PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Soutěže jsou pro nás hlavně podnětem k sebezdokonalení.“

„Hledání společného zvuku je práce na dlouho. Možná nekonečná.“

„Na podzim nás čeká účinkování na festivalu Lípa Musica, kde s Adamem Plachetkou provedeme kompletní Biblické písně v úpravě Kryštofa Kosky pro dechové kvinteto.“

Alinde – severské ženské jméno, píseň Franze Schuberta, ale také název mladého českého dechového kvinteta, které za sebou má i přes krátké působení na hudební scéně množství soutěžních i koncertních úspěchů. Genealogii názvu, co v sobě skrývá také německou mutaci názvu českého národního stromu (Linde = lípa), vysvětlila hobojistka souboru a zároveň členka Filharmonie Brno Barbora Trnčíková. Rozhovor portálu KlasikaPlus.cz poskytla krátce před zkouškou kvinteta – těleso čeká vystoupení na dvořákovském festivalu v Příbrami (14. května), zájezd do Británie a hlavně debut na festivalu Pražské jaro (25. května), později také jedna z nejprestižnějších evropských soutěží.

„Robert a Clara se přirozeně ovlivňovali, protože si navzájem porovnávali a sdíleli své nápady a skladby, ale přesto mám pocit, že se stylově liší.“

„Pokud budu interpretovat stejnou píseň s různými klavíristy, bude se vždy lišit podle toho, s kým zrovna zpívám – to je na tom to krásné.“

„Malcolm je jedním z nejcitlivějších, technicky nejlépe vybavených klavíristů s obrovskými znalostmi písňové tradice, historie a jazyků. A je také dobrý zpěvák!“

Letošní Pražské jaro přivítá mimo jiné i švédskou sopranistku Miah Persson. Pěvkyně, která na světové operní scény vstoupila na přelomu tisíciletí, se zapsala do povědomí především v rolích z oper W. A. Mozarta, s nimiž se objevila v Salcburku, Metropolitní opeře, Královské opeře Covent Garden či na festivalu v Glyndebourne. Ztvárnila například i Maršálku v Růžovém kavalírovi Richarda Strausse a další úlohy. Do jejího uměleckého portfolia patří též písňové projekty a právě jeden originální představí spolu s pianistou Malcolmem Martineauem pražskému publiku.

 „Zhudebnění Vorlovou má ale v sobě něco tak civilního a sdělného, že tu obrovskou emoci dokáže posluchači velmi silně přeložit.“

„Pokud posluchači odcházejí z našich koncertů trochu dojati, trochu vzděláni a trochu ‚ovíněni‘, máme radost.“ 

„Hudební provoz se často pohybuje po lety vyjetých kolejích a pomyslným kormidlem se otáčí ztěžka. Chci být ale optimistka a myslím si, že se to pomalu lepší.“

Kromě výročí českých velikánů, jejichž díla plní programy koncertů domácích těles, slavíme tento rok i 130 let od narození skladatelky Slávy Vorlové. Právě od toho se odvíjí rozhovor s pěvkyní Monikou Jägerovou… Přestože se Vorlové hudba za jejího života hojně uváděla, v posledních desetiletích z koncertních programů téměř vymizela. U příležitosti tohoto jubilea se podařilo spolku Lieder Society uspořádat 21. března 2024 Slavnostní koncert k Roku české hudby, kde zazněla Vorlové písňová a klavírní tvorba. Koncert ve vyprodané Sukově síni pražského Rudolfina zároveň potvrdil, že domácí posluchači jsou připraveni objevovat dnes zapomenuté autorky a autory hudby 20. století.

„Soutěž Pražského jara 1947 byla vyhlášena pro housle a vše začalo opravdu velkolepě, vždyť pozvání do poroty přijal mimo jiné David Oistrach.“

„Jednou z hlavních příležitostí, které sebou přináší první cena, je pozvání k sólovému vystoupení na následujícím ročníku festivalu.“

„Často to tak prostě je – čím víc toho někdo umí, tím bývá pokornější.“

Pozítří 7. května odstartuje již 75. ročník mezinárodní soutěže Pražského jara. Pro portál KlasikaPlus.cz o ní promluvil violoncellista Michal Kaňka. Rozpovídal se o historii soutěže, vlastních zkušenostech laureáta i o svých současných aktivitách spojených s funkcí předsedy stálé soutěžní komise.

