„V Čechách nemáme žádnou instituci, kurzy ani pedagogy, kteří by se na práci s písňovým repertoárem specializovali. To mi přišlo škoda.“

„Často nás hudba přirozeně nějak vede a text říká něco jiného. Nelze ignorovat ani jedno ani druhé.“

„Je třeba umět s publikem komunikovat a umět posluchače provést celým koncertem tak, aby odcházel se silným a krásným zážitkem.“

Johanna Haniková je mladá česká klavíristka, která letos pořádá první ročník písňové akademie na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Akademie se uskuteční v termínu od 13. do 17. září a je otevřena jak sólistům, klavíristům a zpěvákům, tak ustáleným dvojicím interpretů. Do pěti dnů rozvržený program bude velmi intenzivní a dotkne se nejen nástrojové znalosti, spolupráce a kooperace mezi klavíristy a zpěváky, ale také naplnění potenciálu každého jedince a využití jeho osobních specifik při koncertním vystupování. Hodiny s lektory i workshopy budou otevřeny veřejnosti ve formě pasivní účasti, jí přístupné budou také koncerty.

Jak vznikla myšlenka uspořádat písňovou akademii?

První impulz přišel ze strany managementu pana hraběte Kinského. S panem Kinským už se nějakou dobu známe, pět let působím ve Žďáře nad Sázavou na houslových kurzech Bohuslava Matouška a Jakuba Junka jako klavírní doprovod, byla jsem i součástí organizačního a tvůrčího týmu. Možná právě proto mě minulý rok v létě manažer pana Kinského oslovil s myšlenkou, že mají zájem zámek více otevřít lidem, publiku, návštěvníkům a že by tam rádi udělali další umělecké projekty. Nabídky ke spolupráci jsem si velmi vážila, a tak jsem přemýšlela, co by mělo smysl uspořádat. Hudební trh je velmi nasycený a já jsem hledala něco nového, ale zároveň nevymykajícího se tradičním hodnotám hudby. V tu samou chvíli jsem absolvovala v rámci projektu Erasmus+ postgraduální stáž na Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien (MUK), kde jsem se na písňové katedře věnovala písňovému repertoáru. Velmi mě zaujal jejich způsob práce. Mám pocit, že v Čechách se tomuto oboru nevěnuje mnoho pozornosti, je spousta písňového repertoáru, který zpěváci na koncerty vůbec nezařazují. Nemáme žádnou instituci, kurzy ani pedagogy, kteří by se na práci s písňovým repertoárem specializovali, korepetitoři to dělají instinktivně, přirozeně. Ve Vídni i v Německu na školách mají písňové katedry, někteří umělci se tímto repertoárem profilují a posléze uplatňují, v zahraničí existuje poměrně hodně soutěží, které se písňovému repertoáru věnují. U nás se o tom moc neví. To mi přišlo škoda.

Jaká byla tvoje stáž na MUK v rámci Erasmu?

Získala jsem tam spoustu vědomostí. Absolvovala jsem hlavní předmět písňová literatura pod klavírním vedením, pak jsem měla tzv. praktické hodiny s lektorem zpěvu. Studovala jsem i operní repertoár, učil nás profesor a skvělý dirigent z Volksoper Gerrit Prießnitz, který nyní působí v Grazu. Pak jsme měli speciální předměty na spojení slova a hudby pro klavíristy i zpěváky, abychom uměli pracovat s textem i s hudbou. Často nás hudba přirozeně nějak vede a text říká něco jiného. Skladatel ale věděl, jak to myslel – a my se tím musíme zabývat, protože nelze ignorovat ani jedno, ani druhé.

Může to jít proti sobě záměrně?

Ne, s tím jsem se nesetkala. Vždycky se najde cesta, samozřejmě někdy člověk musí hledat, není to vždy napsané tak, že je to úplně jasné. U zpěvu je to také dané hlasovými dispozicemi zpěvačky nebo zpěváka, někdy bychom nějaký tón rádi prodloužili, protože jsou zrovna ve vokálu, který na jejich hlasivky působí blahodárně. Zároveň je tam text, který může být v kontextu harmonického vývoje potřeba víc zdůraznit. Někdy se stane, že se to propojí automaticky, někdy ne. Musí se hledat také agogický směr fráze, jak to udělat, aby text vyniknul a zároveň se nic nenarušilo.

