PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Pokud nějaká škatulka, tak jednoznačně hudební.“

„Ráno mě probouzí pop, v poledne poslouchám operu, učím se nové árie nebo jen nasávám nadčasovou krásu. Odpoledne si pouštím podcasty a večer usínám u meditační hudby.“

„Technický základ je podle mě důležitý pro všechny žánry. Samozřejmě je technicky mnohem náročnější zazpívat Wagnera než popovou píseň – nechci to zlehčovat, ale opera má jasná pravidla a nároky, ať už jazykové, interpretační či technické.“

Málokterá česká zpěvačka se noří tak hluboko do obou hudebních oblastí – populární i klasické. Mezzosopranistka Marie Svobodová je však schopná a zároveň velmi ochotná, s trochou nadsázky, jeden den zpívat Wagnera v Národním a druhý den s kapelou v O2 areně. „Pestrost je dar,“ říká pěvkyně, která se, co se týče klasickohudebního ranku, aktuálně chystá na předvánoční vystoupení s Václavem Hudečkem a jeho hosty v Betlémské kapli. I tímto se zabývá rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„Když hlas i mysl mají dostatečnou podporu, zvládnutelná je i ta nejextrémnější hudba.“

„Zoufalství Santuzzy není potřeba hrát, Mascagni ho vepsal do každé fráze!“

„Potřebovala bych více času v České republice, abych si osvojila české kulinární dovednosti!“

Ukrajinská sopranistka Victoria Khoroshunova studovala zpěv na Národní hudební akademii v rodné Oděse, poté se přestěhovala do Řecka, kde pokračovala ve studiu na Hudební konzervatoři v Athénách. V roce 2015 byla přijata do operního studia Accademia di Santa Cecilia v Římě, kde studovala mimo jiné u Renaty Scotto. Divákům Národního divadla v Praze je známá jako Goneril v Reimannově Learovi, Santuzza v Sedláku kavalírovi, Mescalina v Ligetiho opeře Le Grand Macabre či jako Matka v opeře Kafkův dopis otci Jiřího Trtíka. Dne 17. prosince se představí na slavnostním galakoncertu v Mladé Boleslavi k 130. výročí založení Škody Auto společně s tenoristou Danielem Matouškem, dirigentem Jiřím Rožněm a orchestrem Prague Philharmonia.

„V Bachovi vidíte sami sebe jako v zrcadle, zatímco v Beethovenovi vidíte v zrcadle Beethovena.“

„Mladým pianistům vždycky říkám: začněte lokálně – pokud jste z Prahy, zaujměte lidi tam.“

„Pokud lidem dovolíte, aby určovali, jak přemýšlíte, je to váš problém.“

Islandský pianista Víkingur Ólafsson na konci listopadu vystoupil na třech koncertech s Českou filharmonií v Dvořákově síni pražského Rudolfina, pod taktovkou italského dirigenta Antonia Pappana provedl Beethovenův Pátý klavírní koncert. Nebylo to jeho první vystoupení v České republice, poprvé se tento jednačtyřicetiletý klavírista českému publiku představil v roce 2022 s Mozartovým Klavírním koncertem A dur, posléze také v letech 2023 a 2024. Absolvoval The Juilliard School, získal ocenění Gramophone Artist of the Year, BBC Music Magazine Award, Grammy Award a mnoho dalších prestižních cen; loni dosáhl milníku jedné miliardy streamů. V průběhu příprav na pražská vystoupení poskytl rozhovor portálu KlasikaPlus.cz.

„Cítím, že je to všechno shora nějak předurčené.“

„Toscu jsem přijala, abych překročila své hranice, jak už se to čas od času snažím dělat.“

„Já se s ní ztotožňovat musím, jinak bych ji nemohla hrát. Musím s ní být zajedno. Je mojí prací a prací režiséra, abychom tomu charakter uzpůsobili.“

Kateřina Hebelková studovala operní zpěv na prestižní Hochschule für Musik und Theater v Mnichově. Ověnčena je řadou ocenění, např. Bavorskou kulturní cenou (2005), a za sebou má působení například v mnichovském Prinzregententheater či v Landestheater Linz. V Linci i žije a od roku 2016 hostuje v Národním divadle. S paní Hebelkovou jsme mluvili nejen o připravované inscenaci Toscy, kde v alternaci s Lívií Obručník Vénosovou ztvárňuje titulní roli. Inscenace proslulé Pucciniho opery z roku 1900 bude mít premiéru 12. prosince v Šaldově divadle v Liberci.