„Líbí se mi, jak Raiskin s orchestrem pracuje. Jako dobrý psycholog a diplomat dokáže naslouchat.“

„Daniel je velmi organizovaný člověk a zcela přesně ví, co si může časově dovolit, aby dostál svým závazkům.“

„Když si prohlédl upravené prostředí Kina Vesmír, našeho dočasného útočiště, řekl: ‚Vím o orchestrech, které by vaše provizorium braly natrvalo.‘“

U příležitosti zveřejnění programu 71. sezóny Janáčkovy filharmonie Ostrava se odehrála významná událost v historii tohoto tělesa. Se všemi poctami byla totiž za přítomnosti médií podepsána smlouva mezi vedením filharmonie a jejím budoucím novým šéfdirigentem. Stává se jím od roku 2026 zkušený rodák z Petrohradu, žijící a působící už leta na Západě –  čtyřiapadesátiletý Daniel Raiskin. Ředitel Jan Žemla v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz nechává nahlédnout do procesu, který k tomu kroku vedl, a popisuje Raiskinovy umělecké přednosti.

„Dnes se můžeme směle porovnávat se zeměmi, kde je akordeon na vynikající úrovni.“

„Akordeon je nástroj, který byl a je pro skladatele velkou příležitostí a výzvou.“

„Jsem šťastný, že už u nás skončila móda elektrofonických nástrojů a do zorného pole hudebníků i organizátorů koncertů se dostaly opět nástroje akustické.“

Z přítmí nočních podniků do světla koncertních reflektorů. To je cesta, kterou v posledních letech ušel akordeon, nástroj opentlený řadou až hanlivých přídomků, z nichž „zednický klavír“ je ještě z kategorie přijatelnějších… Dnes je již takřka rovnocenným partnerem ostatních sólových nástrojů, které běžně slýcháme v koncertních síních a kterým hudební historie nadělila bezpočet virtuosních skladeb. Repertoárově to stále nemá snadné, ale svými zvukovými možnostmi si získává více a více stoupenců. Ke Světovému dni akordeonu hovořil portál KlasikaPlus.cz s akordeonistou Ladislavem Horákem. 

„Zpěv je velká alchymie.“

„Byla jsem připravená prakticky na všechno, i tak práce s Davidem Radokem předčila moje očekávání.“

„Myslím si, že umění ve vás především musí něco zanechat a také že každá inscenace si najde svého diváka.“

Brněnská Cizí kněžna, totiž Eliška Gattringerová, členka spolku Run OpeRun, umělecká partnerka „zpívajícího klavíristy“ Ahmada Hedara, vítězka Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, zkušená sopranistka zrovna dnes slaví narozeniny. Portálu KlasikaPlus.cz poskytla rozhovor o své umělecké cestě, čerstvých i dávných zážitcích, třeba jednom silném z dalekého Iráku.

„České hudbě nejvíc prospěje, když je dána do nějakého kontextu.“

„V programu není jediná česká nota, ale celkové dramaturgické ladění je Rokem české hudby ovlivněné.“

„U nás je v klavírní interpretaci veliká tradice chopinovského zpěvného světa – a Béla Bartók umožňuje podívat se na klavír ještě jinak, což je myslím velmi zdravé.“

V pražském koncertním cyklu Hybatelé rezonance vystoupí 13. května pianista Ivo Kahánek. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje nabitý program nadcházejících dvou měsíců, během nichž zahraje na Pražském jaru, na Smetanově Litomyšli nebo ve Frýdku-Místku na ostravském janáčkovském festivalu, ale také v Hamburku a v perské metropoli Limě. Zamýšlí se rovněž nad Rokem české hudby a podrobně osvětluje, jak s inspirací českými autory a přesto bez české hudby sestavil program pro Hybatele rezonance.