Takže je to o kompromisu?

Ne, nemyslím si. Spíš je to o tom hledání pravé cesty. Člověk se často spokojí s kompromisem a neměl by.

Myslela jsem to spíš ve smyslu respektování obou dvou prvků.

Ano, to jo. Ale je třeba nespokojit se s výsledkem, dokud člověk nenajde sto procent z obou, z hudby i ze slov.

Můžeš nám nyní přiblížit organizaci International Performing Arts Support Association? Ty jsi její ředitelka?

To je organizace, kterou jsem už chtěla založit před nějakou dobou, a právě projekt písňové akademie byl ten finální důvod se do toho opravdu pustit. Ráda bych v budoucnu pod hlavičkou IPASA realizovala i další nápady. Přála bych si, aby IPASA dokázala reflektovat aktuální situaci a vědět, co je potřeba, co chybí, co je zajímavé, co posluchači klasické hudby i interpreti potřebují. Nechci organizaci profilovat pouze na pořádání písňových recitálů, do budoucna ani čistě na hudbu. Ačkoliv bych ráda, aby si tento projekt písňové akademie vytvořil a zachoval svoji tradici.

Termín písňové akademie je 13. až 17. září tohoto roku. Proč zrovna tento termín a jak jste zvolili délku?

Ten důvod je čistě prozaický. Zámek je velmi vytížený. Zároveň si myslím, že letní akademie má v sobě něco kouzelného, studenti se setkávají v období, kdy nejsou v zápřahu akademického roku a pro mě to byl vždy takový čas, kdy si člověk dával vize na další rok a hledal, jak se může zlepšit a co by mohl vyzkoušet. Chtěla jsem tedy, aby to zůstalo v rámci letní sezóny. Dále jsme se snažili termín skloubit s časovými možnostmi všech lektorů, protože ti jsou také velmi vytížení. Já osobně mám září ráda a doufám, že bude sluníčko a užijeme si letní atmosféru (úsměv).

Můžeš prozradit, kolik je vás organizátorů?

Hlavní organizátor jsem zatím já, ale mám kolem sebe spoustu úžasných lidí, kteří mi pomáhají. O veškerou marketingovou a PR propagaci v rámci regionu Vysočina se starají lidé ze zámku. Moji skvělí přátelé, manželé Jindřiška a Petr Sýkorovi, jsou nejdůležitější finanční partneři tohoto projektu. Pomohli mi sehnat i další sponzorské dary, kterých bylo třeba na náklady běžného chodu (ubytování, cestování, logistické věci, pronájem nástrojů, které na zámku nejsou…), aby kurzy byly finančně dosažitelné pro studenty. Moc se mi líbí, že finance, které jsme získali, jdou od dárců, kteří si přejí podpořit českou kulturu, hudbu, studenty. Podpořilo nás i město Žďár nad Sázavou. Mám radost, že za námi stojí skuteční mecenáši a lidé, kteří umění podporují. Také mi pomohli zaměstnanci HAMU, stipendijně podpořili studenty.

A teď tedy k těm kurzům. Pro koho jsou určeny, co je cílová skupina, které by měly pomoct?

Pro všechny zpěváky a klavíristy, je tam věková hranice od osmnácti let z organizačních důvodů, ale také proto, že píseň (zejména u zpěváků) vyžaduje určitou zralost. Interpretovat písňový repertoár je technicky velmi náročné, pokud se to má dělat na špičkové úrovni. Ze své zkušenosti vím, že nejčastěji na tyto kurzy jezdí studenti z vysokých škol, ale už v této chvíli jsou přihlášeni aktivní muzikanti, kteří jsou vystudovaní a chtěli by se zdokonalit v tomto oboru, za což jsem velmi ráda.

Kolik maximálně účastníků se bude moci účastnit?

