„V chrámu Panny Marie Sněžné zaznělo dílo ovšem bez vizuálního doprovodu, tak jak ho skladatel napsal, tedy pro sbor, harfu, varhany a sólový tenor.“

„Nedalo se nevzpomenout životního údělu našeho největšího myslitele, jehož život se rozplynul v klidu v exilu.“

„Sopránové sólo zpívala Jana Šrejma Kačírková, jejíž sladký, jindy však pevný a ve výškách zářivý a plný soprán, se nesl prostorem.“

Poslední koncert Festivalu duchovní hudby v Olomouci měl 18. října lákavý program. Otčenáš Leoše Janáčka, Stabat Mater Francise Poulenca a soudobou skladbu Labyrint Luboše Fišera. K návštěvě lákali i interpreti, zejména sopranistka Jana Šrejma Kačírková, tenorista Tomáš Černý, dirigent Jakub Klecker s Filharmonií Bohuslava Martinů a sólisty Pavlou Kopeckou na harfu a Martinem Jakubíčkem na varhany. Spoluúčinkoval Český akademický sbor Brno sbormistra Michala Vajdy. 

Podzimní festival duchovní hudby Olomouc měl letos 32. ročník a nabídl veřejnosti devět koncertů. Téměř všechny se uskutečnily v kostelích, dva v netradičním, přesto krásném prostředí. Každý z nich měl své kouzlo a duchovní rozměr a všechny byly plně navštívené. A ve všech účinkovali renomovaní umělci, kteří přednesli umělecky hodnotný a zajímavý program. (Reflexe jsme přinesli ZDE a ZDE.)

Závěrečný koncert v chrámu Panny Marie Sněžné v Olomouci měl dokonce i přiléhavý název Mystika v hudbě a všechny skladby, které zde zazněly, byly obdařeny silným duchovním poselstvím. Nejprve to byl Otčenáš Leoše Janáčka, který komponista vytvořil na pět obrazů polského malíře Józefa Męciny-Krzesze, což je výběr z malířových osmi obrazů. Dramatický spád scén je zpracován pod vlivem moravských lidových písní a původně byla při prvním provedení v roce 1901 provázena hudba živými obrazy podle malířových předloh. Uvedení v Brně v Besedním domě 16. října 2011 v rámci festivalu Moravský podzim doprovodila projekce malířových obrazů. V chrámu Panny Marie Sněžné zaznělo dílo ovšem bez vizuálního doprovodu, tak jak ho skladatel napsal, tedy pro sbor, harfu, varhany a sólový tenor. 1. Andante – Otče náš, jenž jsi na nebesích… z pianissima vyrůstaly nejprve varhany a harfa, pak nastoupily něžně soprány s basy, přidaly se alty i tenoři, a postupně dynamika narůstala do měkkého harmonického souzvuku, aby se prosebně ozval sametový tenor Tomáše Černého – Ó přijď k nám království tvé – což poté převzal ženský sbor. 2. Moderato – Buď vůle tvá… prosil opět měkce a odevzdaně tenorista, podporovaný harfou a jemnými varhanami. Ženský sbor následovaly hlasy mužské, vše v odevzdanosti a pokoře. 3. Con moto – Chléb náš vezdejší nastoupilo razantně, sbor v plném forte, kdy dominovaly soprány, podporované tenory. 4. Adagio – Odpusť nám naše viny zahájily varhany s lehkými akordy harfy v pianissimu, aby se ozval toužebný, sonorní tenor, podepřený naléhavou harfou. 5. Energico moderato – Neuveď nás v pokušení… cituplné soprány zahájily a přidaly se další hlasy, dynamika narůstala a v energickém rytmu gradovala skladba do Amen, s náhlým koncem skladby. 