„Českou hudbu miluji, mnohá díla jsou mimořádná.“

„Ve srovnání s provozováním symfonické hudby, musí být dirigent opery či baletu flexibilnější.“

„Hudbou se snažím v baletu zprostředkovat charakter jednotlivých postav a atmosféru dané scény.“

Významný polský dirigent a houslista Piotr Staniszewski se vrátil v sezóně 2023/2024 opět po roce do historické budovy Státní opery. Vloni nastudoval balet La Sylphide Hermana von Løvenskjolda ve spolupráci se souborem Baletu Národního divadla v Praze a letos se stal druhým dirigentem Verdiho opery Nabucco, kterou bude řídit ve dnech 28. dubna a 1. června. Rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz jsme zaměřili na jeho   spolupráci se Státní operou v Praze, českou hudbu a polský balet.

„Každá spolupráce s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem ve mně vyvolává podobné pocity – nadšení, radost, vděčnost a pokoru.“

„Sestavit dobře kvarteto sólistů je taková dramaturgická ‘vyšší dívčí’.“

„Kromě ročního angažmá ve sboru Státní opery pracuji jako umělec na volné noze celý svůj profesní život. Miluji tu svobodu, repertoárovou různorodost i možnost vybírat si z nabídek.“

Mezzosopranistka Lucie Hilscherová je na českém klasickohudebním „rybníčku“ již dobře zavedenou osobností a s končící – v jejím případě velmi náročnou a hektickou – sezonou zase o něco známější. Pěvkyně hostovala prakticky ve všech operních divadlech v České republice, nápadný je však také její vklad do koncertního provozu symfonických těles. A právě s prvním českým orchestrem vystoupí při slavnostní produkci „evropské hymny“ z hudebního pera Beethovenova.

„Hudby by bylo určitě na dva nebo tři disky.“

„Polyfémos není jenom nějaká obluda. Je zamilovaný. Není to kdovíjak dobrý chlapík, ale zkouším být k němu spravedlivý…“

„Snadnější je publikum rozplakat než rozesmát. Dělám, co umím, abych dokázal obojí.“

Italský basbarytonista Luigi De Donato už poněkolikáté spolupracoval s pražským barokním orchestrem Collegium 1704 a jeho uměleckým vedoucím Václavem Luksem. Naposledy letos v dubnu při koncertním provedení árií bájného kyklopa Polyféma z různých děl zkomponovaných na italská libreta. Stejný projekt už společně natočili na CD s názvem Polifemo. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz De Donato popisuje přístup k různým operám, serenádám a kantátám, v nichž je tato postava pokaždé jiná, uvažuje nad svým hlasem a vyzdvihuje, co mu imponuje na spolupráci s Václavem Luksem.

„Skloubit oba požadavky – hrát, co chtějí lidé slyšet, ale zároveň je také něčím překvapovat – je občas trochu oříšek, ale věřím, že ve spolupráci s umělci se nám ho daří správně rozlousknout.“

„Letošní ročník přináší speciální koncert odkazující na slávu příbramských hornických a vojenských kapel.“

„Přivést v rámci jednoho dne klasickou hudbu blíž k lidem.“

Příbramsko obohatí od 25. dubna do 4. června šestnáct koncertů a dvě operní představení Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Jejich pořadatel připravuje i kompoziční soutěž, interpretační seminář nebo výtvarnou soutěž pro děti a k tomu open-air Den s Antonínem Dvořákem. Ředitelka festivalu Albína Dědičík Houšková v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz podrobně komentuje letošní program, přibližuje místa konání koncertů a dává nahlédnout i do úvah o budoucích ročnících.

„Žádný ze Smetanových deníků nebyl jako celek doposud vydán.“

„Samostatný svazek si rozhodně zaslouží zápisky Kateřiny Smetanové.“

„Na denících a na korespondenci pracujeme souběžně.“

První svazek kritické edice deníků Bedřicha Smetany, vydaný Národním muzeem, obsahuje studentský deník, který je v podstatě jediným zdrojem informací k ranému období Smetanova života. Zachycuje první polovinu 40. let 19. století, tedy roky předcházející počátku samostatné životní a umělecké dráhy budoucího skladatele. Dává nahlédnout i do společenského kontextu doby. Text je vydán paralelně v německém originále a v českém překladu. Spoluautorka edice Olga Mojžíšová, muzikoložka z Českého muzea hudby, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje rozsah a charakter vědecké práce, obsah i význam Smetanových deníků a záměry se zveřejňováním dalších podobných dochovaných pramenů. Jak říká, deníky byly dlouho tabuizovány, ale situace se už postupně proměnila.