Úplný strop je šestnáct účastníků, ale určující je zachování velmi vysoké úrovně. Na konci se bude odehrávat závěrečný koncert účastníků přístupný veřejnosti, kde bychom chtěli dát každému páru zpěváka a klavíristy prostor asi patnáct minut. Na závěrečný koncert všech účastníků přijede také ředitel Mahlerova festivalu v Jihlavě, prof. Jiří Štilec, který posléze udělí cenu Gustava Mahlera a nejlepší duo večera bude pozváno k recitálu na Mahlerově festivalu příští rok. Blízko Žďáru nad Sázavou, v Kališti, se narodil Gustav Mahler, takže tam máme spojení.

Očekáváme tedy od dvanácti do šestnácti aktivních účastníků. Také je možnost pasivní účasti, což bych ráda doporučila všem, koho to zajímá, Žďár nad Sázavou je poměrně dobře dosažitelný ze všech koutů republiky. Registrace je velmi jednoduchá, stačí napsat email, je to uvedeno v podmínkách písňové akademie. Je možnost se přihlásit na celou dobu a taky lze přijet pouze na jeden den, cena je samozřejmě odlišná. Pro pasivní účast je přístup omezen na deset účastníků za den, aby se udržela intimní atmosféra a nenarušilo to velmi specifickou práci.

Budou moct přijít i místní lidé, třeba ze Žďáru?

Určitě ano, klidně může přijet člověk, který není vůbec muzikant, ale má v oblibě klasickou hudbu. Znám pár lidí, kteří jsou profesionálové v úplně jiných oborech, ale milují klasickou hudbu, chodí na koncerty a zajímá je nejen koncert, ale také práce, co je za tím. Moc bych si přála, abychom se jako muzikanti zaměřili na to, jak být pro publikum čitelní. Myslím, že je škoda, že v dnešní době klasická hudba má často přízvisko vážná. Já ho nesnáším, podle mého názoru vytváří ledovou stěnu mezi umělcem a posluchačem, který pak odchází z koncertů s podivným pocitem, že klasické hudbě nerozumí. To může být i důvod, proč jdou potom raději na koncert popu, což si myslím, že je škoda. Mám dojem, že i my, umělci, zejména studenti na školách, jsme vedeni k uzavřenosti vůči publiku. A nemám tím na mysli jakékoli extravagantnosti, myslím, že klasická hudba je velmi křehká a v tom je její největší síla, to se nesmí narušit. Ale je třeba umět s publikem komunikovat a umět posluchače provést celým koncertem tak, aby odcházel se silným a krásným zážitkem. Tuto část interpretačního umění považuji za nesmírně důležitou a často podceňovanou. Právě proto na kurzech máme lektora, který se touto oblastí zabývá a má ve světě uznání od předních umělců až po prestižní univerzity.

Můžeš přiblížit pedagogy, kteří na kurzech budou působit?

Birgid Steinberger je laureátka Wolfovy písňové soutěže ve Stuttgartu, což je asi největší světová soutěž, která se zaměřuje na písňový repertoár a na dua pro klavír a zpěv. Má obrovské množství zkušeností a neuvěřitelné hlasové dispozice, je také sólistkou Volksoper, dodnes vystupuje ve světových koncertních síních s písňovými recitály. Seznámila jsem se s ní na MUK, dokázala mě jako klavíristku nesmírně inspirovat. Velmi mě zaujalo, jaké měla znalosti o klavírní části, věděla o každé notě v klavíru, měla představu o všech barvách a o výrazu. Zároveň jsem vnímala, jakým způsobem pracuje se zpěváky a jaké má techniky. Vždy hledala, jak studentům pomoct, měla jsem pocit, že je tam pro ně za všech okolností.

Ralf Heiber je klavírista, který se celý život zabývá písňovou literaturou. Je to vítěz Brahmsovy písňové soutěže a Schubertovy písňové soutěže, má mimořádné kvality i v sólovém repertoáru, ale rozhodl se jít cestou písňové literatury. Také s ním mám osobní zkušenost z MUK. Bylo pro mě zajímavé vidět jeho perspektivu klavíristy, jak má pracovat se zpěváky. Zpěváci potřebují zpětnou vazbu a potřebují ji specificky, nestačí je jenom v uvozovkách doprovodit a říct jim, jestli jsou někde hlasově vysoko nebo nízko. Neslyší se tak, jak je slyšíme my.

