„Kombinace sólové kytary s mandolínou nebo domrou je pro publikum atraktivní.“

„Stává se, že jsme inspirací pro jiné festivaly.“

„Je hodně náročné vést festival, kdy je člověk od rána do půlnocí i déle na nohou a současně vystupovat na koncertě.“

Mezinárodní kytarový festival Brno se letos uskuteční od 30. července do 4. srpna. V prvním srpnovém týdnu do Brna zavítají ikony světové kytary Maximo Diego Pujol, Fabio Zanon, Eduardo Fernández, Simone Iannarelli a další. Dvaatřicátý ročník festivalu připravil a komentuje ředitel, kytarista a pedagog Vladislav Bláha, který se nedávno vrátil koncertního turné v Severní Americe.

Nedávno jste se vrátil z turné po Mexiku. Jak ho s odstupem vnímáte? Splnilo vaše očekávání?

Byl jsem na turné v Mexiku potřinácté a poprvé se mnou byla i manželka Táňa, se kterou jsme vedle mých sólových skladeb hráli část programu v duu. Mexiko je nesmírně zajímavá a krásná země, rád se tam vracím. Absolvovali jsme sedm koncertů s přejezdy a šest dnů výuky na univerzitách v Colimě a v Guanajuatu. Bylo to náročné, ale úspěšné, protože máme opět pozvání na příští rok.

Jak vás přijalo mexické publikum a co považujete za největší zážitek?

Publikum v Mexiku kytaru miluje možná nejvíc ze všech zemí na světě. Všude jsme na závěr přidávali a na šesti koncertech publikum tleskalo ve stoje. Kombinace sólové kytary s mandolínou nebo domrou je pro publikum atraktivní. Dává větší barevné, zvukové, repertoárové a dramaturgické možnosti a lepší kontrast, než když hraje jedna kytara celý večer sólo.

A největší zážitek?

Bohužel asi nešťastný pád manželčina mobilu do propasti u sopky v Colimě. Měla tam dlouholeté nezálohované fotografie.

V Mexiku jste měl příležitost vést také mistrovské kurzy. Nabízí se srovnání mexických a českých studentů kytary. Mají podobnou úroveň?

U nás, v Mexiku i v jiných zemích jsou studenti dobří, průměrní a výjimeční. Mám pocit, že se mexičtí studenti o něco více pouštějí do hry náročnějších skladeb, ale ne vždy mají jasno ve frázování, artikulaci a stylovosti skladeb. Hrají s nadšením, které někdy do takové míry ve hře českých studentů neslyším.

Jako šéf mezinárodního kytarového festivalu jste za tři desetiletí udělal z Brna světovou kytarovou metropoli, do níž se sjíždí největší kytarové legendy. Co byste poradil tomu, kdo by chtěl založit podobný festival?

Zdá se mi, že v dnešní době je daleko jednodušší založit nějaký festival, než tomu bylo dříve. Samozřejmě za předpokladu, že člověk má možnost sehnat finance. O tom svědčí velké množství hudebních i klasických festivalů všeho druhu, které u nás jsou. Dříve jsme se museli obejít bez počítačů, bez internetu, s omezenou možností propagace spočívající pouze na plakátech a psaných dopisech, bez nebo pouze za malé finanční podpory. To bylo podstatně horší. V řadě případů se dnes jedná hlavně o možnostech a velikosti propagace, kdy se dá na festivalu nabídnout jak velmi kvalitní program, tak i některé čistě komerční záležitosti bez kvalitního uměleckého dosahu. Je to asi bohužel obdobné jako v podnikání nebo politice.

Jak tedy vypadá dramaturgie letošního dvaatřicátého ročníku? Jste s její podobou spokojen?

Ano, jsem. Každoročně máme na festivalu některé sólisty, kteří v České republice jsou poprvé nebo vystoupili zatím pouze v Brně. Letos přijedou absolutní špičky z celého světa. Maximo Diego Pujol se k nám do Brna vrací a moc se na něj těšíme. Patří mezi nejuznávanější a nejoblíbenější kytarové skladatele vůbec.

Ano, hrávali jsme od něj už na konzervatoři výtečná preludia a také na „ZUŠkách“ studenti jeho skladby milují. Kdo je ale Giampaolo Bandini, který vystoupí v duu?

Giampaolo Bandini je vynikající italský kytarista, který vystoupí spolu s famózním hráčem na bandoneon Cesarem Chiacchiarettou. Oba pánové hrají nenapodobitelným způsobem třeba hudbu Ástora Piazzolly. Po zvukové i výrazové stránce už latinu nejde zahrát stylověji a přesvědčivěji.

Další velké jméno letošního ročníku je Eduardo Fernandez. Ten už na festival měl jednou zavítat, ale bohužel to nevyšlo. Co další účinkující jako Simone Iannarelli či Fabio Zanon?

