„‚Warchalovci‘ byli vždy synonymem krásného zvuku a vycizelované souhry, spojené s vroucím výrazem.“

„Pěvecký sbor Technik je podhoubím růstu mnoha uměleckých osobností, sbor má na repertoáru duchovní skladby i ty od soudobých skladatelů.“

„Adriana Banásová se zhostila partu s ukázněným a odevzdaným projevem, s dobře posazeným menším sopránem, který má příjemnou barvu.“

Letošní sezóna v Olomouci je koncipována jako „Slovenský rok“. Koncerty, ale i gastronomie, výstavy, filmy i doprovodný program na Horním náměstí, vše připomíná kulturu národa, který je nám nejbližší. 8. října se v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby konal koncert Slovenského komorního orchestru vedený dirigentem Ewaldem Danelem, se sopranistkou Adriana Banášová a Vysokoškolským uměleckým souborem Technik. 

Slovenský komorní orchestr je v hudebním světě pojmem už od roku 1960, kdy ho založil Bohdan Warchal. “Warchalovci” byli vždy synonymem krásného zvuku a vycizelované souhry, spojené s vroucím výrazem. Od roku 2001 vede soubor houslista a dirigent Ewald Danel, Warchalův žák, a pokračuje v tradici, kterou založil jeho mistr. Repertoár souboru je dnes už široce historicky rozkročen, soubor hraje skladby od baroka po současnost. Spolupracuje také s mnoha pěveckými soubory, včetně těch amatérských. “Považuji za důležité podporovat amatérskou činnost sborů, je to pro ně velká motivace mít možnost vystoupit na koncertě spolu s profesionály. Ona ta přílišná profesionalizace hudby někdy odvádí od skutečného prožitku…” svěřil se dirigent po koncertě. 

Pěvecký sbor Technik, který na koncertě vystupoval, má tradici od roku 1953. Vznikl jako vysokoškolský sbor, ale brzy se osamostatnil. Je podhoubím růstu mnoha uměleckých osobností, sbor má na repertoáru skladby od duchovních, až po skladby soudobých skladatelů. V současné době vede sbor Petra Torkošová. 

Na úvod koncertu zazněla skladba Josefa Suka Meditace na staročeský chorál Svatý Václave, op. 35a, který skladatel napsal jako reakci na začínající první světovou válku. Prosbu o ochranu české země variací na duchovní píseň zahájily violy z hloubky, přidala se violoncella, nad nimi se rozsvítily jasné, lehounce zářivé housle. Orchestr pokračoval hutným zvukem a barevnou harmonií, sólová viola byla vroucí a přesvědčivá a závěr skladby se rozjasnil do durové tóniny. 

Následoval Mariánský triptych polského skladatele Romualda Twardowského z roku 1973. Dílo k 500. výročí narození Mikuláše Koperníka bylo inspirováno středověkým vyřezávaným oltářem Weita Stossa v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Krakově, který byl současníkem Koperníkovým a jeho oltář zázračně přežil hrůzy všech válek. Tři otevíratelné desky skrývají dvanáct výjevů ze života Panny Marie, které inspirovaly skladatele k zachycení třech základních momentů života, které jsou proloženy dvěma lidovými středověkými tanci. Současně skladatel použil text z Lukášova evangelia, rozšířil o Sanctus, o antifonu Sancta Maria a o anglickou středověkou píseň, oslavující Marii. 1. Narození zahajují dramatické disharmonické akordy, z nichž se vynoří viola, následovaná houslemi, které vedou dialog s orchestrem. 2. Tanec oslavuje příchod nového života, orchestr v pizzicatu, ve vylehčeném rytmu, s udivující precizací všech smyčců v tajuplném pianu. 3. Uložení do hrobu zahajuje pianissimo orchestru, měkké a hladivé, s dynamickou vlnou a s procítěným pláčem sólového violoncella, s nímž se opět vrací do pianissima. 4. Tanec je opět v lehkém pizzicatu, sólo v houslích přechází do lidové melodie. 5. Zmrtvýchvstání zahájilo velebné a dlouhé forte, s plnou harmonií, s postupným nárůstem napětí a se širokým tahem do pevného závěru. Orchestr zde měl možnost předvést své kvality především ve vylehčeném a vycizelovaném zvuku, s niterným výrazem. V obou skladbách dirigent vedl orchestr od prvních houslí.

