PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vstupný tichý, no aj rezký, nástup sláčikov prerušil lyrický tón lesného rohu a následne klarinetu, akoby hovorili sláčikom: ‚Ešte počkajte.‘“

„V narastajúcej dynamike často gradovala aj expresivita, v ktorej sa akoby mihali ostré črepy rozbitej melódie.“

„Hrůšovo absolútne odovzdanie sa kompozícii mohlo byť pre diváka náročné sledovať bez toho, aby sa nepotil s ním.“

Jakub Hrůša 6. decembra v Musikvereine veľkolepo započal sériu koncertov s Viedenskými filharmonikmi. S obrovskou energiou predstavil štyri stredoeurópske diela, ktoré sú mu srdcovo blízke a svoje zanietenie dokázal odovzdať hráčom aj publiku. Na koncerte s čisto orchestrálnym programom stáli v kontraste maďarskí a českí skladatelia, ktorí výrazne posúvali hranice hudobného vyjadrenia. Na zaslúžene vďačný a nekončiaci potlesk publika reagoval Jakub Hrůša opakovanou poklonou, hoci hráči orchestra už medzitým odišli.

„Janáček zase jednou ve vídeňské Státní opeře zvítězil.“

„Pavel Černoch prokázal, že mu janáčkovské role jsou velmi blízké.“

„Marlis Petersen v závěru překvapila lyrickou kantilénou s dramatickým témbrem. Uchvátila publikum, které jí ve zcela zaplněném hledišti děkovalo dlouhým potleskem.“

Inscenace opery Leoše Janáčka Věc Makropulos se vrátila po deseti létech na jeviště Vídeňské státní opery. Tehdy ji dirigoval Jakub Hrůša, letos 30. listopadu stál za dirigentským pultem Tomáš Hanus. Na jevišti vedle Marlis Petersen, představitelky Eliny Makropulos, stál i český tenorista Pavel Černoch. Obnovená inscenace režiséra Petera Steina na scéně Ferdinanda Wögerbauera a v kostýmech Annamarie Heinreich byla de facto premiérou, neboť z původního obsazení zůstal je Wolfgang Bankl v roli doktora Kolenatého. Představení sklidilo obří aplaus.

„Když jsem komponoval finále této čtyřvěté symfonie, napadlo mě, že musím použít co nejvíce valčíkového materiálu.“

„Myslím si, že naše představy o Boulezovi je možná potřeba přehodnotit.“

„Neustále poslouchám Couperina, Bacha a další skladatele staré hudby, protože se od nich můžete naučit všechno. Bylo by nezodpovědné to nedělat.“

Thomas Adès je světově proslulý britský skladatel, dirigent a pianista. Mezi jeho díla patří i tři opery, z nichž nejnovější The Exterminating Angel (Anděl zkázy) měla premiéru v roce 2016 na Salcburském festivalu. Její instrumentální verze zazní v České republice poprvé 3. prosince a hned poté v reprízách 4. a 5. prosince. Program věnovaný 100. výročí narození Pierra Bouleze bude zahrnovat také Air – Hommage to Sibelius, další Adèsovu skladbu hranou v české premiéře. Adès se představí nejen jako skladatel, ale také jako dirigent – dirigovat bude Českou filharmonii. A právě o ní, ale také o oblíbených skladatelských osobnostech i o vlastním komponování se vyjadřuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Slabinu našeho vzdělávacího systému vidím především v nedostatku operních studií.“

„Z pěveckého hlediska mi role Jeníčka neuvěřitelně padla a našla jsem se v ní.“

„Zelenkova hudba není jednoduchá, ale líbí se mi na ní to, že je tak trochu ‚funky‘ a obsahuje spoustu hudebních vtípků.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, jejíž devětapadesátý ročník v Karlových Varech právě dozpíval své poslední tóny, zná své vítěze. KlasikaPlus.cz je představuje v sérii rozhovorů. Dnešní díl patří mezzosopranistce Anně Moriové, která získala první místo v kategorii Píseň a druhé místo v oboru Opera. Umělkyně, která svou pěveckou dráhu zahájila na plzeňské konzervatoři a rozvíjí ji na pražské AMU, má za sebou rychlý vzestup: soutěžní úspěchy, prestižní stáže, debut v Národním divadle i výrazné role v Moravském divadle Olomouc, jehož je dnes sólistkou už třetí sezónu.

