PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

První letošní orchestrální večer Filharmonie Hradec Králové přivedl ve čtvrtek 15. ledna do města pod Bílou věží dvě výrazné osobnosti. Klavírista Igor Ardašev přednesl dechberoucím způsobem Chačaturjanův Klavírní koncert Des dur a už v jeho průběhu ukázal dirigent Petr Altrichter, jak dokáže při řízení tělesa ošetřit každičký detail náročné skladby, což vzápětí dovedl k dokonalosti úchvatným provedením Šeherezády Rimského-Korsakova.

„Opera Rimského-Korsakova Noc před Vánocemi vychází z ukrajinských lidových písní.“

„V inscenaci nechybí humor, který je prezentován především karikovanými postavami.“

„Za dobu existence Bavorské státní opery je to první opera Rimského-Korsakova, která zde byla uvedena.“

Bavorská státní opera se pravidelně věnuje uvádění ruských oper, v minulosti to byly např. Čajkovského opery Eugen Oněgin a Piková dáma, Musorgského Chovanština a Boris Godunov, Prokofjevův Ohnivý anděl a Vojna a mír, Šostakovičova Lady Macbeth Mcenského újezdu a Nos. Nejnovějším titulem od ruského skladatele je opera Noc před Vánocemi Nikolaje Rimského-Korsakova na námět podle stejnojmenné povídky Nikolaje V. Gogola, která měla premiéru 29. listopadu 2025 a která se stala první premiérou letošní operní sezóny, Reflexe je psána z reprízy 7. prosince.

„Koncert měl nevšední podobu, vystřídala se na něm dvě symfonická tělesa.“

„Ten nejmarkantnější rozdíl se překvapivě nachází v kompaktnosti zvukového obrazu, v jeho dokonalé jednotě, což mladým hudebníkům pochopitelně ještě chybí.“

„Sukův Epilog je dílem hluboké myšlenkové závažnosti a tvůrčího mistrovství, tlumočí naléhavá poselství světla, lásky a smrti.“

Šestý orchestrální koncert abonentní řady „B“ Česká filharmonie naplánovala do tří po sobě jdoucích večerů 30. dubna a 1. a 2. května. Dramaturgicky měl program nevšední podobu, na pódiu Rudolfina se vystřídala dvě symfonická tělesa. Česká studentská filharmonie nejprve přednesla symfonickou suitu Šeherezáda Nikolaje Rimského-Korsakova, ve druhé části večera pak orchestr České filharmonie spolu s Pražským filharmonickým sborem (sbormistr Lukáš Vasilek) a sólisty přednesl symfonický Epilog Josefa Suka. Obě díla zazněla v nastudování a pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie Jakuba Hrůši. Sólové vokální party v Sukově skladbě přednesli Alžběta Poláčková (soprán), Jiří Brückler (baryton) a Jan Šťáva (bas).

„Plzeňská filharmonie si může za rok 2024 připsat mnohá plus.“

„David Niederle zaujal v Piazzolových skladbách vřelým tónem, intonační jistotou a smyslem pro stylovost.“

„Kompozice Barvy belgického skladatele Berta Appermonta se sólistou Fedelem Di Mucci posluchače evidentně zaujala.“

Uplynulý rok zakončila Plzeňská filharmonie odpoledním silvestrovským koncertem ve Velkém sále plzeňské Besedy a jako vždy tento nádherný secesní sál zaplnila do posledního místa. Místo zvaní sólistů vsadila na spolehlivý hráčský potenciál vedoucích nástrojových skupin – violoncellisty Davida Neiderleho a trombonisty Fedeleho Di Mucci, kteří se tentokrát pravidelným abonentům a návštěvníkům koncertů mohli představit v sólových partiích. Takto filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho navázala na tradici, nejednou uplatňovanou již v předchozím tělese Plzeňského rozhlasového orchestru.

„V právě probíhajícím Roce české hudby bylo velice osvěžující slyšet díla i méně protežovaných autorů.“

„Fialová dokáže svůj nástroj z roku 1745 rozeznít do natolik šťavnatého zvuku, až posluchače zcela obejme.“

„Romanticky laděné party Jitky Čechové se proměnily v barvité, přesto však vysoce pregnantní hudební vyjádření.“

Královny violy a klavíru. Právě tak se jmenoval večer deváté sezony koncertní řady Břevnovská hudební setkání, který se v Tereziánském sále Břevnovského kláštera odehrál 20. února. Romanticky laděným repertoárem počátku 20. století okořeněným jednou „soudobkou“ violistka Kristina Fialová a klavíristka Jitka Čechová potvrdily, že si svůj královský titul právem zaslouží.