„Chci děti hrou v orchestru účastníků spojovat, ne je soutěžením jen rozdělovat.“

„Konečnou kapacitu, nějaký strop, horní limit nemáme daný. Za vzrůstající zájem jsme rádi.“

„V Ústí nad Orlicí musí soutěže být, ať už u kormidla města bude ten, či onen.“

V Ústí nad Orlicí se od 1. do 4. května koná 66. ročník proslulé Kocianovy houslové soutěže a předtím od 25. do 27. dubna 29. ročník její menší a mladší příbuzné, Heranovy violoncellové soutěže. Lenka Lipenská, ředitelka obou klání určených pro děti do šestnácti let, na orlickoústecké ZUŠ Jaroslava Kociana jinak vyučující akordeon, sborový zpěv a hudební nauku, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, jak je škola i město Ústí nad Orlicí se soutěžemi provázané. Vypočítává letošní předpokládanou účast a zamýšlí se i nad možnostmi případného rozšiřování dosavadního časového rozsahu dvou mezinárodních akcí.

„V České republice spolupracujeme s Nachtigall Artists. Tato spolupráce trvá už více než dekádu.“

„Filarmonica je podporována čistě z komerčních zdrojů. Což je doklad toho, že západní svět se na to dívá jinak.“

„Musí tedy primárně fungovat důvěra a u mecenášství to platí obzvlášť.“

Na festivalu Pražské jaro se v letošním roce představí proslulá Filarmonica della Scala s Richardem Chaillym. Pražské operní publikum se jen v této koncertní sezóně může těšit z vystoupení světových pěvců, jako Jonas Kaufmann, Rolando Villazón, Kate Lindsey, Ludovic Tézier nebo Pene Pati. V příštím roce do Prahy zavítá Diana Damrau nebo Juliana Grigoryan. Podobné koncerty by nebyly realizovatelné bez podpory ze soukromého sektoru.

„Jsem zařazena do dvou projektů spojených s oslavami narození Bedřicha Smetany.“

„Ivo Kahánek pracuje hodně s představivostí.“

„Soutěžím ráda, poslouchám i ostatní děti, jak hrají, snažím se poučit z jejich chyb.“

Jednou z ambasadorek Roku české hudby je teprve čtrnáctiletá klavíristka Klára Gibišová. Ta už v necelých třech letech doprovázela své sestry na klavír a sama začala hrát dětské písničky. Následně se jí ujala Taťána Vejvodová na pražské ZUŠ Ilji Hurníka. K jedné hodině týdně postupně přidávaly další soukromé lekce a konečně i účast v akademii MenART. Po prvních úspěších v tuzemsku na sebe Klára Gibišová upozornila i na mezinárodní soutěžní scéně v Římě, Bernu, Bruselu, Paříži či newyorské Carnegie Hall. V loňském roce absolvovala i svůj první velký recitál. A jak se jako zástupkyně nejmladší generace interpretů dívá na českou hudbu v jejím výročním roce? 

„Orchestre national d’Île de France je rezidenčním tělesem slavné koncertní síně Philharmonie de Paris.“ 

„Ve srovnání s Württemberským komorním orchestrem Heilbronn je francouzské těleso zvukově odlehčenější, transparentnější a zpěvnější.“

„Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK je flexibilní, má hloubku a vřelost.“

Mladý americký dirigent Case Scaglione, který je hudebním ředitelem Orchestre national d’Île de France a šéfdirigentem Württembergisches Kammerorchester Heilbronn, letos s velkým úspěchem debutoval u Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Oba vyprodané koncerty ve Smetanově síni Obecního domu v Praze ocenili posluchači ovacemi ve stoje. V současnosti je jeho pozornost upřena na orchestry, které řídí z vysokého profesního postu ve Francii a v Německu.