„Divadelní prostor není ilustrací dramatu; je jeho partnerem a služebníkem.“

„Janáčkova díla nelze interpretovat v překladu do jiných jazyků.“

„Nejlepší využití technologie je to, kterého si divák ani nevšimne.“

Radu Boruzescu je významný rumunský scénograf, jehož tvorba zásadně ovlivnila podobu evropského divadla a opery posledních desetiletí. V polovině sedmdesátých let odešel spolu se svou manželkou, kostýmní výtvarnicí Mirunou Boruzescu do Francie. Právě jejich dlouholetá spolupráce se stala charakteristickým znakem mnoha významných evropských inscenací. Radu Boruzescu během minulé sezóny vytvořil v Národním divadle Brno scénu k Janáčkově opeře Výlety páně Broučkovy; ta minulý týden získala International Opera Award 2025 v kategorii New Production.

„V tichu se otevírá možnost odhalit jemné nuance, které Wagner zapsal do partitury.“

„Divákům radím, aby se neznepokojovali tím, čemu nerozumějí, a soustředili se spíš na to, co je skutečně oslovuje.“

„Toužím si zazpívat Revírníka v Lišce Bystroušce.“

Irsko-americký barytonista Brian Mulligan, majitel bohatě zbarveného hlasu a pěvec precizní dikce, je pravidelně zván na pódia nejprestižnějších operních domů a koncertních síní světa. Na repertoáru má více než šedesát rolí v sedmi jazycích – od Verdiho a Strausse až po hudbu 21. století a v posledních letech se stále výrazněji profiluje také jako wagnerovský pěvec. V Praze debutuje 26. listopadu na koncertu České filharmonie. Pod taktovkou Antonia Pappana zazní v české premiéře koncertní provedení opery Vězeň Luigiho Dallapiccoly.

„Na sklonku života sám předpověděl, že ‚jestli se na mě bude pro něco vzpomínat, pak to bude pravděpodobně kvůli Janáčkovi‘.“

„Jako na neuvěřitelný zážitek vzpomínal na jeden večer v roce 1947, kdy poprvé uslyšel z orchestřiště Národního divadla ‚ty nádherné hluboké mollové akordy‘, první takty opery Káťa Kabanová.“

„Němčina nebyla v Praze po válce moc populární, jak tušil, tak se učil česky.“

Britský dirigent Charles Mackerras byl milovníkem Mozarta a Händela, rád se věnoval Brahmsovi a Wagnerovi i anglickým autorům, ale jeho největší láskou byl nezpochybnitelně Leoš Janáček. Obklopený samozřejmě ještě dalšími tuzemskými skladateli od Dvořáka a Smetany po Martinů. Životní dráhu znalce a proroka české tvorby, ohraničenou daty 17. 11. 1925 a 14. 7. 2010, připomínáme zastávkami v Londýně, v Praze, Brně a Berouně při jeho nedožitých stých narozeninách.

„Katie Mitchell předkládá londýnskému opernímu publiku příběh jako nezakrytě erotické setkání věčné ženy s mladičkou cynickou zlodějkou, tedy v poměrně brutální úpravě.“

„Hrůšovo pojetí Janáčkovy hudby je podrobné, postihuje a s přehledem organizuje útržkovitou a epizodickou proměnlivost jdoucí často do prudkých drobných kontrastů. V případě Věci Makropulos je ovšem navíc až překvapivě lyrizující.“

„Režisérka ve finále podmanivě, jakoby až naruby užívá zpomalený pohyb všech postav, ve filmu by se řeklo slov motion. Bez patosu tak může gradovat emocionální atak.“

Janáčkova Věc Makropulos, jak ji nově hraje během listopadu londýnská Královská opera Covent Garden, je hodně jiná. Katie Mitchell přeznačila příběh zcela zásadně – přemísťuje ho do současnosti a přidává nové vztahy. S libretem a hudbou však přesto zůstává ve vzácném souznění. Dirigent Jakub Hrůša se s režisérkou kontrastně potkává v krásně empatickém modelování hudebních emocí i tempa a nálady. Výsledkem je sto minut skvělého, navíc mimořádně inovativního hudebního divadla.