„Roku 1831 byl chlapec vyslán do Prahy na studia medicíny, ale hrou se mu podařilo zaujmout Václava Jana Křtitele Tomáška.“

„Dreyschockovi bylo pětadvacet, když se vydal na první turné, kde zažil ovace jako ‚největší žijící klavírista‘.“

„V roce 1862 byl pozván samotným Antonem Rubinsteinem, aby se zařadil mezi pedagogy na čerstvě vzniklé konzervatoři v Sankt Petěrburgu.“

Počátkem dubna bývá v Benátkách vlídné počasí. Sem tam sice skropí laguny vlahý deštík, ale jinak se slunce pohupuje nad mořem až třináct hodin denně. Nic z toho si na apríla 1869 nevychutnal padesátiletý muž, jehož toulavý život se onoho dne v Benátkách uzavřel. Alexander Dreyschock – klavírní virtuos, svým interpretačním uměním přinejmenším srovnatelný s veličinami jako Ferenc Liszt nebo Fryderyk Chopin. Podobně jako oni také skladatelem, a pilným. Jen pro klavír zkomponoval na sto padesát „kousků“.

„Serena Sáenz patrně zpívala skladby svého srdce.“

„Všem skladbám dominovala dokonalá pěvecká technika, založená na správně posazeném a dokonale opřeném hlasu.“

„Agentura Nachtigall Artists opět nabídla špičkovou operní interpretaci.“

Agentura Nachtigall Artists už za léta své existence dovezla do Prahy řadu vynikajících operních pěvců. Naposledy 27. listopadu v sále Novoměstské radnice vystoupila španělská sopranistka Serena Sáenz, byť jen za klavírního doprovodu. Ten více než spolehlivě zajistil Ahmad Hedar, jeden z nejlepších klavírních doprovazečů pěvců; zpěvačce byl i oporou v jejím vystoupení. Hned na úvod zazářil v poměrně dlouhé předehře k Rosinině árii z Rossiniho Lazebníka sevillského.

„Postava Donny Elvíry v podání Lucie Vagenknechtové ožila, plná hněvu a smutku nad promrhanou láskou k Donu Giovannimu.“

„Zatěžkané a ponuré Andante vyústilo v to, co by se dalo nazvat vydestilovaným smutkem, kde se Ladislavě Kaspříkové podařilo z křídla Steinway vyloudit péřově hebké pianissimo.“

„Liebesleid charakterem osciluje mezi grácií a ztracenou slávou, nostalgií a pocitem zmaru, rozervaností, ale i nadějí z lásky. Svou vroucnou a lidskou hrou dokázal Štěpán Pražák všechny zmíněné pocity vyjádřit.“

V plzeňském Domě hudby se 20 září uskutečnil zahajovací koncert Kruhu přátel hudby, který pořádá Plzeňská filharmonie jako svoji komorní řadu, s názvem Slavné kusy. Na něm se představily v uměleckém světě již etablované osobnosti: sopranistka Lucie Vagenknechtová, houslista Štěpán Pražák a klavíristka Ladislava Kaspříková. Velký prostor byl věnovaný dílu Wolfganga Amadea Mozarta a také Antonína Dvořáka – druhým jmenovaným večer vrcholil.

„Do rodné země se už nikdy nevrátil. Na rozdíl od Igora Stravinského, který po čtyřech desetiletích odloučení nakonec hostoval v roce 1962 v Moskvě, a zejména od Sergeje Prokofjeva, který se v polovině třicátých let ze Západu vrátil do vlasti dokonce natrvalo.“

„Byla to úspěšná petrohradská premiéra Druhé symfonie v roce 1908, která vrátila autorovi tvůrčí sebevědomí.“

„Jeho skladby pro klavír jsou technicky náročné a efektní, vycházejí z romantické virtuózní tradice a jsou posluchačsky působivé a sdělné. Někomu se jeví jako eklektické, není to však spravedlivý pohled.“

Když v Rusku zvítězila bolševická revoluce, Sergej Rachmaninov odcestoval i s rodinou na turné a do rodné země se už nikdy nevrátil. Ve své době byl mezinárodně uznávaným klavírním virtuosem, dirigentem a s uznáním uváděným autorem. Narodil se 1. dubna 1873, a to podle všeho nejspíš ve vesnici Semjonovo nedaleko města Staraja Russa v Novgorodské gubernii jižně od Petrohradu, zemřel 28. března 1943 v Beverly Hills v Kalifornii. Letos na jaře, v roce 2023, si tedy hudební svět připomíná 150 let od jeho narození a 80 let od úmrtí.

