PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Úterý začíná ikonickou skladbou Arvo Pärta Fratres ve verzi pro housle a orchestr s Gilem Shahamem.“

„Ve středu je zařazena repríza pondělního přímého přenosu sezóny SOČRu. Diriguje Andris Poga a vrcholem programu je Čajkovského bolestná Symfonie č. 6 h moll ‚Patetická‘.“

„V neděli si nalaďte alternativní zhudebnění Lazebníka sevillského od Giovanniho Paisiela.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 24. do 30. listopadu?

„Tomáš Jamník využil ve svém přesvědčivém projevu mírně rozpohybovaného vibrata a naplno se ponořil do prudce expresivního aspektu skladby.“

„Asrael je Sukovou osobní zpovědí, dokumentem jeho kompoziční originality a jedním z vrcholů jeho tvůrčího snažení.“

„Mihotavý opar jemně odkapávajících smyčců se s každým taktem zkonkrétňoval, nepotlačil však jednotnou, ve zklidnělém pianu se plížící dynamiku.“

Velkolepé, podmanivé, strhující. Takovou slovní trojicí by šlo charakterizovat pondělní večer 13. října, během něhož Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením Roberta Kružíka ohromil rudolfinské publikum interpretací zřídka uváděných skladeb dvou význačných jmen české hudební kultury: Josefa Suka a Jindřicha Felda. Rostoucí dluh české koncertní kultury vůči oběma autorům splatil symfonický orchestr spolu se sólistou Tomášem Jamníkem s neskonalou grácií, noblesou a dechberoucí sugestivitou. Jestliže si provedení Sukova Asraela sáhlo na dno posluchačova emočního rejstříku, tak Feldův Violoncellový koncert jej odzbrojil rytmickou surovostí a výrazovou bezprostředností.

„V Pärtově hudbě se spojuje středověká spiritualita s moderní citlivostí – jako by se mezi tóny odrážel tep lidského srdce i odvěká touha po míru.“

„Vstup sboru byl opatrný, pokorný, téměř jako by se zpěváci omlouvali, že si dovolují narušit křehkou intimitu hudby.“

„Kompaktní, pestrý a energický výkon sboru místy připomínal zvukový ohňostroj.“

Zahajovací koncert 91. sezóny Pražského filharmonického sboru se konal 7. října ve Dvořákově síni Rudolfina. Za řízení Lukáše Vasilka zazněla hudba tří výrazných autorů 20. století – meditativní Summa a Salve Regina Arva Pärta, energické Chichesterské žalmy Leonarda Bernsteina a rytmicky avantgardní Svatba Igora Stravinského. Koncert zkombinoval sborový zpěv se zvukem orchestru, čtyř klavírů a bicího ansámblu. Dramaturgie přinesla okamžiky ticha, soustředění a meditace, ale i živelného uvolnění.

„Je opravdu dobré, že se podařilo angažovat jako hosta také Tomáše Hanuse, který je v podstatě největší dirigentskou hvězdou sezóny.“

„Sólistovi chyběl kus nosného houslového tónu.“

„Hanus vsadil u Strausse na jemnou a klasickou propracovanost, nehnal orchestr do rychlejšího tempa ani do ohromujícího zvukového efektu.“

Začátek 99. sezóny Symfonického orchestru Českého rozhlasu se velmi vydařil. Znovu se podařilo angažovat Tomáše Hanuse a zvolený program patřil k těm náročnějším, ale všechno dobře dopadlo. Dvě nejslavnější symfonické básně Richarda Strausse byly vrcholem večera a ani úvodní Čajkovskij a Prokofjevův houslový koncert s mladým korejským houslistou Inmo Yangem nezůstali stranou.

„Mahler je rozhodně někdo, s kým se nehodlám minout.“

„Vždyť právě v tom spočívá magie hudby – v jednou neopakovatelném momentu.“

„Naší prací je zživotnit ty neuvěřitelné věci, které nám skladatelé zanechali, a umožnit publiku, aby je prožili.“

Šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu bude od jeho sté sezóny, od podzimu 2026, německo-japonský umělec Elias Grandy. Setkali se zatím jen jednou, v březnu 2025 při jeho záskoku na pražském abonentním koncertě… V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje Grandy své hudební zázemí, uvažuje o umělecké práci a o hudbě Gustava Mahlera a odpovídá také na otázku, zda a jak dobře se zná s Petrem Popelkou, jehož čtyřleté období ve funkci se uzavírá příští rok v létě a na něhož bude navazovat.

