„Zlatým hřebem večera (nebo minimálně jeho první poloviny) bylo nepochybně vystoupení loňského vítěze Milana Kostelence.“

„Společně s Václavem Hudečkem se v roli sólistky představila právě nová ředitelka akademie Veronika Petrášová.“

„Beláčkův impozantní bas s lyrickými houslemi Ivy Svobodové Kramperové se prolínaly v čarovném souznění a připravili posluchačům nevšední a povznášející zážitek.“

Již po devětadvacáté se lázně Luhačovice rozezněly zvuky houslí – 4. srpna započal dvanáctidenní hudební maraton, na jehož konci bude z osmnácti letošních účastníků vyhlášen vítěz akademie, který získá nejen mistrovské housle a koncertní příležitosti po boku Václava Hudečka, ale také bude mít tu čest zahajovat příští ročník luhačovických houslových kurzů. Tato milá povinnost připadla v letošním roce na loňského vítěze Milana Kostelence. Dalšími sólisty zahajovacího koncertu byli sopranistka Lucie Vagenknechtová a basista Gustáv Beláček a samozřejmě nesměl chybět sám Václav Hudeček. Celý koncert doprovázel pardubický soubor Barocco sempre giovane.

Houslové kurzy se v Luhačovicích konají už tak dlouho, že je s nimi lázeňské městečko neodmyslitelně spjato a staly se pro místní občany i lázeňské hosty letní tradicí. Letošní ročník však přinesl hned dvě velké změny, které se diváci i účinkující dozvěděli právě v úvodu zahajovacího koncertu. První novinkou je, že se konečně podařilo navázat spolupráci s místní ZUŠ – nejen, že zde nově budou probíhat hodiny studentů s lektory, ale zároveň se překrásný sál ZUŠ stane novým místem konání závěrečných koncertů účastníků akademie.

Druhou novinkou je představení nové ředitelky akademie, paní Veroniky Petrášové, která ve funkci nahradila dlouholetou výkonnou ředitelku, paní Miroslavu Krumpolcovou. Veronika Petrášová má sama k Akademii Václava Hudečka velmi blízko – nejenže je sama profesionální houslistkou (členka zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů), ale také se v minulosti Akademie Václava Hudečka dvakrát aktivně zúčastnila.

Zahajovací koncert letošního ročníku se konal stejně jako každý rok v sále Kulturního domu Elektra, který byl jako obvykle zcela zaplněn. Úvodní skladbu Ottorina Respighiho, Suitu č. 3 z cyklu Ancient Airs and Dances předneslo Barocco sempre giovane v čele s Ivou Svobodovou Kramperovou. Tento soubor je spjat s Akademií Václava Hudečka téměř stejně jako Luhačovice – poprvé doprovodili účastníky Akademie už v roce 2007 a od té doby jsou téměř její nedílnou součástí.

Ottorino Respighi (1879–1936) je pro svou zálibu ve staré hudbě typickým představitelem neoklasicismu, respektive neobaroka. Z jeho třetí orchestrální suity ve stylu raného baroka zazněly tři části – I. Italiana, III. Siciliana a IV. Passacaglia. Především v Passacaglii pak soubor dostal příležitost ukázat, v čem tkví jeho silné stránky, ať už je to stylové vedení hlasů, nebo perfektní souhra. Vyzdvihnout je potřeba především vynikající sóla koncertní mistryně Ivy Kramperové, violisty Víta Kubíka a cellisty Jana Zemena.

Zlatým hřebem večera (nebo minimálně jeho první poloviny) bylo nepochybně vystoupení loňského vítěze akademie Milana Kostelence. Milan si pro tento večer vybral slavnou skladbu Pabla de Sarasateho Cikánské melodie a přednesl ji s naprosto uchvacující suverenitou a technickou brilancí. Už od prvních tónů bylo jasné, že nastoupil „Pan sólista“. Sytý, temný zvuk jeho houslí v první části skladby vystřídaly neskutečné hbité prsty, které s neomylnou přesností dopadaly na struny v až závratné rychlosti. Doprovázející soubor opět, jako už mnohokrát, prokázal, že zvládne doprovodit cokoliv. S energií a drajvem, se kterým Milana Kostelence doplňovali, působili jako ostřílená cikánská kapela a zvláště druhou rytmickou část si zjevně všichni na pódiu velmi užívali. Ohlušující potlesk byl zaslouženou odměnu pro teprve osmnáctiletého virtuosa.

