba Čajkovského Labutího jezera a Dvořákovy Symfonie č. 8 G dur „Anglické“, se v této koncertní sezóně pozornost dramaturgie obrátila opět k Stravinskému, konkrétně k jeho baletu Pták ohnivák, ale až ve druhé polovině koncertu. „Předskokany“ k této prokomponované baletní hudbě se staly skladby na základě ankety orchestrálních hráčů, což odrážel i název koncertu Nejen pták ohnivák aneb Na přání orchestru.

Celkově měl večer skvěle promyšlenou dramaturgii, která posluchačům umožnila se nejdřív zorientovat v jednotlivých nástrojových skupinách orchestru (v případě hráčů šlo o rozehrání se v instrumentačně jednodušších skladbách), a až následně se přešlo k poslechu a interpretaci náročnější prokomponované hudby pro celý symfonický orchestr. Celý večer jsem tak byla svědkem výborné dramaturgie, která byla vstřícná vůči posluchačům i hráčům, což se zrcadlilo v aktivních reakcích publika. A vysokou interpretační úrovní s chytrým průvodním slovem se v průběhu koncertu také nešetřilo.

Začalo se slavnostně Fanfárou pro obyčejného člověka amerického skladatele Aarona Coplanda (1900-1990), kterou z empory provedly žesťové nástroje, z pódia bicí. Už v této první skladbě vynikla pečlivá příprava hráčů pod taktovkou dirigenta Marka Ivanoviće, která se projevila zejména ve zvukové vyváženosti žesťových nástrojů s bicími. 

Jako druhá v pořadí se publiku představila nástrojová skupina smyčců v díle Josefa Suka (1874-1935) s názvem Serenáda Es dur pro smyčcové nástroje, op. 6. V této skladbě se projevila zejména intonačně čistá interpretace orchestru a cit pro frázování. Všechny důležité informace ohledně interpretovaných děl, nástrojových skupin anebo zajímavosti k hudebním skladatelům velmi kultivovaně sdělovali v průběhu celého programu průvodce Petr Kadlec s dirigentem Markem Ivanovićem. Tato dvojice se v komentářích velmi přirozeně doplňovala, často došlo i na vtipnou historku. 

Vyzdvihla bych zejména jejich schopnost sdělit jenom podstatné informace, které byly pro určité dílo nebo skladatele důležité a také profesionální, kultivovaný hlasový projev. Ten se ukázal i při komentovaní třetí části Symfonie č. 3 in F pro varhany, žestě a tympány, op. 33 skladatele Miloslava Kabeláče (1908-1979), která byla vybrána pro exhibici především skupiny žesťových nástrojů. Po zvukově jemnější smyčcové Serenádě Josefa Suka představovala tato kompozice velký zvukový kontrast a ve spojitosti s varhanami v podání Daniely Valtové Kosinové vyzněl Kabeláčův nekompromisní a zásadový charakter v jeho skladbě naplno, přesně a přesvědčivě. 

Česká studentská filharmonie ve svém nasazení v průběhu koncertu nepolevila a v následující Serenádě d moll pro dechové nástroje, op. 44 skladatele Antonína Dvořáka vyzněla dřeva s lesními rohy a kontrabasem opět zvukově vyváženě, s dynamickým frázováním a rytmickou přesností. 

Jedinou mou výhradou je absence skladby pro flétny a pikolu, které v průběhu celé první poloviny koncertu nedostaly žádný prostor se předvést. A i když tuto situaci Kadlec s Ivanovićem vtipně okomentovali, myslím, že vynecháním tak zásadních dechových nástrojů, jako jsou flétny, program lehce ubyl na svékomplexnosti.

 Po přestávce přišla očekáváná baletní hudba s názvem Pták ohnivák ruského skladatele Igora Stravinského (1882-1971), která představovala pro orchestr největší interpretační výzvu. Jde totiž o skladbu s bohatou na zvukomalbu, v které je příběh prince a jeho záchrany princezny díky kouzelnému ptákovi hudebně velmi pestře zobrazen. 

Nástroje znázorňují různé úškleby příšer, tajemnou atmosféru, zamilovanost i uklidňující hudbu k spánku. Myslím si, že Česká studentská filharmonie předvedla jeden ze svých nejlepších výkonů, protože po všech stránkách šlo o výborné provedení tohoto díla. Nechyběla zvuková vyváženost orchestru, intonační čistota, rytmická přesnost a celkově technicky zvládnutá až virtuózní místa. Když k tomu připočtu i sdělné komentáře k ději baletu tak, aby posluchač přesně věděl, co který hudební úsek programově znázorňuje a který nástroj tak právě činí, mohu psát o opravdu vynikajícím vzdělávacím programu. 

Po skončení koncertu bylo na tvářích publika vidět vřelé úsměvy, které snad zrcadlily splněná očekávání. Už teď se těším na březen a duben 2026, kdy se v rámci cyklu Tři přání programové řady Krok budou plnit další touhy, a to sólistovi a dirigentovi. A když už jsem u těch přání, ztotožňuji se s jednou konkrétní tužbou, kterou bezprostředně po koncertu vyslovila paní Anna Fejérová, manželka zesnulého pana dirigenta Jiřího Bělohlávka: „Takovéto koncerty by měly být každý týden.“

Foto: Petr Chodura / Česká filharmonie