„U sopranistek není největším problémem konkurence, ale jedovatá rivalita.“

„Během příprav na soutěže udělám ten největší kus práce.“

„Mezi studované předměty na univerzitě bych zařadila finanční a daňové základy pro umělce.“

Sopranistka Karolína Levková je absolventkou Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Fakulty umění Ostravské univerzity. Je nositelkou řady ocenění, mimo jiné vítězství v kategorii Junior na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech za rok 2022; profesně je spjata především s Národním divadlem moravskoslezským. Koncertně spolupracuje s řadou význačných těles včetně Pražského filharmonického sboru, na jehož Adventním koncertu se představí 13. prosince. V rozhovoru vzpomíná na své pěvecké začátky, přináší postřehy ze studií a sdílí své zaujetí pro krásu a výzvy soudobé hudby.

„Díky ZUŠ Open je přítomna větší mediální pozornost a určitě víc lidí pochopilo, proč tu ‚zušky‘ jsou.“

„Kdyby Olomouc byla bez filharmonie, velmi by ji to ochudilo.“

„Jedním z partnerů města Olomouc je Lucern. Budeme spolupracovat s jejich smyčcovým orchestrem a s jejich orchestrální akademií.“

Klavírista Filip Hajdu je ředitelem a pedagogem ZUŠ Iši Krejčího v Olomouci. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje aktivity základních uměleckých škol v kraji i v celorepublikovém měřítku, oceňuje přínos každoročního festivalu ZUŠ Open, přibližuje propojení škol s místní filharmonií a filharmonie s městem a zamýšlí se nad významem zahraničních kontaktů. Konkrétně jeho škola je rozvíjí s orchestrální akademií ve švýcarském Lucernu, jednom z partnerských měst Olomouce. Společné koncerty se uskuteční na jaře 2026.

„U soudobých novinek má interpret větší možnost vnést do díla svůj osobní pohled.“

„Všichni studenti obdivovali Valentinu Kameníkovou… uchvacovala nás nejen její dokonalá technika, ale také obrovský temperament a cit pro sdělení vnitřního obsahu.”

„Tvrdím, že na pódiu jsme si všichni rovni.”

Na závěrečném koncertu festivalu Dny Bohuslava Martinů vystoupí 9. prosince v pražském Sále Martinů jeden z nejlepších tuzemských regionálních orchestrů – Karlovarský symfonický orchestr pod taktovkou šéfdirigenta Ondřeje Vrabce. Jako sólista se představí český klavírista Daniel Wiesner. Nejen o jeho vášni k novější hudbě či Bohuslavu Martinů, ale i o klavírní spolupráci a studiích klavíru jsme vedli rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„S vibrafonistou Štěpánem Honem se na HAMU zabýváme psychickým a fyzickým zdravím hudebníků a snažíme se být průvodci v jejich vývoji – tak aby objevovali svou autenticitu a jedinečnou cestu v hudebním prostředí.“

„Naše hudba ve spojení houslí a vibrafonu je úžasná, plná kontrastů. Naše duo má pro nás stále hlubší smysl.“

„Někdy hudbu kombinujeme i se světelným designem, abychom poskytli celostní zážitek.“

Houslistka a pedagožka Ludmila Pavlová žije hudbou, ale stejně intenzivně i vším, co ji obklopuje – od dogdancingu přes chůzi po slacklině až po šití vlastních koncertních šatů. Její životní filozofie propojuje fyzickou i psychickou pohodu s hudební tvorbou, originálními projekty s vibrafonem i péčí o tři sta let staré housle, které jí daroval vídeňský sběratel. Na dnešek s vibrafonistou Štěpánem Honem připravila vystoupení na zámku ve Žďáru nad Sázavou, stala se však jedna nemilá věc…

„Člověk by měl své kariéře dát šanci tím, že ukáže, že má skutečně co říct.“

„Jsem za svůj hlas velmi vděčná, protože mi umožňuje vyjádřit se přesně tak, jak si přeju.“

„Václav Luks je bezpochyby jedním z nejobdivovanějších a nejvnímavějších dirigentů na mezinárodní scéně staré hudby.“

Italská altistka Margherita Maria Sala se po loňském vystoupení v Mozartově Requiem v nastudování Collegia 1704 vrací do Prahy s projektem Vášně srdce a duše. V rámci koncertní řady souboru ve Vzletu vystoupí s barokním programem společně s italským Ensemble Locatelli. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Sala vzpomíná na dětství v hudebně založené rodině, hovoří o významu soutěží i o hlubokém obdivu, který chová k uměleckým kvalitám Václava Lukse. Svěřuje se také s tím, jak hledá emocionální pravdivost v barokní hudbě, koho, možná trochu překvapivě, v současné době pokládá za své největší vzory a dává nahlédnout do svých plánů.