„Mám pocit, že se koncertní premiéra Wagnerovy Valkýry ve slavném pražském operním divadle hluboce dotkla všech interpretů.“

„Zubin Mehta patří k velkým umělcům. Jeho přínos kultuře je v celosvětovém měřítku obrovský.“

„Olivier Messiaen byl skromný, zdrženlivý a velmi si chránil své soukromí. Mezi skladateli své doby byl hvězdou.“

Americký maestro Kent Nagano je současný hudební ředitel a šéfdirigent Hamburské státní opery a Filharmonického státního orchestru Hamburg. Z postu uměleckého vedoucího Wagnerovského projektu The Wagner Cycles Drážďanského hudebního festivalu dirigoval v březnu ve Státní opeře v Praze koncertní premiéru opery Valkýra s Drážďanským festivalovým orchestrem a souborem Concerto Köln, a to s přístupem historicky poučené interpretace. Portálu KlasikaPlus.cz nyní poskytl exkluzivní rozhovor – nejen o tvorbě Richarda Wagnera, ale i české hudbě, své kariéře a přátelství se slavným francouzským skladatelem Olivierem Messiaenem.

„Miluju zpěv. Baví mě se v něm hrabat, hledat, zkoumat fyzické pocity…“

„V Čechách koučování nemá tradici.“

„V září mě čeká nastudování Káti Kabanové v Královské opeře v Liège.“

Problematika vokálního koučování je hlavním tématem historicky prvního rozhovoru Ahmada Jafara Hedara pro hudební médium. Na české interpretační scéně (nejen) klasické hudby už dobře zavedený umělec přibližuje obor, který v české tradici nemá pevné místo. Korepetitor předních operních pěvců v závěru rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zároveň představuje plány do příštích měsíců, například svůj podíl na recitálu sopranistky Lady Bočkové 16. dubna v Sukově síni Rudolfina.

„Potkal jsem Rusalky, které bych na svůj zámek nikdy nezval, a přesvědčení umřít kvůli nim se nedostavilo vůbec.“

„Každý hlas prochází vývojem a jakýkoliv nepřirozený zásah mu může uškodit. V lyrico-spinto repertoáru se cítím komfortně“

„Nesmírně se těším taky na velkolepé Verdiho Requiem s dirigentem Petrem Popelkou.“

Peter Berger patří k pilířům opery Národního divadla v Brně a jako tenorista je nepostradatelným představitelem všech milovnických rolí. V poslední době se zapsal do historie divadla jako interpret Smetanova Dalibora, nyní zpívá roli Prince v Dvořákově opeře Rusalka.

„V třicetileté historii našeho orchestru byla pro nás zcela zásadní prestižní smlouva s agenturou IMG Artists London a AMP New York.“

„Stále častěji nás žádají o spolupráci významní zahraniční manažeři a producenti.“

„Během pár let se mi splnily sny hrát s Českým národním symfonickým orchestrem v Royal Albert Hall v Londýně i Carnegie Hall v New Yorku.“

Jan Hasenöhrl, zakladatel a po celá tři dosavadní desetiletí ředitel Českého národního symfonického orchestru, dovedl těleso manažersky na nejvyšší hudební úroveň. Je současně stále i jeho prvním trumpetistou. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se ohlíží do minulosti, ať už vlastní sólové, nebo svého orchestru, ale také dává nahlédnout do nadcházejících programů tělesa. Patří k nim devatenáctý ročník letního festivalu Prague Proms a celá následující sezóna, ještě předtím dubnový program k Roku české hudby a úplně nejdřív dnešní koncertní pocta skladateli filmové hudby Enniu Morriconemu v pražské O2 aréně.

„V inscenaci Davida Radoka to není pohádka. Je to bolestivé, ale citlivé a dojemné vyprávění jednoho velmi smutného příběhu opravdové lásky.“

„Na jevišti nehraji, ale žiji příběh Rusalky, takže mě to stojí dost fyzických i psychických sil.“

„Peter Berger jako Princ je citlivý partner, se kterým je radost stát na jevišti. A ještě tak krásně zpívá!“

Jana Šrejma Kačírková je sopranistkou, která má ideální hlas pro lyrické role plné emocí, pro postavy, jež většinou špatně skončí. Nejnověji zpívá Rusalku, premiérovanou v Janáčkově divadle v pátek 5. dubna. Roli už ztvárnila v Českém Krumlově na Otáčivém hledišti v režii Jiřího Heřmana, nyní v Brně jde o inscenaci režiséra Davida Radoka.

