„Bylo fascinující pozorovat, že hudební talent může mít úplně jiný věk než fyzično.“

„Smysl kurzů nespočívá v tom, že by se účastník dostal za týden na jinou interpretační úroveň. Cílem je spíše otevření určitého nového hudebního světa lektorem.“

„Kurzy jsou stále profesionálnější, ale přitom neztrácejí srdce a prázdninové nadšení mladých hudebníků.“

Za letošním ročníkem Letní hudební akademie Kroměříž, která se v uplynulém týdnu konala za uměleckého vedení Tomáše Netopila a o jejíchž laureátech můžete číst v článku v rubrice MladíPlus, se ohlížejí tři z lektorů – hráčka na historické klávesové nástroje a děkanka Hudební fakulty JAMU v Brně Barbara Maria Willi, pianista a pedagog Ivo Kahánek a klavírista a ředitel České filharmonie David Mareček. Zamýšlejí se nad letošním programem, nad cíli a podněty mezinárodního setkání a v konkrétních příkladech i nad obsahem slova talent.

Barbara Maria Willi: Nežiju, abych ‚dělala‘ hudbu. Chci ‚být hudbou‘

Jak se vám letošní kurz v porovnání s předchozími ročníky jevil? Byl v něčem komplikovaný, či naopak snazší?

Letošní ročník se mi jevil jako „startovací“ po covidu. Právě nástroje, které fungují „na volné noze“, jako je například cembalo, mohli opět získat důvěru v to, že si splní sny a že mají šanci se svými nástroji prorazit.

Máte pocit, že letošními kurzy prošel někdo opravdu výjimečný, kdo dosáhne velkých úspěchů, třeba na světové úrovni?

Měla jsem jednu výjimečnou studentku, která mě překvapila velmi zralým vnímáním hudby – jako třeba moudrý osmdesátník – a zároveň byla touto moudrou bytostí ve velmi mladém těle osmnáctileté dívky.

Máte na mysli Adélu Mottlovou?

Ano. Bylo fascinující pozorovat, že hudební talent může mít úplně jiný věk než fyzično. Je to člověk, který nehraje hudbu, ale je hudbou. A to je pro mě ta definice slova „talent“ – člověk nedělá hudbu, aby dělal hudbu, ale žije hudbou a je hudbou. Způsob existence daného člověka je hudba.

Jaké momenty letošního ročníku vás nejvíce nadchly?

Velmi mě bavilo hrát na úvodním koncertě se souborem Colloredo, kde „duše kurzů“ Tomáš Netopil hrál první housle, a jednalo se o skupinu lidsky krásně sladěnou s repertoárem, který odráží genius loci hudby kroměřížského archivu. Ještě k tomu hrát hudbu, která byla napsána přímo pro sál, ve kterém jsme účinkovali, bylo neskutečné. Ještě tři dny po koncertě za mnou chodili lidé, že to cítili jako výjimečný moment, což souzní s tím, jak jsem to vnímala i já. Tohle jsou ty momenty, kdy má člověk pocit, že vše, co dělá, má opravdu smysl.

Máte nějakou vizi do příštích let? Chtěla byste Letní hudební akademii Kroměříž nějakým způsobem posunout, rozvinout?

Ano, a dokonce jsem na tom – zatím tedy jen v mysli – začala pracovat. Aktuálně jsem v kontaktu s úžasnou cembalistkou z Mexika studující v Basileji, která by měla zájem akademii v příštím roce navštívit. Chtěla bych, aby se kurzy otevřely ještě více do zahraničí a aby jejich součástí byli špičkoví cembalisté a cembalistky z prestižních škol a z celého světa.

Ivo Kahánek: Lektor spíše objeví koncepční problém

Jak se podle vás letošní ročník Letní hudební akademie povedl, co se týče výkonů studentů, koncertů i třeba celkové dramaturgie?

Myslím, že se povedl, jde ve šlépějích minulých ročníků a kvalita jde stále nahoru – kurzy jsou stále profesionálnější, ale přitom neztrácejí srdce a prázdninové nadšení mladých hudebníků. Samozřejmě co se týče výkonů, vždy záleží na tom, jaká sestava muzikantů přijede, ale i letos jich bylo několik výjimečně nadaných – ostatně také většinou obdrželi laureátské tituly.

Jakožto klavíristu mě zaujal Adam Znamirovský, který byl v mé klavírní třídě. Účastnil se kurzů i loni a letos zaznamenal významný progres, velmi krásně se posunul. Měl jsem možnost lehce spolupracovat i se Štěpánkou Plockovou, která je taktéž velmi nadanou a temperamentní dámou a vůdčí silou klavírního tria, s nímž vystupovala. Kromě nich tam byly samozřejmě i další kvalitní výkony. Například Tomáš Prechal by pravděpodobně taktéž obdržel laureátský titul, kdyby ho nebyl obdržel již v letech minulých.