„Mé angažmá v Ostravě nebylo prodlouženo čistě z časových důvodů; nestíhal bych své závazky, což by způsobovalo potíže oběma stranám.“

„Další soutěže neplánuju. Svůj účel splnily.“

„Mým osobním přáním je hudebníky vést s porozuměním pro každého z nich; aby našeho společného hudebního putování nelitovali.“

Jiří Habart představuje talentované dirigenty, kteří svou kariéru vybudovali od základů na své poctivosti a pracovitosti. Narodil se ve Frýdku-Místku, ZUŠ navštěvoval v Litomyšli, hru na housle studoval na konzervatoři v Kroměříži a dirigování se věnoval v Brně na JAMU. Byl úspěšný na dirigentských soutěžích v Debrecínu a zejména v Londýně na Donatella Flick Conducting Competition 2023 a už za studií se stal dirigentem Národního divadla moravskoslezského. Roku 2024 prožil Debut Pražského jara. Nejčerstvější informací je, že od následující sezony se ujme pozice šéfdirigenta Filharmonie Hradec Králové. V rozhovoru jsme se ho tedy ptali zejména na současné umělecké aktivity, ale také na šéfdirigentské vize.

„V Japonsku jsem byl 70krát, Novosvětskou dirigovat 200krát.“

„Jednu větu jsem se japonsky naučil. ‚Solabu bukioku dai džukoban.‘ Tím ohlašuji po koncertě, že jako přídavek budeme hrát Slovanský tanec č. 15.“

„Praha 5 vyhlásila soutěž Talent Praha 5 pod patronací místní radnice a já jsem byl předsedou poroty.“

Leoš Svárovský sice původně vystudoval hru na flétnu, ale dnes je úspěšným českým dirigentem, kterého znají posluchači klasické hudby téměř po celém světě. Spolupracoval s mnohými českými i zahraničními orchestry i sólisty, v poslední době si ho však oblíbili v Japonsku a v Koreji.

„Když jsem komponoval finále této čtyřvěté symfonie, napadlo mě, že musím použít co nejvíce valčíkového materiálu.“

„Myslím si, že naše představy o Boulezovi je možná potřeba přehodnotit.“

„Neustále poslouchám Couperina, Bacha a další skladatele staré hudby, protože se od nich můžete naučit všechno. Bylo by nezodpovědné to nedělat.“

Thomas Adès je světově proslulý britský skladatel, dirigent a pianista. Mezi jeho díla patří i tři opery, z nichž nejnovější The Exterminating Angel (Anděl zkázy) měla premiéru v roce 2016 na Salcburském festivalu. Její instrumentální verze zazní v České republice poprvé 3. prosince a hned poté v reprízách 4. a 5. prosince. Program věnovaný 100. výročí narození Pierra Bouleze bude zahrnovat také Air – Hommage to Sibelius, další Adèsovu skladbu hranou v české premiéře. Adès se představí nejen jako skladatel, ale také jako dirigent – dirigovat bude Českou filharmonii. A právě o ní, ale také o oblíbených skladatelských osobnostech i o vlastním komponování se vyjadřuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Mozart píše pro nástroje úplně stejně jako pro zpěváky. Andante C dur vnímám jako operní arioso.“

„Pokud v sobě necítíme zápal a nejdeme až na hranu, těžko můžeme očekávat, že nadchneme naše publikum.“

„Každý koncert je pro mě osmitisícovka. Neexistuje nedůležitý koncert.“

Málokterý instrumentalista symbolizuje virtuozitu a nástrojovou dokonalost tak silně jako Emmanuel Pahud. Hudebník, který je po desetiletí prvním flétnistou Berlínských filharmoniků a zároveň vyhledávaným sólistou na největších pódiích světa, vystupuje v Praze již poněkolikáté. Do Prahy se vrací rád – tentokrát do nového domova k Prague Philharmonia, který podle něj dává společné práci úplně nový rozměr. S orchestrem vedeným Emmanuelem Villaumem v neděli 30. listopadu představil vyprodanému Rudolfinu hudbu Wolfganga Amadea Mozarta a Francise Poulenca. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví mimo jiné o tom, proč ho inspiruje rychlost, a prozrazuje také, jak hledá nové hranice flétnového repertoáru a co pro něj znamená každý koncert.