„Daniel Matejča i Jan Schulmeister jsou skvělí hudebníci s jedinečnou tónovou kulturou a vynikající technikou.“

„Jako pocta svaté Ludmile a kraji opředenému legendami vyznělo Adagio Jaroslava Pelikána naprosto přesvědčivě.“

„Ve skladbě Tre ricercari nechává Martinů jednotlivé nástroje vydechnout jen málokdy.“

V roce 2023 zazářila v komorní kategorii prestižní mezinárodní soutěže Concertino Praga dvojice českých interpretů: osmnáctiletý houslista Daniel Matejča a sedmnáctiletý klavírista Jan Schulmeister. Mladé duo získalo nejen první cenu, ale také řadu cen vedlejších. Součástí první ceny byla pak mimo jiné také možnost zahrát si v sezóně 2025/26 na koncertě se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Mladí umělci si pro tuto příležitost připravili Mozartův Dvojkoncert D dur pro housle, klavír a orchestr. Provedli jej spolu se SOČRem a s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem v úterý 23. září v Betlémské kapli jako první číslo zahajovacího koncertu abonentního cyklu „B“.

„Kateřinu Kněžíkovou mi charakterizuje ze všech nejlépe slovo profesionalita.“

„Z dirigenta Roberta Jindry vyzařuje jistota.“

„Projevy SOČRu nesly znaky rutiny, hluboce podceněný byl kontakt s publikem.“

Dvořákova Praha v pondělí 8. září načala programovou řadu nejstarostlivěji pečující o odkaz titulního skladatele. Její kurátorka, sopranistka Kateřina Kněžíková byla u toho, a to i interpretačně. Spolu s ní se v Rudolfinu představil Symfonický orchestr Českého rozhlasu vedený hlavním hostujícím dirigentem Robertem Jindrou a byť koncertní večer ke svému závěru gradoval, hlubokou stopu v paměti festivalu nezanechá.

„Po posledním tónu nezůstalo ticho prázdné, ale naplněné vědomím, že koncert může být prožitkem lidské solidarity, který nás učí vzájemnému naslouchání si.“

„Lukáš Vasilek se projevil nejen jako technicky brilantní koordinátor, ale především jako umělec, který chápe Brittenův odkaz ve všech jeho paradoxech.“

„Zvuk se nešířil pouze lineárně z pódia, ale vlnil se prostorem, odrážel se od kleneb, neviditelně obtáčel lavice, jako by objímal všechny přítomné.“

Zahajovací koncert 22. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu se stal jedním z těch večerů, kdy se hudba mění v zážitek, který přesahuje estetickou sféru a vstupuje do existenciálního prostoru. Motto festivalu „Koncert v kostele je zážitek“ 2. září dostalo svou plnou, konkrétní a nezaměnitelnou podobu. Nebylo to pouze díky neobyčejnému zvuku chrámového prostoru, ani duchovnímu přesahu Brittenova Válečného rekviem. Bylo to především díky synergii všech účinkujících – Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Pražského filharmonického sboru, dětského sboru Radost Praha a sólistů – a také výstižné a citlivé, vizionářské koncepci dirigenta Lukáše Vasilka.

„Válečné rekviem posluchače uchvátí velkým dramatickým napětím; pravdivostí vyprávění, která jde až do morku kostí.“

„Obzvláště tichým momentem ve Válečném rekviem, a pro mě zároveň vrcholem skladby, je setkání v zákopu, které přináší změnu perspektivy: ‚I am the enemy you killed, my friend‘.“

„Lukáš Vasilek je hudebník, který dokáže spojit technické dovednosti, muzikálnost a emocionální smyslnost.“

Svatováclavský hudební festival sáhl pro zahájení svého letošního ročníku k uvedení Brittenova Válečného rekviem, bezpochyby jednoho z nejzásadnějších vokálně-instrumentálních děl minulého století. Jeho provedení se 2. září v Ostravě ujme Lukáš Vasilek s pražskými rozhlasovými symfoniky a Pražským filharmonickým sborem. Podobně jako v několika předchozích uvedeních, která Vasilek v nedávné době řídil v Praze, se v sopránové úloze představí mnichovská rodačka Susanne Bernhard.