Na závěr večera zazněla skladba Johna Ruttera Magnificat. Britský skladatel se zde nechal okouzlit středomořským sluncem a radostí ze života, která dílem pulsuje. Spolu s orchestrem, rozšířeným o dechové nástroje, harfu, varhany a bicí, který již řídil dirigent, vystoupil Pěvecký sbor Technik a sólového partu se ujala Adriana Banásová, studentka zpěvu na VŠMU v Bratislavě. Partu se zhostila s ukázněným a odevzdaným projevem, s dobře posazeným menším sopránem, který má příjemnou barvu. Při snaze o crescenda a forte bylo znát, že ještě nejde o hotový, profesionální výkon, nicméně že cesta hlasu k úspěšnému vývoji je správná. 1. Magnificat začal pomalým rytmem a zpěvnou melodií sboru, podpořeného sólovým lesním rohem, harfou a cinkotem tamburíny. Vylehčená melodie, přednášená andělsky zářícími soprány, byla postupně zahušťována ostatními hlasy, kterým ale chyběla přesná artikulace, aby se nakonec slila ve forte. Dřevěné nástroje následoval orchestr v synkopovaném crescendu do jásavého, náhle useknutého závěru. 2. Of a Rose, lovely Rose zahájily měkké lesní rohy a melodii postupně převzaly dřevěné nástroje a pokračoval celý orchestr. Jasné soprány vedly dialog nejprve s alty, a poté i s mužským sborem, který ukázal svůj potenciál v hloubkách. 3. Quia fecit, mihi magna podkreslily rozložené akordy, sbor se rozezpíval do velebné šíře ve forte a podpořily ho varhany. Oslavné akordy rozjasnily lesní rohy, načež se ženský sbor zklidnil do piana. Následovaly dynamické vlny, nad orchestrem svítila flétna a soprány v pianu zpívaly ve výškách Sanctus, ale nepodařilo se jim bohužel přesně udržet intonaci. Mužský sbor spolu s flétnou uzavřel větu v hluboké poloze. 4. Et miseri cordia byla příležitost pro sopránové sólo, které z piana postupně narůstalo, podložené harfou a následně i sborem. Menší soprán s příjemnou barvou postupoval do lehkých výšek v jemně vedeném legatu a s vroucím výrazem. Flétna s lesním rohem podpořily měkké a jasné výšky v klenutém oblouku v oslavě Marie, který potvrdil sbor spolu s orchestrem. 5. Fecit potentiam překvapilo rytmizací a jazzovými prvky, včetně jazzovou barvou nástrojů, které neváhaly “jamovat”. K jazzovému koloritu se přidal i sbor, podpořený bicími nástroji. Díky tomu se ztrácelo duchovno a zvuk se stával poněkud expresivním. 6. Esurientes zahájilo sopránové sólo, následoval sbor z klidného piana, sopránové výšky podpořila flétna a následně se přidaly dechové nástroje s celým orchestrem. Sopránovou melodii podpořila violoncella a nad orchestrem svítily dřevěné nástroje. K ženskému sboru ve výškách se přidal sbor mužský a odpovídal sólový soprán, který dojímal obecenstvo, načež dřevěné nástroje postupně dokončily melodii. 7. Gloria Patri zahájilo vítězné Gloria sboru i orchestru, mužský sbor z hloubek spolu s violoncelly a kontrabasem se zvedly do fortissima. Sopránové sólo vyprávělo, odpovídala mu flétna, načež nastoupil sbor s návratem taneční části. Crescendo do forte a do výšek už avizovalo, že je sbor unavený, ale statečně vydržel až do niterného Amen. Radost z koncertu vytryskla již na pódiu a publikum vracelo nadšením z koncertu. Protože bylo na pódiu velké množství účinkujících, odcházeli pomalu, přesto vydrželo publikum tleskat až do odchodu posledních zpěváků. Radostná atmosféra se ještě dlouho držela ve vzduchu i v srdcích návštěvníků. 

Foto: Tereza Hrubá