„Koncert na Novoměstské radnici přesně kopíroval program koncertu, který prováděl Gideon Klein se svými kvartetními spoluhráči v Terezíně.“

„Členem Wiener Klavierquartett je český violoncellista Jan Ryska.“

„Hned v úvodu Wiener Klavierquartett zaujal úžasně kompaktním zvukem a precizní souhrou.“

Ve čtvrtek 20. března se na Novoměstské radnici v Praze uskutečnil další koncert festivalu Věčná naděje, připomínajícího odkaz perzekvovaných skladatelů. Na koncertě vystoupilo renomované klavírní kvarteto Wiener Klavierquartett, které předneslo působivý program složený z klavírních kvartetů Johannesa Brahmse a Antonína Dvořáka. Tentýž program mohlo kdysi slyšet publikum za zdmi koncentračního tábora Terezín v podání kvarteta Gideona Kleina, mladého nadaného klavíristy a skladatele, jehož smutný osud se tragicky naplnil v koncentračním táboře Fürstengrube ve věku pouhých pětadvaceti let.

Hudební festival Věčná naděje připomíná již od roku 2017 hrůzy zejména druhé světové války a především osudy mnoha lidí, kteří i přes nesnesitelné podmínky, v jakých byli nuceni přežívat, v sobě dokázali nalézt neuvěřitelnou sílu uchovat si své lidství v kráse hudebního umění. Gideon Klein (1919–1945) byl jeden z těch, kteří nezlomně bojovali za zachování kulturního života v jakýchkoliv životních podmínkách. Moravský rodák z židovské rodiny, žák profesorů Růženy a Viléma Kurzových a později i skladatele Aloise Háby, byl deportován do terezínského tábora v roce 1941. Zde se setkal s dalšími osobnostmi klasické hudby, mimo jiné Pavlem Haasem nebo Hansem Krásou. Stal se organizátorem kulturního života v koncentračním táboře Terezín a odehrál zde nejen sólové, ale také komorní koncerty jako člen klavírního tria nebo kvarteta.  

Vídeňské klavírní kvarteto Wiener Klavierquartett vzniklo v roce 2013, původně s názvem Stratos Quartet. Velmi brzy začali sbírat úspěchy na mezinárodních soutěžích (Brahmsova soutěž v Pörtschachu, soutěž Pinerolo e Torino Cittá metropolitana, Beethovenova soutěž v Luslawici aj.) a záhy byli přijati do prestižní Evropské komorní hudební akademie (ECMA). Soubor vystoupil na mnoha předních světových pódiích jako londýnská Wigmore Hall nebo vídeňský Musikverein, na festivalech v Japonsku, USA, Finsku nebo Francii. Jednotliví členové souboru zastávají významné pozice v předních vídeňských institucích a orchestrech: houslistka Katarina Engelbrecht je členkou skupiny prvních houslí Vídeňských filharmoniků, violistka Magdalena Eber je členkou orchestru vídeňské Volksoper, klavírista Maximilian Flieder vyučuje na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. Posledním členem Wiener Klavierquartett je český violoncellista Jan Ryska, absolvent Pražské konzervatoře, Akademie múzických umění v Praze a Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. V současné době je členem violoncellové skupiny ve Vídeňské státní opeře. Ryska pochází z rozsáhlé violoncellové „líhně“ třídy Kateřiny Hroníkové, společně s dalšími předními českými violoncellisty, jako jsou např. Kristina Vocetková, Adam Klánský, Josef Bárta, Viktor Mráček a další.

Koncert na Novoměstské radnici, jak už bylo řečeno, přesně kopíroval program koncertu, který prováděl Gideon Klein se svými kvartetními spoluhráči v Terezíně. Spojení děl Brahmse a Dvořáka má samozřejmě i další logické opodstatnění – Dvořák byl velkým Brahmsovým obdivovatelem a Brahms se zase významně zasloužil o to, aby se Dvořákovo dílo začalo prosazovat i za hranicemi českých zemí.

V první polovině koncertu zazněl Klavírní kvartet č. 3 c moll, op. 60 Johannesa Brahmse. Hned v úvodu zaujal Wiener Klavierquartett úžasně kompaktním zvukem a precizní souhrou. Po zadumaném úvodu předvedli doslova emoční explozi a ihned bylo jasné, proč se tento soubor řadí mezi špičková komorní tělesa. Ve druhé větě Scherzu dostává svůj prostor klavír v hlavní dramatické lince, podpořený energickými vstupy smyčců. Třetí větu Andante zahájil sytě barevný zvuk sólového violoncella, na který se postupně nabalovaly housle a viola v dokonalém souzvuku. Nádherné dialogy mezi smyčci podbarvil citlivý doprovod klavíru. Typické hudební „vzdechy“ procházely všemi nástroji jako malebná ozvěna. Závěrečnou větu uvádí sólová melodie v houslích, kterou ovšem hned od začátku „zneklidňuje“ neustálý šestnáctinový pohyb v klavíru. Typicky pro Brahmse není klavírní part nijak „oddychový“, o to více je obdivuhodná naprostá technická samozřejmost, s jakou se Maximilian Flieder pohybuje po klaviatuře. Společně pak všichni čtyři interpreti vygradovali finálovou větu až ke strhujícímu závěru.

Po přestávce se posluchači mohli těšit na Klavírní kvartet č. 2 Es dur, op. 87 Antonína Dvořáka. Dvořák tvořil svůj klavírní kvartet ve svém vrcholném skladatelském období a právem jej Josef Bohuslav Foerster krátce po jeho uvedení nazval „pravou perlou mezi komorními skladbami“. První věta je čistá a nespoutaná energie. Druhou větu, podobně jako v Brahmsově kvartetu, uvádí sólové violoncello. Jan Ryska, stejně jako v Brahmsovi, předvedl plný, koncentrovaný tón svého nástroje v nádherných klenutých frázích. Třetí větu v „schubertovském“ charakteru provedl soubor s typickou vídeňskou salónní noblesou. Finálová věta zazněla za plného nasazení všech interpretů až do vítězného konce. Mimořádně kvalitní výkon špičkových vídeňských hráčů ocenilo publikum zaslouženým potleskem. Kvarteto se rozloučilo drobnou Dvořákovou Bagatelou a uzavřelo tak velmi příjemný a povznášející večer.