„Opera Ernani se moc často neuvádí – nejspíš proto, že hudba je velmi konvenční a příběh poměrně naivní.“

„Sbor toho má v Ernanim strašně moc.“

„Nárokům dirigenta Enriqueho Mazzoly někdy není snadné dostát, ale když se to pak povede, má to úžasný švih.“

Pražský filharmonický sbor i letos účinkuje v Bregenzu na tamním letním festivalu. A i letos ho umělecky vede Lukáš Vasilek, už přes patnáct let hlavní sbormistr pražského tělesa. Festival začíná 19. července premiérou díla, do níž je český sbor obsazen, a to Verdiho operou Ernani. A i tomto případě se historie opakuje. Už poněkolikáté sbor zpívá pod vedením italského dirigenta Enriqueho Mazzoly a podruhé ho režíruje nizozemská umělkyně Lotte de Beer. Vedle scénického provedení opery Ernani sbor účinkuje také v hlavní festivalové produkci prováděné na jezerní scéně už druhým rokem, v Madame Butterfly Giacoma Pucciniho.

Lukáši, pokolikáté už vlastně účinkujete v Bregenzu?

Začali jsme sem jezdit v roce 2010, ale jeden rok byla covidová pauza, takže potřinácté.

Jezdil tam Pražský filharmonický sbor ještě dříve, než jste se stal jeho hlavním sbormistrem?

Když jsme jeli do Bregenzu poprvé, už tři roky jsem byl v roli hlavního sbormistra, takže můžu říct, že jsem byl u úplného začátku téhle štace.

Letos je už druhým rokem hlavní festivalovou položkou Madame Butterfly na jezerní scéně, menší produkcí (stále dost velkou) je pak spíše méně známá Verdiho opera Ernani. Čím myslíte, že pořadatele festivalu zaujala, že ji zvolili za jeden z dalších důležitých bodů?

Opera Ernani se moc často neuvádí – nejspíš proto, že hudba je velmi konvenční a příběh poměrně naivní. Na druhou stranu ale partitura klade dost velké nároky na zpěváky, nejen na sólisty, ale i na sbor. Pro publikum to tedy může být velmi zajímavý titul a z hlediska operního světa se určitě jedná o důležitý dramaturgický počin.

Z vlastní zkušenosti vím, že v Bregenzu je času na nazkoušení někdy trochu málo, respektive pocit dobrého nacvičení závisí na rozsáhlosti sborového partu. Kolik zpívání sbor v Ernanim má? Stíháte dobře?

Málo času letos určitě není, stíháme všechno vlastně s přehledem. Sbor toho má v Ernanim strašně moc, takže bylo velmi náročné to nastudovat a dostat do hlavy. Ale tato fáze proběhla při zkouškách v Praze, takže teď se můžeme věnovat už jenom jevištní práci.

S režisérkou Lotte de Beer už sbor „měl tu čest“ před šesti lety při inscenování Rossiniho Mojžíše v Egyptě. Pozorujete nějaký její umělecký posun?

Její rukopis je znát i při této inscenaci. Oproti Mojžíšovi je ale všechno o něco minimalističtější. Za všechno mluví moderní a jednoduchá scéna založená na geometrických tvarech a svícení.

Do jaké míry využívá asistenta režie? Vím, že tehdy při Mojžíšovi s panem asistentem téměř tvořili režisérský tandem…

Je to tak i letos. Myslím, že asistent režie hraje v tomto tandemu o dost silnější, řekněme tvořivější roli, než je běžné. Ale funguje jim to skvěle, jeden druhého doplňují a není znát, že by mezi nimi docházelo k jakýmkoliv vypjatým situacím. Spolupráce s nimi je intenzivní, ale naprosto bezkonfliktní, vlastně pohodová.

Pan dirigent Enrique Mazzola je vaším „starým známým“. Loni dirigoval Butterfly, předtím Rigoletta a také před šesti lety právě Mojžíše v Egyptě a vybavuji si, že tehdy některé sólistky doslova dováděl k pláči svým přísným vedením. Jak se s ním letos při Ernanim spolupracuje? Můžou už být sólisté v klidu?

Ano, s panem dirigentem už se známe dobře, takže dokážeme dobře odhadovat, kudy se bude jeho interpretace ubírat. Operní partituru pokaždé čistí od nánosů operních klišé, hodně dbá na rytmickou přesnost a miluje velmi svižná tempa. Někdy není snadné jeho nárokům dostát, ale když se to pak povede, má to úžasný švih.

Koho ze sólistů byste vyzdvihl? Kdo se vám osobně nejvíc zamlouvá?

Všechny hlavní role jsou v této opeře mimořádně obtížné, ale obsazení je v Bregenzu i letos špičkové. Titulní a nesmírně náročnou roli Ernaniho ztvární Saimir Pirgu a roli Elvíry skvělá čínská sopranistka Guanqun Yu. Výborný je král v podání Franca Vassalla, což je mimochodem velmi vypjatá barytonová role, stejně jako Silva ztvárněný Goranem Jurićem.

Můžete inscenaci Ernaniho doporučit? Respektive, co je podle vás nejsilnější stránkou bregenzského ztvárnění?

Určitě je zajímavé vidět tuto málo známou Verdiho operu naživo, navíc v moderním provedení a špičkovém hudebním obsazení. Pro operní fanoušky to může být velký zážitek.

Foto: archiv a Facebook sboru, Bregenzer Festspiele / Anja Köhler, Facebook E. Mazzoly