„Opera Rimského-Korsakova Noc před Vánocemi vychází z ukrajinských lidových písní.“

„V inscenaci nechybí humor, který je prezentován především karikovanými postavami.“

„Za dobu existence Bavorské státní opery je to první opera Rimského-Korsakova, která zde byla uvedena.“

Bavorská státní opera se pravidelně věnuje uvádění ruských oper, v minulosti to byly např. Čajkovského opery Eugen Oněgin a Piková dáma, Musorgského Chovanština a Boris Godunov, Prokofjevův Ohnivý anděl a Vojna a mír, Šostakovičova Lady Macbeth Mcenského újezdu a Nos. Nejnovějším titulem od ruského skladatele je opera Noc před Vánocemi Nikolaje Rimského-Korsakova na námět podle stejnojmenné povídky Nikolaje V. Gogola, která měla premiéru 29. listopadu 2025 a která se stala první premiérou letošní operní sezóny. Reflexe je psána z reprízy 7. prosince.

Bavorská státní opera patří k nejvýznamnějším operním scénám světa. Vystupují zde špičkoví operní pěvci, dirigují světoví dirigenti a režírují režiséři, kteří ve světě opery něco znamenají. Také se právem do Mnichova sjíždí operní milovníci z celého světa, a to nejen na letní operní festival, ale i během celého roku. Přestože na letním festivalu jsou většinou uváděny všechny premiéry uplynulé sezóny, není tomu tak u všech titulů. Například první operní premiéra této sezóny, opera Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova Noc před Vánocemi, po níž následovalo dalších pět repríz (vyprodaných), na letním festivalu uvedena nebude. Je hloupé hrát operu na vánoční námět v červenci? Každopádně nové tituly této sezóny jsou v Mnichově velice pestré – operní soubor nastuduje novou inscenaci Rigoletta, Fausta, Valkýry, Alciny, Anglické kočky a operu Bretta Deana Of One Blood, kterou si divadlo u tohoto předního anglického skladatele přímo objednalo na základě úspěchu jeho opery Hamlet, uvedené v roce 2023. 

Nikolaj Rimskij-Korsakov napsal celkem patnáct oper a u nás patří ke skladatelům, kterým dramaturgie našich operních domů dluží snad nejvíce. Mám-li správné informace, po válce na našich scénách zaznělo pouze deset jeho oper. Nejčastěji se hrála historická opera Carská nevěsta a poslední autorova opera Zlatý kohoutek. Následovala Sněguročka a Pohádka o caru Saltanovi s jednoaktovkou Mozart a Salieri. Opery Bojarka Věra Šelogová, Májová noc, Mlada, Sadko, Servilia, Pan Vojevoda a Legenda o neviditelném městě Kitěži nebyly po válce na našich scénách uvedeny vůbec. Naposledy se z Korsakovových oper na našich scénách objevil Mozart a Salieri v Plzni v roce 2015, v roce 2009 hrála Opava Carskou nevěstu, v roce 2006 zazněl Mozart a Salieri v Brně a o dva roky dříve Ostrava uvedla Sněguročku. Další inscenace Korsakovových oper bychom museli pak hledat v minulém století. Je to škoda, protože jeho opery jsou nesmírně jevištně působivé, mají krásnou hudbu a všem pěvcům poskytují zajímavé příležitosti. Noc před Vánocemi byla u nás po válce nastudována pouze dvakrát – v roce 1961 Brně a v roce 1984 v pražském Národním divadle, tehdy pod názvem Příběh noci vánoční (inscenace dirigenta Přemysla Charváta a hostujícího režiséra Branislava Krišky se hrála pouze 17x). 

Opera Noc před Vánocemi je v operní tvorbě Nikolaje Rimského-Korsakova v pořadí šestá opera. Skladatel ji vytvořil v roce 1895 na vlastní libreto podle stejnojmenné povídky Nikolaje Vasiljeviče Gogola z jeho druhého dílu sbírky povídek Večery na samotě u Dikaňky z roku 1832. Vůbec mu nevadilo, že na stejný námět napsal operu Střevíčky již Petr Iljič Čajkovskij (v roce 1874, přepracovaná v roce 1885), jejíž nastudování ohlásilo Národní divadlo v Praze a vzhledem k vpádu ruských vojsk na Ukrajinu ji bez náhrady zrušilo. Pro úplnost dodejme, že operu na tento námět napsal v roce 1874 i ukrajinský skladatel Mykola Lysenko a dnes zcela zapomenutý Nikolaj F. Solovjov, jehož opera Kovář Vakula byla poprvé uvedena v roce 1880. Ostatně Gogolova povídková kniha byla, vedle děl Alexandra Sergejeviče Puškina, největším inspiračním zdrojem pro ruské operní skladatele 19. století. 