Po obligátním Bachově Dvojkoncertu d moll, který každoročně přednese vítěz loňských kurzů společně s Václavem Hudečkem, obvykle končí první polovina a nastává pauza. Nebyl by to však Václav Hudeček, kdyby nenaplánoval nějaké překvapení pro diváky v sále. Místo očekávané přestávky ohlásil se svým pověstným úsměvem ještě jeden kousek, který nebyl zmíněn v programu, totiž Koncert pro dvoje housle a orchestr a moll Antonia Vivaldiho. Společně s Václavem Hudečkem se v roli sólistky představila právě nová ředitelka akademie Veronika Petrášová. Ta se již stihla převléknout do koncertní róby, načež jí housle na pódium vtipně donesla „slečna asistentka“. Oba sólisté působili velmi uvolněně a sehraně, Veronika Petrášová si zaslouží skutečný obdiv za to, že zvládne organizovat takové houslové kurzy spojené s festivalem a mezitím si jen tak mimochodem odskočí odehrát dvojkoncert s orchestrem a nenechá se nikterak zaskočit ani tím, že vedle ní stojí taková osobnost jako Václav Hudeček. Luhačovické kurzy zjevně budou s novou paní ředitelkou v dobrých rukách.

Druhá polovina zahajovacího koncertu již tradičně patří sólistům pěveckým. Tentokrát přijali pozvání sopranistka Lucie Vagenknechtová a basista Gustáv Beláček. První programový blok tvořily tři árie z Figarovy svatby W. A. Mozarta – kromě roztomilého duetu Zuzanky a Figara Cinque, dieci, venti posluchači v sále vyslechli i půvabnou árii Zuzanky Giunse alfin in momento nebo hřmotného Figara v árii Non più andrai.

Velmi působivý duet houslí a zpěvu Somnenie (Pochybnost) ruského skladatele Michaila Ivanoviče Glinky přednesli Gustáv Beláček s Ivou Svobodovou Kramperovou. Beláčkův impozantní bas s lyrickými houslemi Ivy Svobodové Kramperové se prolínaly v čarovném souznění a připravili posluchačům nevšední a povznášející zážitek.

Další hudební blok patřil našemu českému skladateli Antonínu Dvořákovi. Po orchestrálním Valčíku č. 1 z opusu 54 následovala snad nejslavnější česká operní árie Měsíčku na nebi hlubokém. Milostné vyznání křehké Rusalky přednesla Lucie Vagenknechtová s okouzlující vroucností a širokou dynamickou i barevnou škálou v hlase. Jen drobná výtka sem tam k výslovnosti – u takto notoricky známé árie jsou samozřejmě nároky na interpreta vyšší než obvykle. Po hudební stránce to však byl naprosto brilantní a dechberoucí výkon.

Poslední Dvořákovou skladbou tohoto večera byla píseň Zajatá z Moravských dvojzpěvů v citlivé aranži pro smyčcový orchestr od Jiřího Kabáta. Oba interpreti vystihli výtečně komorní charakter něžného duetu, což bylo v obklopení velkých operních árií příjemně osvěžující.

Rossiniho Lazebníka sevillského netřeba představovat, tentokrát však árii La calunnia è un venticello v aranži Víta Chudého zazpíval Gustáv Beláček trochu netradičně ve vtipném českém přebásnění Jarka Nohavici. Český jazyk je na výslovnost rozhodně obtížnější než italština, zvláště pokud ještě interpret nepochází z Česka. Rodák ze slovenského Zvolena se však s touto výzvou popasoval skutečně úctyhodně a pokud už mu něco malinko ve srozumitelnosti uteklo, plně to vynahradil svým vášnivým a strhujícím projevem, který diváci právem ocenili bouřlivými ovacemi.

Árie z operet Franze Lehára v aranži Jiřího Kabáta jsou u luhačovického publika velmi oblíbené a na zahajovacích koncertech Akademie Václava Hudečka je slýcháme poměrně často. Nejinak tomu bylo tentokrát a jak nonšalantní sopránová árie Meine Lippen sie Küssen so heiss v podání Lucie Vagenknechtové, tak i závěrčený romantický duet Lippen Schweigen v podání obou pěveckých sólistů byly interpretovány s grácií a noblesou, která k tomuto žánru neodmyslitelně patří. Oba vynikající pěvci sklidili zasloužený nadšený potlesk, díky kterému došlo i na přídavek. V průběhu večera tak zazněly celkem čtyři pěvecké duety a nutno říct, že v jejich interpretaci byla patrná stále se zvyšující laťka. Závěrečné Panis angelicus Césara Francka se tak stalo přímo nebeským vrcholem, který upevnil a potvrdil celkový dojem z krásného koncertu.

Foto: R&L FOTO Petrůvka 30