„Nemám rád, když režiséři příliš mění libreto nebo děj opery. Vlastně ani nevím, kdo jim to právo dal.“

„U nás se Báseň o lásce a moři téměř neuvádí. Je to krásná půlhodinová skladba s nádhernými melodiemi.“

„Možnosti dnešní doby jsou obrovské a o to víc mě mrzí, když je studenti nevyužívají.“

Slovenský tenorista Pavol Bršlík (v zahraničí známý jako Breslik) se během několika let vypracoval mezi nejvyhledávanější pěvecké osobnosti své generace. Jeho kariéra ho zavedla na přední světové operní scény od Berlína přes Paříž, Londýn či Mnichov až po New York; nedávno měli diváci možnost jej vidět během kinopřenosů z Metropolitní opery. 4. prosince Bršlík vystoupí s Janáčkovou filharmonií v Ostravě, kde pod taktovkou Roberta Jindry přednese Báseň o lásce a moři Ernesta Chaussona.

„Karla Gotta jsem poznal koncem padesátých let. V první polovině šedesátých let jsme se potkávali na jamech Studia 5 na Štvanici.“

„Obličej každého orchestru tvoří aranžér.“

„Richard Novák je synovec mojí babičky, tudíž jsme v příbuzenském svazku a známe se odjakživa.“

Hudební skladatel, aranžér, dirigent a multiinstrumentalista Václav Kozel je dokonalým prototypem renesančního člověka. Stal se totiž legendou nejen v oblasti jazzu, ale dlouhodobě se věnuje také komponování klasické hudby, ať už vokální nebo instrumentální (Pražské dechové kvinteto, Sdružení hlubokých žesťů České filharmonie) a celoživotně se zabývá rovněž sběratelstvím. V listopadu oslavil 85. narozeniny jubilejním koncertem v legendárním rozhlasovém Studiu A, kam mu přišli zahrát jeho dlouholetí přátelé a studenti.

„Bylo samozřejmě jasné, že v případě takové knížky nepůjde o velké prodeje a bestseller, cílíme v populaci odhadem na tři děti z třiceti.“

„Kouzlo je schováno v detailu. Snažil jsem se vychytat to, co by mohlo dnešní generaci oslovit.“

„Má vlast je unikátní a jedinečná. U českých skladatelů najdeme řadu děl s vazbou na českou státnost. Ale při vší úctě, s Mou vlastí srovnatelné dílo neexistuje.“

Putování po Mé vlasti aneb Smetanovi na stopě. Název nové knížky pro děti a mladé čtenáře naznačuje snahu přiblížit Bedřicha Smetanu jako autora ikonického hudebního díla i jako člověka žijícího v konkrétní době. Jde o součást dlouhodobého projektu obecně prospěšné společnosti Dny české státnosti, ediční řady nazvané Můj stát. Publikace s ilustracemi Lenky Jasanské je dílem muzikologa Viktora Velka, který se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zamýšlí nad možnými přístupy k historickému materiálu a nad cílovou skupinou takového edukačního počinu. Jak říká, šlo mu o upozornění, že i hudba patří mezi symboly české státnosti, a současně o nevtíravé vtažení čtenáře do blízkosti vážné hudby. 

„Semperova opera je obrovský adrenalin, ale i úžasný pocit. Všichni tam fungují jako v dobře seřízeném stroji — přesně, rychle, s profesionalitou, která člověka strhne.“

„Písně jsou výborný trenažér na cokoliv, co v přijde v opeře.“

„Na hudebních školách se mentální příprava neřeší a myslím, že jsme v tomto ohledu trochu zaspali.“

Mezzosopranistka Dominika Škrabalová patří k nesporným talentům mladé české generace pěvců. Do konce minulé sezóny byla členkou Semperoper Junges Ensemble v Drážďanech, kde vystoupila v řadě představení, ale německé publikum ji rovněž mohlo vidět jako Lišáka v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky v Theater Magdeburg; ve stejné roli se profiluje i v Ostravě. Tam ji publikum může slyšet také jako Hátu a od února i jako Marii v Rossiniho opeře Mojžíš a faraon. Škrabalová je však také písňová interpretka a 6. prosince vystoupí na koncertu Po stopách červené sedmy pořádaném spolkem Lieder Society. 