„Marshallovi hudba pod rukama dýchá všemi nuancemi od blues přes klasický symfonismus po bigbandový zvuk.“

„Gershwinův chytlavý Američan v Paříži by na vrcholu večera posloužil určitě mnohem lépe.“

„Za partnera Soni Godarské zvolili pořadatelé nesourodě Vojtěcha Dyka.“

Sedmašedesátá Smetanova Litomyšl skončila. Uzavřel ji první červencovou neděli koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu s Waynem Marshallem – suverénním interpretem, dirigentem a pianistou s cítěním přesahujícím běžnou klasiku, pro kterého jsou Američané Gershwin a Bernstein důvěrně známými autory. Právě díky tomu a díky skvěle hrajícímu tělesu mohl program Americká story s díly obou autorů vyznít tak stylově a uvolněně, jak vyzněl.

„Sopranistka Kateřina Kněžíková se svým šarmem a energií jako by se pro operetu narodila. Její manžel Adam Plachetka party zvládl s grácií a se smyslem pro humor sobě vlastním.“

„Předehra ke kultovní operetě Netopýr od Johanna Strausse ml. vpadla do sálu s energií, kterou se snažil dirigent Robert Jindra z orchestru vybičovat.“

„Na závěr zpívali oba manželé dojemný duet ‚Das eine kann ich nicht verzei´n‘ z operety Johanna Strausse ml. Vídeňská krev, ve kterém se vzdává hold krásné Vídni.“

Mezi moravskoslezskými městy, v nichž se odehrává Mezinárodní festival Leoše Janáčka, nemohl chybět Frýdek-Místek. V Národním domě se v sobotu 21. června sešli posluchači, kteří chtěli vidět a slyšet hvězdné manželské duo Kateřinu Kněžíkovou a Adama Plachetk, a také fanoušci operetního žánru. Za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) pod taktovkou Roberta Jindry provedli sérii operetních melodií, které prozářily sál.

„Petr Popelka je nejen skvělý dirigent, ale také výborný kontrabasista. Náročný sólový part si viditelně vychutnal.“ 

„Rychlé pasáže s perfektně zřetelnými repetovanými tóny Jussenovým pod prsty přímo jiskřily a partie s jazzovou příchutí měly báječný rytmický švih.“

„Po strhující závěrečné codě posluchači bez váhání povstali ke standing ovation.“

Při posledním koncertě sezóny, v pondělí 16. června nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu spolu se svým šéfdirigentem Petrem Popelkou posluchačům v Rudolfinu mimořádně pestrý a lákavý program: světovou premiéru skladby S – C – S soudobého českého autora Jiřího Kadeřábka, Poulencův Koncert pro dva klavíry s hvězdnými bratry Jussenovými a Bartókův Koncert pro orchestr, jedno z nejslavnějších děl světové orchestrální literatury 20. století.

„K basetovému klarinetu obrátila její pozornost Sabine Meyer, celosvětově bezpochyby první dáma klarinetu.“

„S Tomášem Braunerem se shodli v názorech na interpretaci a sedli si i lidsky.“

„Koncert A dur patří k mým nejoblíbenějším skladbám. Poutá svou krásnou stavbou kantilén, zpěvností, něžností, ale místy také dramatičností.“

Metamorfózy klarinetu – Clarinet Metamorphoses. Debutové album Anny Paulové se jmenuje velmi případně. Obsahuje tři kompozice ze tří různých období, hrané na tři různé nástroje. Jde o nahrávky tuzemského veřejnoprávního rozhlasu pořízené s jeho orchestrem a dirigentem Tomášem Braunerem, vydané nejprve digitálně a nyní i na CD.