„Béla Bartók neměl zrovna štěstí na období, v němž žil.“

„Thierry Escaich je jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších současných francouzských skladatelů.“

„Hudba baletu spadá do tzv. folklorního období Stravinského.“

Mít v čele známého šéfdirigenta je pro orchestr vždy výhodné. Maestro zná kde koho, a kde kdo zná jej. Vztahy jsou spíše na osobní než na profesní bázi. To je také případ šéfdirigenta České filharmonie Semjona Byčkova. Výsledkem je i skladba Thierry Escaicha napsaná přímo na Byčkovovo požádání pro jeho orchestr. Spolu s opusy Bély Bartóka a Igora Stravinského jsme ji nyní mohli slyšet 16. až 18. března v Dvořákově síni pražského Rudolfina.

„Úvodní, bojovně znějící motiv třetí věty, vedený hlavně violoncelly a kontrabasy střídá velmi rychlá sólo pasáž klavíru, zlehka doplněná dechy a smyčci.“

„Druhou skladbou večera bylo orchestrální dílo Rimskij-Korsakova, které v sobě spojuje dva rysy typické pro ruskou hudbu a pro autora zvláště.“

„Že se jednalo o skutečně silně emotivní večer, bylo znát i na mimice a gestice jednotlivých muzikantů.“

Již na první pohled speciální koncert se odehrál ve čtvrtek 23. února, kdy se v Redutě s Moravskou filharmonií představila klavíristka Marie Šumníková, olomoucká rodačka. Ta, jak už napovídal název celého večera, interpretovala slavný Rachmaninovův Druhý klavírní koncert. Pod vedením hlavního hostující dirigenta Christiana Knüsela však zazněla i Šeherezáda Nikolaje Rimského-Korsakova.

„Caballero je kytarový fenomén, který popírá všechny pravidla a fyzikální zákonitosti o tom, co je možné na jednu kytaru zahrát.“

„Před koncertem jsem se trochu obával, že provedení Novosvětské na jednu kytaru bude převážně záležitostí technické exhibice.“

Peruánský kytarista Jorge Caballero se postaral o největší senzaci Mezinárodního kytarového festivalu a kurzů Brno. Jeho provedení kompletní Dvořákovy Symfonie č. 9 e moll, op. 95 je nepochybně jedním z největších milníků v dosavadní festivalové historii. A to nejen proto, že Caballero je bez nadsázky v současnosti jediný na světě, kdo tuto kompozici dokáže na kytaru zahrát. Jeho sólový recitál byl reprezentativní ukázkou promyšlené dramaturgie, fascinující technické exkluzivity a muzikality ve vzácně vyváženém poměru.

„Program byl pro orchestr natolik exponovaný, že by se dal nazvat koncertem pro orchestr.“

„Dirigent a orchestr výtečně spolupracovali na vystižení charakteru jednotlivých kontrastních částí díla.“

Posledním abonentním koncertem řady Platina skončila koncertní sezóna Plzeňské filharmonie. Vzhledem k několika odloženým koncertům z doby pandemie však bude orchestr účinkovat i během letních měsíců jinde, doma pak na festivalu Živá Plzeň v srpnu. Orchestr letos pro své publikum připravil bohatý program ve dvou klasických řadách Platina a Diamant, řadě napříč žánry Crossover a řadě speciálních interaktivních programů pro děti Duha. Mimo to se systematicky snaží pracovat s mladými hudebníky v projektu Muzikantská naděje, kdy se nadaní žáci Plzeňského kraje zapojují do orchestrální hry pod vedením jednotlivých nástrojových skupin hráči orchestru.

„Hlasově i výrazově je šestašedesátiletý pěvec stále v plné síle, nicméně tu a tam už byl slyšet mírný šelest, především okolo nejvyšších tónů e1–f1.“

„Pokud bych však měl vyzdvihnout některé sólo, byl by to zcela jistě klarinet Matouše Kopáčka, jehož hladký a sametový zvuk mne vždy takříkajíc ‚pohladil‘.“

Ve středu 15. června uvedl Symfonický orchestr hlavního města Prahy závěrečný koncert sezóny s titulem Thomas Hampson Praze. Kromě slavného barytonisty však šlo také o provedení skladby Sylvie Bodorové a slavné Šeherezády Nikolaje Rimského Korsakova, vše za řízení šéfdirigenta orchestru Tomáše Braunera.