„Problémem zpěváků je, že často věnujeme mnoho hodin cvičení, abychom dosáhli své nejlepší formy, a přesto nás ve chvíli vystoupení forma často zradí.“

„V árii Necitelná vodní moci Rusalka odhaluje svou pravou podstatu.“

„Ve velké části východní Evropy známe především zpěváky z naší vlastní země, což naše obzory příliš nerozšiřuje.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, jejíž devětapadesátý ročník v Karlových Varech před několika dny dozpíval své poslední tóny, zná své vítěze. KlasikaPlus.cz je představuje v sérii rozhovorů. Dnešní díl patří mladé maďarské sopranistce Fanni Faluvégi, studentce Univerzity v Debrecenu, která se stala absolutní vítězkou. Kromě toho zvítězila i v juniorské kategorii a obdržela Cenu Soni Červené.

„Rád také vzpomínám na Japonsko a jeho krásné koncertní sály.“

„Svou poslední skladbu Jiráček dirigoval v listopadu 1966, bohužel těsně před tím neštěstím.”

„Violoncellista Jiří Hanousek vstal, přečetl prohlášení České filharmonie a řekl, že se k němu orchestr připojuje. Obrovský aplaus, načež se lidé na znamení podpory zvedli a odešli. Hráli jsme před prázdným sálem a naštvanými soudruhy.“

Je nejstarším a nejdéle sloužícím filharmonickým archivářem u nás. V Janáčkově filharmonii působí od roku 1959 a zažil snad všechny významné dirigenty a umělce, kteří v Ostravě působili. I po šestašedesáti odsloužených létech však Vladislav Klíma srší energií a s mladistvým elánem vzpomíná na různé kapitoly ze života orchestru. Je to vyprávění nejen vzrušující a nesmírně zajímavé, ale také poučné, protože ani v uměleckém světě není všechno zalito sluncem.

„Pedagogickou práci vnímám jako dobrodružství.”

„Individualit, které mají svým hudebním projevem co říci, je vždycky méně než těch, kteří jsou vybaveni technicky.”

„Klavír mi dal možnost mít obživu, která mě baví a vnitřně naplňuje.”

Sál Martinů v Lichtenštejnském paláci rozezní 25. listopadu Igor Ardašev během svého klavírního recitálu sestaveného zejména z českých skladatelů 20. století. Igor Ardašev se věnuje nejen sólové hře, ale i té komorní v různých uskupeních. Působí též jako pedagog na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde předává své zkušenosti z festivalových pódií – například z Pražského jara, Janáčkova Máje, Festspiele Europäische Wochen Passau a dalších. Rozhovor jsme vedli nejenom o jeho nadcházejícím vystoupení během festivalu Dny Bohuslava Martinů, ale například i o jeho studentských letech a o současné informační době.

„Slabinu našeho vzdělávacího systému vidím především v nedostatku operních studií.“

„Z pěveckého hlediska mi role Jeníčka neuvěřitelně padla a našla jsem se v ní.“

„Zelenkova hudba není jednoduchá, ale líbí se mi na ní to, že je tak trochu ‚funky‘ a obsahuje spoustu hudebních vtípků.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, jejíž devětapadesátý ročník v Karlových Varech právě dozpíval své poslední tóny, zná své vítěze. KlasikaPlus.cz je představuje v sérii rozhovorů. Dnešní díl patří mezzosopranistce Anně Moriové, která získala první místo v kategorii Píseň a druhé místo v oboru Opera. Umělkyně, která svou pěveckou dráhu zahájila na plzeňské konzervatoři a rozvíjí ji na pražské AMU, má za sebou rychlý vzestup: soutěžní úspěchy, prestižní stáže, debut v Národním divadle i výrazné role v Moravském divadle Olomouc, jehož je dnes sólistkou už třetí sezónu.