Opera je členěna do tří dějství a ty pak na jednotlivé obrazy, které se postupně odehrávají na vesnické ulici, v Čubově domě, v domě Solochy, v domě Pazjucha, v sále carevny nebo ve dvoře vedle Čubova domu. Režisér Barrie Kosky operu inscenoval jako „divadlo na divadle“ a s jednotlivými dějišti si nelámal hlavu. Od svého scénografa Klause Grünberga si nechal postavit jednotnou scénu, kde se celá opera odehrává: v pozadí jeviště je jakýsi patrový obloukovitý monolit, kde se dá do jednotlivých pater vystupovat po žebřících. Také kostýmy nejsou historické, ale spíš současné a nepříliš bohaté – navrhl je Klaus Bruns, který tak oblékl ukrajinský lid. Některé postavy jsou záměrně karikované, čemuž vedle herectví pomáhá vycpání kostýmů vatony. Noc před Vánocemi je pohádka. Již na začátku opery na jeviště přijde pán ve fraku a v cylindru a když smekne, podle rohů poznáme, že je to čert. U Koského se hraje již před začátkem opery, kdy je na jevišti sbor (sbormistr Christoph Heil) – ukrajinský lid, který potleskem vítá příchod dirigenta Vladimira Jurowského. V opeře dále účinkuje osmičlenný balet a šest akrobatů, kterým je svěřeno šplhání po lanech a žebřících. Balet (choreografie Otto Pichler) není genderově rozdělen, všichni mají unifikovanékostýmy a představují např. čerty nebo tanečnice. Režisér Kosky důsledně vychází z hudby (ostatně tak by měla režie v hudebním divadle vypadat), jak sólisté, tak sbor i balet důsledně reagují na vše, co se ozývá z orchestru. V inscenaci nechybí humor, který je prezentován především karikovanými postavami a také i vedením sboru a baletu. Když Vakula přijde k carevně pro střevíčky pro svou nastávající Oksanu, je carevna spuštěna až z provaziště jeviště na obrovském trůnu a nechybí jí ani poněkud již nadužívaná cigareta a číše vína. Z pod její sukně jsou vidět dvě nohy, které se od těla odšroubují a Vakula si z nich vezme kýžené střevíčky. Přestože Noc před Vánocemi není svým vznikem ještě ani v polovině tvorby Rimského-Korsakova, jedná se o zralé dílo, které hodně vychází z ukrajinských lidových písní, v hudbě opery přetavených nejen do zpěvů, ale i do orchestrálních meziher. Opera je to opravdu překrásná a mnichovské publikum velice zaujala (letos se hraje ještě 19. a 22. prosince). Věřím, že tak úspěšná inscenace bude uvedena i v příštích sezónách.  

Za celou dobu existence Bavorské státní opery (dříve Dvorní) je to první opera Rimského-Korsakova, která zde byla uvedena. K inscenaci, která je koprodukční s Komickou operou v Berlíně, bylo přistoupeno s největší zodpovědností, což je ovšem v tomto divadle samozřejmostí. Operu nastudoval generální hudební ředitel Vladimir Jurowski (patrně i z jeho iniciativy se opera objevila v dramaturgickém plánu), pod jehož spolehlivým vedením zněl Bavorský státní orchestr homogenně a všechna sóla orchestrálních hráčů (lesní rohy) nesmírně kultivovaně. Moderní, a přitom důsledně z díla a z jeho hudby vycházející režii vedl Barrie Kosky, jeden z nejlepších režisérů současnosti. Jednotlivé scény rozehrál do nejmenších detailů. I pěvecké obsazení bylo většinou skvělé. Oksanu zpívala kulatým a průrazným sopránem Elena Tsallagova, Rychtáře Sergei Leiferkus, jehož hlas zní v téměř osmdesáti letech stále svěže, Ekaterina Semenchuk zaujala hutným altem v roli Solochy, v Mnichově oblíbená Violeta Urmana zpívala spolehlivě nevelký part carevny, Čuba zpíval Dmitry Ulyanov, Panase Milan Siljanov, Diakona Vsevolod Grivnov. Poněkud nevýrazný byl Wakula v podání Sergeye Skorokhodova, což se ukázalo zvlášť ve scéně, když zpívá spolu s Čertem Tansela Akzeybeka, kdy si divák uvědomil, že oproti Čertovi postrádá hlasovou špičku i představitelské charisma. Poněkud pod běžnou úrovní Bavorské státní opery byly i dvě dámy v malých rolích Alexandra Durseneva a Laura Aikin. 

První nová inscenace letošní sezóny se v Mnichově velice vydařila a doufejme, že i následující operní inscenace budou stejně úspěšné.

Foto: G. Schied

Facebook X E-mail WhatsApp