„Mahlerova Čtvrtá mě vždy dovede k velmi hlubokým myšlenkám.“

„Pěveckou techniku má zpěvák jenom jednu.“

„Dirigent Marek Šedivý je plný inspirace a nápadů a já se moc těším na nové obzory, které spolupráce s ním otevře.“

Sopranistka Lada Bočková se 6. dubna po předchozí covidové komplikaci poprvé představí na pražské scéně Národního divadla. V plánu je její debut v roli Paminy v rámci už zavedené inscenace Mozartovy Kouzelné flétny. S klavíristou Ahmadem Hedarem k tomu připravuje recitál, který 16. dubna s dvořákovsko-smetanovským repertoárem podá v Sukově síni Rudolfina. V Praze se teď tedy vyskytuje častěji než dřív – na začátku března se navíc s Pražskými symfoniky představila i koncertně při produkci Mahlerovy Čtvrté.

„Na jazzu mám nejraději vedle svobody především blízkost a hluboké hudební propojení s ostatními.“

„Klasika i jazz stimulují představivost, kreativitu a mnohdy se dotýkají věcí, které přesahují naše běžné každodenní vnímání.“

„Při improvizaci musí být ruka schopna měnit na poslední chvíli směr a způsob úhozu.“

Pražský koncertní cyklus Hybatelé rezonance, za kterým stojí největší evropský výrobce klavírů C. Bechstein, představuje v profilových recitálech výrazné osobnosti české klavírní školy. Program Víta Křišťana se 8. dubna v Anežském klášteře vyhne světu klasiky: dotkne se jazzových standardů i světa improvizace. Pianista a skladatel patřící mezi vůdčí osobnosti současného tuzemského jazzu, známý jako sólista i z několika formací, se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zamýšlí nad momenty spojujícími jazz s klasikou a nad rozdíly mezi pianistickou technikou v obou žánrech, ale také například hodnotí polskou hudební scénu.

„Miroslav Košler dokázal strhnout a trvale vtáhnout do toho, co měl rád.“

„Part dětského sboru v Janáčkovi je velice obtížný, ne úplně pohodlný, s poměrně velkými nároky na znělost, navíc najdeme několik sólových výstupů, kdy každý zpěvák je sám za sebe.“

„Když je chlapecký hlas dobře vedený, tak mutace probíhá násobně kratší dobu, než u ostatních.“

Českých sbormistrů na plný úvazek jistě není více než sto. Nejspíš ani padesát a možná ani dvacet. Petr Louženský je jedním z těchto „vyvolených“. Absolventa vysokoškolských oborů arabština a hebrejština, milovníka soudobé hudby a hlavně sbormistra koncertního oddělení Kühnova dětského sboru ke sbormistrovstí přivedla výrazná osobnost Miroslava Košlera, jako vedoucí tělesa rostl pod patronátem Jiřího Chvály. V současnosti sbor kromě jiného připravuje koncertní provedení Příhod lišky Bystroušky s Jakubem Hrůšou a Českou filharmonií.

„Deutsche Radio Philharmonie hraje jak s přístupem historicky poučené interpretace, s velmi jasnou texturou i strukturou.“

„Clevelandský orchestr je excelentní a jeho koncertní síň Severance Music Center je akusticky vynikající.“

„Interpretace oper Richarda Wagnera jsou pro mne velkou výzvou. Při jejich provedení vždy usiluji o vnitřní tah a dramatickou přitažlivost.“

Významný finský umělec Pietari Inkinen, někdejší šéfdirigent Pražských symfoniků a nyní šéfdirigent Deutsche Radio Philharmonie a hudební ředitel KBS Symphony Orchestra v Soulu, vydal letos v Německu nahrávku dvou symfonií Antonína Dvořáka. V letošní sezóně debutoval s Clevelandským orchestrem v USA a v březnu oslavil s jihokorejským orchestrem…

„Člověk se ptá po vlastních kořenech právě tehdy, když je z nich vytržen nebo když je postaven před zrcadlo.“