„Divadelní prostor není ilustrací dramatu; je jeho partnerem a služebníkem.“

„Janáčkova díla nelze interpretovat v překladu do jiných jazyků.“

„Nejlepší využití technologie je to, kterého si divák ani nevšimne.“

Radu Boruzescu je významný rumunský scénograf, jehož tvorba zásadně ovlivnila podobu evropského divadla a opery posledních desetiletí. V polovině sedmdesátých let odešel spolu se svou manželkou, kostýmní výtvarnicí Mirunou Boruzescu do Francie. Právě jejich dlouholetá spolupráce se stala charakteristickým znakem mnoha významných evropských inscenací. Radu Boruzescu během minulé sezóny vytvořil v Národním divadle Brno scénu k Janáčkově opeře Výlety páně Broučkovy; ta minulý týden získala International Opera Award 2025 v kategorii New Production.

„V tichu se otevírá možnost odhalit jemné nuance, které Wagner zapsal do partitury.“

„Divákům radím, aby se neznepokojovali tím, čemu nerozumějí, a soustředili se spíš na to, co je skutečně oslovuje.“

„Toužím si zazpívat Revírníka v Lišce Bystroušce.“

Irsko-americký barytonista Brian Mulligan, majitel bohatě zbarveného hlasu a pěvec precizní dikce, je pravidelně zván na pódia nejprestižnějších operních domů a koncertních síní světa. Na repertoáru má více než šedesát rolí v sedmi jazycích – od Verdiho a Strausse až po hudbu 21. století a v posledních letech se stále výrazněji profiluje také jako wagnerovský pěvec. V Praze debutuje 26. listopadu na koncertu České filharmonie. Pod taktovkou Antonia Pappana zazní v české premiéře koncertní provedení opery Vězeň Luigiho Dallapiccoly.

„‚Vojtíšku, nesmíte být lhostejný k tomu, co se kolem děje.‘ A tak jsem se rozhlédl kolem a inspirace přiběhla sama.“

„Ve své inscenaci vyprávím příběh mladé zpěvačky Milady, kterou se influencer svým podcastem rozhodne zničit.“

„Na oba autory se těším. Jsem samozřejmě zvědavý, co na naše provedení řeknou; třeba mě rovnou poženou z divadla…“

Divadelní scéna Janáčkovy akademie múzických umění Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř bude místem nového uvedení komorní opery Zítra se bude… autorů Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila. Dílo z roku 2008, založené na soudním procesu s Miladou Horákovou, bude mít svou brněnskou premiéru v pátek 21. listopadu a následovat ji bude dalších pět představení. KlasikaPlus.cz přináší rozhovor s absolvujícím režisérem studentské inscenace Vojtěchem Oreničem. Ten již několik let působí jako asistent režie a inspicient operního souboru Národního divadla Brno.

„Snad za pět let už budu mít jasněji, kým jako mezzosopranistka chci být.“

„Mým snem je vytvořit si vlastní představení s týmem lidí, s nimiž umělecky souzním.“

„Sloužit umění znamená otevírat něco v sobě a tím inspirovat ostatní, ne někam přijít a něco tam zazpívat.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, jejíž devětapadesátý ročník v Karlových Varech právě dozpíval své poslední tóny, zná své vítěze. KlasikaPlus.cz je představuje v sérii rozhovorů. Dnešní díl patří Zuzaně Revai (dřívějšími jmény Jeřábková a Zámečníková), vítězce kategorie Opera. Vystudovala klavír na konzervatoři v Bratislavě a zpěv v Olomouci i na Janáčkově akademii múzických umění a její hlas i herecký instinkt dozrávaly během dvouletého pobytu v Teatro Lirico ve Spoletu. Spolupracuje s Městským divadlem Olomouc, Divadlem Na Orlí a koncertně mimo jiné s Moravskou filharmonií Olomouc či Filharmonií Bohuslava Martinů.

„Dvořákova soutěž oproti jiným přináší určitý skok i ve finančním ohodnocení, organizátoři se snaží přiblížit evropskému standardu odměn.“

„Nejvíce se bojím toho, že jednou nebudu umět odejít.“

„Zpěvákovi musí být rozumět a neměl by do díla vnášet nesmysly, které tam nepatří.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, jejíž devětapadesátý ročník v Karlových Varech právě dozpíval své poslední tóny, zná své vítěze. KlasikaPlus.cz je představuje v sérii rozhovorů. Dnešní díl patří laureátům kategorie Operní naděje, určené mladým pěvkyním a pěvcům narozeným mezi lety 2005 a 2009. V této kategorii zvítězila Gabriela Mazurová, studentka olomoucké Konzervatoře Evangelické akademie, která si zároveň odnesla Cenu Nadačního fondu Soni Červené. Mezi chlapci uspěl Richard Kolař, student Konzervatoře Pardubice, jenž k vítězství přidal i Cenu Magdalény Hajóssyové.

