„Úvodní skladbou večera bylo Adagio pro smyčce, op. 11 Samuela Barbera. Již při prvních tónech této nádherné, ale velmi melancholické skladby, běhal mráz po zádech.“

„Po poklidné zahajovací skladbě večera přišel čas na divokou, expresivní a vášnivou hru Milana Paľy v Houslovém koncertu Leoše Janáčka s názvem Putování dušičky.“

„Velmi náročný nástup tercetu po modulaci zvládli pěvci precizně a následoval ho duet výrazného a pevného barytonu a křišťálově čistého sopránu.“

Sedmý koncert Podzimního festivalu duchovní hudby se uskutečnil ve středu 11. října. Festival se po koncertech v Domu U parku a Klášterním Hradisku navrátil do chrámu sv. Mořice, kde zazněly v podání Moravské filharmonie Olomouc skladby Samuela Barbera, Leoše Janáčka a Ludwiga van Beethovena. Speciálními hosty večera byli slovenský houslista, jedna z nejvýraznějších osobností současné hudební scény s unikátním a nepřehlédnutelným stylem hry Milan Paľa, dále sopranistka Lucie Silkenová, mezzosopranistka Barbora de Nunes-Cambraia, tenorista Tomáš Černý, barytonista Tadeáš Hoza a Ars Brunensis Chorus, pod vedením dirigenta Mariána Lejavy.

V podzimní flórou stále rozkvetlém kostele večer zahájil místní farář přáním, aby po tomto koncertě stejně rozkvetly i duše posluchačů. Následoval jej zástupce pořadatelů, aby ohlásil změnu v programu, kdy namísto plánovaného Requiem, op. 9 Maurice Duruflého, zazní Missa C dur, op. 86 Ludwiga van Beethovena, a to z důvodu velmi prostého – vydavatelství nestihlo včas dodat noty muzikantům. Těm ze srdce poděkoval za flexibilitu, kterou prokázali při spěšném nacvičení Beethovenovy mše, všem posluchačům za shovívavost a přislíbil, že Duruflého Requiem zazní na některém z ročníků příštích.

Úvodní skladbou večera bylo Adagio pro smyčce, op. 11 Samuela Barbera. Již při prvních tónech této nádherné, ale velmi melancholické skladby, běhal mráz po zádech. Měkké tóny perfektně sehraných smyčců, které se postupně vyvíjejí do intenzivnějších melodií, vytvářejí atmosféru hlubokého zamyšlení a smutku. Skvělá práce dirigenta s detaily a vynikající hra plačtivě znějících viol umocňují tento mrazivý a pochmurný charakter. Skladba začíná tiše a postupně stoupá k vrcholu, což umožňuje posluchačům prožít celou škálu emocí. Barber se vyhýbá rychlým tempům a radostným melodiím; namísto toho se soustředí na tempo pomalé a pohybuje se v emočním rozmezí od zármutku po křehkou naději. Tremolo pasáž smyčců stupňuje gradaci, aby vyvrcholila krásnou lyrickou plochou houslí a violoncell a návratem úvodního, hlavního motivu.

Po poklidné zahajovací skladbě večera přišel čas na divokou, expresivní a vášnivou hru Milana Paľy v Houslovém koncertu Leoše Janáčka s názvem Putování dušičky. Paľa okamžitě nasazuje s velkým zápalem, ostrými gesty a přesnou hrou se sebejistým a přesvědčivým výrazem. Jeho zjev i projev z něj dělají novodobou ‚rockstar‘ typu Ferenc Liszt. Jeho hra je naprosto soustředěná, prožívá ji každým kouskem těla, až by se dalo říct, že ‚hraje, jako by se nikdo nedíval‘. Ale všichni se dívají, a navíc v úžasu. Orchestr k celkovému dojmu přispívá jen pozitivně. Akustika sálu hezky pozvedla zvuk harfy, která většinou ve zvuku orchestru zaniká, a díky přirozené ozvěně chrámu vyznívají velmi plně basové frekvence dechů. V tutti části se orchestr s Paľou nádherně doplňoval, nicméně právě ona ozvěna některé tóny slévala a deformovala. Paľa si vyhrává i s decentními tóny za doprovodu vibrafonu a věnuje jim patřičnou péči. V závěrečném dramatickém vrcholu on a dirigent sehraně a emotivně až poskakují.

Druhá polovina večera patřila Beethovenově Misse C dur, op. 86, sboru Ars Brunensis a čtyřem sólistům. Vznešené úvodní Kyrie jako by svými úvodními tóny navracelo posluchače na začátek koncertu. Vyniká v něm zejména překrásný soprán Lucie Silkenové a baryton Tadáše Hozy. Radostné a až bojovné Gloria s výjimečně precizně propracovanými polyfonními hlasy sboru, jež se proplétají velmi intenzivní hrou orchestru, přechází do sólového partu velmi znělého tenoru Tomáše Černého, v jehož hlase jsou cítit silné emoce, které posléze akcentuje sbor. Napětí graduje s příchodem mezzosopránového partu Barbory de Nunes-Cambraia, za podpory rytmicky hrajících smyčců. Závěrečnou, radostnou pasáž hraje orchestr s velkým nábojem, což umocňuje i silný zvuk sboru. Typicky beethovenovsky znějící Credo se vzápětí přechyluje do lyričtější a klidnější pasáže, ve které dostává prostor zejména sbor. V orchestrálních pasážích zase vynikají hlavně smyčce a dechy, jejichž dramatický výraz podtrhují údery tympánů. Překrásný tercet následuje závěr se slovy Et vitam venturi saeculi¸ s velmi složitou polyfonií sboru a virtuózní linkou houslí. Jemný Sanctus, s úvodním piano zpěvem sboru, působí emotivně a jeho intenzitu umocňuje hra houslí a dechů. Následuje zvrat a závan energických, hravých a oslavných nálad. Velmi náročný nástup tercetu po modulaci zvládli pěvci precizně a následoval ho duet výrazného a pevného barytonu a křišťálově čistého sopránu. Část vrcholí nádhernou hrou lyrického motivu fléten. Dramatický začátek Agnus Dei¸ s ohromujícími smyčci a sbory, vyznívá temně. Monumentální chóry a sekundové postupy ve smyčcích umocňují závažnost emočního rozpoložení. Poklidný závěr mše, v němž excelovaly zejména lesní rohy a flétny, přinesl příjemný a hřejivý vrchol večera.

Foto: Tereza Hrubá