Obě jména zní pro zasvěcené jako rajská hudba. Iannarelli je velmi úspěšný italský skladatel a Fabio Zanon? Poslechněte si, jak hraje kompletní nahrané dílo brazilského mistra Hectora Villa-Lobose. Jedna z nejlepších nahrávek všech dob. S trochou nadsázky si to můžeme představit, jako by legendární houslista Josef Suk hrál koncert Antonína Dvořáka.

To zní lákavě! Mimochodem právě Fernández hraje Lobosovy etudy v jedné live nahrávce rovněž fascinujícím způsobem. Máme se tedy na co těšit.

To rozhodně. Stává se, že jsme inspirací pro jiné festivaly, které následně pozvou umělce, kteří předtím vystoupili v Brně. Těch jmen byla už celá řada: Roland Dyens, Scott Tennant, Nigel North, Hopkinson Smith, Costas Cotsiolis, David Russel, Maria Linnemann…

Součástí festivalu jsou také mistrovské kytarové kurzy. Jsou zaměřeny na klasickou hudbu, nebo je vítán širší žánrový rozptyl?

Kurzy jsou zaměřeny především na klasickou hudbu, ale je zde i výuka jazzové improvizace nebo flamenca v autentickém podání hráčů z Andalusie, protože folklor je nepřenosný.

Festival pořádá také mezinárodní kytarovou soutěž. S výjimkou Pražského jara se u nás nejedná o běžnou součást festivalové nabídky. Co vás k této myšlence přivedlo?

Především fakt, že u nás dosud neexistovala žádná každoročně pořádaná soutěž pro kytaru na nejvyšší úrovni. Srovnávání výkonů je pro mladé kytaristy vždy poučné a motivující, posouvá je interpretačně dál a je to velká zkušenost. Navíc ceny v soutěži pomáhají mladým umělcům k pozdější kariéře.

Na kterých místech se letos rozezní festivalové koncerty? Vybíráte prostory s ohledem na specifickou akustiku nástroje?

Samozřejmě musíme k akustice přihlédnout. Mimo úvodní noc originálního flamenca ze španělské Andalusie, která se koná na barokním Biskupském dvoře s kapacitou okolo sedmi set míst, a závěrečný koncert Fabia Zanona v Červeném kostele se ostatní koncerty včetně koncertu festivalového kytarového orchestru konají v sále Nové radnice ze 17. století. Odpolední koncerty, soutěž a prezentace kytar přítomných mistrů kytarářů bude jako obvykle v Divadle JAMU na Orlí.

Jako aktivní kytarista vystupujete prakticky po celém světě. Zahrajete si také na svém festivalu?

Občas ano. Hrál jsem vloni a předloni sólově i v duu s houslistou Jaroslavem Svěceným, tak letos si dám pauzu. Je hodně náročné vést festival, kdy je člověk od rána do půlnoci i déle na nohou a současně vystupovat na koncertě.

Mnoho etablovaných kytarových skladatelů vám věnovalo své kompozice. Můžeme se ve vašem podání těšit na nějakou světovou premiéru?

Jednu světovou premiéru jsem provedl minulé pondělí. Jednalo se o skladbu Mandolino di Amadeo Miloše Štědroně pro mandolínu a kytaru, v níž skladatel soudobým jazykem pracuje s motivem z Mozartova Dona Giovanniho. V Mexiku mi jeden skladatel věnoval novou skladbu. K další skladbě Partita III známého anglického skladatele Johna W. Duarta z Anglie, kterou napsal pro mandolínu a kytaru před svou smrtí, jsem nedávno dodělal prstoklad pro vydání tiskem. Nebyla dosud provedena a jeho syn Chris si přeje, abychom ji s Táňou premiérovali. A kontrabasista a skladatel Vincenc Kummer pro mne složil koncert s orchestrem na památku svého kamaráda kytaristy, takže ten bych rád provedl s orchestrem. Jo, a Lukáš Sommer nám slíbil skladbu pro mandolínu a kytaru už před rokem. Více nových věcí… Trochu nestíhám.

Vícekrát padlo jméno vaší manželky Táni, s níž také vystupujete. Je vaše umělecké souznění podobně bezproblémové jako to partnerské?

Mohu odpovědět, že ano; naše partnerské souznění je stejně bezproblémové a šťastné jako to umělecké.

Příští rok vstoupí váš festival do Kristových let. Jaký to je pocit?

Doufám, že Kristova leta přežije bez úhony a bude přinášet krásnou kytarovou hudbu i nadále.

Foto: archiv Vladislava Bláhy, Facebookový profil Fabia Zanona, Facebook festivalu, Michal Růžička