„V následujících letech budu pracovat na zlepšení herní kondice, přesnosti a zvládání stresu při hře.“

„Mezi varhaníky všude je Bachova hudba povinným prvkem a jasným základem.“

„Způsob, který traktuje varhany jako symfonický orchestr, je mi velmi blízký.“

Mariusz Wycisk, 10. srpna interpret druhého koncertu Mezinárodního varhanního festivalu v pražské bazilice sv. Jakuba, vystupuje po celém Polsku a je rovněž aktivním liturgickým varhaníkem. Do řady úspěchů si přidal loni na podzim druhou cenu v Mezinárodní varhanní soutěži Petra Ebena v Opavě. Do Prahy přivezl hudbu Johanna Sebastiana Bacha, Camilla Saint-Saënse, Marca Enrica Bossiho, Louise Vierna a polského autora Mariana Sawy, jehož život se uzavřel v roce 2005. Mariusz Wycisk studoval na Střední hudební škole ve slezském Rybniku, pochází z blízké Raciborze. Je ročník 1999 – a je tak nejmladším mezi protagonisty letošních osmi festivalových koncertů. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se vyjadřuje i k této skutečnosti, především však představuje svůj repertoár a charakterizuje vlastní přístup ke zvuku varhan.

Varhany u svatého Jakuba jsou největšími v českých zemích. Je tato informace pro vás něčím zajímavá a důležitá? Vede vás někam jako interpreta?

Ano, jsou jedny z největších. Pro mě je velmi zušlechťující a inspirující, že mohu odehrát koncert na nástroji této velikosti. Navíc vzhledem ke své velikosti musí být umístěny ve velkém prostoru, což už samo o sobě dává tušit i možný repertoár.

Jde o varhany vhodné v podstatě pro veškerý repertoár, od barokní přes romantickou po současnou hudbu. I to pro vás bylo inspirací?

Je to inspirace. A nese to s sebou i odhodlání! S tolika hlasy, které máte k dispozici, je možné zvolit různé typy souzvuků a zvuků, odpovídající konkrétní době nebo stylu, díky čemuž je tento nástroj opravdu univerzální. I to dává skvělé možnosti pro výběr programu. Pro interpreta je to vždy velmi výhodné.

Mimochodem, jste v Praze jako varhaník poprvé?

V Praze jsem jako varhaník podruhé. V tomto krásném městě jsem byl poprvé přesně před rokem s jednou sopranistkou – účinkovali jsme v kostele svatého Jindřicha a svaté Kunhuty.

Jste v programu festivalu uveden jako nejmladší interpret v letošním ročníku. Nebyl byste třeba raději, kdyby se tahle charakteristika nepoužívala?

Na tento termín jsem si poctivě zvykl… Už v prvním roce učení hry na varhany se mnou jela moje učitelka na soutěž, kde jsem samozřejmě byl jako „nejmladší z nejmladších“. Nota bene vítěz v polské národní soutěži. Vlastně mi to lichotí. Nejmladší – a mnoho let přede mnou ještě k možnému dalšímu rozvoji!

Co jste získal během studentských let? A co se pro svůj profesní život učíte nyní, v prvních letech na studia navazujících?

Jako student jsem se naučil všechny nejdůležitější základy, pokud jde o různé styly. Naučil jsem se interpretovat noty, což mi umožňuje prostřednictvím hudby vyjádřit hudbu a dokonce i sebe! V následujících letech budu pracovat na zlepšení herní kondice, přesnosti a zvládání stresu při hře.

Za jak důležitého pro sebe považujete Johanna Sebastiana Bacha? A pro varhaníky obecně?

Bachova hudba je pro mě osobně prvořadá, protože vůbec první varhanní literatura, kterou jsem se naučil, pocházela od něj. A objektivně? Je to hudba zajímavá, koncertně atraktivní. A měla by být důležitá pro každého varhaníka – i kvůli možnosti rozvoje techniky a svobody interpretace. Oceňuji také mnoho jeho děl mimo varhanní repertoár – kantáty, suity a další.

Řekl byste podle vašich zkušeností, že existuje nějaký rozdíl v Bachově pozici v německém a v polském interpretačním umění?

Zdá se mi, že mezi varhaníky všude je Bachova hudba povinným prvkem a jasným základem. Kromě varhaníků – těžko říct. V dnešní době se určité mnohé někdejší hranice a rozdíly setřely. Hrajeme hudbu autorů, které považujeme za zajímavé, a Bach je dnes označován za velkého nadčasového mistra.

Do programu jste zařadil hudbu Mariana Sawy. Co bylo podnětem?

Představením Mariana Sawy českému publiku chci ukázat alespoň fragment polské hudby. Důležitým prvkem je také odkaz na název mého koncertu „Slezské tóny“, protože skladba „Slezská fantazie – Te Deum laudamus“ vychází z písně „Tebe Bože chválíme“, která nese název „Slezské De Deum“. Téma se prolíná celou skladbou, zaznívá různými hlasy, rytmy, různými zvuky varhan.

A pokud jde o skladatele jménem Marco Enrico Bossi…?

Bossi je pro mě příkladem toho, že hledám hudbu konzistentní s mým vlastním smyslem pro harmonii, hudební formu… Během koncertu uvedu Elevation a Scherzo, které jsou podle mého názoru komponovány způsobem, který traktuje varhany jako symfonický orchestr. A to je mi velmi blízké.

Hrajete častěji Louise Vierna? Považujete jeho hudbu za primárně virtuózní?

Vierne je jedním z těch mistrů skladatelů, které opravdu velmi obdivuji. Právě proto, že je dědicem Césara Francka, který také mluvil o varhanách jako o orchestru. Velmi se mi líbí Viernův harmonický jazyk, který je nesmírně zajímavý; také jeho kompoziční zpracování je velmi inspirativní a atraktivní.

Hledáte a nacházíte rád u nástroje barvy? Jejich kombinace?

To je někdy těžké, protože každé varhany jsou jiné a jedinečné, takže nalezení správného zvuku může nějakou dobu trvat, zvláště u velkých nástrojů, kde je možností kombinace témbrů víc než dostatek. Je to však zajímavá výzva, podněcující k intenzivnímu přemýšlení a rozvíjení představivosti v traktování varhanních hlasů.

Necháváte se rád překvapovat varhanami, které jsou pro vás nové?

Rád jsem pozitivně překvapen. Bohužel se občas najdou nástroje, které by vyžadovaly práci varhanáře na intonaci, případně i na ryze technickém provozu nástroje. Ale když nástroj funguje a zní dobře, je to fascinující. Umožňuje vám pak vychutnat si zvuk jako lahodné jídlo.

A nebo raději přece jen dáváte přednost jistotě, která je určitě nejvíc přítomna vždy, když hrajete v kostele, ve kterém jste u varhan nejčastěji?

Samozřejmě, že hraní doma vám dává pocit důvěry a bezpečí. Poznávání nových nástrojů je ale vždy výzvou, objevováním dosud neznámých zvuků – to je rozdíl mezi varhanami a jakýmkoliv jiným tradičním nástrojem.

Čeká vás v příštích měsících něco, co byste označil jako zcela výjimečné, něco, na co se mimořádně těšíte?

V nejbližší době mě čekají varhanní koncerty v Polsku, ale také vystoupení se Slezskou filharmonií, kdy budu hrát doprovod – basso continuo na cembalo.

Foto: Youtube, Facebook interpreta, Římskokatolická farnost Sudice