Giuseppe Ravì je zakladatel a master coach metody Respiro e movimento, která se zaměřuje na maximální uplatnění potenciálu každého jedince. Sama jsem se před několika lety tuto metodu naučila a byl to pro mě naprosto zásadní mezník mé profesionální cesty. Dříve jsem nevěděla, jak ovládnout rozdíl mezi výkonem doma, na hodině klavíru, nebo na podiu. Často se mi stávalo, že i po dlouhých hodinách věnovaných přípravě na vystoupení jsem vyšla na pódium a něco mě blokovalo. Nesouviselo to vždy ani s trémou. Metoda Respiro e movimento mi pomohla poznat, jak v těle určité věci fungují a jak s nimi pracovat. Tělo nám může v realizování hudebního záměru pomoci, ale také může jít naprosto proti našemu záměru. To bývá důvod spousty technických i hudebních problémů. Giuseppe Ravì spolupracoval se světovou klavírní legendou Mariou João Pires. Klavíristka svého jména, světové kariéry, označila jeho práci jako “peaceful revolution”. Giuseppe Ravì učí na MDW ve Vídni, na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně, působí na různých masterclassech a workshopech. S dirigentem Toby Purserem pořádají dirigentskou akademii. U dirigentů je velmi důležité, jak dokážou nakládat s tělem, protože nemají žádný hudební nástroj, tělo je jejich nástrojem.

A teď nám prosím prozraď, jak bude vypadat harmonogram kurzů.

Kurzy jsou rozloženy do pěti dnů. Třináctého září bude zahájení, příjezd všech účastníků i lektorů, na zahajovacím koncertě spolu se mnou vystoupí Ivo Hrachovec, sólista Národního divadla v Praze. Program bude složený z písní Antonína Dvořáka a zazní Intermezza op. 117 od Johannese Brahmse. Od následujících dní budou probíhat intenzivní masterclassy formou individuálních lekcí, které budou navzájem otevřeny všem účastníkům. Aktivní účastníci obdrží celkem deset lekcí: hodiny zpěvu s Birgid Steinberger, hodiny s klavíristou Ralfem Heiberem a workshopy s Giuseppem Ravìm. Některé dny půjdou dvojice společně na hodinu zpěvu s Birgid, potom za Ralfem i na workshop s Giuseppem. 17. září na shrnujících lekcích budou pracovat lektoři společně a pak proběhne koncert účastníků. Snažila jsem se, i vzhledem k tomu, aby to bylo ekonomicky co nejúspornější, poskytnout co nejvíce náplně během krátkého časového období.

Dva koncerty, které jsi zmínila, budou součástí programu. Můžeš prozradit, jestli bude ještě nějaký další koncert?

S velkou hrdostí můžu říct, že 15. září přijede Radek Baborák s komorní verzí Pražských komorních sólistů. Na programu bude Georg Philipp Telemann, Johann Sebastian Bach a Felix Mendelssohn-Bartholdy. Od posledního autora hraje Radek Baborák úpravu slavných Písní beze slov pro hornu a komorní orchestr. Já, ač jsem zastánce tradice, tak jsem současně zastánce skvělých experimentů a myslím, že tohle je jeden z těch experimentů, kdy se udělala transkripce, co zní naprosto skvěle.

Čím se podle tebe kurzy odlišují od ostatních, na které hudebníci často jezdí?

Snažila jsem se o množství benefitů, takže závěrečný koncert účastníků bude nahráván s profesionální kvalitou obrazu i zvuku a každý účastník si bude moct nahrávku odnést a následně ji využít. Prezentaci potřebujeme všichni, ale stojí to energii, čas i peníze a pak se třeba stane, že máme nahrávku z esteticky nehezkého studia, tady to bude unikátní nahrávka ze zámeckých prostor. Dále to bude myslím i trochu relaxace. Účastníci budou ubytováni na zámku, snídaně i večeře budou zajištěny, v nabídce budou prohlídky zámku a památky kostelu Zelená hora, dědictví UNESCO. Budu se snažit, aby panovala krásná atmosféra, aby se všichni cítili dobře, což si myslím, že je také důležité. Dále se kurzy určitě odlišují svojí intenzitou, náplní a zaměřením na písňový repertoár, v rámci české scény jsou to jediné kurzy tohoto typu.