Dá se dosáhnout výrazného pokroku i během relativně krátké doby jednoho týdne?

Smysl kurzů nespočívá v tom, aby se účastník dostal za týden na jinou interpretační úroveň, než byl před kurzy. Cílem je spíše otevření určitého nového hudebního světa lektorem. Může interpreta inspirovat svými poznatky, které má každý z lektorů specificky jiné, poskytnout mu jiný názor a nabídnout nový pohled na konkrétní skladby. Druhá věc, kterou by měly kurzy přinášet, je, že lektor díky odstupu od frekventantů má možnost lépe diagnostikovat koncepční problém, na kterém by měli pracovat dlouhodobě; může toho dosáhnout snáz než pedagog, který je slyší hrát pravidelně.

Mají tendenci se žáci navracet, anebo je sestava frekventantů každý rok jiná?

Vlastně obojí. Sestava je z velké části podobná. Pokud se žáci nevracejí každý rok, tak se vracejí za dva roky. Ale samozřejmě vždy dochází k nějaké obměně a řekl bych, že jako celek je to poměrně organické. Sestava není nikdy úplně stejná; vždy ji někdo nový „okysličí“ a obohatí.

Jaké momenty úspěchy vás v tomto ročníku nejvíce nadchly?

Recitál Jiřího Vodičky a Davida Marečka, kteří hráli dvořákovský program, to byl skutečně nádherný zážitek. Krásný byl také koncert s Filharmonií Bohuslava Martinů. V paměti mi utkvěl závěrečný koncert, který byl částečně sólový a částečně orchestrální a na závěr zazněly Moravské tance Jiřího Pavlici. Nesmírně zajímavá byla přednáška Cyrila Höschla, který mapoval téma výkonu pod tlakem, což je pro nás hudebníky velmi aktuální.

David Mareček: Hudební projekt vykáže pokrok až po letech

Jak se vám letošní kurz v porovnání s předchozími ročníky jevil? Byl v něčem komplikovaný, či naopak snazší?

Pro mě konkrétně byl letošní kurz lepší než ty předešlé. Konkrétně v tom, že všichni účastníci, co byli přihlášení, měli nějaký konkrétní, poměrně profesionálně zpracovaný projekt anebo projekt, který má potenciál být profesionálně zpracovaný. (V minulých letech to byly třeba dva až tři konkrétní projekty a zbytek účastníků přišel spíše kvůli nabytí všeobecných znalostí.) V tomhle směru pro mě byl kurz nesmírně zajímavý – už jsme pracovali na konkrétních věcech.

Jak vypadá proces výběru projektu, pokud ho účastník nemá vymyšlený?

Výběr projektu je vždy na účastnících. Mou úlohou je jim poté dát doporučení, jak projekt dále rozvíjet nebo co by měli udělat proto, aby se jim co nejlépe dařilo.

Jak lze za tak krátký čas projekt posunout? Může kurz urychlit vývoj projektu?

Kurz je pro mě zajímavý, až když ho vidím po roce, protože u hudebního projektu můžete v rámci týdne doporučit postup, jakým by měl být rozvíjen, ale obvykle naplnění těchto rad vyžaduje čas. Minimální čas je půl roku, optimální je rok, jelikož někdy se jedná o získání finančních prostředků, jindy zase o vnitřní organizaci. V každém případě, když účastníci dostanou impulz, tak aby věc mohli realizovat, potřebují alespoň půl roku. U některých, konkrétně Národního dechového orchestru a Lieder Society, kteří už byli přihlášeni podruhé, jsem už pokrok viděl. U těch, kteří se kurzů účastnili letos poprvé, se těším, že budu moci porovnat stav projektu v příštím či přespříštím roce. Na rozdíl od zpěváka či klavíristy, který může ukázat určitý pokrok již po týdnu, manažer potřebuje opravdu mnohem více času.

Vracejí se účastníci s projekty častěji, anebo je to výjimka u Národního dechového orchestru a Lieder Society?

U dlouhodobých projektů má smysl, aby se vracely po roce či dvou, protože v případě, že se účastníkům projektu povede naplnit doporučení a dosáhnout tím pokroku, tak jim obvykle otevře další možnosti anebo sami vidí, že by potřebovali pracovat na dalších věcech. Právě v takových případech se projekty vrací, což je pro letošek případ pouze Lieder Society a Národního dechového orchestru. U dalších letošních účastníků si myslím, že se jich většina v následujících letech vrátí.

Jaké byly momenty, ať už koncertní či projektové, které vás na letošním ročníku nejvíce nadchly?

Přirozeně mě vždycky baví koncerty právě proto, že s kolegy trávíme celé dny nad projekty. Návštěva koncertu je pro nás poté odměnou.

—————–

Z letošní Letní hudební akademie Kroměříž čtěte také reflexi jednoho z koncertů mladých účastníků.

Foto: Facebook / LHAK