„Soudobá hudba nám přinesla rozšířené techniky, tedy nové zvuky, které můžeme vytvářet kromě samotného zpěvu.“

„Za skladbou No. 30 stojí opravdu vtipný příběh, který posluchači pochopí díky její výrazně divadelní hudbě.“

„Zbožňuji ticho po vystoupení – těch několik fascinujících vteřin mezi koncem skladby a potleskem, kdy se atmosféra dá téměř nahmatat.“

Portugalská sopranistka Beatriz Gaudêncio Ramos patří mezi výrazné mladé pěvkyně nastupující generace. Předchází ji pověst umělkyně s výjimečnou technickou pružností, schopné interpretovat jak virtuózní koloratury a starou hudbu, tak náročné soudobé partitury. Ve svých vystoupeních klade důraz nejen na hlasový výkon, ale i na scénickou přítomnost a pohyb, který integruje do svých projektů jako součást uměleckého vyjádření. 21. listopadu vystoupí v pražském DOXu na dalším koncertu Ostravského centra nové hudby, kde uvede skladbu soudobého britského skladatele Richarda Ayrese s názvem No. 30.

„Lidé vyrůstající v dnešním estetickém prostředí často hraní Ignaze Friedmana vůbec nemůžou snést.“

„Polonéza-fantazie je zajímavý případ, protože ji historicky nahrávalo málo pianistů.“

„Co je vlastně kariéra? Velké sály, nebo místa, kde je hudba opravdu ceněná?“

Chopinova soutěž ve Varšavě letošní podzim výrazně zaměstnala klavírní veřejnost a stále vyvolává debaty ať už o výsledcích, nebo třeba o jejím formátu jako takovém. Jedním z lidí, kteří dokážou nabídnout širší perspektivu, je Mark Ainley, kanadský sběratel a znalec klavírních nahrávek zejména z první poloviny 20. století. Z více než devadesátiminutového rozhovoru jsme nakonec vybrali několik údernějších úseků, které se dotýkají nejen samotné soutěže, ale i obecnějších otázek klavírního umění a kariéry.

„Janáčka miluju a jsem ráda, že mě celý život provází. I přes svá rytmická a intonační úskalí se zpívá velice dobře.“

„Emilia Marty je moc krásná role, ale myslím si, že není pro mě.“

„Paní profesorka Krásová mě naučila nebát se výšek ani koloratur a vyhovovala mi její přímá, rázná povaha, její autorita.“

Ve svazku s brněnskou Janáčkovou operou je dle stránek divadla aktuálně patnáct sólistů, přičemž operní soubor samozřejmě pracuje s mnoha dalšími hosty. K nepřehlédnutelným oporám souboru patří už čtvrt století mezzosopranistka Jana Hrochová, známá též pod jmény Štefáčková či Wallingerová. Seznam jejích rolí je dnes velice obsáhlý a všechny mají jako společného jmenovatele perfektní, přímo detailní nastudování hudebního partu a promyšlené herectví, prosté jakékoliv improvizace. Publikum v Brně v poslední době zaujala v náročné roli Kostelničky v Janáčkově opeře Její pastorkyňa, dnes však zpívá koncertně pod taktovkou Roberta Kružíka Dvořákovo Requiem.

„Během sólového recitálu mám mnohem větší svobodu než při hraní s orchestrem.”

„Hudba je jazyk, který nelze vyjádřit slovy.”

„Hudba nebyla stvořena proto, aby se přizpůsobovala době; byla stvořena proto, aby ji přesahovala.”

Letošní třináctý ročník Firkušného festivalu dojde svému konci již tento čtvrtek v Dvořákově síni pražského Rudolfina, kdy se po čtyřech letech na festival vrátí celosvětově uznávaný klavírista Arkadij Volodos. Program sestavil z předposlední Klavírní sonáty Franze Schuberta a Tanců Davidovců Roberta Schumanna. Večer zakončí svou vlastní úpravou Lisztovy Uherské rapsodie. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz prozrazuje, proč se věnuje už jen sólovým recitálům, jestli hledá souvislosti mezi hudbou a filozofickými texty a zda má vůbec cenu následovat interpretační trendy.