A co zahraničí?

Asi největší akademie tohoto typu je v Rakousku, kde je i centrum písňové literatury. Birgid Steinberger je součástí také těchto kurzů. Jsou delší a pohybují se v úplně jiných cenových relacích.

Taky jsi říkala, že je pro tebe důležitá ta stránka, aby lidé navázali nějak kontakty, aby spolupracovali…

Určitě. Na kurzy se můžou přihlásit jednotlivci stejně jako dua. Lidé se potřebují poznávat, potřebují kontakty. Je možné, že přijede klavírista z jedné části světa a naváže spolupráci se zpěvákem z druhé části světa. A klavírista může například zjistit, že by rád vyjel do země dotyčného.

Máte plány do příštích ročníků? Promýšlela jsi, jak by kurzy vypadaly do budoucna?

Co se týče plánů, určitě budu vycházet ze zpětné vazby účastníků. Ráda bych, aby se to líbilo, počkám si na reakce. Teď jsem vymyslela nějaký koncept, který si myslím, že má smysl, ale je možné, že přijdu ještě na nějaký další nápad.

Sama za sebe: Řekla bys, že je náročnější spolupracovat se zpěváky v písňové tvorbě, nebo je doprovázet klavírním výtahem z árií?

To je podle mě otázka hodně komplexní, která nesouvisí jen s doprovodem, ale obecně s jakoukoliv interpretací. Je jednodušší si věci zjednodušit, anebo jít po obsahu a chtít to co nejlepší za každou cenu a vždycky? Transkripce nejsou napsané pro klavír, je to taková náhražka, já tomu občas říkám i trenažér. Nechci to snižovat, ale jako klavíristé pracujeme s celou škálou, plným využitím toho nástroje, což u transkripcí nejde. U transkripcí je někdy zlatým pravidlem, že míň je víc, notový text je mnohdy třeba upravovat. V případě písňového repertoáru je to plnohodnotné naplnění, tím je to pro mě jednodušší. Nemusím řešit, jak to udělat, a jenom to dělám, byť je to třeba technicky náročné.

Poslední otázka. Mohla bys přiblížit svoji vlastní činnost?

Moje činnost je poměrně široká. V prvé řadě dokončuji doktorát na Akademii múzických umění v Praze, zabývám se studiem klavírního díla Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Minulý rok jsem měla tu čest pod taktovkou Radka Baboráka provést oba klavírní koncerty v Sále Martinů v Praze, bylo to při příležitosti výročí sto pětasedmdesáti let od úmrtí Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Dostudovávám velké množství sólového repertoáru, objevila jsem spoustu krásných skladeb, které Mendelssohn napsal a které se bohužel moc nehrají. Píšu práci, která mě baví, protože to byl nejen úžasný skladatel, ale i myslitel, organizátor, praktický člověk, který toho v Evropě po sobě hodně zanechal. Dokonce mě to inspirovalo, když jsem sama začala organizovat písňovou akademii, protože jsem narazila v korespondenci na spoustu dopisů, kdy Mendelssohn něco organizoval a řešil podobné problémy, jako řešíme my dnes. Skrz jeho studium mám pocit blízkého člověka, byť už tady není. Další velká část mého působení je práce na pěvecké katedře na Akademii múzických umění v Praze. Kromě toho mám spoustu skvělých žáků. Jedna moje studentka nedávno hrála první větu z Bachova f moll koncertu s Pražskou komorní filharmonií. Také hraji v duu s mojí sestrou houslistkou Miriam Magdalenou Hanikovou, se kterou jsem měla koncert 27. června na HAMU. Dále už třináct let spolupracuji s Ivo Hrachovcem, vystupuji i s dalšími zpěváky, stále hraji i sólově, za to jsem moc ráda. Teď je mojí prioritou organizace písňové akademie, která zabírá hodně času, ale věřím, že to má smysl.

Foto: Martin Kusyn, Michal Kobrle, Atrium na Žižkově, Městské kulturní středisko Frenštát pod Radhoštěm, Jiří Pužej, Facebook Gerrita Prießnitze, Facebook / Zámek Žďár nad Sázavou, Facebook / Haydnkons