Luboš Fišer a jeho Labyrint je skladbou pro orchestr z roku 1977 podle spisu Jana Ámose Komenského. Filharmonie Bohuslava Martinů přijela ze Zlína, aby se představila na koncertě v Olomouci. Dirigent Jakub Klecker zde akcentoval impresionistickou náladu skladby s důrazem na kontrasty disonantních a silových hudebních ploch. Zahájily lehké tóny dřevěných nástrojů z pianissima následované hlubokými smyčci, rychlý nástup fortissima celého orchestru podpořily zvučné žestě a tympány. Disonantní plocha orchestru se vzedmula do plného forte a rychlý rytmus hnal hudební tok vpřed. První housle Tomáše Bačovského zpívaly měkké sólo, podpořené smyčci a poté již se postupně zvedalo napětí hudebního toku v crescendu do fortissima. Nárůst děsivé dynamiky podpořené tympány po krátkém odsazení vystřídaly lehké dřevěné nástroje a motiv utichl v klidném pianu. Nedalo se nevzpomenout životního údělu našeho největšího myslitele, jehož život se rozplynul v klidu v exilu. 

Poslední skladbou večera byla skladba francouzského skladatele Francise Poulenca Stabat Mater pro soprán, smíšený sbor a orchestr. Skladba je z roku 1950 a skladatel ji věnoval jako vzpomínku na svého zesnulého přítele Christiana Bérarda. Sopránové sólo zde zpívala Jana Šrejma Kačírková, jejíž sladký, jindy však pevný a ve výškách zářivý a plný soprán, se nesl prostorem. Úvodní téma z piana se pomalu odvíjelo a nastoupil sbor se sekvencí Stabat Mater, z hlubokých basů postupně a pomalu se zvedala melodie. Ženský sbor se vzpínal do výšek, motiv se postupně vracel ve skupinách, až pomalu usnul v diminuendu. Cuius animam gementem se zvedlo z hloubky, energické rytmizované tempo vytvořilo dramatickou plochu. O quam tristis postupné zklidnění vystřídal ženský sbor a cappella v pomalé smutné melodii. Quae moerebat se rozběhlo ve svěžím tempu se světlým témbrem sopránů. Quis est homo ve forte zněl celý sbor spolu s orchestrem s efektními postupy, taneční sekvence dravého lidového tance, dramaticky vrcholícího ukončil náhlý zdvih. Vidit suum dulcem Natum byl vstup sladkého sopránu v pomalém sólu ve výškách, v pláči, kterému odpovídal zkliďňující sbor. Soprány se snášely v pianu z výšek, pomalý a tajemný byl další vstup sboru, který se rozvinul ve spirituální zážitek, ztišený do pianissima. Eia Mater přednesly jasné a hravé soprány, Fac ut ardeat nejprve soprány a cappella v pianissimu, poté se přidaly další hlasové skupiny. Sancta Mater zpíval opět sbor a cappella, lehce se přidával orchestr, dynamika rychle narůstala, až přešla spolu orchestrem do klidné melodie. Fac ut portem byl pomalý smuteční pochod sboru i orchestru, do kterého vstoupil dramaticky sólový soprán, s vypjatými, bolestnými výškami, do klidného závěru. Inflammatus et accensus znamenal dramatický vpád sboru, který se rychle zlomil do pomalého, odevzdaného piana. Postupný nárůst dynamiky přerušilo krátké zastavení, pak následovalo Quando corpus morietur. Zahájilo měkké piano, vzedmuté crescendo přešlo do vzepjatého sopránového sóla, podpořeného sborovým Gloria. Zklidnění hudební plochy znělo odevzdaně a vyrovnaně, stejně jako závěrečný sólový soprán. Závěr však překvapil energickým širokým vzepětím sboru i orchestru do fortissima. Byl to vrcholný zážitek večera, kdy Filharmonie Bohuslava Martinů prokázala schopnost pro kompaktní a emotivní projev i ve ztížených prostorových podmínkách chrámu a Český akademický sbor Brno překvapil vyrovnaností hlasových skupin a jejich barevností, jistě díky práci sbormistra Michala Vajdy. Byl to skutečně duchovnem nabitý večer, který patřil k vrcholům celého festivalu.

Foto: Tereza Hrubá