„Housle jsou ve skladbě šamanem, tím kdo posluchače vede.“

„…aby to nevypadalo, že píšu pouze pro pravěké nehratelné nástroje.“

Na festivalu Pražské jaro 2024 bude skladatel Kryštof Mařatka dirigovat světovou premiéru svého houslového koncertu Svatyně – v hlubinách jeskynních maleb. Je holdem pravěkým uměleckým projevům dochovaným ve Francii. Autor žijící již tři desetiletí souběžně v Praze a v Paříži v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje o původu umění, o lidské identitě a o potřebě uměleckého vyjádření, spojené s lidmi odjakživa. Zmiňuje také práci na opeře na motivy románu Továrna na Absolutno od Karla Čapka, díle určeném pro Národní divadlo Brno, a vrací se k březnovému provedení svého klarinetového koncertu Luminarium Filharmonií Hradec Králové. Sólistou byl jeho dvacetiletý syn Yan, student Pařížské konzervatoře.

„Reakce publika byly tak euforické, že jsem to za celý život na operní inscenaci snad nezažil.“

„Smetana neuvěřitelně táhne i po dvou stech letech.“

„Jeho kreativita – všem klackům, ranám a příkořím navzdory – je trvalou inspirací.“

Uvedení všech osmi Smetanových oper v Národním divadle moravskoslezském vzbudilo mimořádně široký ohlas. Na sociálních sítích se dalo číst „…tohle se Ostravě fakt povedlo – důvod, proč sednout na vlak na Svinov…“ nebo „…my, co jsme strávili osm večerů v divadle, jsme se cítili mimořádně, z neopakovatelné atmosféry, kterou jsme mohli zažít, budeme čerpat dlouho…“. Mezi pozitivně reagujícími byl i publicista a kytarista Milan Bátor. Povedlo se propojit tradici s naprosto aktuálním a moderním chápáním Bedřicha Smetany – po dvou staletích jeho hudba funguje s naléhavostí a pochopením, které mu jeho generace nedopřála, napsal o cyklu. V RozhovoruPlus to doplňuje úvahami o praotcích české hudby, o českosti a světovosti Smetanovy hudby i o nesoudnosti některých režisérů a „žvanění hudebního ideologa Zdeňka Nejedlého“. Smetana je podle Bátorových slov klasik, který se nemůže omrzet.

„Se vší odpovědností mohu prohlásit, že Výlety páně Broučkovy jsou nejobtížnější operou, jakou jsem kdy dirigovala.“

„Janáčkova hudební řeč je zcela nenapodobitelná. Přesně díky tomu je jedním z nejzajímavěhších hudebních tvůrců dvacátého století.“

„Janáčka polská divadla moc často ještě nedávají. Doufám, že se to změní.“

Teatr Wielki v Poznani připravil na dnešní večer polskou premiéru Výletů páně Broučkových od Leoše Janáčka. Režisérem inscenace, koprodukce s Grange Park Opera v Surrey na jihu Anglie, je Brit David Pountney, diriguje Katarzyna Tomala-Jedynak. Ta v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přiznává, že dílo neznala, že však Janáčkovu hudbu miluje. Jsou v ní podle jejích slov autentické city, nádherná hudba a pravdivost. Právě proto operní tvůrci tak dychtivě sahají po jeho dílech, je přesvědčena.

„Nejhlavnější není úspěch a první místo, ale radost z toho, co děláte, a to obrovské vítězství nad sebou samými.“

„Musím říct, že ty nejmladší kategorie častokrát nejvíce potěší.“

„Už se stalo, že přijeli dokonce i žáci těch, kteří soutěžili v prvních ročnících.“

Ve dnech 8. až 10. března se v prostorách Gymnázia a hudební školy hl. m. Prahy konal patnáctý ročník soutěže ve hře na klasickou kytaru PRAGuitarra Clásica. Je na místě zdůraznit, že už patnáctý, a podobně, jako se to už stalo v minulých ročnících, že absolutní vítězkou se stala nikoli soutěžící z nejvyšší čtvrté kategorie, ale ze třetí. Je to Nadia Czerska z polské Bydhošti. A cenu pro nejmladšího účastníka předali do ruček Antonie Muchové, žačky ZUŠ Brno Veveří.