„Skočná z opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta by se v takovém tempu, jaké nasadil dirigent Leoš Svárovský, utancovat nedala, byl to spíš závod s technickými možnostmi hráčů.“

„Houslista Daniel Matejča ještě student, přesto je již ostříleným sólistickým matadorem a laureátem mnoha zahraničních soutěží. Už zjevem napovídal, že koncert bude čertovský zážitek.“

„Melodie housle zpívaly ve výškách a hladily v hloubkách, v technických virtuózních částech mladý virtuóz opět udivoval lehkostí, s jakou technické nástrahy svého nástroje zvládal.“

Slavnostní koncert k výročí vzniku Československé republiky nesmí žádným rokem chybět. Je to příležitost, jak dát dárek věrným posluchačům, stejně jako orchestru. Ve čtvrtek 23. října takovým dárkem byl koncert Moravské filharmonie v sále olomoucké Reduty, který řídil dirigent Leoš Svárovský. Dramaturgie připravila skutečné prskavky, kratší a o to efektnější skladby Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Eugena Suchoně, Vítězslava Nováka, Bohuslava Martinů, Iljy Zelenky a Leoše Janáčka. Sólový part houslí zahrál Daniel Matejča, mladý umělec s jiskřivým muzikantským přednesem.

„Ve Smetanově Koncertní etudě C dur zaujala Kahánkova romantická virtuozita, vyžadující od interpreta precizní úhozovou techniku.“

„Z Janáčkovy skladby V mlhách uvedl klavírista Andante a nadchl svým autentickým ponořením do zadumaných a vzepjatých pasáží.“

„V rukou klarinetisty Jana Bostla s výtečným doprovodem Iva Kahánka rozkvetla Martinů Sonatina mnohabarevným souzvukem v emocemi naplněném podání.“

Umělecká inaugurace nového ředitele Pražské konzervatoře Iva Kahánka proběhla v úterý 21. října v koncertním sále Pražské konzervatoře na koncertu Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách v rámci 13. ročníku festivalu Kultura v srdci Prahy. Ředitele a pianistu představila nejen jako vysoce renomovaného umělce, ale také znalého průvodce historií Pražské konzervatoře.

„V chrámu Panny Marie Sněžné zaznělo dílo ovšem bez vizuálního doprovodu, tak jak ho skladatel napsal, tedy pro sbor, harfu, varhany a sólový tenor.“

„Nedalo se nevzpomenout životního údělu našeho největšího myslitele, jehož život se rozplynul v klidu v exilu.“

„Sopránové sólo zpívala Jana Šrejma Kačírková, jejíž sladký, jindy však pevný a ve výškách zářivý a plný soprán, se nesl prostorem.“

Poslední koncert Festivalu duchovní hudby v Olomouci měl 18. října lákavý program. Otčenáš Leoše Janáčka, Stabat Mater Francise Poulenca a soudobou skladbu Labyrint Luboše Fišera. K návštěvě lákali i interpreti, zejména sopranistka Jana Šrejma Kačírková, tenorista Tomáš Černý, dirigent Jakub Klecker s Filharmonií Bohuslava Martinů a sólisty Pavlou Kopeckou na harfu a Martinem Jakubíčkem na varhany. Spoluúčinkoval Český akademický sbor Brno sbormistra Michala Vajdy.

„Navzdory nízkému věku všech hráčů se každá interpretovaná epocha setkala s maximálním pochopením.“

„Jako jeden hráč…“

„Výsledkem byl velký prožitek tělesa, přenesený i na posluchače.“

Smyčcové kvarteto, jehož historie sahá pouze o několik let zpět a které je díky svému vítězství na soutěži Premio Paolo Borciani v roce 2024 a vítězství v soutěži Young Classical Artists Trusts v Londýně v témže roce hostem pódií po celé Evropě, zahrálo 16. října zajímavý program v pražském Atriu Žižkov. Jedním z houslistů kvarteta je Čech – Kryštof Kohout. Dobře navštívený koncert zvedl na svém konci posluchače ze židlí.

„Mackerrasova cena byla udělena dirigentu Robertu Kružíkovi.“

„Po hymně začal už vlastní program, kdy se představili nejvýznamnější britští hudební skladatelé.“

„Před orchestr se postavila rázná žena Anna-Maria Helsing, jeho šéfdirigentka. Přesnými, sdělnými a jasnými energickými gesty věcně a nekompromisně vedla svůj orchestr.“

Festival Moravský podzim zahájil slavnostním koncertem v neděli 12. října v Janáčkově divadle britský symfonický orchestr. Celým festivalem letos prochází jako červená nit vztah k Velké Británii. Orchestr, který dlouhá léta vedl sir Charles Mackerras, velký propagátor a obdivovatel Leoše Janáčka, vede nyní dirigentka Anna-Maria Helsing. Do Brna přivezli především hudbu britských skladatelů, ale samozřejmě nesměla chybět ikonická Janáčkova Sinfonietta, kterou společně interpretovala Hudba Hradní stráže a Policie ČR. Byl to večer nejen slavnostní, ale i triumfální.